22 C 255/2024

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Pavlou Nippertovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátkou JUDr. Anonymizováno Anonymizováno , Ph.D. sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 22 038 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 11 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení- částky 10 033 Kč,- částky 705 Kč,- částky 2 500 Kč,- zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 333 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 22 038 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 333 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Žalobce tvrdil, že dne 19. 6. 2023 uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které jí následně zaslal na účet č. , č. účtu, dne 19. 6. 2023 částku 16 300 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 5 033 Kč. Poplatek a jistina byly splatné dne 11. 7. 2023, žalovaný však smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Žalovaný uhradil na svůj dluh částku 5 000 Kč, když touto částkou byla umořena smluvní pokuta. Žalobce zápůjčku poskytl prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz. Žalovaný vyplnil žádost o poskytnutí zápůjčky včetně zadáním osobních údajů, telefonního čísla a emailové adresy. Žalovaný zároveň potvrdil, že se seznámil se zněním uzavírané smlouvy a se zněním Všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí. Totožnost žalovaného byla ověřena skenem dokladu totožnosti a pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby, kterou bylo ověřeno jméno a příjmení majitele účtu, na který je zápůjčka vyplacena. Žalovaný smlouvu o zápůjčce podepsal PINem, který žalobce zaslal na telefonní číslo žalovaného. V článku 2.3 Smlouvy o zápůjčce si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,10 % denně z dlužné částky a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 500 Kč za každou písemnou výzvu. Žalovaná částka představuje neuhrazenou jistinu ve výši 16 300 Kč, poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 033 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 705 Kč. Ohledně posuzování úvěruschopnosti žalobce tvrdil, že před uzavřením smlouvy si od žalovaného vyžádal informace o rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace a dokumenty žalobce vyhodnotil a zaevidoval do zákaznické karty žalovaného.

2. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 22. 7. 2024, č.j. 22 C 255/2024-8 byl žalobce vyzván, aby doplnil svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzoval dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalované splácet úvěr včetně příslušenství.

3. Žalobce v podání ze dne 29. 7. 2024 uvedl, že nebude doplňovat žádná další skutková tvrzení.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

6. Po provedeném dokazování a z předložených listin vzal soud za prokázané následující skutečnosti:Dne 19. 6. 2023 žalovaný (označovaná jako „klient”) požádala prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek www., Anonymizováno, .cz) žalobce („označovaný jako věřitel”) o poskytnutí zápůjčky. Ve smlouvě o zápůjčce ze dne 19. 6. 2023, jíž nedílnou součástí byly Všeobecné obchodní podmínky společnosti , právnická osoba, a Sazebník, se žalobce zavázal poskytnout žalovanému bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku ve výši 16 300 Kč. Za poskytnutí zápůjčky splatné dne 11. 7. 2023 se žalovaný zavázal uhradit poplatek ve výši 5 033 . Peněžní částka odpovídající výši zápůjčky měla být žalobcem poskytnuta převodem na bankovní účet žalovaného číslo , č. účtu, , a to nejpozději do 2 dnů ode dne účinnosti smlouvy o zápůjčce (ze smlouvy o zápůjčce ze dne 19. 6. 2022). Žalobce dne 19. 9. 2023 skutečně poukázal na účet žalovaného částku 16 300 Kč (z výpisu z účtu žalobce č. , č. účtu, ze dne 1. 3. 2024). Žalobce upomenul žalovanou k úhradě dne 18. 7. 2023, dne 25. 7. 2023, dne 1. 8. 2023, dne 10. 8. 2023 a dne 25. 18. 2023 (z upomínek). Právní zástupce žalobce odeslal dne 24. 5. 2024 žalovanému předžalobní upomínku (z podacího archu a předžalobní upomínky).

7. Na základě shora zjištěného skutkového stavu posoudil soud jako smlouvu o zápůjčce uzavíranou žalobcem jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti a žalované jako spotřebitele. Z tohoto důvodu soud aplikuje nejen ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), ale i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ).

8. Podle § 2 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.)., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Soud je povinen zkoumat, zda věřitel při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele splácet, bez ohledu na to, zda je tento princip v zákoně stanoven či nikoliv, neboť se jedná o výchozí zásadu, která je obecným principem. Tím dochází k naplnění ochrany spotřebitele jako slabší strany proti neodpovědným poskytnutím úvěru, které by mohlo vést k ingerenci exekučního či insolvenčního řízení se všemi negativními dopady jako je ztráta majetku a společenská stigmatizace (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, III. ÚS 4129/18).

17. Odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Tvrzení spotřebitele je třeba konkrétními doklady zobjektivizovat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze den 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

18. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil právní závěr, že mezi žalovaným jako vydlužitelem a žalobcem jako zapůjčitelem byla dne 19. 6. 2023 uzavřena prostřednictvím prostředku komunikace na dálku (internetových stránek žalobce www., Anonymizováno, .cz) písemná smlouva o zápůjčce, na základě které žalobce přenechal žalované dne 19. 6. 2023 částku ve výši 16 300 Kč (jistinu zápůjčky) k užití podle libosti tak, že ji převedl na účet žalovaného, a žalovaný se zavázal vrátit žalobci zápůjčku společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 033 Kč nejpozději do 11. 7. 2023. Předmětná smlouva o zápůjčce je však absolutně neplatná z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Dle názoru soudu žalobce povinnost zkoumat řádně úvěruschopnost nedostál. Žalobce nepředložil soudu žádné důkazy, ze kterých by vyplývalo, že prověřil úvěruschopnost žalované. Není tak zřejmé, z čeho přesně žalobce při poskytnutí úvěru žalované vycházel. Žalobce si byl o potřebě doložení dalších tvrzení a důkazů vědom, ale i přes výzvu soudu ze dne 22. 7. 2024 výslovně v podání ze dne 29. 7. 2024 prohlásil, že nic dalšího doplňovat nebude.

19. Jelikož soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je podle § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu, protože odpadl právní důvod. Žalobce má tedy toliko nárok na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších úroků a poplatků (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2021, 33 Cdo 3675/2021). Vyslovením neplatnosti úvěrové smlouvy se na veškeré splátky pohlíží jako na splátky samotné jistiny, jejichž součet se odečte od původně poskytnuté jistiny a spotřebiteli se uloží povinnost uhradit její zbytek. Na jistinu tak zbývá uhradit částka 11 300 Kč (rozdíl mezi jistinou 16 300 Kč a částečnou úhradou 5 000 Kč). Soud proto žalobě vyhověl ohledně zaplacení dlužné jistiny (výrok I.) a ve zbytku žalobu zamítnul, a to včetně úroků z prodlení (výrok II.).

20. Splatnost jistiny totiž s ohledem na speciální úpravu § 87 odst. 1 ZoSÚ, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka, ještě nenastala. Jelikož nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnutá ani prozatím soudem určená, neocitla se žalovaný v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2021, 33 Cdo 3675/2021). Dobu splatnosti stanovil žalovanému tímto rozsudkem soud a teprve po jejím marném uplynutí se žalovaný dostane do prodlení. Při zohlednění procesní neaktivity žalovaného a s ohledem na předložené listinné důkazy stanovil soud jako dobu přiměřenou možnostem žalovaného vrátit poskytnutou jistinu lhůtu shodnou s obecnou třídenní pariční lhůtou podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Stanovená lhůta k plnění je tak zároveň i hmotněprávní lhůtou podle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ a spotřebitel se dostane do prodlení s plněním povinností až jejím uplynutím. Uvedený výklad je tak pro spotřebitele příznivější a je zcela v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními, s principy ochrany spotřebitele a v neposlední řadě s citovanou judikaturou Nejvyššího soudu.

21. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobce, který se původně domáhal po žalovaném zaplacení ke dni vyhlášení rozhodnutí celkové částky včetně veškerého příslušenství ve výši 28 170,50 Kč, měl ve věci úspěch pouze ze 40 % předmětu řízení (přiznána mu byla částka 11 300 Kč). Žalovaný byl ve věci převážně úspěšný, náleželo by mu proto poměrně rozdělená náhrada nákladů řízení. Z obsahu spisu však vyplynulo, že žalovanému žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.