18 C 214/2020

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudcem titul Jaroslavem Sosíkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný zaplatil částku [částka], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úrok 23,72 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, částku [částka], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úrok 23,72 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).

2. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala po žalovaném úhrady žalované částky, když v žalobě tvrdila, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně – [právnická osoba] [anonymizována tři slova] (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně) a žalovaným byly uzavřeny smlouvy o půjčce, na základě kterých poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému půjčky ve výši [částka] a [částka]. Součástí smluv byly obchodní podmínky a sazebník poplatků. Žalovaný řádně půjčky nesplácel a vznikl mu proto na jistině, poplatcích a úrocích dluh ve výši žalované částky.

3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby z důvodu, že předmětné smlouvy nebyly uzavřeny platně z důvodu nedostatečného prověření úvěruschopnosti. Žalobkyně se z jednání omluvila a soud tedy ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v její nepřítomnosti.

4. Po provedeném dokazování má soud prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k podpisu smlouvy o půjčce dne [datum], na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému půjčku ve výši [částka]. Půjčka byla sjednána s úrokovou sazbou dle obchodních podmínek smlouvy a dle sazebníku poplatků. Při výši zapůjčené jistiny [částka] se dlužník zavázal věřiteli zaplatit celkem částku [částka], což představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši [částka] při úrokové sazbě 23,72 % ročně, odměny za administrativní zpracování půjčky [částka] a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka]. Dlužník se zavázal uhradit dluh v 58 týdenních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum] (ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, č. smlouvy [číslo]). Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil pouze [částka] Po datu splatnosti právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného vyzvala k okamžité úhradě dluhu. Ke dni podání žaloby dluh žalobkyně vyčíslila na dlužnou jistinu ve výši [částka], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka] (z platební historie účtu, ze smlouvy včetně smluvních podmínek). Dále má soud prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k podpisu smlouvy o půjčce dne [datum], na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému půjčku ve výši [částka]. Půjčka byla sjednána s úrokovou sazbou dle obchodních podmínek smlouvy a dle sazebníku poplatků. Při výši zapůjčené jistiny [částka] se dlužník zavázal věřiteli zaplatit celkem částku [částka], což představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši [částka] při úrokové sazbě 23,72 % ročně, odměny za administrativní zpracování půjčky [částka] a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka]. Dlužník se zavázal uhradit dluh v 58 týdenních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum] (ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, č. smlouvy [číslo]). Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil pouze [částka]. Po datu splatnosti právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného vyzvala k okamžité úhradě dluhu. Ke dni podání žaloby dluh žalobkyně vyčíslila na dlužnou jistinu ve výši [částka], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka] (z platební historie účtu, ze smlouvy včetně smluvních podmínek). Pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byly řádně postoupeny na žalobkyni a to smlouvou o postoupení pohledávky včetně příslušenství a zajištění (ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postupovaných pohledávek).

5. Žalobkyně nedoložila, že by právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného jinak než na základě jím přednesených tvrzení.

6. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

7. Dle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZosÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Princip odpovědného úvěrování, potažmo ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrana věřitele před nedobytností pohledávky byl posílen novelou citovaného zákonného ustanovení provedenou zákonem č. 43/2013 Sb., a to zavedením sankce pro případ, kdy věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Jinak vyjádřeno, věřitel musí dodržet vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a nejlepším zájmu spotřebitele, jak dovozuje shodně teorie i soudní praxe při vymezení odborné péče (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Zastal tedy takový výklad § 9 odst. 1 ZosÚ, že poskytovatel úvěru musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr (půjčku) a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost spotřebitele zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru (půjčky) považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů spotřebitele vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

9. Ústavní soud České republiky ve svém nálezu III. ÚS 4129/2018 řešil otázku rozporu úvěrových smluv s dobrými mravy v oblasti posuzování úvěruschopnosti, když mimo jiné uvedl, že„ posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy nemůže vycházet jen z objektivizovaného hodnocení jednotlivých parametrů úvěrové smlouvy, ale obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu je výchozí zásada, kterou jako obecný princip mají soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven neboli nikoliv“.

10. Soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyly řádně a platně uzavřeny předmětné smlouvy z důvodu jejich rozporu s dobrými mravy řádným neposouzením úvěruschopnosti žalovaného ze strany poskytovatele úvěru.

11. S ohledem na nález Ústavního soudu III. ÚS 4129/2018 pak soud pro posouzení platnosti uzavřených úvěrových smluv a jejich případný rozpor s dobrými mravy analogicky použil podmínky uvedené v ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 ve znění novely č. 43/2013 Sb. a rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, odst. 26 a rozhodl proto, jak výše uvedeno z níže uvedených důvodů.

12. V daném případě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému půjčky, přestože neměla nijak prokázánu úvěruschopnost žalovaného, kromě jím tvrzeného příjmu a skutečností. Je tedy zřejmé, že schopnost žalovaného dluh splácet nebyla právní předchůdkyní žalobkyně posouzena řádně a s odbornou pečlivostí. Jinak by právní předchůdkyně žalobkyně musela dospět k závěru, že nemají dostatek podkladů pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

13. S ohledem na výše uvedené pak si strany jsou povinny vrátit svá plnění (§ 2991 odst. 1 o. z.). Žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, již obdržela od žalovaného [částka] na první a [částka] na druhou smlouvu. Za této situace s přihlédnutím k provedeným platbám je zřejmé, že tyto plně kryjí poskytnutou částku a žalovaný se tedy o žalovanou částku na žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni, bezdůvodně neobohatil.

14. Soud tedy žalobu v plném rozsahu zamítl, když dospěl k závěru, že smlouvy mezi stranami nebyly uzavřeny platně z důvodu, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála odborné péče jako poskytovatel úvěru náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách a tuto odborně posoudit. Pečlivě a aktivně úvěruschopnost žalovaného nezjišťovala a neprověřovala s řádnou odbornou péčí, pročež nemohla učinit ani odpovídající závěr o jeho úvěruschopnosti. Nezbývá, než dospět k závěru o neplatnosti smluv o půjčce, které odporují dobrým mravům, jak dovodil Ústavní soud ve svém nálezu III. ÚS 4129/2018.

15. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalobkyně ve věci nebyla úspěšná a žalovaný se náhrady nákladů řízení vzdal.