22 C 347/2024

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Pavlou Nippertovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 28 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 28 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 28 000 Kč od 20. 1. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 23. 9. 2024 domáhal po žalované zaplacení částky 28 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 28 000 Kč od 20. 1. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tvrzením, že uzavřel s žalovanou prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobce dne 17. 7. 2023, dne 18. 7. 2023 a dne 19. 7. 2023 poskytl žalované celkem částku 20 000 Kč na účet číslo , č. účtu, pod VS , var. symbol, , kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátila. Předmětem žaloby je tak nárok žalobce na zůstatek nesplacené jistiny v částce 20 000 Kč a smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 8 000 Kč.

2. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 24. 10. 2024, č.j. 22 C 347/2024-8 byl žalobce vyzván, aby doplnil svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, jakým způsobem posuzoval dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalované splácet každý jednotlivý úvěr včetně příslušenství.

3. Žalobce nedoplnil ničeho.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala nečinná.

5. Soud ve věci nařídil, ke kterému se dostavila žalovaná. Zástupce žalobce se z jednání včas a řádně omluvil. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobce.

6. Žalovaná u jednání uvedla, že žalovanou částku zaplatila převodem z účtu ve dvou splátkách po 10 000 Kč.

7. Po provedeném dokazování a z předložených listin vzal soud za prokázané následující skutečnosti:

8. Ve smlouvě o úvěru č. , hodnota, uzavřené prostřednictvím prostředků komunikace na dálku se žalobce zavázal poskytnout z účtu č. , č. účtu, žalované peněžní prostředky do výše úvěrového limitu až 20 000 Kč na účet žalované číslo , č. účtu, . Úvěr byl poskytnut bez konkrétního účelu, na dobu neurčitou. Úvěr byl nezajištěným, bezhotovostním úvěrem s pravidelným splácením úroků s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru (revolvingový úvěr). Smlouva o úvěru trvá do doby úplného splacení jistiny úvěrovaným. U každé platby se žalovaná zavázala uvádět variabilní symbol , var. symbol, . Smluvní strany si sjednaly, že úvěr bude úročen úrokovou sazbou ve výši 40 % měsíčně. Úvěrovaný splácí každý měsíc, nejpozději k 16. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru může úvěrovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Sjednané náklady na úvěr odpovídají roční procentní sazbě ve výši 5 521,72 %. Celková částka k úhradě se skládá z výše úvěru a úroku a odvisí tak od doby, po kterou bude úvěrovaný čerpat a způsobu splácení. Úvěr má podobu tzv. revolvingového úvěru. Úvěrovaný může po celou dobu trvání smlouvy žádat o poskytnutí prostředků opakovaně, ovšem vždy pouze tak, aby celková výše jistiny dosahovala maximálně výše limitu. V případě prodlení s plněním povinností a porušení podmínek smlouvy, a dále v případě, že bylo vůči úvěrovanému zahájeno soudní řízení, jehož předmětem je úpadek, je úvěrující oprávněn úvěrovanému ukončit oprávnění čerpat úvěr. V případě prodlení úvěrovaného s plněním je úvěrovaný povinen zaplatit úvěrujícímu smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení (ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a z průkazu zdravotní pojišťovny a občanského průkazu žalované). Žalované byla na účet č. , č. účtu, vždy pod variabilním symbolem , var. symbol, vyplacena dne 17. 7. 2023 částka ve výši 10 000 Kč, dne 18. 7. 2023 částka ve výši 5 000 Kč a dne 19. 7. 2023 částka ve výši 5 000 Kč (z dokladů o vyplacení a z potvrzení , právnická osoba, . na č.l. 15). Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, proto žalobce úvěr dne 19. 1. 2024 zesplatnil v celkové částce 54 047 Kč a vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky do 3 dnů (ze zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ). Celkem tedy žalovaná načerpala za první měsíc doby čerpání 20 000 Kč, která se dle čl. II bodu 2.1.

6. úvěrové smlouvy úročí 40 % úrokem. Dopisem ze dne 13. 9. 2024 byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky (z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 13. 9. 2024 včetně podacího lístku). Příjem žalované ve výši 23 616 Kč měsíčně byl doložen oznámením o výměře důchodu ze dne 16. 5. 2023 (z oznámení o výměře důchodu) a dále výpisy z účtu, který vykazoval zůstatek za měsíc předcházející poskytnutí úvěru částku 54,79 Kč (z výpisů z účtu žalované za období únor 2023 až červen 2023).

9. Žalovaná předložila u dalšího jednání doklady o úhradě částky 20 000 Kč na účet žalobce č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, ve dvou splátkách, a to dne 22. 9. 2023 ve výši 10 000 Kč a dne 6. 9. 2023 ve výši 10 000 Kč (z potvrzení o platbách na č.l. 33 a 34).

10. Fio banka a.s. uvedené transakce potvrdila (z potvrzení na č.l. 38 a 39).

11. Na základě provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobce na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené prostřednictvím prostředků komunikace na dálku poskytl v prvním měsíci čerpání žalované celkem částku v celkové výši 20 000 Kč. Čerpanou částku žalobce úročil úrokovou sazbou 40 %. Dopisem ze dne 13. 9. 2024 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobce posuzoval úvěruschopnost žalované. Žalovaná žalobci dne 6. 9. 2023 uhradila částku 10 000 Kč a dne 22. 9. 2023 částku 10 000 Kč.

12. Na základě shora zjištěného skutkového stavu posoudil soud jako smlouvu o úvěru uzavíranou žalobcem jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti a žalovanou jako spotřebitele. Z tohoto důvodu soud aplikuje nejen ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), ale i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen ZoSÚ).

13. Podle § 2 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a po kud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.)., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právě ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ.

21. Soud je povinen zkoumat, zda věřitel při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele splácet, bez ohledu na to, zda je tento princip v zákoně stanoven či nikoliv, neboť se jedná o výchozí zásadu, která je obecným principem. Tím dochází k naplnění ochrany spotřebitele jako slabší strany proti neodpovědným poskytnutím úvěru, které by mohlo vést k ingerenci exekučního či insolvenčního řízení se všemi negativními dopady jako je ztráta majetku a společenská stigmatizace (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, III. ÚS 4129/18).

22. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). Odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Tvrzení spotřebitele je třeba konkrétními doklady zobjektivizovat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze den 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

23. Ústavní soud ČR v nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

24. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C –679/18 (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.

25. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední.

26. Soud uzavřel, že předmětná smlouva o úvěru je podle § 86 a § 87 ZoSÚ absolutně neplatná z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalobce nevyhodnotil správně schopnost žalované splácet úvěr. Žalobce měl sice k dispozici výměr důchodu žalované a výpisy z účtu, avšak to není dostačující k tomu, aby žalobce mohl dojít k odpovědnému závěru o úvěruschopnosti žalované, když žalobci bylo zřejmé, že žalovaná je starobní důchodkyně a její zůstatek na účtu měsíc před poskytnutím úvěru se pohyboval v řádu desítek korun českých. Žalobce měl tedy dále zejména zaměřit svůj zájem hlavně na skutečné výdaje žalované, tj. ověřit její nezbytné měsíční výdaje, a to na bydlení a jiné životní náklady např. z nájemní smlouvy … Pokud žalobce i v takové situaci postavil svůj závěr, že žalovaná je schopna hradit splátku úvěru, nejedná se o řádné prověření úvěruschopnosti, neboť osobě žalované neměl být úvěr vůbec poskytnut. Tento postup žalobce, může vést u spotřebitele ke sklouznutí do dluhové pasti (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2021, I. ÚS 1543/2021). Žalobce měl vzít v potaz hledisko předvídání toho, jestli žalovaný skutečně bude schopen úvěr splácet.

27. S ohledem na výše uvedený závěr soudu o neplatnosti smlouvy, je zřejmé, že žaloba by byla důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., které žalovaná přijala jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaná částku, o kterou se žalobkyně bezdůvodně obohatila, žalobci již vrátila. I když žalovaná i vzhledem ke svému věku (starobní důchodkyně), předložila důkazy o provedených platbách až přímo u druhého jednání, soudu nemohlo být lhostejné, že tyto důkazy odhalily skutečný stav věci. Soud je tu od toho, aby poskytoval ochranu práv účastníkům, která musí mít vždycky přednost před zásadou zajistit projednání věci bez průtahů (srov. rozsudek ESLP ze dne 12. 11. 2002 ve věci Běleš a ostatní proti České republice, číslo stížnosti 47273/99 § 50-51).

28. Soud vycházel z tvrzení žalobce, žalované a z listinných důkazů, podle kterých žalovaná získala 20 000 Kč, které žalobci již vrátila. Nárok žalobce na zaplacení 20 000 Kč tak není důvodný. Jelikož soud dále dospěl k závěru, že úvěrová smlouva podle § 87 odst. 1 ZoSÚ je neplatná, nemá žalobce nárok ani na další úroky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2021, 33 Cdo 3675/2021), a to včetně zákonného úroku z prodlení. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl. Nikdo se nemůže s úspěchem domáhat po žalované úhrady nároků vyplývající z neplatného právního jednání (§ 588 o.z.)

29. Splatnost jistiny totiž s ohledem na speciální úpravu § 87 odst. 1 ZoSÚ, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka, ještě nenastala. Soud má za to, že žalovaná nebyla v prodlení s plněním, když žalovanou částku uhradila ve dvou splátkách podle svých možností. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2021, 33 Cdo 3675/2021 a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 12. 2024, č.j. 8 Co 202/2024-65).

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že i když žalovaná měla v řízení plný úspěch, žádné náklady nepožadovala, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.