22 C 404/2024

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Pavlou Nippertovou ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 203 205,99 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 123 536 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení  částky 79 669,99 Kč,  kapitalizovaného úroku ve výši 35 073,63 Kč,  kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 678,62 Kč,  úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 199 062,88 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení,  zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 203 205,99 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou dne 11. 11. 2024 domáhal po žalovaném zaplacení částky 203 205,99 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 35 073,63 Kč, úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 199 062,88 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 678,62 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 203 205,99 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení. Žalobce v žalobě tvrdil, že žalobce a žalovaný uzavřeli dne 23. 11. 2022 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota (dále jen smlouva o úvěru), jíž nedílnou součástí se staly Úvěrové podmínky. V souladu s úvěrovou smlouvou byl žalovaný oprávněn čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím Kreditní karty, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. V průběhu trvání úvěrového vztahu bylo možné měnit výši úvěrového rámce. Sjednaný úvěrový rámec činil 200 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr řádně a včas v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,78 % z výše sjednaného úvěrového rámce. V jednotlivých splátkách jsou zahrnuty sjednané úroky příslušná část čerpaného revolvingového úvěru a pravidelné poplatky. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta na 20. den kalendářním měsíci. Žalovaný načerpal celkem částku ve výši 207 900 Kč a uhradil celkem částku ve výši 84 364 Kč. Žalobce úvěr ke dni 9. 8. 2024 zesplatnil a žalovaný byl vyzván ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 9. 8. 2024. Žalovaná částka ve výši 203 205,99 Kč představuje neuhrazenou jistinu ve výši 199 062,88 Kč, poplatky za pojištění ve výši 1 243,11 Kč, náklady na vymáhání ve výši 900 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč. Další příslušenství představuje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 678,62 Kč za dobu od 24. 8. 2024 do 11. 11. 2024, kapitalizovaný úrok ve výši 35 073,63 Kč, úrok ve výši 27,90 % ročně z částky 199 062,88 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 203 205,99 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě žalované částky předžalobní upomínkou. Ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobce tvrdil, že žalobce prověřil úvěruschopnost prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzuji příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných (věk vzdělání zdroj příjmů rodinný stav počet dětí způsob bydlení) a taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení.

2. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 26. 11. 2024, č.j. 22 C 404/2024-9 byl žalobce vyzván, aby doplnil svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzoval dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného splácet úvěr včetně příslušenství.

3. Žalobce v podání ze dne 3. 12. 2024 doplnil svá tvrzení ohledně posuzování úvěruschopnosti u žalovaného. V návaznosti na předloženou Metodiku posouzení úvěruschopnosti doplnil konkrétní výpočty hodnoty měsíční limitní splátky (dále jen „MLS”) na žalovaného i na jeho celou domácnost. MLS žalovaného i celé jeho domácnosti žalobce vypočetl na základě statistických modelů a deklarovaných údajů od žalovaného (příjem žalovaného 25 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 25 000 Kč). Zbývající MLS žalovaného žalobce vypočetl na částku 11 481 Kč, zbývající MLS domácnosti vypočetl žalobce na částku 15 420 Kč. Žalobce využil pro posouzení úvěruschopnosti nižší MLS. Žalobce rovněž provedl lustraci v NRKI, SOLUS, ISIR a CEE. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného tak vycházel z nezbytných, spolehlivých a dostatečných informací získaných od žalovaného. Žalovaný byl také kontaktován telefonicky k ověření sdělených údajů. Žalobce si dále vyžádal výpis z účtu žalovaného za období od 26. 8. 2022 do 23. 11. 2022, dle kterého ověřil výdaje a identifikoval příjem od zaměstnavatele (právnická osoba). Ve výdajích identifikoval i zbytné a jednorázové výdaje, o kterých předpokládal, že mohou být po převzetí úvěrového závazku po dobu jeho splácení omezeny. Rovněž právní předchůdce žalobce dovodil, že žalovaný disponoval na účtu částkou 100 000 Kč a byl tak schopen úvěr řádně splácet. Žalobce dále doplnil, že žalovaný dne 29. 3. 2023 požádal o změnu úvěrového rámce z původní částky 100 000 Kč na částku 200 000 Kč, a že při navýšení provedl opětovnou lustraci žalovaného v registrech NRKI, CEE a ISIR.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný.

5. Soud ve věci nařídil jednání. Žalovaný se k jednání nedostavil, z jednání se neomluvil ani nepožádal včas o odročení jednání. Doručení předvolání k jednání bylo u obou účastníků vykázáno včetně lhůty k zachování přípravy k jednání.

6. Soud tedy projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného.

7. Po provedeném dokazování a z předložených listin vzal soud za prokázané následující skutečnosti: Žalovaný dne 23. 11. 2022 podepsal elektronicky prostřednictvím kódu Anonymizováno smlouvu o bezúčelovém revolvingovém úvěru. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 100 000 Kč. Úvěr v celkové částce 115 113 Kč se žalovaný zavázal splácet ve výši minimální měsíční splátky 2,782 % z úvěrového rámce, tj. ve výši 2 782 Kč dlužné částky. Roční úroková sazba byla sjednána na 27,90 %. Roční procentní sazba nákladů byla sjednána na 31,76 %. Pro případ opoždění se zaplacením splátky nebo nesplácení úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč, pro případ, že by dlužná splátka byla nižší než 500 Kč, byl žalobce oprávněn účtovat smluvní pokutu maximálně ve výši dlužné splátky. V souvislosti s upomínáním byl sjednán poplatek ve výši 100 Kč za každý měsíc vymáhání. Žalovaný se v úvěrové smlouvě přihlásil do pojištění pro případ schopnosti splácet úvěr v rámci Balíčku pojištění MAX+, kdy měsíční úhrada za pojištění byla sjednána ve výši 8,9 % z minimální splátky úvěru (ze Smlouvy o revolvingovém úvěru č. hodnota ze dne 23. 11. 2022). Žalovaný dne 29. 3. 2023 nejprve podepsal elektronicky prostřednictvím kódu Anonymizováno dodatek k úvěrové smlouvě č. hodnota, kterým si strany sjednaly navýšení úvěrového rámce na 200 000 Kč. Výše minimální měsíční splátky byla sjednána na částku 5 564 Kč (z Dodatku k úvěrové smlouvě s přiděleným variabilním symbolem var. symbol ze dne 29. 3. 2023). Součástí úvěrové smlouvy byly Úvěrové podmínky platné od 2. 5. 2022 (z Úvěrových podmínek). Žalovaný celkem načerpal v rámci úvěrové smlouvy částku 207 900 Kč a uhradil ve splátkách celkem částku 84 364 Kč (z Výpisu čerpání, splátek a úhrad). Žalovaný byl žalobcem vyzván k úhradě celého úvěru ve výši 224 263,41 Kč do 14 dnů od sepsání výzvy (z Výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 9. 8. 2024), kterou žalobce odeslal žalovanému dne 12. 8. 2024 (z Podacího archu České pošty, s.p. ze dne 12. 8. 2024). Právní zástupce žalobce upozornil žalovaného na zaplacení žalované částky (z Předžalobní výzvy k plnění ze dne 27. 8. 2024), která byla odeslána žalovanému dne 28. 8. 2024 (z Podacího archu České pošty,s.p. ze dne 28. 8. 2024). Žalobce má zpracovaný postup k prověření úvěruschopnosti (z Metodiky k posouzení úvěruschopnosti klienta). Před uzavřením smlouvy provedl žalobce proces prověřování úvěruschopnosti u žalovaného (z Potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne 11. 11. 2024), lustrací v registrech (z Úvěrové zprávy) a analyzováním transakcí na účtu žalovaného (z Přehledu pohybů na účtech žalovaného za období od 26. 8. 2022 do 23. 11. 2022). Dále žalobce ověřil údaje o rodinné situace, bydlení, příjmech a výdajích žalovaného i telefonicky (z nahrávky mp3).

8. Soud shrnuje skutkový stav takto: Žalobce jako poskytovatel úvěru a žalovaný jako klient podepsali dne 23. 11. 2022 smlouvu o revolvingovém úvěru. Žalobce jako poskytovatel bezúčelového revolvingového úvěru umožnil žalovanému čerpal úvěr až do sjednaného úvěrového rámce ve výši 100 000 Kč se sjednanou minimální měsíční splátkou 2 782 Kč a úrokovou sazbou 27,90 % ročně s RPSN 31,76 % vždy do 20. dne v měsíci. Dne 29. 3. 2023 došlo k navýšení úvěrového rámce na částku 200 000 Kč, čímž se zvýšila minimální výše měsíční splátky na částku 5 564 Kč. Žalovaný čerpal celkem na úvěr částku 207 900 Kč a na splátkách uhradil 84 364 Kč. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobce provedl proces ověřování úvěruschopnosti žalovaného.

9. Na základě shora zjištěného skutkového stavu posoudil soud věc jako smlouvu o úvěru uzavíranou žalobcem jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaného jako spotřebitele. Z tohoto důvodu soud aplikuje nejen ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), ale i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy.

10. Podle § 2 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.)., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právě ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ.

18. Soud je povinen zkoumat, zda věřitel při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele splácet, bez ohledu na to, zda je tento princip v zákoně stanoven či nikoliv, neboť se jedná o výchozí zásadu, která je obecným principem. Tím dochází k naplnění ochrany spotřebitele jako slabší strany proti neodpovědným poskytnutím úvěru, které by mohlo vést k ingerenci exekučního či insolvenčního řízení se všemi negativními dopady jako je ztráta majetku a společenská stigmatizace (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, III. ÚS 4129/18).

19. Odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Tvrzení spotřebitele je třeba konkrétními doklady zobjektivizovat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze den 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

20. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). Odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Tvrzení spotřebitele je třeba konkrétními doklady zobjektivizovat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze den 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

21. Ústavní soud ČR v nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

22. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C–679/18 (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.

23. Soud uzavřel, že předmětná úvěrová smlouva je podle § 86 a § 87 ZoSÚ absolutně neplatná z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobce nevyhodnotil správně schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobce při jednání sdělil, že veškeré důkazy ke zkoumání úvěruschopnosti u žalovaného byly soudu předloženy. Soud zamítl návrh na provedení důkazu ke zjištění disponibilního zůstatku na účtu dotazem k bankovnímu ústavu na kompletní výpis z účtu žalovaného za období předloženého přehledu pohybu na účtu, jelikož tento údaj měl mít k dispozici již žalobce při uzavírání úvěrové smlouvy. Žalobce při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, jeho osobních a majetkových poměrů, vyšel při uzavírání původní úvěrové smlouvy, ale i u navýšení úvěrového rámce z údajů sdělených žalovaným (příjem 25 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 24 000 Kč, bydlení-podnájem, 1 dítě, výdaje 10 500 Kč), na základě těchto údajů za pomoci statistického modelu určil limit nejvyšší měsíční splátky pro žalovaného i celé domácnosti žalovaného. Údaje sdělené žalovaným v žádosti byly ověřeny ještě telefonicky, když žalobce žádal po žalovaném potvrzení sdělených údajů. Ohledně výdajů žalovaný uváděl částku 7 000 Kč, žalobce jej opravil na částku 10 500 Kč. Zkoumání výdajů z přehledu z výpisu z účtu za období od 26. 8. 2022 do 23. 11. 2022 nelze mít za dostatečné, když není zřejmé, kolik činil disponibilní zůstatek na sledovaném účtu v době uzavírání úvěrové smlouvy a v době navyšování úvěrového rámce. Navíc z přehledu je zřejmé, že mimo sdělený příjem žalovaného, zde byla připisována ještě částka od společnosti právnická osoba., který žalovaný v žádosti neuváděl ke své osobě. Lze se tak domnívat, že náleží jinému členu domácnosti, což není pro posouzen úvěruschopnosti žalovaného relevantní. Z předloženého přehledu pohybů na účtu je dále zřejmé, že např. za měsíc listopad 2022 představovaly výdaje částku přes 47 000 Kč, což značně převyšuje právě sdělený a z přehledu ověřený příjem, který se vztahuje k žalovanému. Žalobce měl zaměřit svůj zájem jednak na disponibilní zůstatek na účtu žalovaného za sledované období v kombinaci s ověřením jeho nezbytných měsíční výdajů hlavně na bydlení a jiné životní nákladů např. z podnájemní smlouvy, SIPO, plateb za internet, … Pokud žalobce postavil svůj závěr, že žalovaný je schopen hradit splátku úvěru, také na předpokladech, že se žalovaný uskromní a omezí své výdaje a nebyl mu v době uzavírání smlouvy znám alespoň disponibilní zůstatek na jeho účtu, nejedná se o řádné prověření úvěruschopnosti žalovaného, neboť osobě žalovaného neměl být v tomto případě úvěr vůbec poskytnut. Tento postup žalobce, může vést u spotřebitele ke sklouznutí do dluhové pasti (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2021, I. ÚS 1543/2021). Z údajů, které měl žalobce v době uzavírání úvěrové smlouvy (i jeho dodatku) k dispozici, nemohl být učiněn závěr o neexistenci důvodných pochybností o schopnost žalovaného splácet úvěr (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27. 9. 2023).

24. S ohledem na výše uvedený závěr soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy, je zřejmé, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Žalovanému byla poskytnuta částka 207 900 Kč, na kterou uhradil 84 364 Kč. Žalovaný se tudíž bezdůvodně obohatil o 123 536 Kč (207 900 Kč mínus 84 364 Kč). Z důvodu neplatné smlouvy žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla ohledně dalších poplatků, smluvní pokuty, úroků a zákonných úroků z prodlení zamítnuta, protože se nikdo nemůže s úspěchem domáhat po žalovaném úhrady nároků vyplývající z neplatného právního jednání (§ 588 o.z.). Žalovaný je proto povinen vrátit žalobci bezdůvodné obohacení představující jistinu ve výši 123 536 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

25. Splatnost jistiny totiž s ohledem na speciální úpravu § 87 odst. 1 ZoSÚ, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka, ještě nenastala. Jelikož se žalovaný nijak nebránil, že by nebylo v jeho možnostech dlužnou částku zaplatit naráz, nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnutá ani prozatím soudem určená, neocitl se žalovaný v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2021, 33 Cdo 3675/2021 a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 12. 2024, č.j. 8 Co 202/2024-65). Dobu splatnosti stanovil žalovanému tímto rozsudkem soud a teprve po jejím marném uplynutí se žalovaný dostane do prodlení. Při zohlednění procesní neaktivity žalovaného a s ohledem na předložené listinné důkazy stanovil soud jako dobu přiměřenou možnostem žalovaného vrátit poskytnutou jistinu lhůtu (hmotněprávní) shodnou s obecnou třídenní pariční lhůtou podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Uvedený výklad ohledně splatnosti jistiny je pro spotřebitele příznivější a je zcela v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními, s principy ochrany spotřebitele a v neposlední řadě s citovanou judikaturou Nejvyššího soudu.

26. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce, který se původně domáhal po žalovaném zaplacení celkové částky 258 171,61 Kč (včetně veškerého příslušenství) nebyl ve věci úspěšný, protože přiznána mu byla pouze částka 123 536 Kč. Žalobce tak měl ve věci úspěch pouze z 48 %. Žalovaný měl ve věci úspěch z 53 %. Jelikož žalovaný uspěl ve větší míře, měl by právo na náhradu nákladů řízení odpovídající rozdílu mezi jejím úspěchem a úspěchem žalobce. Z obsahu spisu však nevyplývá, že žalovanému vznikly náklady. Soud proto rozhodl tak, že žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně, ve dvou vyhotoveních. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna v uvedených lhůtách dobrovolně, smí se věřitel domáhal jejího splnění výkonem rozhodnutí nebo exekucí.