22 C 118/2026

Plný text

Okresní soud v Jméno žalované B rozhodl soudkyní JUDr. Pavlou Nippertovou ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované A, narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A o 24 085,57 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 17 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 17 000 Kč od 27. 12. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení  částky 7 085,57 Kč,  zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 7 085,57 Kč od 27. 12. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1 182,30 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Jméno advokátky, advokátky sídlem adresa.

IV. Žalobci se do 30 dnů od právní moci rozsudku vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 205 Kč.

1. Žalobce jakožto právní nástupce původního věřitele právnická osoba, IČ IČO se žalobou doručenou dne 20. 4. 2026 domáhal po žalované zaplacení částky 24 085,57 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 24 085,57 Kč od 27. 12. 2025 do zaplacení. Žalobce v žalobě tvrdil, že původní věřitel právnická osoba uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 17 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 26. 12. 2025. Žalovaná se nejprve dostala do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek a následně se dostala do prodlení s úhradou celého úvěru splatného dne 26. 12. 2025. Žalovaná částka představuje nesplacenou jistinu úvěru ve výši 17 000 Kč a smluvní úrok 7 085,57 Kč a dále zákonný úrok z prodlení od následujícího dne po datu splatnosti celého úvěru. Na webových stránkách www.název.cz si žalovaná vybrala výši požadovaného úvěru a dobu splatnosti. Seznámila se s veškerými poplatky za poskytnutí úvěru a úroky spojenými s úvěrem. Vyplnila registrační formulář čímž učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy. Jako variabilní symbol k identifikaci plateb bylo dohodnuto číslo smlouvy. Žalovaná se seznámila s podmínkami, právy a sankčními ujednání ze smlouvy a uzavřela tak s původním věřitelem úvěrovou smlouvu. Původní věřitel vyplatil žalované úvěr převodem na jeho bankovní účet č. č. účtu. Původní věřitel identifikoval platbu úvěru variabilním symbolem var. symbol. Úvěr byl žalované poskytnut, ale nebyl do dnešního dne vrácen. Předžalobní upomínkou ze dne 24. 2. 2026 byla žalovaná vyzvána k úhradě žalované částky. Žalobce nabyl pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 18. 12. 2025 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce právnická osoba a žalobcem.

2. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 29. 4. 2026, č.j. spisová značka byl žalobce vyzván, aby doplnil svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzoval dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalované splácet úvěr včetně příslušenství.

3. Žalobce v podání ze dne 27. 5. 2026 uvedl, že úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS,NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalobce však nedisponuje žádnou dokumentací ohledně lustrace v databázích a tvrzených příjmech a výdajích. Poukázal na odst. 1.2. obchodních podmínek k úvěrové smlouvě, kde žalovaná prohlásila, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu, není evidována v databázi dlužníků a nejsou jí známy žádné okolnosti, které by mohly mít nepříznivý dopad na plnění dluhu.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala nečinná.

5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 6. právnická osoba. sdělila na výzvu soudu, že na účet č. hodnota evidovaný na jméno žalované evidují dne 25. 8. 2025 příchozí platbu ve výši 17 000 Kč.

7. Po provedeném dokazování a z předložených listin vzal soud za prokázané následující skutečnosti:

8. Žalovaná dne 25. 8. 2025 prostřednictvím webové stránky právního předchůdce žalobce www.název.cz podepsala elektronicky prostřednictvím kódu, který byl předtím odeslán na telefonní číslo tel. číslo, smlouvu o úvěru splatném ve splátkách č. hodnota. Žalobce se zavázal poskytnout žalované bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 17 000 Kč na účet číslo č. účtu. Žalovaná se zavázala splatit celkovou částku 28 968,84 Kč do 12 měsíců ve 12 měsíčních splátkách po 2 414,07 Kč, které byly splatné dle splátkového kalendáře, který byl součástí smlouvy o úvěru. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 112 % ročně. RPSN byla sjednána ve výši 191,80 %. První splátka byla splatná dne 25. 9. 2025, poslední splátka dne 25. 8. 2026. Přílohu č. hodnota úvěrové smlouvy tvořily Obchodní podmínky právnická osoba pro poskytování úvěrů splatných ve splátkách (ze Smlouvy o úvěru splatném ve splátkách č. hodnota). Na účet žalované č. hodnota byla dne 25. 8. 2025 připsána platba ve výši 17 000 Kč (z přípisu právnická osoba doručené dne 5. 5. 2026). Původní věřitel žalobce ke dni 26. 12. 2025 zesplatnil úvěr a vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky 24 408,02 Kč. Dlužná částka činila 24 408,02 Kč a tvořila ji jistina ve výši 17 000 Kč, smluvní úrok ve výši 7 085,57 Kč, smluvní pokuta ve výši 172,45 Kč a poplatek za upomínku ve výši 150 Kč (z předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne 26. 12. 2025). Původní věřitel žalované postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce, když původní věřitel žalovanou o této skutečnosti vyrozuměl (z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 2. 2026, ze seznamu postoupených pohledávek, podacího lístku ze dne 24. 2. 2026 a ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2022). Žalobce vyzval žalovanou k úhradě částky 30 204,62 Kč do tří dnů (z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 21. 2. 2026).

9. Soud shrnuje skutkový stav takto: Původní věřitel žalovaného (právnická osoba) a žalovaná podepsali prostřednictvím webových stránek www.název.cz smlouvu o úvěru, na základě které poskytl původní věřitel žalované převodem na účet částku 17 000 Kč. Jelikož žalovaná úvěr včetně sjednaného úroku ve výši 7 085,57 Kč nesplatila včas, původní věřitel úvěr ke dni 26. 12. 2025 zesplatnil. Žalovaná byla informována o postoupení pohledávky na žalobce a zároveň i vyzvána k jejímu okamžitému vrácení. Žalovaná neuhradila ničeho.

10. Na základě shora zjištěného skutkového stavu posoudil soud jako smlouvu o úvěru uzavíranou žalobcem jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti a žalované jako spotřebitele. Z tohoto důvodu soud aplikuje nejen ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), ale i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen ZoSÚ).

11. Podle § 2 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.)., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právě ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ.

20. Soud je povinen zkoumat, zda věřitel při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele splácet, bez ohledu na to, zda je tento princip v zákoně stanoven či nikoliv, neboť se jedná o výchozí zásadu, která je obecným principem. Tím dochází k naplnění ochrany spotřebitele jako slabší strany proti neodpovědným poskytnutím úvěru, které by mohlo vést k ingerenci exekučního či insolvenčního řízení se všemi negativními dopady jako je ztráta majetku a společenská stigmatizace (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, III. ÚS 4129/18).

21. Odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Tvrzení spotřebitele je třeba konkrétními doklady zobjektivizovat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze den 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

22. Soud uzavřel, že předmětná úvěrová smlouva je podle § 86 a § 87 ZoSÚ absolutně neplatná z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalobce totiž nedisponuje žádnou dokumentací ohledně tvrzené lustrace v příslušných databázích a ohledně tvrzených příjmů a výdajů žalované. Z toho je zřejmé, že proces prověřování schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr nebyl proveden pečlivě a odpovědně. Soud připomíná, že poskytovatel úvěru má přitom ve smyslu § 78 odst. 1, 2 a 4 ZoSÚ povinnost dokumenty a jiné záznamy ohledně procesu prověřování úvěruschopnosti uchovávat.

23. S ohledem na výše uvedený závěr soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy, je zřejmé, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., které žalovaná přijala jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů, podle kterých žalovaná získala čerpáním úvěru 17 000 Kč a neuhradila nic. Bezdůvodně se tak obohatila o částku 17 000 Kč. Z důvodu neplatné úvěrové smlouvy žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla ohledně částky 7 085,57 Kč a zákonných úroků z prodlení nad rámec přiznané jistiny zamítnuta, protože se nikdo nemůže s úspěchem domáhat po žalované úhrady nároků vyplývající z neplatného právního jednání (§ 588 o.z.). Žalovaná je proto povinna vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 17 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení od 27. 12. 2025 do zaplacení, a to podle § 1970 o.z. Žalovaná je právě od 27. 12. 2025 v prodlení se zaplacením dlužné částky. Žalovaná byla v řízení nečinná netvrdila žádné okolnosti o nemožnosti vrátit poskytnutou jistinu 24. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobce, který se domáhal po žalované zaplacení celkové částky včetně příslušenstvím 25 603,29 Kč, měl ve věci úspěch pouze ze 71 % předmětu řízení (přiznána mu byla ke dni vyhlášení rozsudku celková částka včetně příslušenství 18 071,23 Kč), a žalovaná měla ve věci úspěch z 29 % předmětu řízení, takže soud žalobci přiznal náhradu nákladů řízení poměrně rozdělenou z 42 % (71 % minus 29 %). Náklady řízení žalobce spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 000 Kč, mimosmluvní odměně advokáta za poskytování právních služeb ve výši 1 200 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 2. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní výzva), náhradě hotových výdajů po 100 Kč za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 300 Kč a náhradě za DPH v sazbě 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč podle § 137 odst. 3 o.s.ř., celkem tedy náklady řízení ve výši 2 815 Kč, z čehož 42 % představuje částku 1 182,30 Kč, kterou soud podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil žalované zaplatit k rukám advokáta, zastupující žalobce, jemuž byla přisouzena poměrně rozdělená náhrada nákladů řízení.

25. Jelikož žalobce zaplatil na základě nesprávné výzvy soudu ze dne 29. 4. 2026, č.j. spisová značka doplatek na soudním poplatku ve výši 241 Kč, když správně měl být vyzván k zaplacení soudního poplatku ve výši 36 Kč, vrací mu soud dle § 10 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích přeplatek ve výši 205 Kč. Přeplatek na soudním poplatku bude žalobci vrácen dle § 10a zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozhodnutí, kterým o vrácení rozhodl. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Jméno žalované B, ve dvou vyhotoveních. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna v uvedených lhůtách dobrovolně, smí se věřitel domáhal jejího splnění výkonem rozhodnutí nebo exekucí.