22 C 13/2025

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Pavlou Nippertovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 17 628,64 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 8 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení- částky 9 472,78 Kč,- částky 155,86 Kč,- zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 324,17 Kč od 6. 6. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 18. 12. 2024 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 17 472,78 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 324,17 Kč od 6. 6. 2024 do zaplacení, částky 155,86 Kč a náhrady nákladů řízení. Žalobce tvrdil, že s žalovanou dne 5. 2. 2024 uzavřel distančním způsobem na internetových stránkách www. , Anonymizováno, .cz Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 26 200 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím dle čl. VI a čl. VII Smlouvy v pravidelných denních splátkách podle čl. V odst. 1 Smlouvy ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek , když první splátka byla splatná dne 6. 3. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 28. 7. 2025. Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www., Anonymizováno, .cz. Žalobce před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost, a to zjišťováním informací od žalované a dotazy do příslušných registrů. Případně žalobce vycházel z žalovanou předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek. Žalobcem ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila částku 57 075 Kč, která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalované. Úvěr byl žalované vyplacen na účet č. , č. účtu, dne 5. 2. 2024 v částce 8 000 Kč. Žalovaná si při sjednávání Smlouvy zvolila volitelné služby, a to službu „Presto“ za poplatek ve výši 165 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek úvěru, proto žalobce úvěrovou smlouvu vypověděl, o čemž informoval žalovanou emailem dne 5. 6. 2024. Žalovaná se tak dostala do prodlení se splácením celého úvěru dne 6. 6. 2024. Žalovaná na uvedenou pohledávku nezaplatila ničeho a ke dni podání žaloby dlužila částku 17 472,78 Kč, která se skládá z nesplacené jistiny ve výši 7 999,97 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 159,20 Kč, smluvního úroku ve výši 9 148,61 Kč a poplatku za doplňkovou službu „Presto“ ve výši 165 Kč. V souvislosti s prodlením žalované se splácením úvěru požaduje dále žalobce po žalovaném v souladu s čl. VIII odst. 1 Smlouvy smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně za období od 7. 3. 2024 do 5. 6. 2025, a to ve výši 155,86 Kč. Žalobce odeslal předžalobní výzvu žalované dne 27. 11. 2024.

2. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 16. 1. 2025, č.j. 22 C 13/2025-8 byl žalobce vyzván, aby doplnil svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzoval dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalované splácet úvěr včetně příslušenství.

3. Žalobce v podání ze dne 19. 3. 2025 doplnil svá tvrzení ohledně posuzování úvěruschopnosti u žalované. Uvedl, že u žalovaného nejprve zjistil celkový počet členů domácnosti, pravidelné měsíční výdaje při žádosti o úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem a ověřené čisté příjmy. K ověření majitele bankovního účtu a výše příjmu využil žalobce licence AISP, když měl k dispozici výpis z běžného účtu žalované. Dále žalobce ověřil žalovanou v dalších registrech (Centrální evidence obyvatel, insolvenční rejstřík atd.). Žalobce tak dospěl k závěru, že žalovaná je schopen úvěr splatit.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala nečinná.

5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

6. Po provedeném dokazování a z předložených listin vzal soud za prokázané, že žalobce ověřil totožnost žalované prostřednictvím bankovní identity a následně žalovaná podepsala dne 5. 2. 2024 na internetových stránkách žalobce www., Anonymizováno, .cz smlouvu o úvěru s postupným čerpáním. Žalobce se zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr s postupným čerpáním až do částky 26 200 Kč za poplatek ve výši 1,99 % z čerpané částky. Úroková sazba byla sjednána jako pevná denní ve výši 1,016 %. Žalovaná si zvolila doplňkovou službu „Presto” za poplatek 165 Kč. Žalovaná se zavázala splatit první denní splátku dne 6. 3. 2024 a další denní splátky až do 29. 7. 2025 podle rozpisu (z Předpisu denních splátek). Datum splatnosti celého úvěru byl sjednán na den 29. 7. 2025.Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník (ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, z Autorizace ověření totožnosti). Žalobce poskytl žalované dne 5. 2. 2024 částku 8 000 Kč na účet č. , č. účtu, (z Přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli ze dne 5. 2. 2024 a z potvrzení České spořitelny, a.s. ze dne 24. 1. 2025). Pro případ prodlení se zaplacením jistiny byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny až do zaplacení (z čl. VIII odst. 1 Smlouvy o úvěru). Žalobce vyzval žalovanou před podáním žaloby k úhradě dlužné částky (z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 27. 11. 2024). Před uzavřením smlouvy žalobce posuzoval úvěruschopnost žalované (z Výpisu o posouzení úvěruschopnosti u žalované) podle určených podmínek (z Obecných principů posuzování-Jiné_creditworthiness.pdf). Žalobce měl k dispozici informace o příchozích a odchozích platbách žalované z automatizovaného systému Kontomatik za dobu od 27. 1. 2023 do 27. 1. 2024 (z výpisu z běžného účtu).

7. Soud shrnuje skutkový stav takto: Žalobce jako poskytovatel úvěru a žalovaná jako dlužník podepsali dne 5. 2. 2024 smlouvu o úvěru. Žalobce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru poskytl žalované jako dlužníkovi na její účet částku 8 000 Kč za poplatek 159,20 Kč. Za jednorázový poplatek 165 Kč byla sjednána doplňková služba „Presto”. Žalovaná se zavázala splatit první denní splátku ve výši dne 6. 3. 2024. Datum splatnosti celého úvěru byl sjednán na den 29. 7. 2025. Žalovaná však na denní splátky podle daného rozpisu splátek nehradila ničeho. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky. Žalovaná se dostala do prodlení se splacením úvěru, když pravidelné denní splátky neuhradila. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobce provedl proces ověřování úvěruschopnosti žalované.

8. Na základě shora zjištěného skutkového stavu posoudil soud smlouvu o úvěru jako smlouvu o úvěru uzavíranou žalobcem jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti a žalovanou jako spotřebitele. Z tohoto důvodu soud aplikuje nejen ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), ale i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy.

9. Podle § 2 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.)., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právě ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ.

17. Soud je povinen zkoumat, zda věřitel při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele splácet, bez ohledu na to, zda je tento princip v zákoně stanoven či nikoliv, neboť se jedná o výchozí zásadu, která je obecným principem. Tím dochází k naplnění ochrany spotřebitele jako slabší strany proti neodpovědným poskytnutím úvěru, které by mohlo vést k ingerenci exekučního či insolvenčního řízení se všemi negativními dopady jako je ztráta majetku a společenská stigmatizace (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, III. ÚS 4129/18).

18. Odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Tvrzení spotřebitele je třeba konkrétními doklady zobjektivizovat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze den 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

19. Soud uzavřel, že předmětná úvěrová smlouva je podle § 86 a § 87 ZoSÚ absolutně neplatná z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalobce při zkoumání úvěruschopnosti žalované, jejích osobních a majetkových poměrů, vyšel z údajů sdělených žalovanou (příjem 15 000 Kč, minimální výdaje 6 870 Kč, rezerva pro výdaje 700 Kč). Žalobce určil disponibilní příjem po ponechání rezervy (700 Kč) na částku 8 100 Kč. Žalobce tvrdil, že ověřený čistý měsíční příjem žalované je ve výši 57 075 Kč, když z výpisu z účtu není zřejmé, zda tato částka se váže k příjmu žalované či jiné osobě. Ve výpisu z účtu jsou navíc identifikovány i příchozí platby ze sázkových kanceláří, což není možné považovat za pravidelný příjem. Navíc z výpisu z účtu není dále zřejmé, kolik činil před poskytnutím úvěru zůstatek na účtu žalované. Žalobce tak pouze z výpisu z účtu neměl a nemohl mít ucelené informace o příjmové a výdajové stránce žalované. Žalobce tak měl dále zaměřit svou pozornost na skutečné příjmy a výdaje žalované, minimálně ověřit např. pracovní smlouvu a dále náklady na bydlení např. z nájemní smlouvy. Soud má za to, že žalobce zjištěné údaje o příjmové a výdajové stránce žalované při prověřování úvěruschopnosti nevyhodnotil pečlivě a správně, neboť jen z příchozích a odchozích plateb (obzvlášť, když příchozí platby jsou tvořené zisky z hazardu a dále jinými neidentifikovanými platbami z nejasného zdroje) není možné učinit odpovědný závěr o úvěruschopnosti žalované.

20. S ohledem na výše uvedený závěr soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy, je zřejmé, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., které žalovaná přijala jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Žalované byla poskytnuta částka 8 000 Kč. Neuhradila ničeho. Žalovaná se tudíž bezdůvodně obohatila o 8 000 Kč. Z důvodu neplatné smlouvy žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla ohledně dalších poplatků, smluvní pokuty a zákonných úroků z prodlení zamítnuta, protože se nikdo nemůže s úspěchem domáhat po žalované úhrady nároků vyplývající z neplatného právního jednání (§ 588 o.z.). Žalovaná je proto povinna vrátit žalobci bezdůvodné obohacení představující jistinu ve výši 8 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

21. Splatnost jistiny totiž s ohledem na speciální úpravu § 87 odst. 1 ZoSÚ, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka, ještě nenastala. Jelikož nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnutá ani prozatím soudem určená, neocitl se žalovaný v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2021, 33 Cdo 3675/2021). Dobu splatnosti stanovil žalované tímto rozsudkem soud a teprve po jejím marném uplynutí se žalovaná dostane do prodlení. Při zohlednění procesní neaktivity žalovaného a s ohledem na předložené listinné důkazy stanovil soud jako dobu přiměřenou možnostem žalované vrátit poskytnutou jistinu lhůtu (hmotněprávní) shodnou s obecnou třídenní pariční lhůtou podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Uvedený výklad ohledně splatnosti jistiny je pro spotřebitele příznivější a je zcela v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními, s principy ochrany spotřebitele a v neposlední řadě s citovanou judikaturou Nejvyššího soudu.

22. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce, který se původně domáhal po žalovaném zaplacení částky 17 628,64 Kč nebyl ve věci úspěšný, protože přiznána mu byla pouze částka 8 000 Kč. Jelikož žalovaná uspěla ve větší míře, měla by právo na náhradu nákladů řízení odpovídající rozdílu mezi jejím úspěchem a úspěchem žalobce. Z obsahu spisu však nevyplývá, že žalovanému vznikly náklady. Soud proto rozhodl tak, že žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává.