22 C 216/2024

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Pavlou Nippertovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátkou Mgr. Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o 155 505 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 93 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 000 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž toto rozhodnutí nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 16 503 Kč, částky 46 002 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v částce 495,73 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 109 503 Kč od 11. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 3 899,28 Kč kapitalizovaného úroku ve výši 21,01 Kč, úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 94 000 Kč od 16. 1. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 22. 12. 2021 dosáhne částky 287 128 Kč.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 15 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 19. 6. 2024 domáhal po žalované zaplacení částky 109 503 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 110 503 Kč od 22. 12. 2021 do 10. 1. 2022 v částce 495,73 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 109 503 Kč od 11. 1. 2022 do zaplacení, částky 46 002 Kč, úroku ve výši 64,72 % ročně z částky 94 000 Kč od 22. 12. 2021 do 14. 1. 2022 ve výši 3 899,28 Kč, úroku ve výši 64,72 % ročně z částky 94 000 Kč od 15. 1. 2022 do 15. 1. 2022 v částce 21,01 Kč, úroku ve výši 8,5 % z částky 94 000 Kč od 16. 1. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 22. 12. 2021 dosáhne částky 287 128 Kč. Žalobce v žalobě tvrdil, že dne 20. 9. 2021 byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 94 000 Kč, který se žalovaná zavázala včetně úroku za poskytnutí úvěru ve výši nominální úrokové sazby 64,72 % ročně řádně splácet ve 42 měsíčních splátkách ve výši 5 697 Kč. Splátky byly splatné vždy k 16. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem říjnem 2021. Smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to prostřednictvím emailové komunikace, když žalovaná podepsala smlouvu svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který jí byl předem poskytnut. Žalobce žalované oznámil schválení úvěru Oznámením o schválení úvěru, jehož přílohu tvořil i splátkový kalendář. Oznámení o schválení úvěru bylo žalované zasláno na emailovou adresu žalované a na dodejku. Žalovaná neplnila závazky z úvěrové smlouvy. V souladu s čl. 6.3. smlouvy o úvěru došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, jelikož se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou splátky č. 1 splatné dne 16. 10. 2021, proto žalobce v souladu s č.l. 6.

3. úvěrové smlouvy úvěr zesplatnil, a to k datu 20. 12. 2021. Podle čl. 6.

4. úvěrové smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši 109 105,63 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. Do doby zesplatnění žalovaná uhradila 1 splátku ve výši 1 000 Kč. Před zesplatněním úvěru vzniklo žalobci dle bodu 6.1. smlouvy o úvěru právo na zaplacení dvou smluvních pokut po 499 Kč za prodlení o délce 30 dnů se splátkami č. 1 a 2. Tato smluvní pokuta je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení. Podle čl. 6.2. vzniklo žalobci v důsledku prodlení žalované právo na zaplacení náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalovaná se ocitla takto v prodlení se splátkami č. 1 a 2. Úvěr se splácel splátkami, které se po dobu splácení nemění. V každé splátce je zahrnuta platba jistiny úvěru a platba úroku za poskytnutí úvěru. Úrok za poskytnutí úvěru zahrnutý do každé splátky odpovídá úroku přirostlému k jistině úvěru k poslednímu dni splatnosti dané splátky. Postupně se tak mění poměr mezi splátkou jistiny a splátkou úroku. U posledních 3 splátek úvěru před zesplatněním, pokud je úvěr zesplatněn z důvodu prodlení dlužníka s úhradou splátek, je tak část každé z těchto posledních 3 splátek připadající na úrok připočtena k původní jistině úvěru a stává se součástí nové jistiny úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobce je oprávněn požadovat v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru úroky z prodlení v zákonné výši z celé nové jistiny úvěru až do zaplacení. Žalovaná se v č.l. 6.

5. úvěrové smlouvy zavázala pro případ prodlení s nezaplacením Nové jistiny úvěru k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru. až do jejího zaplacení. Žalovaná tak žalobci dluží na nové jistině úvěru částku 109 105,63 Kč, která odpovídá původní jistině úvěru 94 000 Kč a úroku přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 15 105,63 Kč), smluvní pokutu ve výši 998 Kč dle čl. 6. 1. smlouvy o úvěru, náhradu nákladů ve výši 400 Kč dle čl. 6.2., smluvní pokutu podle čl. 6.5. smlouvy o úvěru ve výši 46 002 Kč k datu vyhotovení žaloby, úrok za poskytnutí úvěru z původní jistiny 94 000 Kč v nominální roční úrokové sazbě 64,72 % ročně od 22. 12. 2021 do 15. 1. 2022, tj. do 90. dne prodlení žalované, úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 94 000 Kč od 16. 1. 2022 do zaplacení. Žalobce upomenul žalovanou k úhradě žalované částky.

2. Ohledně posuzování úvěruschopnosti žalobce tvrdil, že úvěruschopnost byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, z databází umožňující posouzení úvěruschopnosti (SOLUS, NRKI) a dále z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované atd.). Bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Na základě získaných údajů a provedeného scoringu bylo rozhodnuto o možnosti žalované splácet úvěr, když žalovaná i její zaměstnavatel navíc nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, doklad totožnosti byl platný.

3. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 26. 6. 2024, č.j. 22 C 216/2024-42 byl žalobce vyzván, aby doplnil svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzoval dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalované splácet úvěr včetně příslušenství.

4. Žalobce v podání ze dne 8. 7. 2024 doplnil tvrzení o posuzování úvěruschopnosti včetně doplnění důkazů. Uvedl, že schopnost žadatele řádně hradit úvěr byla prověřena doklady o příjmech, výpisy z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Žalobce provedl scoring klienta. Z prověření vyplynul čistý příjem žalované ve výši 15 300 Kč, celkové měsíční výdaje ve výši 6 890 Kč, které zahrnují údaj sdělený žalovanou (3 000 Kč), životní minimum jednotlivce a povinnou rezervu. Zároveň byly ověřeny další doložené parametry jako kontrola zaměstnavatele, bankovní spojení a byla provedena kontrola identity žalované. Žalobce vycházel z údajů uvedených žalovanou. Žalobce došel k částce 7 440 Kč představující tak volné zdroje žalované, když odečetl výdaje od příjmů a ponechal ještě rezervu 1 000 Kč.

5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala nečinná.

6. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se dostavil právní zástupce žalobce i žalovaná.

7. Žalobce u jednání setrval na žalobě a uvedl, že k otázce posuzování úvěruschopnosti u žalované již nebude doplňovat žádné důkazy a odkázal na již dříve předložené listinné důkazy.

8. Žalovaná u jednání vyjádřila nesouhlas s placením žalované částky, uvedla, že nemá žádné peníze, potýká se s mnoha jinými problémy, když dokonce nemá ani dítě ve vlastní péči.

9. Po provedeném dokazování a z předložených listin vzal soud za prokázané následující skutečnosti:

10. Z Návrhu na uzavření smlouvy úvěru č. , hodnota, ze dne 20. 9. 2021 vyplývá, že se v ní žalobce (označovaný jako „poskytovatel”) zavázal poskytnout žalované (označovaný jako „klient”) úvěr ve výši 94 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 64,72 % ročně. Žalovaná se zavázala vrátit žalobci celkem částku 239 274 Kč, a to v 42 měsíčních splátkách po 5 697 Kč, vždy k 16. dni každého kalendářního měsíce. Peněžní prostředky měly být vyplaceny na bankovní účet č. , č. účtu, . Z čl. 6.

1. úvěrové smlouvy vyplývá, že jestli se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne v prodlení. Z čl. 6.

2. úvěrové smlouvy vyplývá, že poskytovatel úvěru má vůči klientovi právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti vzniklo žalobci v důsledku prodlení žalovaného právo na zaplacení náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Podle čl. 6.

3. úvěrové smlouvy jestliže se klient ocitne s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů je poskytovatel oprávněn odepřít plnění veškerých závazků z úvěrové smlouvy a automaticky dojde k zesplatnění úvěru, tj. že se k tomuto dni stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky, smluvní pokuty a náhrada nákladů. Podle čl. 6.

4. úvěrové smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a úroky stávají součástí Nové jistiny úvěru. Podle čl. 6.

5. úvěrové smlouvy jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové jistiny úvěru denně ode dne následujícího po dni zesplatnění až do úplného zaplacení.

11. Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 9. 2021 vyplývá, že žalobce akceptoval návrh žalované na uzavření úvěrové smlouvy.

12. Ze splátkového kalendáře vyplývá, že splácení úvěru bylo rozvrženo do 42 měsíčních splátek.

13. Z předžalobní výzvy a Podacího archu ze dne 30. 5. 2024 vyplývá, že žalobce upomenul žalovanou k úhradě žalované částky.

14. Z Karty klienta vyplývá, že žalovaná uhradila první splátku dne 16. 10. 2021 ve výši 1 000 Kč.

15. Z oznámení ze dne 20. 12. 2021 vyplývá, že žalovaná byla vyzvána k okamžitému splacení dosud nesplacené části úvěru, běžných úroků přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, smluvních pokut a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením a dále měsíčních úhrad za pojištění, celkem ve výši 110 503 Kč.

16. Z výzvy ze dne 16. 11. 2021 a z výzvy ze dne 17. 12. 2021 vyplývá, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužných splátek a upozornil ji na možnost zesplatnění úvěru.

17. Z hodnocení klienta ze dne 20. 9. 2021 vyplývá, že žalovaná je zaměstnána na hlavní poměr od 1. 1. 2021, je svobodná a bydlí u rodičů. Celkové příjmy představovaly částku 15 300 Kč, výdaje 6 860 Kč. Volné zdroje byly ve výši 7 440 Kč.

18. Z Předsmluvního formuláře ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, vyplývá, že žalovaná byla seznámena s informacemi a podmínkami poskytovaného úvěru.

19. Z fotokopie občanského průkazu žalované vyplývá, že žalobce ověřil totožnost žalované.

20. Z přehledu transakcí k účtu č. , č. účtu, za období od 1. 6. 2021 do 20. 9. 2021 jsou zřejmé příchozí platby z účtu č. , č. účtu, (, Anonymizováno, , Anonymizováno, ) dne 7. 9. 2021 (14 771 Kč), dne 5. 8. 2021 (16 363 Kč), dne 6. 7. 2021 (15 023 Kč) a dne 8. 6. 2021 (15 567 Kč). Počáteční stav peněžních prostředků byl ve výši 9 637,45 Kč, konečný stav peněžních prostředků byl ve výši 2 512,51 Kč.

21. Z Prohlášení klienta ze dne 20. 9. 2021 vyplývá, že se žalovaná seznámila s veškerými informacemi podle ZoSÚ.

22. Z dokladu o vyplacení úvěru k účtu č. , č. účtu, vyplývá, že z účtu byla odepsána částka 94 000 Kč a tato částka byla připsána na účet č. , č. účtu, .

23. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) vyplývá, že žalované bylo přiřazeno skóre 515, což znamená nízké riziko.

24. Z výpisu záznamů z registru SOLUS ze dne 20. 9. 2021 nevyplývá žádný záznam pro žalovanou.

25. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu vyplývá, že žalobce je nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru.

26. Z Dodatku č. 1 k Návrhu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 20. 9. 2021 vyplývá, že žalovaná požádala o uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku.

27. Ze základních informací o klientovi vyplývá telefonní číslo žalované , tel. číslo28. Z Důkazu o odeslání a ze Zaslané SMS vyplývá, že na účet č. , č. účtu, byla odeslána částka 1 Kč.

29. Z Důkazu o přijaté SMS vyplývá, že z telefonního čísla , tel. číslo, byla odeslána SMS s textem „Souhlasím , Jméno zainteresované osoby 0/0, , Anonymizováno, .

30. Další listinné důkazy soud neprováděl, neboť skutkový stav byl dostatečně zjištěn z provedených důkazů.

31. Soud shrnuje skutkový závěr takto: Žalobce se v úvěrové smlouvě dne 20. 9. 2021 zavázal žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 94 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 64,72 % ročně a žalovaná se zavázal poskytnuté peněžní prostředky v celkové částce 239 274 Kč splatit ve 42měsíčních splátkách po 5 697 Kč. Žalobce poskytl žalované na její účet č. , č. účtu, úvěr ze svého účtu č. , č. účtu, ve výši 94 000 Kč. Žalovaná uhradila dne 10. 1. 2022 částku ve výši 1 000 Kč. Žalobce před poskytnutím úvěru prověřoval schopnost žalované splácet úvěr pomocí dokladu o příjmu a výpisů z databází NRKI a SOLUS a prohlášení dlužníka. Žalobce provedl scoring klienta. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky předžalobní upomínkou.

32. Na základě shora zjištěného skutkového stavu posoudil soud jako smlouvu o úvěru uzavíranou žalobcem jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti a žalované jako spotřebitele. Z tohoto důvodu soud aplikuje nejen ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), ale i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen ZoSÚ).

33. Podle § 2 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

34. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

35. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

36. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

37. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.)., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

38. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

39. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

40. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované právě ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ.

41. Soud má za prokázané, že žalobce zjistil k poměrům žalované, že byla v době uzavřené úvěrové smlouvy zaměstnaná s čistým příjmem ve výši 15 300 Kč, který ověřil z výpisu z účtu žalované, ze kterého byl zřejmý konečný zůstatek v částce 2 512,51 Kč. Výdaje uvedla žalovaná na částku 3 000 Kč měsíčně. Výpis z databáze SOLUS byl negativní, v nebankovním registru klientských informací (NRKI) žalované vyšlo vysoké skóre s nízkým rizikem.

42. Soud je povinen zkoumat, zda věřitel při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele splácet, bez ohledu na to, zda je tento princip v zákoně stanoven či nikoliv, neboť se jedná o výchozí zásadu, která je obecným principem. Tím dochází k naplnění ochrany spotřebitele jako slabší strany proti neodpovědným poskytnutím úvěru, které by mohlo vést k ingerenci exekučního či insolvenčního řízení se všemi negativními dopady jako je ztráta majetku a společenská stigmatizace (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, III. ÚS 4129/18).

43. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). Odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Tvrzení spotřebitele je třeba konkrétními doklady zobjektivizovat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze den 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

44. Ústavní soud ČR v nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

45. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C –679/18 (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.

46. Odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Tvrzení spotřebitele je třeba konkrétními doklady zobjektivizovat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze den 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

47. Jelikož žalobce u jednání výslovně sdělil, že žádnými dalšími důkazy k prověření úvěruschopnosti u žalovaného nedisponuje a nehodlá tak nic doplňovat, považoval soud za nadbytečné poučovat žalobce podle § 118a odst. 1 a 3 os.ř. o neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního. Soud uzavřel, že předmětná úvěrová smlouva je podle § 86 a § 87 ZoSÚ absolutně neplatná z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalobce při zkoumání úvěruschopnosti žalované nezkoumal skutečné výdaje žalované. Žalobce se neměl spokojit pouze s omezeným výpisem z účtu žalované za období od 7. 9. 2021 do 8. 6. 2021 prokazující pouze příchozí mzdu od zaměstnavatele žalované a dále počáteční a konečný zůstatek, ale měl zaměřit svůj zájem právě na skutečné výdaje žalované, zejména za situace, kdy bylo žalobci z výpisu z účtu známo, že konečný zůstatek na účtu žalovaného by nepokryl ani půlku měsíční splátky sjednaného úvěru. V případě vyžádání si minimálně kompletních výpisů z účtů alespoň za předchozí tři měsíce před poskytnutím úvěru a dále dalších dokladů o povinných měsíčních výdajích na bydlení (platba za telefon, nájemní smlouva, či jiné povinné měsíční platby) by žalobce mohl objektivně zjistit skutečný potenciál žalované splácet úvěr. Takový postup věřitele u poskytnutí úvěru, který řádně neověřil výdaje žalované, může vést u spotřebitele ke sklouznutí do dluhové pasti (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2021, I. ÚS 1543/2021). Výdaje žalované tak byly zapotřebí konkrétními doklady zobjektivizovat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), a to zejména za situace, kdy je žalované poskytnut úvěr ve větší výši.

48. S ohledem na výše uvedený závěr soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy, je zřejmé, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., které žalovaná přijala jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů, podle kterých žalovaná získala čerpáním úvěru 94 000 Kč a uhradila ve splátkách celkem 1 000 Kč. Rozdíl mezi přijatým plněním ve výši 94 000 Kč a uhrazenou částkou ve výši 1 000 Kč představuje částku ve výši 93 000 Kč, o kterou se žalovaná obohatila. Z důvodu neplatné smlouvy však žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla ohledně dalších nároků zamítnuta, protože se nikdo nemůže s úspěchem domáhat po žalované úhrady nároků vyplývající z neplatného právního jednání (§ 588 o.z.). Žalovaná je proto povinna vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 93 000 Kč.

49. Splatnost jistiny s ohledem na speciální úpravu § 87 odst. 1 ZoSÚ, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka, ještě nenastala. Jelikož nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnutá ani prozatím soudem určená, neocitla se žalovaná v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2021, 33 Cdo 3675/2021). Dobu splatnosti stanovil žalované tímto rozsudkem soud a teprve po jejím marném uplynutí se žalovaná dostane do prodlení. Z tohoto důvodu soud zamítl i nárok žalobce na zákonné úroky z prodlení. Uvedený výklad ohledně splatnosti jistiny je pro spotřebitele příznivější a je zcela v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními, s principy ochrany spotřebitele a v neposlední řadě s citovanou judikaturou Nejvyššího soudu.

50. Žalovaná u jednání uvedla, že nemá peníze, je nezaměstnaná a pobírá dávky pomoci v hmotné nouzi, a to příspěvek na živobytí. Má přislíbeno, že v září může nastoupit jako pomocnice v kuchyni. Soud tedy s ohledem na celkovou životní a finanční situaci žalované stanovil žalované povinnost platit přiznanou částku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 000 Kč, splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabude právní moci. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. části věty za středníkem může soud stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky určí. Ohledně výše splátky vzal soud v potaz původní výši splátky úvěru (5 697 Kč) a dále okolnost, že v případě řádného splácení úvěru by byla poslední splátka splatná až dne 16. 3. 2025. Měsíční splátka ve výši 5 000 Kč se tak jeví jako přiměřená k výši dlužné částky.Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobce, který se původně domáhal po žalované zaplacení ke dni vyhlášení rozhodnutí celkové částky včetně veškerého příslušenství ve výši 215 028,71 Kč, měl ve věci úspěch pouze ze 43 % předmětu řízení (přiznána mu byla částka 93 000 Kč). Žalovaná byla ve věci převážně úspěšná, a to v 57 %, náleží jí proto poměrně rozdělená náhrada nákladů řízení ze 14 %. Náklady řízení žalované spočívají v úhradě cestovného autobusem z , adresa, do , jméno FO, a zpět ve výši 106 Kč (2 x 53 Kč), z čehož 14 % představuje částku 15 Kč, kterou soud podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil žalobci zaplatit žalované, které byla přisouzena poměrně rozdělená náhrada nákladů řízení, do tří dnů od právní moci rozsudku.