18 C 95/2023

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Sosíkem ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno a.s., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 81 095,63 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 56 216,90 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % od 26. 10. 2021 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá co do částky 24 879,53 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 2 934,30 Kč od 26. 10. 2021 do 1. 9. 2023, úroku 14,99 % ročně z částky 78 303,73 Kč od 2. 9. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení požadovaného nad rámec přiznaného zákonného úroku z prodlení ve výroku

I.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 7 996,40 Kč, k rukám tituly před jménem jméno FO, advokátky se sídlem adresa, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 25. 10. 2023 domáhala po žalovaném úhrady žalované částky, když v žalobě tvrdila, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky a sazebník poplatků. Žalovaný řádně úvěr nesplácel a vznikl mu proto na jistině, poplatcích a úrocích dluh ve výši žalované částky.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil a vzhledem k tomu, že žádná ze stran nevznesla námitky proti tomu, aby soud ve věci rozhodoval bez jednání, rozhodl soud ve věci bez jednání v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).

3. Po provedeném dokazování má soud prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k podpisu smlouvy o úvěru dne 26. 10. 2021, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně zřídila žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč. Úvěr byl sjednán s úrokovou sazbou dle obchodních podmínek smlouvy a dle sazebníku poplatků. Při výši zapůjčené jistiny 80 000 Kč se dlužník zavázal věřiteli zaplatit kapitalizované úroky ve výši 14,99 % ročně a poplatky dle ceníku. Dlužník se zavázal uhradit dluh v měsíčních splátkách (ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, č. smlouvy Anonymizováno). Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas a z tohoto důvodu právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo dané obchodními podmínkami a pohledávka se ke dni 3. 6. 2023 zesplatnila, když k tomuto datu došlo k ukončení smlouvy. K tomuto datu rovněž právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného vyzvala k okamžité úhradě dluhu. Ke dni podání žaloby dluh žalobkyně vyčíslila na dlužnou jistinu ve výši 78 303,73 Kč, poplatky ve výši 2 791,90 Kč (z platební historie účtu, ze smlouvy včetně smluvních podmínek). Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla řádně postoupena na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávky včetně příslušenství a zajištění (ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postupovaných pohledávek).

4. Žalobkyně tvrdila a doložila jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost klienta. V kartě Posouzení úvěruschopnosti klienta předchůdkyně uvádí, že prověřila klienta i jeho zaměstnavatele v insolvenčním rejstříku s negativním výsledkem a dále zjistila, že klient v žádosti uvedl výdaje ve výši 0 Kč a splátky v době podání žádosti 0 Kč, avšak právní předchůdkyně vlastním šetřením zjistila, že klient v době úvěrové žádosti splácel částku 9 796 Kč měsíčně.

5. Dle ustanovení § 451 odst. 2, zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

6. Dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Dle ustanovení § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

8. Dle ustanovení § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Dle ustanovení § 2392 odst. 1 o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

10. Dle ustanovení § 2393 odst. 1 o. z., neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů.

11. Dle ustanovení § 2393 odst. 2 o. z., nejsou-li ujednány úroky, může vydlužitel zápůjčku splatit i bez výpovědi.

12. Dle ustanovení § 2394 o. z., bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.

13. Dle ustanovení § 2395 o. z., neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

14. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. Dle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 ve znění novely č. 43/2013 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZosÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Princip odpovědného úvěrování, potažmo ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrana věřitele před nedobytností pohledávky byl posílen novelou citovaného zákonného ustanovení provedenou zákonem č. 43/2013 Sb., a to zavedením sankce pro případ, kdy věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Jinak vyjádřeno, věřitel musí dodržet vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a nejlepším zájmu spotřebitele, jak dovozuje shodně teorie i soudní praxe při vymezení odborné péče (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. spisová značka, odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Zastal tedy takový výklad § 9 odst. 1 ZosÚ, že poskytovatel úvěru musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr (půjčku) a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost spotřebitele zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru (půjčky) považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů spotřebitele vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

17. Ústavní soud České republiky ve svém nálezu III. ÚS 4129/2018 řešil otázku rozporu úvěrových smluv s dobrými mravy v oblasti posuzování úvěruschopnosti, když mimo jiné uvedl, že „posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy nemůže vycházet jen z objektivizovaného hodnocení jednotlivých parametrů úvěrové smlouvy, ale obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu je výchozí zásada, kterou jako obecný princip mají soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven neboli nikoliv“.

18. Soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla řádně a platně uzavřena předmětná úvěrová smlouva z důvodu jejího rozporu s dobrými mravy řádným neposouzením úvěruschopnosti žalovaného ze strany poskytovatele úvěru.

19. S ohledem na nález Ústavního soudu III. ÚS 4129/2018 pak soud pro posouzení platnosti uzavřené úvěrové smlouvy a její případný rozpor s dobrými mravy analogicky použil podmínky uvedené v ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 ve znění novely č. 43/2013 Sb. a rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, odst. 26 a rozhodl proto, jak výše uvedeno z níže uvedených důvodů.

20. V daném případě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, třebaže při šetření úvěruschopnosti žalovaného zjistila, že žalovaný zcela evidentně účelově a nepravdivě ve své žádosti uvádí své výdaje ve výši 0 Kč a zamlčel splátku úvěru ve výši 9 796 Kč. Je tedy zřejmé, že schopnost žalovaného dluh splácet nebyla právní předchůdkyní žalobkyně posouzena řádně a s odbornou pečlivostí. Jinak by právní předchůdkyně žalobkyně musela dospět k závěru při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, že postup žalovaného a jeho tvrzení nedávají záruku řádného splácení dluhu. Žalovaný ve své žádosti účelově neuváděl pravdivé informace a takovýto jeho postup by měl při řádném posouzení úvěruschopnosti vyvolat u poskytovatele úvěru pochybnost, vedoucí k neposkytnutí úvěru. K řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného tedy nedošlo.

21. S ohledem na výše uvedené pak si strany jsou povinny vrátit svá plnění (§ 2991 odst. 1, 2 o. z.). Žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, již obdržela od žalovaného 23 783,10 Kč, zbývá uhradit žalobkyni 56 216,90 Kč (nedoplatek z částky 80 000 Kč), když k této úhradě soud žalovaného zavázal z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení, zavázal ho soud v souladu s ustanovením § 1970 o. z. k úhradě úroku z prodlení ve výši stanovené v souladu s vyhláškou.

22. Soud žalobu zamítl ve zbývající části žalované částky, když dospěl k závěru, že úvěrová smlouva mezi stranami nebyla uzavřena platně z důvodu, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála odborné péče jako poskytovatel úvěru náležitě zjistit schopnost a ochotu žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách a tuto odborně posoudit nejen z hlediska solventnosti, ale i z hlediska celkové integrity potencionálního dlužníka. Pečlivě a aktivně úvěruschopnost žalovaného neposoudila a neprověřovala s řádnou odbornou péčí, pročež nemohla učinit ani odpovídající závěr o jeho úvěruschopnosti. Nezbývá, než dospět k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru, která podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. odporuje zákonu a dobrým mravům (§ 9 odst. 1 ZosÚ), jak dovodil Ústavní soud ve svém nálezu III. ÚS 4129/2018.

23. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení ve výši 38 % z účtovaných nákladů řízení (poměr úspěchu 69 % a neúspěchu ve věci 31 %), což při nákladech řízení ve výši 21 043,40 Kč (zaplacený soudní poplatek ve výši 4 055 Kč, 3 úkony právní pomoci po 4 380 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby, jednoduchou výzvu k plnění, 3 paušálních náhradách po 300 Kč a 21 % DPH) činí 7 996,40 Kč. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne jeho doručení, dvojmo, u podepsaného soudu, ke Krajskému soudu v Ostravě. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.