18 C 245/2020

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Sosíkem ve věci Žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a částky částka, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).

2. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne datum domáhala po žalované úhrady žalované částky, když v žalobě tvrdila, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba příjmení p.l.c. a žalovanou byla uzavřena dne datum smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované neúčelový, bezhotovostní úvěr s pravidelnými měsíčními splátkami do výše úvěrového limitu částka Součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Žalovaná čerpala celkem částku částka. Žalovaná řádně úvěr nesplácela a vznikl jí proto na dluh na jistině, nákladech a úrocích ve výši žalované částky.

3. Žalovaná se k věci nevyjádřila, k jednání se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně se z jednání omluvila a soud tedy ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků.

4. Po provedeném dokazování má soud prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba příjmení p.l.c. a žalovanou došlo za pomoci prostředků komunikace na dálku k podpisu smlouvy o revolvingovém úvěru dne datum, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně zřídila žalované úvěr s pravidelnými měsíčními splátkami a možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu ve výši částka. Úvěr byl sjednán s úrokovou sazbou dle obchodních podmínek smlouvy. Žalovaná se zavázala úvěr včetně úroku z poskytnutého úvěru ve výši 8,5 % měsíčně a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru splatit v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru (ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne datum). Žalovaná čerpala dne datum částku částka a dne datum částku částka (z potvrzení o provedených platbách). Celkem tedy žalovaná čerpala částka. Žalovaná uhradila ve splátkách celkem částku částka (z výpisů z účtu za období od datum do datum). Ke dni podání žaloby dluh žalobkyně vyčíslila na dlužnou jistinu úvěru ve výši částka, kapitalizovaný úrok ve výši částka vzniklý sazbou 8,5 % měsíčně z částky částka za období od datum do datum a dále náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši částka vzniklých v souvislosti s prodlením žalované s placením minimálních pravidelných splátek. Pohledávky původní právní předchůdkyně žalobkyně (příjmení příjmení p.l.c.) byly za žalovanou nejprve řádně postoupeny na právnická osoba, IČO a posléze řádně postoupeny na žalobkyni a to smlouvami o postoupení pohledávky včetně příslušenství a zajištění (ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postupovaných pohledávek ze dne datum a ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postupovaných pohledávek ze dne datum). Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne datum.

5. Žalobkyně sice tvrdila, že posuzovala úvěruschopnost žalované, avšak toto tvrzení nijak nedoložila. Pokud by žalobkyně doložila listiny, na základě kterých by mohla být úvěruschopnost posuzována a tvrdila by postup a výsledek takového jednání, unesla by zřejmě břemeno tvrzení a důkazní.

6. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Dle ustanovení § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

8. Dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZosÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Princip odpovědného úvěrování, potažmo ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrana věřitele před nedobytností pohledávky byl posílen novelou citovaného zákonného ustanovení provedenou zákonem č. 43/2013 Sb., a to zavedením sankce pro případ, kdy věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Jinak vyjádřeno, věřitel musí dodržet vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a nejlepším zájmu spotřebitele, jak dovozuje shodně teorie i soudní praxe při vymezení odborné péče (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Zastal tedy takový výklad § 9 odst. 1 ZosÚ, že poskytovatel úvěru musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr (půjčku) a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost spotřebitele zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru (půjčky) považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů spotřebitele vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

9. S ohledem na nález Ústavního soudu III. ÚS 4129/2018 pak soud pro posouzení platnosti uzavřené smlouvy o úvěru a její případný rozpor s dobrými mravy analogicky použil podmínky uvedené v ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 ve znění novely č. 43/2013 Sb. a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, odst. 26 a rozhodl proto, jak výše uvedeno z níže uvedených důvodů.

10. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

11. Dle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou nebyla řádně a platně uzavřena předmětná smlouva o úvěru z důvodu porušení povinnosti prověřit úvěruschopnost dlužníka, jak je specifikováno v ustanovení § 9 odst. 1 ZosÚ.

14. V daném případě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr, přestože neměla nijak prokázánu úvěruschopnost žalované. Je tedy zřejmé, že schopnost žalované dluhy splácet nebyla právní předchůdkyní žalobkyně posouzena řádně a s odbornou pečlivostí. Jinak by právní předchůdkyně žalobkyně musela dospět k závěru, že nemají dostatek podkladů pro posouzení úvěruschopnosti žalované.

15. S ohledem na výše uvedené pak si strany jsou povinny vrátit svá plnění. Žalobkyně však již plnění od žalované obdržela, když je prokázáno, že žalovaná uhradila žalobkyni částku částka, tedy dokonce o částka více než byla její povinnost. Žalovaná tak není povinna vrátit žalobkyni ničeho.

16. Soud tedy žalobu zamítl, když dospěl k závěru, že smlouva o úvěru mezi stranami nebyla uzavřena platně z důvodu, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách a tuto odborně posoudit. Pečlivě a aktivně úvěruschopnost žalované nezjišťovala a neprověřovala s řádnou odbornou péčí, pročež nemohla učinit ani odpovídající závěr o její úvěruschopnosti. Nezbývá, než dospět k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru, která odporuje zákonu.

17. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalobkyně ve věci nebyla úspěšná a žalované žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.