22 C 164/2024

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Pavlou Nippertovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno a Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno .r.o., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 15 210,92 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 8 508,01 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení- částky 6 702,91 Kč- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 359,78 Kč- kapitalizovaného úroku ve výši 10 219,09 Kč- zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 902,13 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou dne 26. 4. 2024, doplněnou podáním ze dne 20. 5. 2024 domáhal po žalovaném zaplacení částky 11 902,13 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 902,13 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 359,78 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 219,09 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 308,79 Kč. Žalobce tvrdil, že původní věřitel , právnická osoba, ., IČO , IČO, uzavřel s žalovaným dne 26. 11. 2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jejíž přílohu č. 1 tvořil Předpis splátek. Žalovaný převzal v místě svého bydliště v hotovosti částku 15 000 Kč, což stvrdil svým podpisem na úvěrové smlouvě. Žalovaný se vedle jistiny zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 27 888 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Splatnost poslední splátky připadla na den 26. 1. 2023. Žalovaný uhradil řádně pouze 3 splátky, tj. celkovou částku 6 491,99 Kč. Ke dni 26. 1. 2023 právní předchůdce žalobce úvěr zesplatnil. Za období od 27. 1. 2023 do 31. 10. 2023 vyúčtoval právní předchůdce žalobce žalovanému smluvní pokutu ve výši 3 308,79 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobce. O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 2. 1. 2024. Žalovaný byl vyzván k úhradě žalované částky dále dopisem ze dne 9. 4. 2024.

2. Ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobce tvrdil, že původní věřitel uzavřel s žalovaným úvěrovou smlouvou na základě vyplněné žádosti o úvěr, kde žalovaný uvedl údaje o své osobě a dále údaje o jeho příjmech a výdajích. Žalovaný v žádosti uvedl listiny, které předložil k posouzení jeho bonity. S ohledem na požadovanou výši úvěru a výši příjmu žalovaného došel právní předchůdce žalobce k závěru, že žalovaný je způsobilý splácet úvěr.

3. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 9. 5. 2024, č.j. 22 C 164/2024-9 byl žalobce vyzván, aby doplnil svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzoval dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného splácet úvěr včetně příslušenství.

4. Žalobce v podání ze dne 20. 5. 2024 doplnil svá tvrzení ohledně posuzování úvěruschopnosti u žalovaného. Uvedl, že úvěruschopnost žalovaného ověřoval zejména na základě údajů vyplněných žalovaným v žádosti o úvěr. Dle údajů žalovaného mu měsíčně zbývala částka 11 911 Kč, po odečtení splátky sjednaného úvěru částka 9 900 Kč. Žalovaný nebyl veden v insolvenčním rejstříku. Žalobce přiložil pracovní smlouvu žalovaného a výplatní pásky za měsíce červen 2021, srpen 2021 a září 2021.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstala nečinný.

6. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

7. Po provedeném dokazování a z předložených listin vzal soud za prokázané následující skutečnosti:

8. Žalovaný (označený jako dlužník) dne 26. 11. 2021 požádal právního předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, . (označený jako věřitel) o poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč. Žalovaný uvedl, že je zaměstnaný, svobodný, bydlí u rodičů a jeho příjem je ve výši 18 112 Kč, výdaje tvoří částku 6 201 Kč, z toho výdaje na bydlení 1 000 Kč, jiné výdaje 3 860 Kč a na srážky ze mzdy připadá částka 1 341 Kč (ze Žádosti o úvěr ze dne 26. 11. 2021). Žalovaný obdržel od právního předchůdce žalobce v hotovosti částku 15 000 Kč v místě bydliště žalovaného. Žalovaný se zavázal věřiteli vedle jistiny 15 000 Kč uhradit také náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12 888 Kč zahrnující úrok ve výši 761 Kč, úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 077 Kč a poplatek za inkaso plateb ve výši 2 700 Kč. Celkovou částku 27 888 Kč se dlužník zavázal uhradit věřiteli v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. V souvislosti s prodlením jakékoliv splátky se dlužník zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, s tím, že za prodlení s jednou splátkou lze dlužníkovi uložit smluvní pokutu v maximální výši 500 Kč. Roční procentní sazba nákladů činila 272,44 %. Splatnost úvěru nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky dne 26. 1. 2023 (ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, včetně Přílohy č. 1 Předpis splátek a z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Žalovaný uhradil řádně 3 splátky, celkem částku 6 491,99 Kč. Splatnost úvěru nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky dne 26. 1. 2023. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 došlo k postoupení pohledávky z původního věřitele , právnická osoba, . na žalobce, který o postoupení pohledávky informoval žalovaného (ze Smlouvy o postopuení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 včetně Přílohy č. 1, potvrzení o provedení transakce a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 1. 2024). Žalovaný byl rovněž žalobcem upomenut k úhradě žalované částky dopisem ze dne 2. 1. 2024 odeslaným dne 3. 1. 2024 (z předžalobní upomínky ze dne 2. 1. 2024 a podacího archu).

9. Soud shrnuje skutkový stav takto: Původní věřitel , právnická osoba, . jako věřitel a poskytl žalovanému jako dlužníkovi v hotovosti dne 26. 11. 2021 částku 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit vedle poskytnuté jistiny také náklady spojené s poskytnutím úvěru ve výši 12 888 Kč, tedy celkovou částku ve výši 27 888 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Jelikož žalovaný uhradil řádně pouze 3 splátky v celkové výši 6 491,99 Kč, dostal se ohledně zbylých splátek do prodlení. Úvěr věřitel ke dni splatnosti poslední předepsané splátky (26. 1. 2023) zesplatnil. Za období od 27. 1. 2023 do 31. 10. 2023 vyúčtoval původní věřitel žalovanému smluvní pokutu ve výši 3 308,79 Kč. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. Žalovaný byl informován o postoupení pohledávky a vyzvána k jejímu zaplacení.

10. Na základě shora zjištěného skutkového stavu posoudil soud jako smlouvu o zápůjčce uzavíranou žalobcem jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaného jako spotřebitele. Z tohoto důvodu soud aplikuje nejen ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), ale i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 10. 2021 (dále jen ZoSÚ).

11. Podle § 2 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a po kud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

15. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.)., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právě ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ.

20. Soud je povinen zkoumat, zda věřitel při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele splácet, bez ohledu na to, zda je tento princip v zákoně stanoven či nikoliv, neboť se jedná o výchozí zásadu, která je obecným principem. Tím dochází k naplnění ochrany spotřebitele jako slabší strany proti neodpovědným poskytnutím úvěru, které by mohlo vést k ingerenci exekučního či insolvenčního řízení se všemi negativními dopady jako je ztráta majetku a společenská stigmatizace (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, III. ÚS 4129/18).

21. Odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Tvrzení spotřebitele je třeba konkrétními doklady zobjektivizovat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze den 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, ).

22. Ústavní soud ČR v nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

23. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C –679/18 (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.

24. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

25. Soud uzavřel, že předmětná úvěrová smlouva je podle § 86 a § 87 ZoSÚ absolutně neplatná z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Spolehnutí se na pravdivé údaje o příjmech a výdajích sdělených žalovaným v žádosti o úvěr v kombinaci s předložením pracovní smlouvy a tří výplatních pásek nelze považovat za dostatečné prověření schopnosti žalovaného splácet úvěr. A to zejména za situace, kdy z pracovní smlouvy žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný je agenturní zaměstnanec dočasně přidělen k zaměstnavateli, tudíž je zřejmé, že jeho zaměstnání není stabilní. Dále bylo třeba brát v potaz, že ve výplatní pásce za září 2021 je uvedena exekuční srážka, což i sám žalovaný uvedl v žádosti o úvěr. Původní věřitel měl tak zaměřit svůj zájem na zkoumání skutečných výdajů žalovaného, tj. minimálně ověřit nezbytné měsíční výdaje na bydlení (např. výdaje na energie, internet…) a jiné životní náklady. Tento krok byl z hlediska předvídatelnosti, že žalovaný bude úvěr řádně splácet nutný. Postup původního věřitele může vést u spotřebitele ke sklouznutí do dluhové pasti (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2021, I. ÚS 1543/2021). Zjištěné údaje sdělené žalovaným a jiné údaje o příjmové a výdajové stránce tak bylo zapotřebí dalšími konkrétními doklady zobjektivizovat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, ) a vzít v potaz, že žalovanému je prováděna z příjmu exekuční srážka.

26. S ohledem na výše uvedený závěr soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy, je zřejmé, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů, podle kterých žalovaný získal čerpáním úvěru 15 000 Kč a uhradil ve splátkách celkem 6 491,99 Kč. Z důvodu neplatné úvěrové smlouvy však žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla ohledně dalších poplatků, smluvní pokuty, úroků a zákonných úroků z prodlení v této části zamítnuta, protože se nikdo nemůže s úspěchem domáhat po žalovaném úhrady nároků vyplývající z neplatného právního jednání (§ 588 o.z.). Žalovaný je proto povinen vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 8 508,01 Kč (15 000 Kč mínus 6 491,99 Kč) do tří dnů od právní moci rozsudku.

27. Splatnost jistiny totiž s ohledem na speciální úpravu § 87 odst. 1 ZoSÚ, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka, ještě nenastala. Jelikož nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnutá ani prozatím soudem určená, neocitla se žalovaná v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2021, 33 Cdo 3675/2021). Dobu splatnosti stanovil žalované tímto rozsudkem soud a teprve po jejím marném uplynutí se žalovaný dostane do prodlení. Při zohlednění procesní neaktivity žalovaného a s ohledem na předložené listinné důkazy stanovil soud jako dobu přiměřenou možnostem žalovaného vrátit poskytnutou jistinu lhůtu (hmotněprávní) shodnou s obecnou třídenní pariční lhůtou podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Uvedený výklad ohledně splatnosti jistiny je pro spotřebitele příznivější a je zcela v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními, s principy ochrany spotřebitele a v neposlední řadě s citovanou judikaturou Nejvyššího soudu.

28. Žalobce, který se původně domáhal po žalovaném zaplacení celkové částky 27 878,50 Kč (včetně veškerého příslušenství) nebyl ve věci úspěšný, protože přiznána mu byla pouze částka 8 508,01 Kč. Žalovaný měl ve věci úspěch z 69 %. Jelikož z obsahu spisu nevyplývá, že žalovanému vznikly náklady, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává.