18 C 8/2022

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Sosíkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení částka s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].</b> 1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).

2. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala po žalované úhrady žalované částky, když v žalobě tvrdila, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena dne [datum] smlouva o zápůjčce, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované zápůjčku ve výši [částka], která měla být jednorázově splacena dne [datum] společně s poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši [částka]. Žalovaná zápůjčku v poskytnuté výši čerpala, avšak po uvedeném datu splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila a vznikl jí proto dluh ve výši žalované částky.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Po provedeném dokazování má soud prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce dne [datum], na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši [částka] a žalovaná se zavázala vrátit částku [částka], z čehož částka [částka] měla představovat souhrnný poplatek za poskytnutí částky. Žalovaná měla částku splatit nejpozději dne [datum]. Žalobkyně poskytla žalované částku [částka] dne [datum] převodem na účet č. [bankovní účet] (ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], z potvrzení o provedené platbě). Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala, že by na pohledávku něčeho uhradila, dluží tedy na jistině částku [částka], na dlužném poplatku částku [částka], celkem tedy [částka]. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně - společností [právnická osoba] a žalobkyní byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, kterou byla předmětná pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalovaná byla žalobkyní vyzvána k plnění dluhu výzvou ze dne [datum] (spojenou s oznámením o postoupení pohledávky), v níž jí byla stanovena lhůtu tří dnů od doručení výzvy; výzva byla odeslána dne [datum] (ze smlouvy o postoupení pohledávek, z výzvy, z oznámení, z podacího lístku).

5. Žalobkyně tvrdila, ale nedoložila, že by právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované.

6. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Dle ustanovení § 2391 odst. 1 o. z., má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa plnění.

8. Dle ustanovení § 2392 odst. 1 o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

9. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. Dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZosÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Princip odpovědného úvěrování, potažmo ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrana věřitele před nedobytností pohledávky byl posílen novelou citovaného zákonného ustanovení provedenou zákonem č. 43/2013 Sb., a to zavedením sankce pro případ, kdy věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Jinak vyjádřeno, věřitel musí dodržet vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a nejlepším zájmu spotřebitele, jak dovozuje shodně teorie i soudní praxe při vymezení odborné péče (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Zastal tedy takový výklad § 9 odst. 1 ZosÚ, že poskytovatel úvěru musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr (půjčku) a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost spotřebitele zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru (půjčky) považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů spotřebitele vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

11. S ohledem na nález Ústavního soudu III. ÚS 4129/2018 pak soud pro posouzení platnosti uzavřené smlouvy o zápůjčce a její případný rozpor s dobrými mravy analogicky použil podmínky uvedené v ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 ve znění novely č. 43/2013 Sb. a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, odst. 26 a rozhodl proto jak výše uvedeno z níže uvedených důvodů.

12. Soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nebyla řádně a platně uzavřena předmětná smlouva o zápůjčce z důvodu porušení povinnosti, prověřit úvěruschopnost dlužníka, jak je specifikováno v ustanovení § 9 odst. 1 ZosÚ, což je dle zmiňovaného nálezu ÚS základní povinností věřitele.

13. V daném případě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované zápůjčku, přestože neměla prokázánu úvěruschopnost žalované. Je tedy zřejmé, že schopnost žalované dluh splácet nebyla právní předchůdkyní žalobkyně posouzena řádně a s odbornou pečlivostí. Jinak by právní předchůdkyně žalobkyně musela dospět k závěru, že nemá dostatek podkladů pro posouzení úvěruschopnosti žalované.

14. S ohledem na výše uvedené pak si strany jsou povinny vrátit svá plnění. Žalobkyně ani její právní předchůdkyně neobdržela od žalované žádnou částku, zbývá tedy uhradit celkovou zapůjčenou částku ve výši [částka], když k této úhradě soud žalovanou zavázal z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení, zavázal ji soud v souladu s ustanovením § 1970 o. z. k úhradě úroku z prodlení ve výši stanovené v souladu s vyhláškou 351/2013 Sb.

15. Soud žalobu zamítl ve zbývající části žalované částky, když dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce mezi stranami nebyla uzavřena platně z důvodu, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála odborné péče jako poskytovatel zápůjčky náležitě zjistit schopnost žalované splácet zápůjčku ve sjednaných splátkách a tuto odborně posoudit. Pečlivě a aktivně úvěruschopnost žalované nezjišťovala a neprověřovala s řádnou odbornou péčí, pročež nemohla učinit ani odpovídající závěr o její úvěruschopnosti. Nezbývá, než dospět k závěru o neplatnosti smlouvy o zápůjčce, která podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. odporuje zákonu (§ 9 odst. 1 ZosÚ).

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 44,92 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72,46 % a úspěchu žalované v rozsahu 27,54 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].