22 C 140/2026

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Pavlou Nippertovou ve věci žalobce: Jméno žalobce A., IČO IČO žalobce A sídlem Adresa žalobce A zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 10 477,52 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 8 700 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 039,90 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 700 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení  částky 1 777,52 Kč,  kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 454,26 Kč,  kapitalizovaného úroku ve výši 2 891,26 Kč,  zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 1 777,52 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení,  úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 10 477,52 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 844,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem advokáta se sídlem adresa.

1. Žalobce se žalobou doručenou dne 14. 5. 2026 domáhal po žalované zaplacení částky 10 477,52 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 494,16 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 891,26 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 477,52 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 10 477,52 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení. Žalobce v žalobě tvrdil, že právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba, IČO IČO a žalovaná uzavřeli dne 20. 9. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále jen Smlouva), na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč v hotovosti v den uzavření Smlouvy. Žalovaná se dále zavázala zaplatit částku 15 538 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené prostředky za sjednanou dobu ve výši 8 631 Kč, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, částku za službu komfortního splácení ve výši 2 521 Kč a částku za pojištění ve výši 2 886 Kč. Žalovaná se zavázala splácet poskytnuté finanční prostředky v 78 týdenních splátkách po 341 Kč, když poslední splátka byla stanovena na 19. 3. 2024. Žalovaná uhradila 2 300 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 21. 10. 2025 mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou došlo k postoupení pohledávky na žalobce. Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovanou k úhradě žalované částky. Před poskytnutím zápůjčky právní předchůdce žalobce posoudil úvěruschopnost žalované. Vyhodnotil informace požadované a získané od žalované a tyto ověřil oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a ověřeny doklady uvedenými části zákaznické karty nazvané „ověřené dokumenty”.

2. Usnesením Okresního soudu v adresa ze dne 1. 6. 2026, č.j. spisová značka byl žalobce vyzván, aby doplnil svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, jakým způsobem posuzoval dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalované splácet každý jednotlivý úvěr včetně příslušenství.

3. V podání ze dne 6. 6. 2026 žalobce uvedl, že posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr probíhá na základě nezbytných spolehlivých dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a jeli to nezbytné nahlédnutím do databází nebo do jiných zdrojů. Spotřebitel je povinen poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné a pravdivé informace. Právní předchůdce žalobce splnil zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované. Žalovaná byla dotazována na rodinné majetkové pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované ze dne 19. 7. 2022 a byly ověřeny doklady uvedené v části „Ověřené dokumenty”. Majetková situace žalované byla ověřena z výplatních pásek za měsíce červen a červenec 2022 a z nájemní/podnájemní smlouvy. Žalovaná uvedla, že je zaměstnána jako operátorka u právnická osoba a má pravidelný měsíční příjem ve výši 15 925 Kč (21 340 Kč) a další čisté příjmy domácnosti činí 16 500 Kč (18 000 Kč). Dále žalovaná uvedla, že žije v nájmu a nemá žádný další úvěr. Žalobce výslovně uvedl, že nedisponuje žádnými kopiemi dokladů od žalované k prokázání prověřování úvěruschopnosti. Doklady byly předloženy pouze při sjednávání a uzavírání smlouvy.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala nečinná.

5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

6. Po provedeném dokazování a z předložených listin vzal soud za prokázané následující skutečnosti:

7. Žalovaná dne 20. 9. 2022 požádala právního předchůdce žalobce o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 12 000 Kč. Žalovaná v žádosti uvedla, že je zaměstnaná na plný úvazek jako operátor u společnosti právnická osoba s příjmem 15 925 Kč, další příjmy domácnosti uvedla ve výši 16 500 Kč, bydlí v nájmu a je rozvedená. Výdaje uvedla ve výši 4 500 Kč, splátky ve výši 1 294 Kč. Čistý příjem byl ověřen z výplatních pásek za červen a červenec 2022 (ze Zákaznické karty- žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 20. 9. 2022). Ve smlouvě o spotřebitelském úvěru č. hodnota, jíž součástí byly i Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru, se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované částku 11 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce poplatek ve výši 12 652 Kč představující úrok ve výši 8 631 Kč, poplatek za službu komfortního splácení ve výši 2 521 Kč a zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a dále poplatek za pojištění ve výši 2 886 Kč. Celková dlužná částka 26 538 Kč měla být splacena formou 78 týdenních splátek po 341 Kč, vyjma poslední splátky, která byla sjednána ve výši 281 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 86 % ročně (ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 20. 9. 2022 včetně Smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru). Žalovaná uhradila do 11. 8. 2023 částku 2 300 Kč (z Tabulky umoření). Právní předchůdce žalobce dne 21. 10. 2025 postoupil pohledávku ze Smlouvy na žalobce (ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem odeslaným dne 21. 10. 2025 (z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2025 včetně podacího lístku ze dne 21. 11. 2025). Žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky dopisem odeslaným dne 16. 1. 2026 (z Předžalobní upomínky ze dne 16. 1. 2026 včetně podacího lístku ze dne 16. 1. 2026).

8. Soud shrnuje skutkový závěr takto:

9. Žalovaná od právního předchůdce žalobce obdržela dne 20. 9. 2022 v hotovosti na základě písemné dohody označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč, které se zavázala vrátit spolu se sjednaným poplatkem ve výši 15 538 Kč v 78týdenních splátkách ve výši 341 Kč. Na tento nárok žalobce žalovaná uhradila částku 2 300 Kč. Žalobce před poskytnutím úvěru prověřoval schopnost žalované splácet úvěr z informací od žalované zaznamenané do zákaznické karty. Právní předchůdce žalobce postoupil na žalobce pohledávku za žalovanou, když postoupení pohledávky následně oznámil žalované a vyzval ji k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dnů od doručení. Žalobce dále vyzval žalovanou k úhradě žalované částky v předžalobní výzvě.

10. Na základě shora zjištěného skutkového stavu posoudil soud jako smlouvu o zápůjčce uzavíranou žalobcem jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti a žalovanou jako spotřebitele. Z tohoto důvodu soud aplikuje nejen ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), ale i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen ZoSÚ).

11. Podle § 2 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a po kud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

15. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.)., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právě ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ.

20. Soud je povinen zkoumat, zda věřitel při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele splácet, bez ohledu na to, zda je tento princip v zákoně stanoven či nikoliv, neboť se jedná o výchozí zásadu, která je obecným principem. Tím dochází k naplnění ochrany spotřebitele jako slabší strany proti neodpovědným poskytnutím úvěru, které by mohlo vést k ingerenci exekučního či insolvenčního řízení se všemi negativními dopady jako je ztráta majetku a společenská stigmatizace (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, III. ÚS 4129/18).

21. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). Odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Tvrzení spotřebitele je třeba konkrétními doklady zobjektivizovat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze den 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

22. Ústavní soud ČR v nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

23. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C –679/18 (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v adresa. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.

24. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední.

25. Jelikož žalobce v podání ze dne 6. 6. 2026 uvedl, že nemá k dispozici žádné kopie dokladů k prokázání prověření úvěruschopnosti u žalované soud rozhodl bez nařízení jednání, jelikož již nebylo nutné poučovat žalobce podle § 118a o.s.ř. Soud uzavřel, že předmětná úvěrová smlouva je podle § 86 a § 87 ZoSÚ absolutně neplatná z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud uzavřel, že předmětná úvěrová smlouva je podle § 86 a § 87 ZoSÚ absolutně neplatná z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalobce totiž nedisponuje žádnou dokumentací ohledně tvrzených příjmů a výdajů žalované. Z toho je zřejmé, že proces prověřování schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr nebyl proveden pečlivě a odpovědně. Soud připomíná, že poskytovatel úvěru má přitom ve smyslu § 78 odst. 1, 2 a 4 ZoSÚ povinnost dokumenty a jiné záznamy ohledně procesu prověřování úvěruschopnosti uchovávat.

26. S ohledem na výše uvedený závěr soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy, je zřejmé, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., který žalovaná přijala jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Žalované byla poskytnuta částka 11 000 Kč a uhradila částku 2 300 Kč. Žalovaná se tudíž bezdůvodně obohatila o 8 700 Kč. Z důvodu neplatné smlouvy žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla ohledně dalších poplatků, úroků a zákonných úroků nad rámec přiznané jistiny zamítnuta, protože se nikdo nemůže s úspěchem domáhat po žalované úhrady nároků vyplývající z neplatného právního jednání (§ 588 o.z.). Žalovaná je proto povinna vrátit žalobci bezdůvodné obohacení představující jistinu ve výši 8 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 22. 10. 2025 do zaplacení, a to podle § 1970 o.z. Žalovaná je právě od 22. 10. 2025 v prodlení se zaplacením dlužné částky. Žalovaná byla v řízení nečinná a netvrdila žádné okolnosti o nemožnosti vrátit poskytnutou jistinu.

27. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobce, který se původně domáhal po žalované zaplacení ke dni vyhlášení rozhodnutí částky 17 724,78 Kč (včetně příslušenství), měl ve věci úspěch pouze z 65 % předmětu řízení (přiznána mu byla částka 11 512,89 Kč s příslušenstvím), a žalovaná měla ve věci úspěch ze 35 % předmětu řízení, takže soud žalobci přiznal náhradu nákladů řízení poměrně rozdělenou z 30 % (65 % minus 35 %). Účelně vynaložené náklady spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 000 Kč, mimosmluvní odměně advokáta za poskytování právních služeb ve výši 1 200 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 2. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní výzva) po 400 Kč, náhradě hotových výdajů po 100 Kč za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 300 Kč a náhradě za DPH v sazbě 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč podle § 137 odst. 3 o.s.ř., celkem tedy náklady řízení ve výši 2 815 Kč, z čehož 30 % představuje částku 844,50 Kč, kterou soud podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil žalované zaplatit k rukám advokáta, zastupující žalobce, jemuž byla přisouzena poměrně rozdělená náhrada nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně, ve dvou vyhotoveních. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna v uvedených lhůtách dobrovolně, smí se věřitel domáhal jejího splnění výkonem rozhodnutí nebo exekucí.