22 C 162/2024

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Pavlou Nippertovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno a Anonymizováno Anonymizováno s Anonymizováno r.o., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 12 317,41 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 940 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení- částky 11 377,41 Kč-zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 317,41 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení,- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 546,69 Kč,- nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou dne 26. 4. 2024 domáhal původně po žalované zaplacení částky 12 317,41 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 317,41 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 546,69 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 14 074,16 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 330,28 Kč. Žalobce tvrdil, že původní věřitel , právnická osoba, ., IČO , IČO, uzavřel s žalovanou dne 15. 11. 2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jejíž přílohu č. 1 tvořil Předpis splátek. Žalovaná převzala v místě svého bydliště v hotovosti částku 20 000 Kč, což stvrdila svým podpisem na úvěrové smlouvě. Žalovaná se vedle jistiny zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 25 160 Kč, to vše ve 20 měsíčních splátkách po 2 258 Kč. Splatnost poslední splátky připadla na den 15. 7. 2023. Žalovaná uhradila řádně 8 splátek, tj. celkovou částku 19 060 Kč. Na poskytnutou jistinu úvěru byla alokována částka ve výši 7 682,59 Kč a na smluvně sjednané příslušenství částka ve výši 11 377,41 Kč. Závazek z úvěrové smlouvy nebyl původním věřitelem zesplatněn, splatnost tak nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni 15. 7. 2023. Za období od 16. 7. 2023 do 31. 10. 2023 vyúčtoval právní předchůdce žalobce žalovanému smluvní pokutu ve výši 1 330,28 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobce. O postoupení pohledávky byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 2. 1. 2024. Žalovaná byla vyzvána k úhradě žalované částky dále dopisem ze dne 9. 4. 2024. Žalovaná částka tak představuje neuhrazenou jistinu ve výši 12 317,41 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 540,26 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 810 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 931,80 Kč, inkasní poplatek ve výši 2 500,53 Kč, smluvní úrok ve výši 291,57 Kč za období od 1. dne prodlení po celkové splatnosti závazku (od 16. 7. 2023 do 1. 11. 2023) vypočtený z částky 12 317,41 Kč sazbou 8 % ročně, zákonný úrok z prodlení ve výši 546,69 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 330,28 Kč a náklady na vymáhání pohledávky ve výši 217 Kč za osobní návštěvu na kontaktní adrese žalované.

2. Ohledně posuzování úvěruschopnosti žalované žalobce tvrdil, že původní věřitel uzavřel s žalovanou úvěrovou smlouvou na základě vyplněné žádosti o úvěr, kde žalovaná uvedla údaje o své osobě a dále údaje o příjmech a výdajích, zaměstnání, jiných závazcích a požadované výši úvěru. Žalovaná v žádosti uvedla listiny a jiné doklady, které předložila k posouzení její bonity a úvěruschopnosti. S ohledem na požadovanou výši úvěru a výši příjmu žalované došel právní předchůdce žalobce k závěru, že žalovaná je způsobilá splácet úvěr ve výši, v jaké jí byl poskytnut.

3. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 9. 5. 2024, č.j. 22 C 164/2024-9 byl žalobce vyzván, aby doplnil svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzoval dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalované splácet úvěr včetně příslušenství.

4. Žalobce v podání ze dne 23. 5. 2024 doplnil, že žádné důkazy k posuzování úvěruschopnosti u žalované nedisponuje. Zároveň vzal žalobu ohledně zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 14 074,16 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 330,28 Kč zpět.

5. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 27. 5. 2024, č.j. 22 C 162/2024-13 bylo řízení zastaveno v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 14 074,16 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 330,28 Kč.

6. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala nečinná.

7. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

8. Po provedeném dokazování a z předložených listin vzal soud za prokázané následující skutečnosti:

9. Žalovaná (označená jako dlužník) dne 15. 11. 2021 požádala právního předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, . (označený jako věřitel) o poskytnutí úvěru ve výši 26 000 Kč. Žalovaná uvedla, že je na mateřské/rodičovské dovolené, má základní vzdělání, je svobodná, bydlí u rodičů, má vyživovací povinnost k 1 dítěti a její příjem tvoří rodičovský příspěvek 10 000 Kč, výdaje tvoří částku 9 843 Kč, z toho výdaje na bydlení a energie 1 000 Kč, jiné výdaje 6 320 Kč a na splátky stávajících půjček připadá částka 2 5223 Kč. Celková výše nesplacených zůstatků dalších úvěrů u původního věřitele představovala částku 12 722 Kč (ze Žádosti o úvěr ze dne 15. 11. 2021). Žalovaná obdržela od původního věřitele v hotovosti částku 20 000 Kč v místě bydliště žalované. Žalovaná se zavázala původnímu věřiteli vedle jistiny 20 000 Kč uhradit také náklady spotřebitelského úvěru ve výši 45 160 Kč zahrnující úrok ve výši 1 429 Kč, úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 14 200 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 5 331 Kč a poplatek za inkaso plateb ve výši 4 200 Kč. Celkovou částku 45 160 Kč se dlužník zavázal uhradit věřiteli v pravidelných 20 měsíčních splátkách po 2 258 Kč. První splátka byla splatná do měsíce od podpisu úvěrové smlouvy a každá další splátka až do úplného zaplacení celkové dlužné částky je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Jednotlivé splátky byly použity na úhradu jistiny, úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku. V souvislosti s prodlením jakékoliv splátky se dlužník zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, s tím, že za prodlení s jednou splátkou lze dlužníkovi uložit smluvní pokutu v maximální výši 500 Kč.(ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, včetně Přílohy č. 1, z Předpisu splátek a z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Žalovaná uhradila řádně 8 splátek, celkem částku 19 060 Kč. Splatnost úvěru nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky dne 26. 1. 2023. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 došlo k postoupení pohledávky z původního věřitele , právnická osoba, . na žalobce (ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 včetně Přílohy č. 1 až 4, přílohy KIEC/6/406, potvrzení o provedení transakce a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 12. 2023). Žalovaná byla žalobcem informována o postoupení pohledávky dopisem ze dne 5. 2. 2024 a zároveň byla upozorněna na možnost vzniku nákladů mimosoudního vymáhání (z dopisu ze dne 5. 2. 2024). Žalobce v rámci mimosoudního vymáhání pohledávky uskutečnil cestu na kontaktní adresu žalované dne 13. 2. 2024 (z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky). Žalovaná byla dále žalobcem upomenuta k úhradě žalované částky dopisem ze dne 9. 4. 2024 odeslaným dne 10. 4. 2024 (z předžalobní upomínky ze dne 9. 4. 2024 a podacího archu).

10. Soud shrnuje skutkový stav takto: Původní věřitel , právnická osoba, . jako věřitel a poskytl žalované jako dlužníkovi v hotovosti dne 15. 11. 2021 částku 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit vedle poskytnuté jistiny také náklady spojené s poskytnutím úvěru ve výši 25 160 Kč, tedy celkovou částku ve výši 45 160 Kč, a to ve 20 měsíčních splátkách po 2 258 Kč. Jelikož žalovaná uhradila řádně pouze 8 splátek v celkové výši 19 060 Kč, dostala se ohledně zbylých splátek do prodlení. Úvěr se stal splatným ke dni splatnosti poslední předepsané splátky dnem 15. 7. 2023. Za období od 16. 7. 2023 do 31. 10. 2023 vyúčtoval původní věřitel žalovanému smluvní pokutu ve výši 1 330,28 Kč a dále účelně vynaložené náklady ve výši 217 Kč za osobní návštěvu žalobce na kontaktní adrese žalované. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce. Žalovaná byla informována o postoupení pohledávky a vyzvána k jejímu zaplacení.

11. Na základě shora zjištěného skutkového stavu posoudil soud jako smlouvu o zápůjčce uzavíranou žalobcem jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti a žalované jako spotřebitele. Z tohoto důvodu soud aplikuje nejen ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), ale i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 10. 2021 (dále jen ZoSÚ).

12. Podle § 2 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a po kud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

16. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.)., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

20. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované právě ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ.

21. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právě ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ.

22. Soud je povinen zkoumat, zda věřitel při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele splácet, bez ohledu na to, zda je tento princip v zákoně stanoven či nikoliv, neboť se jedná o výchozí zásadu, která je obecným principem. Tím dochází k naplnění ochrany spotřebitele jako slabší strany proti neodpovědným poskytnutím úvěru, které by mohlo vést k ingerenci exekučního či insolvenčního řízení se všemi negativními dopady jako je ztráta majetku a společenská stigmatizace (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, III. ÚS 4129/18).

23. Odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Tvrzení spotřebitele je třeba konkrétními doklady zobjektivizovat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze den 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

24. Ústavní soud ČR v nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

25. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C –679/18 (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.

26. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

27. Soud uzavřel, že předmětná úvěrová smlouva je podle § 86 a § 87 ZoSÚ absolutně neplatná z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované. V případě, že byl úvěr poskytnut svobodné matce s tvrzeným příjmem v podobě rodičovského příspěvku ve výši 10 000 Kč s deklarovanými měsíčními výdaji 9 843 Kč a jinými nesplacenými závazky u původního věřitele, se nedá hovořit o odpovědném úvěrování. Žalobce navíc nedisponuje žádnými doklady o ověření tvrzeného příjmu a výdajů. Původní věřitel vypočetl použitelný příjem žalované na částku 157 Kč, tudíž nebylo žádoucí žalovanou dále zatížit splátkou ve výši 2 258 Kč, protože nebylo jasné, z čeho bude žalovaná schopná nový úvěr hradit. Původní věřitel tak řádně nevyhodnotil finanční situaci žalované. Lze uzavřít, že takový postup může u spotřebitele ke sklouznutí do dluhové pasti (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2021, I. ÚS 1543/2021).

28. S ohledem na výše uvedený závěr soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy, je zřejmé, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., které žalovaná přijala jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů, podle kterých žalovaná získala čerpáním úvěru 20 000 Kč a uhradila ve splátkách celkem 19 060 Kč. Z důvodu neplatné úvěrové smlouvy však žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla ohledně dalších poplatků, smluvní pokuty, nákladů, úroků a zákonných úroků z prodlení v této části zamítnuta (výrok II.), protože se nikdo nemůže s úspěchem domáhat po žalované úhrady nároků vyplývající z neplatného právního jednání (§ 588 o.z.). Žalovaná je proto povinna vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 940 Kč (20 000 Kč mínus 19 060 Kč) do tří dnů od právní moci rozsudku.

29. Splatnost jistiny totiž s ohledem na speciální úpravu § 87 odst. 1 ZoSÚ, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka, ještě nenastala. Jelikož nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnutá ani prozatím soudem určená, neocitla se žalovaná v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2021, 33 Cdo 3675/2021). Dobu splatnosti stanovil žalované tímto rozsudkem soud a teprve po jejím marném uplynutí se žalovaná dostane do prodlení. Při zohlednění procesní neaktivity žalované a s ohledem na předložené listinné důkazy stanovil soud jako dobu přiměřenou možnostem žalované vrátit poskytnutou jistinu lhůtu (hmotněprávní) shodnou s obecnou třídenní pariční lhůtou podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Uvedený výklad ohledně splatnosti jistiny je pro spotřebitele příznivější a je zcela v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními, s principy ochrany spotřebitele a v neposlední řadě s citovanou judikaturou Nejvyššího soudu.

30. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobce, který se původně domáhal po žalované zaplacení částky 13 647,69 Kč s příslušenstvím (žaloba byla částečně vzata zpět pro chování žalobce) byl ve věci převážně neúspěšný. Žalovaná měla ve věci úspěch z 99,9 %, neúspěšná byla pouze v nepatrné části. Jelikož z obsahu spisu nevyplývá, že žalované vznikly náklady, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.