18 C 353/2020
č. j. 18 C 353/2020-16
V PLATNOSTIOkresní soud v Novém Jičíně zamítl žalobu žalobkyně proti žalovanému, protože smlouva o úvěru byla uzavřena bez řádného posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Soud se opřel o § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož věřitel je povinen odbornou péčí zjistit schopnost spotřebitele splácet úvěr. Neschopnost žalovaného splácet úvěr nebyla řádně prokázána, což vedlo k závěru o neplatnosti smlouvy. Žalovaný byl proto povinen vrátit částku, kterou získal bezdůvodně, a to na základě § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. Soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu.
Rubrum
Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Sosíkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částka s příslušenstvím I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky částka od datum do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku částka, k rukám Mgr. jméno jméno, advokáta se sídlem adresa, do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění
tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne datum domáhala po žalovaném úhrady žalované částky, když v žalobě tvrdila, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba příjmení p.l.c. a žalovaným byla uzavřena dne datum smlouva o úvěru, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši částka. Žalovaný čerpal úvěr ve výši částka a pohledávka byla splatná dne datum. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyni celkovou dlužnou částku neuhradil, když uhradil částka a dluží tedy žalobkyni celkem částku částka, což představuje jistinu a poplatek za poskytnutí úvěru. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Po provedeném dokazování má soud prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba příjmení p.l.c. a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru dne datum, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně zřídila žalovanému úvěr ve výši částka. Žalovaný se dle smlouvy o úvěru zavázal uhradit rovněž poplatek za poskytnutí úvěru ve výši částka (ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne datum). Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti, tj. do datum, peněžní prostředky nevrátil, když při zohlednění dílčích plateb ze strany žalovaného ve výši 44,28 činí dlužná částka částka. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Ke dni podání žaloby dluh žalobkyně vyčíslila na dlužnou jistinu a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši celkem částka. Žalobkyně nedoložila, že posoudila úvěruschopnost žalovaného. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle ustanovení § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZosÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Princip odpovědného úvěrování, potažmo ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrana věřitele před nedobytností pohledávky byl posílen novelou citovaného zákonného ustanovení provedenou zákonem č. 43/2013 Sb., a to zavedením sankce pro případ, kdy věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Jinak vyjádřeno, věřitel musí dodržet vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a nejlepším zájmu spotřebitele, jak dovozuje shodně teorie i soudní praxe při vymezení odborné péče (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Zastal tedy takový výklad § 9 odst. 1 ZosÚ, že poskytovatel úvěru musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr (půjčku) a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost spotřebitele zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru (půjčky) považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů spotřebitele vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla řádně a platně uzavřena předmětná úvěrová smlouva z důvodu porušení povinností dle ustanovení § 9 odst. 1 ZosÚ. V daném případě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, přestože neměla řádně prokázánu úvěruschopnost žalovaného. Je tedy zřejmé, že schopnost žalovaného dluh splácet nebyla řádně a s odbornou pečlivostí posouzena. Jinak by právní předchůdkyně žalobkyně musela dospět k závěru, že nemá dostatek podkladů pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného. S ohledem na výše uvedené pak si strany jsou povinny vrátit svá plnění. Žalobkyně obdržela od žalovaného částku částka, zbývá tedy na jistině uhradit částka, když k této úhradě soud žalovaného zavázal z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení, zavázal ho soud v souladu s ustanovením § 1970 o. z. k úhradě úroku z prodlení ve výši stanovené v souladu s vyhláškou č. 351/2013 Sb. Soud žalobu zamítl ve zbývající části žalované částky, když dospěl k závěru, že úvěrová smlouva mezi stranami nebyla uzavřena platně z důvodu, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála odborné péče jako poskytovatel úvěru náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách a tuto odborně posoudit. Pečlivě a aktivně úvěruschopnost žalovaného nezjišťovala a neprověřovala s řádnou odbornou péčí, pročež nemohla učinit ani odpovídající závěr o jeho úvěruschopnosti. Nezbývá, než dospět k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru, která podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. odporuje zákonu (§ 9 odst. 1 ZosÚ). Za této situace se tedy žalovaný o částku částka na žalobkyni bezdůvodně obohatil. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 33,8 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,9 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 33,1 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.