22 C 145/2025

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Pavlou Nippertovou ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného A, narozený Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A o 49 146,45 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 49 146,45 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 47 678,57 % od 15. 3. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou 22. 4. 2025 domáhal po žalovaném zaplacení částky 49 146,45 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 47 678,57 Kč od 15. 3. 2024 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že dne 24. 2. 2022 uzavřel právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba., IČO IČO (dále jen původní věřitel) s žalovaným Smlouvu o úvěru „PRESTO Půjčka” č. Anonymizováno. Původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 61 500 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných 72 měsíčních splátkách vždy k 15. dni kalendářního měsíce. Úvěr byl úročen fixní úrokovou sazbou ve výši 6,39 % ročně ode dne čerpání do konečné splatnosti. V úvěrové smlouvě byla sjednána úroková sazba ve výši 6,4 %. Žalovaný neplnil závazky z úvěrové smlouvy řádně a včas, v dopise ze dne 14. 3. 2024 informoval původní věřitel žalovaného o zesplatnění úvěru. Dlužná částka 49 146,45 Kč tak představuje neuhrazený zbytek jistiny ve výši 47 678,57 Kč a smluvní úrok ve výši 1 467,88 Kč. Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 6. 2024 uzavřenou s původním věřitelem společností právnická osoba. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 10. 10. 2024.

2. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 5. 5. 2025, č.j. 22 C 145/2025-7 byl žalobce vyzván, aby doplnil svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, jakým způsobem posuzoval dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného splácet každý jednotlivý úvěr včetně příslušenství.

3. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 10. 7. 2025, č.j. 22 C 145/2025-10 byl žalobce vyzván k doplnění tvrzení podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) mimo jiné i ohledně částky, kterou žalovaný již na úvěr zaplatil.

4. Žalobce nedoplnil ničeho.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný.

6. Soud ve věci nařídil jednání. Žalovaný se k jednání nedostavil, z jednání se neomluvil ani nepožádal včas o odročení jednání. Žalobce se z jednání řádně omluvil. Doručení předvolání k jednání bylo u obou účastníků vykázáno včetně lhůty k zachování přípravy k jednání.

7. Soud tedy projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků.

8. Po provedeném dokazování a z předložených listin vzal soud za prokázané následující skutečnosti:

9. Žalovaný dne 24. 3. 2022 učinil prostřednictvím prostředků komunikace na dálku u původního věřitele návrh na uzavření spotřebitelského úvěru ve výši 61 500 Kč za poplatek ve výši 1 500 Kč s fixní úrokovou sazbou ve výši 6,39 % ročně (z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru „PRESTO Půjčka„ ze dne 24. 3. 2022). Původní věřitel návrh žalovaného přijal s připomínkou, že první splátka úvěru ve výši 1 031 Kč je splatná dne 19. 4. 2022. Původní věřitel tak žalovanému poskytl spotřebitelský úvěr ve výši 61 500 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v pravidelných 72 měsíčních anuitních splátkách ve výši 1 031 Kč vždy k 15. dni v měsíci. Žalovaný se zavázal splatit celkovou částku 74 053,13 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 6,39 % ročně a RPSN ve výši 7,51 % (z Akceptace návrhu na uzavření smlouvy „PRESTOPůjčka, číslo žádosti Anonymizováno a z Informací o spotřebitelském úvěru). Ke dni 24. 3. 2022 byla dlužná jistina na úvěrovém účtu žalovaného ve výši 61 500 Kč (z Výpisu z úvěru ze dne 24. 3. 2022). Ke dni 29. 2. 2024 byla dlužná jistina na úvěrovém účtu žalovaného ve výši 47 733,64 Kč (z Výpisu z úvěru ze dne 29. 2. 2024). Původní věřitel ke dni 14. 3. 2024 zesplatnil úvěr v částce 49 848,09 Kč a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky do 28. 3. 2024 (ze Zesplatnění úvěru ze dne 14. 3. 2024 a podacého archu). Původní věřitel oznámil žalovanému, že dne 6. 6. 2024 došlo na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek s žalobcem k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobce (z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 10. 6. 2024 a ze Seznamu postoupených pohledávek). Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem odeslaným dne 10. 10. 2025 (z Předžalobní upomínky ze dne 10. 10. 2025 včetně podacího lístku). Původní věřitel ohledně zkoumání úvěruschopnosti provedl lustraci v registru SOLUS, kde byly zjištěny jiné splátkové kontrakty žalovaného (z Odeslaných údajů-lustrace v registrech).

10. Z jiných důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti. Soud shrnuje skutkový stav takto:

11. Žalovaný od původního věřitele obdržel dne 24. 3. 2022 na účet částku ve výši 61 500 Kč na základě písemné dohody označené jako „PRESTO Půjčka„ č. Anonymizováno, které se zavázal hradit ve formě 72 pravidelných měsíčních anuitních splátek ve výši 1 031 Kč. Původní věřitel úvěr ke dni 14. 3. 2024 zesplatnil v částce 49 848,09 Kč. Žalobce před poskytnutím úvěru prověřoval schopnost žalovaného splácet v dostupných registrech. Původní věřitel postoupil na žalobce pohledávku za žalovaným, když postoupení pohledávky následně oznámil žalovanému. Žalobce dále vyzval žalovaného k úhradě žalované částky v předžalobní výzvě.

12. Na základě shora zjištěného skutkového stavu posoudil soud jako smlouvu o úvěru uzavíranou žalobcem jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti a žalovanou jako spotřebitele. Z tohoto důvodu soud aplikuje nejen ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), ale i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen ZoSÚ).

13. Podle § 2 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a po kud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.)., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

21. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právě ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ.

22. Soud je povinen zkoumat, zda věřitel při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele splácet, bez ohledu na to, zda je tento princip v zákoně stanoven či nikoliv, neboť se jedná o výchozí zásadu, která je obecným principem. Tím dochází k naplnění ochrany spotřebitele jako slabší strany proti neodpovědným poskytnutím úvěru, které by mohlo vést k ingerenci exekučního či insolvenčního řízení se všemi negativními dopady jako je ztráta majetku a společenská stigmatizace (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, III. ÚS 4129/18).

23. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). Odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Tvrzení spotřebitele je třeba konkrétními doklady zobjektivizovat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze den 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

24. Ústavní soud ČR v nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

25. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C –679/18 (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.

26. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední.

27. Soud hodlal u jednání poučit žalobce podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit tvrzení a předložit důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti u žalovaného, ale také ohledně toho, jakou celkovou částku žalovaný na úvěr již uhradil, a o vzhledem i ke skutečnosti, že celková částka, která měla být splacena byla vyšší než poskytnutá částka úvěru. Žalovaný nereagoval na písemné výzvy, tudíž soud předpokládal, že se žalobce dostaví k nařízenému jednání, kde bude poučen. Žalobce se však z jednání omluvil. Jelikož soud poučuje jen přítomné, žalobce se tak dobrovolně možnosti doplnit tvrzení a důkazy vzdal. Soud proto uzavřel, že předmětná úvěrová smlouva je podle § 86 a § 87 ZoSÚ absolutně neplatná z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Původní žalobce při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, jeho osobních a majetkových poměrů, vyšel pouze z informací o lustracích v registrech. Žalobce již v žalobě uvedl, že pro případ, že by nebylo prokázáno platné uzavření úvěrové smlouvy, požaduje dlužnou částku z titulu bezdůvodného obohacení. K tomu by ale žalobce musel tvrdit, jakou částku žalovaný na úvěr již zaplatil. Jednalo by se o uvedení částky bez jakéhokoliv započtení na úroky atd. Tato informace v tvrzení žalobce chybí a nelze ji zjistit ani z předložených důkazů. Jelikož žalobce neunesl břemeno tvrzení a důkazní, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

28. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, náleželo by mu tak právo na náhradu nákladů řízení. Z obsahu spisu však vyplynulo, že žalovanému žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně, ve dvou vyhotoveních.