18 C 343/2020

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Sosíkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem údaje o zástupci pro částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka spolu s 8,25 % zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky částka, úroku ve výši 7,90 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a dále zákonného úroku z prodlení požadovaného nad rámec přiznaného úroku z prodlení ve výroku

I.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne datum domáhala po žalovaném úhrady žalované částky, když v žalobě tvrdila, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši částka Součástí smlouvy byly obchodní podmínky a sazebník poplatků. Žalovaný řádně úvěr nesplácel a vznikl mu proto na jistině, poplatcích a úrocích dluh ve výši žalované částky.

2. Žalovanému soud vzhledem k jeho zdravotnímu stavu ustanovil opatrovníka, se kterým pokračoval v řízení, když u žalovaného běží řízení o omezení ve způsobilosti k právním úkonům vzhledem k progresivnímu postupu jeho onemocnění. Opatrovník navrhl žalobu zamítnout z důvodu neprověření úvěryschopnosti žalovaného.

3. Po provedeném dokazování má soud prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k podpisu smlouvy o úvěru dne datum, na jejímž základě žalobkyně zřídila žalovanému úvěr ve výši částka. Úvěr byl sjednán s úrokovou sazbou dle obchodních podmínek smlouvy a dle sazebníku poplatků (ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, č. smlouvy číslo). Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil pouze částka a z tohoto důvodu žalobkyně využila svého práva daného obchodními podmínkami a pohledávku ke dni datum zesplatnila, když k tomuto datu došlo k ukončení smlouvy. K tomuto datu rovněž žalobkyně žalovaného vyzvala k okamžité úhradě dluhu. Ke dni podání žaloby dluh žalobkyně vyčíslila na dlužnou jistinu ve výši částka, poplatky ve výši částka, úroky a úroky z prodlení (z platební historie účtu, z oznámení o zesplatnění úvěru, odstoupení od smlouvy).

4. Žalobkyně doložila a tvrdila, že posoudila úvěruschopnost žalovaného. Při tomto posuzování však, jak vyplývá z jejího vlastního tvrzení, nevzala v úvahu vyživovací povinnosti žalovaného k nezletilým dětem, ačkoliv jí skutečnost, že žalovaný má dvě nezletilé děti byla známa.

5. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

6. Dle ustanovení § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Dle ustanovení § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

8. Dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZosÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Princip odpovědného úvěrování, potažmo ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrana věřitele před nedobytností pohledávky byl posílen novelou citovaného zákonného ustanovení provedenou zákonem č. 43/2013 Sb., a to zavedením sankce pro případ, kdy věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Jinak vyjádřeno, věřitel musí dodržet vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a nejlepším zájmu spotřebitele, jak dovozuje shodně teorie i soudní praxe při vymezení odborné péče (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Zastal tedy takový výklad § 9 odst. 1 ZosÚ, že poskytovatel úvěru musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr (půjčku) a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost spotřebitele zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru (půjčky) považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů spotřebitele vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

9. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyla řádně a platně uzavřena předmětná úvěrová smlouva z důvodu porušení povinností dle ustanovení § 9 odst. 1 ZosÚ.

10. V daném případě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, přestože neměla řádně prokázánu úvěruschopnost žalovaného, když třebaže měla známost o dvou vyživovacích povinnostech žalovaného k nezletilým dětem, tyto nezjišťovala a nezahrnula do posouzení úvěryschopnosti žalovaného. Výši těchto vyživovacích povinností objektivně musí mít vliv na úvěrové skóre žalovaného a je otázkou, zda by po zohlednění vyživovací povinnosti žalovaný dosáhl na předmětný úvěr. Je tedy zřejmé, že schopnost žalovaného dluh splácet nebyla žalobkyní posouzena řádně a s odbornou pečlivostí. Jinak by žalobkyně musela dospět k závěru, že nemá dostatek podkladů pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného a vyžádala by si podklady k vyživovacím povinnostem žalovaného.

11. S ohledem na výše uvedené pak si strany jsou povinny vrátit svá plnění. Žalobkyně, již obdržela od žalovaného částka, zbývá uhradit žalobkyni částka (nedoplatek z částky částka), když k této úhradě soud žalovaného zavázal z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení, zavázal ho soud v souladu s ustanovením § 1970 o. z. k úhradě úroku z prodlení ve výši stanovené v souladu s vyhláškou 142/1994 Sb.

12. Soud žalobu zamítl ve zbývající části žalované částky, když dospěl k závěru, že úvěrová smlouva mezi stranami nebyla uzavřena platně z důvodu, že žalobkyně nedostála odborné péče jako poskytovatel úvěru náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách a tuto odborně posoudit. Pečlivě a aktivně úvěruschopnost žalovaného nezjišťovala a neprověřovala s řádnou odbornou péčí, pročež nemohla učinit ani odpovídající závěr o jeho úvěruschopnosti. Nezbývá, než dospět k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru, která podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. odporuje zákonu (§ 9 odst. 1 ZosÚ). V situaci, kdy soud má prokázáno, že žalovaný trpí progradujícím degenerativním onemocněním s progresí pohybového a intelektuálního defektu, pro kterou je v ústavní péči, je otázkou, jaký byl zdravotní stav žalovaného v době uzavírání smlouvy. Lze však předpokládat, že zdravotní stav žalovanému znemožňuje nyní i do budoucna hradit jakékoli závazky, ať již ze současného řízení, předcházejících exekučních řízení či dlužného výživného.

13. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal s ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu ve věci část nákladů řízení, které sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka, tedy při úspěchu 55,29 % po odečtu neúspěchu činí přiznané náklady řízení částku částka. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne jeho doručení, dvojmo, u podepsaného soudu, ke Krajskému soudu v Ostravě. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.