22 C 409/2024

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Pavlou Nippertovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce , Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená opatrovnicí Jméno opatrovnice A sídlem Adresa opatrovnice A o výživné pro zletilé dítě Doplňující rozsudek k rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 27. 5. 2025, č.j. 22 C 409/2024-93

I. Žalovaná je povinna přispívat žalobci na výživu od 22. 11. 2024 do 31. 12. 2024 částkou 2 700 Kč měsíčně a s účinností od 1. 1. 2025 částkou 3 000 Kč měsíčně. Takto stanovené výživné je žalovaná povinna platit žalobci vždy do 15. každého dne v měsíci předem, k rukám žalobce.

II. Dlužné výživné za dobu od 22. 11. 2024 do 30. 11. 2025 ve výši 36 420 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobci do 30 dnů od doručení rozsudku.

III. Nedoplatek na výživném, který vznikne za období od 1. 12. 2025 do doby, kdy doplňující rozsudek nabude právní moci, je žalovaná povinna zaplatit žalobci do 15 dnů od doručení rozsudku.

IV. V rozsahu přesahující stanovené výživné, tj. ve výši 4 800 Kč měsíčně za dobu od 22. 11. 2024 do 31. 12. 2024 a ve výši 4 500 Kč měsíčně za dobu od 1. 1. 2025 se žaloba zamítá.

V. České republice se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 27. 5. 2025, č. j. 22 C 409/2024-93 byla žalované stanovena vyživovací povinnost ve výši 2 700 Kč měsíčně za dobu od 21. 11. 2021 do 21. 11. 2024 (výrok I.) s tím, že žalované byla uložena povinnost dlužné výživné za dobu od 21. 11. 2021 do 21. 11. 2024 ve výši 97 200 Kč uhradit do 30 dnů od doručení rozsudku (výrok II). Jelikož se žalobce domáhal původně stanovení vyživovací povinnost ve výši 7 500 Kč měsíčně, byla žaloba v rozsahu přesahující stanovené výživné, tj. ve výši 4 800 Kč měsíčně za dobu od 21. 11. 2021 do 21. 11. 2024, zamítnuta (výrok III.). Dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení státu (výrok IV.) a o náhradě nákladů řízení účastníků (výrok V.)

2. Žalobce v podání ze dne 17. 6. 2025 podal návrh na vydání doplňujícího rozsudku, neboť se žalobou ze dne 21. 11. 2024 domáhal nejen určení dlužného výživného za dobu od 21. 11. 2021 do 21. 11. 2024, ale také určení výživného do budoucna (pro futuro).

3. Soud vyzval účastníky, aby ve lhůtě 1 týdne soudu sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím o zbývající části předmětu řízení bez nařízení jednání podle § 115a č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.”). Žalobce i opatrovnice žalované vyslovili souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání. Soud proto ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem vyslovili souhlas (§ 115a o. s. ř., § 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Podle § 166 odst. 1 věty první o.s.ř. nerozhodl-li soud v rozsudku o některé části předmětu řízení, o nákladech řízení nebo o předběžné vykonatelnosti, může účastník do patnácti dnů od doručení rozsudku navrhnout jeho doplnění.

5. Podle § 166 odst. 2 o.s.ř. učiní soud doplnění o část předmětu řízení rozsudkem, pro nějž platí obdobně ustanovení o rozsudku; jinak o doplnění rozhodne usnesením. Nevyhoví-li soud návrhu účastníka na doplnění rozsudku, usnesením návrh zamítne.

6. Podle § 166 odst. 3 o.s.ř. se návrh na doplnění nedotýká právní moci ani vykonatelnosti výroků původního rozsudku.

7. Ačkoliv se žalobce skutečně žalobou doručenou soudu dne 21. 11. 2024 doplněnou podáním doručeným dne 6. 4. 2025 a dne 28. 4. 2025 domáhal nejen stanovení vyživovací povinnosti po žalované jako své matce zpětně za dobu od 21. 11. 2021 do 21. 11. 2024, ale také do budoucna (pro futuro), nebylo v rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 27. 5. 2025, č.j. 22 C 409/2024-93 rozhodnuto o části předmětu řízení. Jedná se právě o část ohledně stanovení vyživovací povinnosti do budoucna.

8. Rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 27. 5. 2025, č.j. 22 C 409/2024-93 nebyl ke dni vyhlášení tohoto doplňujícího rozsudku v právní moci.

9. Soud odkazuje na odůvodnění původního rozsudku ohledně zjištěného skutkového stavu a právního posouzení, když je použitelné i ohledně plnění vyživovací povinnosti do budoucna. Jelikož výše minimální mzdy podle nařízení vlády č. 567/2006 Sb., činila od ledna 2025 částku 20 800 Kč, což v čistém měsíčním příjmu, pokud bereme v potaz další vyživovací povinnost žalované ve výši 2 000 Kč pro nezletilou , jméno FO, činilo částku kolem 17 225 Kč, bylo zapotřebí k tomuto přihlížet u stanovené vyživovací povinnosti od 1. 1. 2025. Soud dospěl soud k závěru, že je možno od 1. 1. 2025 stanovit výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně s přihlédnutím k manuálu Ministerstva spravedlnosti ČR.

10. Soud přiznal žalobci výživné i do budoucna, tedy dále od 22. 11. 2024 do 31. 11. 2024 ve výši 2 700 Kč měsíčně a s účinností od 1. 1. 2025 právě s ohledem na zvýšenou výši minimální mzdy výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně. Měsíční splátka výživného je splatná vždy do 15. každého kalendářního dne v měsíci předem k rukám žalobce. Dlužné výživné tak dále představuje částku 36 420 Kč (tj. 8 dní v měsíci listopadu 2024 v částce 720 Kč, celý měsíc prosinec 2024 ve výši 2 700 Kč a 11 měsíců v roce 2025 v částce 33 000 Kč). Dlužné výživné ve výši 36 420 Kč je žalovaná povinna uhradit do 30 dnů od doručení rozsudku, neboť se jedná o rozhodnutí předběžně vykonatelné, u kterého se lhůta k plnění do tří dnů uplatňuje nikoli od právní moci, ale již od doručení rozsudku (§ 160 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Ohledně nedoplatku na výživném, který vznikne dále za období od 1. 12. 2025 do doby, kdy doplňující rozsudek nabude právní moci, stanovil soud lhůtu k plnění 15 dnů od doručení rozsudku. Soud určil lhůtu k plnění ohledně dlužného výživného s ohledem na výši dlužné částky.

11. Jelikož se žalobce domáhal stanovení vyživovací povinnosti i do budoucna ve výši 7 500 Kč měsíčně a přiznáno mu bylo za období od 22. 11. 2024 do 31. 12. 2024 výživné ve výši 2 700 Kč měsíčně a za období od 1. 1. 2025 výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně, byla žaloba v části přesahující stanovené výživné, tedy ve výši 4 800 Kč měsíčně za dobu od 22. 11. 2024 do 31. 12. 2024 a ve výši 4 500 Kč měsíčně za dobu od 1. 1. 2025 zamítnuta.

12. O náhradě nákladů řízení státu soud rozhodl podle § 148 odst. o. s. ř., kdy stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Jelikož je žalobce osvobozen od placení soudních poplatků podle § 11 odst. 2 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, nemá stát právo na náhradu nákladů řízení.

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí. Žalobce i ohledně opomenutého předmětu řízení uspěl s nárokem na výživné, ale ne v plné výši, kterou požadoval. Žalobce neměl ve věci převážně úspěch. Soud mu přiznal za požadované budoucí období částku 2 700 Kč měsíčně a od 1. 1. 2025 částku 3 000 Kč měsíčně, požadoval však částku ve výši 7 500 Kč měsíčně. Poměr úspěchu a neúspěchu se posuzuje ve vztahu k uplatněnému nároku. Žalobce tak neměl ve věci převážný úspěch. Procesně úspěšnější žalovaná by měla právo na náhradu nákladů, ale z obsahu spisu vyplynulo, že jí žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.