22 C 115/2026

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Pavlou Nippertovou ve Anonymizováno žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 20 130 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 27. 2. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení  částky 4 000 Kč,  částky 6 130 Kč  zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 000 Kč od 27. 2. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce jakožto právní nástupce věřitele právnická osoba., IČO IČO se žalobou doručenou dne 10. 4. 2026 domáhal po žalované zaplacení částky 14 000 Kč a částky 6 130 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 27. 2. 2024 do zaplacení. Žalobce v žalobě tvrdil, že původní věřitel právnická osoba. uzavřel s žalovanou prostřednictvím webové stránky www.název.cz smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalované celkem částku 10 000 Kč na účet číslo č. účtu, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátila. Předmětem žaloby je tak nárok žalobce na zůstatek nesplacené jistiny v částce 10 000 Kč, smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 4 000 Kč, smluvní pokuta za prodlení se splácením úvěru ve výši 6 130 Kč a zákonný úrok z prodlení z jistiny a úroku. Ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobce tvrdil, že původní věřitel lustroval žalovanou ve veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Dále právní předchůdce žalobce měl k dispozici výpisy z bankovního účtu, případně výplatní pásky. Právní zástupce žalobce odeslal dne 31. 10. 2025 žalované předžalobní upomínku, kterou byla žalovaná vyzvána k úhradě žalované částky.

2. Žalobce ve svém vyjádření ze dne 9. 6. 2026 uvedl, že úvěruschopnost žalované posuzoval na základě lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI a Databáze neplatných dokladů Ministerstva vnitra. Žalovaná s odesláním žádosti o poskytnutí úvěru prohlásila, že má pravidelný měsíční příjem a že neexistují okolnosti, které by měly vliv na splácení úvěru a není v prodlení se splácením žádné dlužné částky. Žalobce dále uvedl, že původní věřitel ověřoval úvěruschopnost u žalovaného výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, kdy klientům je ponechána rezerva 10 %, která se musí rovnat minimálně životními minimu.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala nečinná.

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. právnická osoba. v přípisu sdělila dne 30. 4. 2026 na výzvu soudu, že na běžný účet žalované číslo č. účtu byla připsána platba dne 27. 10. 2023 ve výši 10 000 Kč.

6. Ve smlouvě o úvěru č. hodnota podepsané dne 27. 10. 2023 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout z účtu č. č. účtu žalované peněžní prostředky do výše úvěrového limitu až 30 000 Kč na účet žalované číslo č. účtu. Úvěr byl poskytnut bez konkrétního účelu, na dobu neurčitou. Úvěr byl nezajištěným, bezhotovostním úvěrem s pravidelným splácením úroků s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru (revolvingový úvěr). Smlouva o úvěru trvá do doby úplného splacení jistiny úvěrovaným. U každé platby se žalovaný zavázal uvádět variabilní symbol var. symbol. Smluvní strany si sjednaly, že úvěr bude úročen úrokovou sazbou ve výši 40 % měsíčně. Úvěrovaný splácí každý měsíc, nejpozději k 26. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru může úvěrovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Sjednané náklady na úvěr odpovídají roční procentní sazbě ve výši 5535,7 %. Celková částka k úhradě se skládá z výše úvěru a úroku a odvisí tak od doby, po kterou bude úvěrovaný čerpat a způsobu splácení. Úvěr má podobu tzv. revolvingového úvěru. Úvěrovaný může po celou dobu trvání smlouvy žádat o poskytnutí prostředků opakovaně, ovšem vždy pouze tak, aby celková výše jistiny dosahovala maximálně výše limitu. V případě prodlení s plněním povinností a porušení podmínek smlouvy, a dále v případě, že bylo vůči úvěrovanému zahájeno soudní řízení, jehož předmětem je úpadek, je úvěrující oprávněn úvěrovanému ukončit oprávnění čerpat úvěr. V případě prodlení úvěrovaného s plněním je úvěrovaný povinen zaplatit úvěrujícímu smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení (ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota). Žalované byla na účet č. č. účtu vyplacena dne 27. 10. 2023 částka ve výši 10 000 Kč. (z dopisu právnická osoba. ze dne 30. 4. 2026). Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, proto žalobce úvěr dne 26. 2. 2024 zesplatnil v celkové částce 30 380,78 Kč a vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky do 3 dnů (ze zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne 26. 2. 2024). Dopisem ze dne 29. 10. 2025 byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky 39 693 Kč do tří dnů (z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 29. 10. 2025 včetně podacího lístku). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 10. 2025 došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobce. Právní předchůdce žalobce oznámil žalované postoupení pohledávky dopisem ze dne 29. 10. 2025 (ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 10. 2025 a z Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 10. 2025). Výzva k úhradě a oznámení o postoupení pohledávky byla odeslána žalované (z Potvrzení o odeslání zásilky ze dne 31. 10. 2025).

7. V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že je vdova a bydlí ve vlastním domě. Uvedla, že má středoškolské vzdělání s maturitní zkouškou a je důchodkyně s příjmem 21 699 Kč měsíčně. Měsíční výdaje se pohybují kolem 4 860 Kč (z žádosti o spotřebitelský úvěr č. hodnota).

8. Na základě provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobce na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené s žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku poskytl v prvním měsíci čerpání žalované celkem částku v celkové výši 10 000 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátila. Čerpanou částku právní předchůdce žalobce úročil úrokovou sazbou 40 % měsíčně. Vzhledem k prodlení žalované vyúčtoval žalobce žalovanému dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně za období od 27. 2. 2024 do 31. 10. 2025. Žalovaná na předmětný úvěr neuhradila ničeho. Dopisem ze dne 29. 10. 2025 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobce posuzoval úvěruschopnost žalované.

9. Na základě shora zjištěného skutkového stavu posoudil soud jako smlouvu o úvěru uzavíranou žalobcem jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaným jako spotřebitele. Z tohoto důvodu soud aplikuje nejen ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), ale i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen ZoSÚ).

10. Podle § 2 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.)., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované právě ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ.

19. Soud je povinen zkoumat, zda věřitel při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele splácet, bez ohledu na to, zda je tento princip v zákoně stanoven či nikoliv, neboť se jedná o výchozí zásadu, která je obecným principem. Tím dochází k naplnění ochrany spotřebitele jako slabší strany proti neodpovědným poskytnutím úvěru, které by mohlo vést k ingerenci exekučního či insolvenčního řízení se všemi negativními dopady jako je ztráta majetku a společenská stigmatizace (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, III. ÚS 4129/18).

20. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). Odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Tvrzení spotřebitele je třeba konkrétními doklady zobjektivizovat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze den 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

21. Ústavní soud ČR v nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

22. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C –679/18 (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.

23. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední.

24. Soud uzavřel, že předmětná úvěrová smlouva je podle § 86 a § 87 ZoSÚ absolutně neplatná z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované. Provedení lustrace ve veřejně dostupných databázích (ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI), prohlášení žalované o schopnosti splácet, jejích příjmech a výdajích nelze považovat za řádné posouzení úvěruschopnosti i za situace, kdy klientce byla poskytnuta 10 % rezerva rozdílu mezi příjmy a výdaji. Původní věřitel měl zaměřit svůj zájem na skutečné příjmy a výdaje žalované, tj. minimálně ověřit skutečné příjmy a nezbytné měsíční výdaje na bydlení a jiné životní náklady např. SIPO, výpisů z účtu, …) Tento krok byl z hlediska předvídatelnosti, že žalovaná bude úvěr řádně splácet nutný zvlášť v situaci, kdy žalovaná je starobní důchodkyně a její jediný příjem představuje právě starobní důchod. Postup původního věřitele, kdy vyšel při posouzení úvěruschopnosti u žalované především ze sdělených údajů bez jakéhokoliv ověření skutečných příjmů a výdajů u poskytnutí úvěru může vést u spotřebitele ke sklouznutí do dluhové pasti (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2021, I. ÚS 1543/2021). Zjištěné údaje sdělené žalovanou a jiné údaje o příjmové a výdajové stránce tak bylo zapotřebí konkrétními doklady zobjektivizovat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

25. S ohledem na výše uvedený závěr soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy, je zřejmé, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., které žalovaná přijala jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Žalované byla poskytnuta částka 10 000 Kč. Žalovaná se tudíž bezdůvodně obohatila o 10 000 Kč. Z důvodu neplatné smlouvy žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla ohledně dalších kapitalizovaných úroků ve výši 4 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 6 130 Kč a zákonných úroků nad rámec přiznané jistiny zamítnuta, protože se nikdo nemůže s úspěchem domáhat po žalované úhrady nároků vyplývající z neplatného právního jednání (§ 588 o.z.). Žalovaná je proto povinna vrátit žalobci bezdůvodné obohacení představující jistinu ve výši 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 27. 2. 2024 do zaplacení, a to podle § 1970 o.z. Žalovaná je právě od 27. 2. 2024 v prodlení se zaplacením dlužné částky. Žalovaná byla v řízení nečinná a netvrdila žádné okolnosti o nemožnosti vrátit poskytnutou jistinu.

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobce, který se domáhal po žalované ke dni vyhlášení rozhodnutí zaplacení celkové částky 20 130 Kč s příslušenstvím a přiznáno mu bylo 10 000 Kč, s příslušenstvím byl poměr úspěchu a neúspěchu mezi účastníky převážně stejný. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně, ve dvou vyhotoveních. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna v uvedených lhůtách dobrovolně, smí se věřitel domáhal jejího splnění výkonem rozhodnutí nebo exekucí.