22 C 213/2024

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Pavlou Nippertovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem JUDr. Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno , Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 12 127,05 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5 500 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 6 627,05 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 919,70 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 463,49 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 127,05 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou 2. 6. 2024 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 12 127,05 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 919,7 Kč, skapitalizovaným úrokem ve výši 6 463,49 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 127,05 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 22,68 % ročně z částky 12 127,05 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalobce v žalobě tvrdil, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, a žalovaný uzavřeli dne 18. 3. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, (dále jen úvěrová smlouva), na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření Smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci vedle jistiny ve výši 15 000 Kč také poplatek ve výši 15 168 Kč v 65 měsíčních splátkách po 495 Kč, když poslední splátka byla stanovena na 16. 6. 2021. Úroková sazba byla sjednána ve výši 22,68 % ročně. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 21. 9. 2023 mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k postoupení pohledávky na žalobce s účinnosti ke dni 27. 9. 2023. Žalovaný celkem uhradil ve splátkách 9 500 Kč. Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovaného k úhradě žalované částky. Před poskytnutím zápůjčky právní předchůdce žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného. Vyhodnotil informace požadované a získané od žalovaného a tyto ověřil oproti dokladům vyžádaných obžalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a ověřeny doklady uvedenými části zákaznické karty nazvané „ověřené dokumenty”.

2. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18. 6. 2024, č.j. 22 C 213/2024-9 byl žalobce vyzván, aby doplnil svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, jakým způsobem posuzoval dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného splácet každý jednotlivý úvěr včetně příslušenství.

3. V podání ze dne 27. 6. 2024 žalobce uvedl, že posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr probíhá na základě nezbytných spolehlivých dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a jeli to nezbytné nahlédnutím do databází nebo do jiných zdrojů. Spotřebitel je povinen poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné a pravdivé informace. Právní předchůdce žalobce splnil zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného. Žalovaný byl dotazován na rodinné majetkové pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného ze dne 18. 3. 2020 a byly ověřeny doklady uvedené v části „Ověřené dokumenty”. Majetková situace žalovaného byla ověřena z pracovní smlouvy a z výplatních pásek. Zároveň byla provedena lustrace v insolvenčním rejstříku. Žalovaný uvedl že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr u , právnická osoba, . s čistým měsíčním příjmem 18 796 Kč, další čisté příjmy domácnosti činí 50 000 Kč, a žádné vyživovací povinnosti k jiným osobám nemá. Žalobce uvedl, že nedisponuje žádnými kopiemi dokladů od žalovaného k prokázání prověřování úvěruschopnosti.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný.

5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

6. Po provedeném dokazování a z předložených listin vzal soud za prokázané následující skutečnosti:Žalovaný dne 18. 3. 2020 požádal právního předchůdce žalobce o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 40 000 Kč. Žalobce v žádosti uvedl, že pracuje u zaměstnavatele , právnická osoba, . s čistým příjmem 18 796 Kč, další příjmy domácnosti uvedl ve výši 50 000 Kč. Splácí jiný závazek ve výši 3 500 Kč měsíčně. Výdaje uvedl ve výši 3 500 Kč. Čistý příjem byl ověřen pracovní smlouvou a výplatními páskami za předchozí 2 měsíce (ze Zákaznické karty- žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 18. 3. 2020). Ve smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , jíž součástí byly i Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru, se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce poplatek ve výši 15 168 Kč představující úrok ve výši 9 817 Kč, poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatek za doplňkovou službu ve výši 3 851 Kč tvořící poplatek za komfortní poskytnutí (1 638 Kč) a částku za flexibilní splácení činí (2 213 Kč). Celková dlužná částka 30 168 Kč měla být splacena formou 65 týdenních splátek po 495 Kč, vyjma poslední splátky, která byla sjednána ve výši 438 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 22,68 % ročně (ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 18. 3. 2020 včetně Smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru). Žalovaný uhradil do 23. 5. 2022 částku 9 500 Kč (z Tabulky umoření). Právní předchůdce žalobce dne 21. 9. 2023 postoupil pohledávku ze Smlouvy na žalobce (ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem (z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 včetně podacího lístku ze dne 27. 10. 2023). Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem odeslaným dne 15. 2. 2024 (z Předžalobní upomínky ze dne 15. 2. 2024 včetně podacího lístku).Soud shrnuje skutkový závěr takto:Žalovaný od právního předchůdce žalobce obdržel dne 18. 3. 2020 v hotovosti na základě písemné dohody označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se zavázal vrátit spolu se sjednaným poplatkem ve výši 15 168 Kč v 65 týdenních splátkách. Na tento nárok žalobce žalovaný uhradil 9 500 Kč. Žalobce před poskytnutím úvěru prověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr z informací od žalovaného zaznamenané do zákaznické karty. Právní předchůdce žalobce postoupil na žalobce pohledávku za žalovaným, když postoupení pohledávky následně oznámil žalovaného a vyzval jej k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dnů od doručení. Žalobce dále vyzval žalovaného k úhradě žalované částky v předžalobní výzvě.

7. Na základě shora zjištěného skutkového stavu posoudil soud jako smlouvu o zápůjčce uzavíranou žalobcem jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaným jako spotřebitele. Z tohoto důvodu soud aplikuje nejen ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), ale i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen ZoSÚ).

8. Podle § 2 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a po kud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

12. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.)., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právě ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ.

17. Soud má za prokázané, že žalobce zjistil před uzavřením smlouvy k poměrům žalovaného jeho měsíční příjem, příjem celé domácnosti a dále splátky jiných závazků a měsíční výdaje, to vše na základě údajů sdělených žalovaným.

18. Soud je povinen zkoumat, zda věřitel při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele splácet, bez ohledu na to, zda je tento princip v zákoně stanoven či nikoliv, neboť se jedná o výchozí zásadu, která je obecným principem. Tím dochází k naplnění ochrany spotřebitele jako slabší strany proti neodpovědným poskytnutím úvěru, které by mohlo vést k ingerenci exekučního či insolvenčního řízení se všemi negativními dopady jako je ztráta majetku a společenská stigmatizace (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, III. ÚS 4129/18).

19. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). Odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Tvrzení spotřebitele je třeba konkrétními doklady zobjektivizovat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze den 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

20. Ústavní soud ČR v nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

21. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C –679/18 (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.

22. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

23. Jelikož žalobce v podání ze dne 27. 6. 2024 uvedl, že nemá k dispozici žádné kopie dokladů k prokázání prověření úvěruschopnosti u žalovaného soud rozhodl bez nařízení jednání, jelikož již nebylo nutné poučovat žalobce podle § 118a o.s.ř. Soud uzavřel, že předmětná úvěrová smlouva je podle § 86 a § 87 ZoSÚ absolutně neplatná z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobce při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, jeho osobních a majetkových poměrů, vyšel zejména z údajů sdělených žalovaným, kdy se spokojil s uvedením příjmové a výdajové stránky, aniž by zaměřil svůj zájem právě na skutečné příjmy (pracovní smlouva a výplatní pásky nejsou v dispozici žalobce) a výdaje žalovaného, a to zejména za situace, kdy žalovaný sám uváděl, že splácí další závazek. Bylo tedy zapotřebí důkladně prověřit skutečné příjmy žalovaného a nezbytné měsíční výdaje podle vyžádaných dokladů (např. z nájemní smlouvy, SIPA, smlouvy na energie, internet, telefon…) a zjistit u žalovaného skutečný potenciál splácet. Postup u žalovaného, kdy se spokojil především s údaji od žalovaného bez jakéhokoliv ověření skutečných příjmů a výdajů, může vést u spotřebitele ke sklouznutí do dluhové pasti (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2021, I. ÚS 1543/2021), a to zejména i v případě, kdy původnímu věřiteli bylo známo, že žalovaný již jiný závazek splácí. Žalobce měl vzít v potaz hledisko předvídání toho, jestli žalovaný skutečně bude schopen úvěr splácet. K takovému závěru byly zjištěné údaje sdělené žalovaným nedostatečné, a tak bylo zapotřebí tyto údaje, a to zejména výdajovou stránku, konkrétními doklady zobjektivizovat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

24. S ohledem na výše uvedený závěr soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy, je zřejmé, že žaloba by byla důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu.

25. Soud vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů, podle kterých žalovaný získal 15 000 Kč a uhradil ve splátkách celkem 9 500 Kč. Jelikož soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva podle § 87 odst. 1 ZoSÚ je neplatná, je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu, protože odpadl právní důvod, žalobce má tedy toliko nárok vrácení bezdůvodného obohacení, tedy na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších úroků a poplatků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2021, 33 Cdo 3675/2021). Nikdo se nemůže s úspěchem domáhat po žalovaném úhrady nároků vyplývající z neplatného právního jednání (§ 588 o.z.) Na jistinu zbývá uhradit částka 5 500 Kč, soud proto žalobě vyhověl ohledně zaplacení dlužné jistiny (výrok I.) a ve zbytku ohledně kapitalizovaných smluvních úroků a smluvních poplatků žalobu zamítnul, a to včetně úroků z prodlení (výrok II.).

26. Splatnost jistiny totiž s ohledem na speciální úpravu § 87 odst. 1 ZoSÚ, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka, ještě nenastala. Jelikož nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnutá ani prozatím soudem určená, neocitl se žalovaný v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2021, 33 Cdo 3675/2021). Dobu splatnosti stanovil žalovanému tímto rozsudkem soud a teprve po jejím marném uplynutí se žalovaný dostane do prodlení. Při zohlednění procesní neaktivity žalovaného a s ohledem na předložené listinné důkazy stanovil soud jako dobu přiměřenou možnostem žalovaného vrátit poskytnutou jistinu lhůtu (hmotněprávní) shodnou s obecnou třídenní pariční lhůtou podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Uvedený výklad ohledně splatnosti jistiny je pro spotřebitele příznivější a je zcela v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními, s principy ochrany spotřebitele a v neposlední řadě s citovanou judikaturou Nejvyššího soudu.

27. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobce, který se původně domáhal po žalovaném zaplacení ke dni vyhlášení rozhodnutí zaplacení částky 12 127,05 Kč s příslušenstvím, neměl ve věci převážně úspěch (přiznána mu byla částka 5 500 Kč). Žalovaný byl ve věci převážně úspěšný, náležela by mu proto poměrně rozdělená náhrada nákladů řízení. Z obsahu spisu však vyplynulo, že žalovanému žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.