22 C 422/2025

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Pavlou Nippertovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 29 690,12 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 18 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 15. 6. 2018 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 11 440,12 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 151,05 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 871,96 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 440,12 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, úroku ve výši 19 % ročně z částky 29 690,12 Kč od 15. 6. 2028 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou 24. 11. 2025 domáhal po žalovaném zaplacení částky 29 690,12 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 151,05 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 871,96 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 29 690,12 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení a s úrokem ve výši 19 % ročně z částky 29 690,12 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení. Žalobce v žalobě tvrdil, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen právní předchůdce žalobce) a žalovaný uzavřeli dne 24. 10. 2014 smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, (dále jen smlouva o zápůjčce), na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 36 000 Kč v hotovosti při podepsání smlouvy o zápůjčce. Žalovaný svým podpisem stvrdil, že peněžní prostředky převzal. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci vedle jistiny ve výši 36 000 Kč také poplatek ve výši 37 326 Kč. Poplatek tvořil součet kapitalizovaných úroků ve výši 7 462 Kč, poplatek za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 8 444 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 21 420 Kč. Celkovou částku ve výši 73 326 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 100týdenních splátkách po 734 Kč. Celý závazek se stal splatným v den, kdy se stala splatnou poslední splátka půjčky, tj. dnem 23. 9. 2016. Žalovaný uhradil pouze částku 17 750 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl dále vyzván k úhradě dluhu předžalobní upomínkou.

2. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 4. 12. 2025, č.j. 22 C 422/2025-8 byl žalobce vyzván, aby doplnil svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, jakým způsobem posuzoval dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného splácet každý jednotlivý úvěr včetně příslušenství.

3. V podání ze dne 16. 12. 2025 žalobce uvedl, že schopnost žalovaného splácet byla ověřena právním předchůdcem žalobce na základě údajů, které byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného ze dne 24. 10. 2014 a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Ověřené dokumenty”. Jelikož žalovaný uvedl, že jeho měsíční příjem je ve výši 18 000 Kč a tvoří příjem ze státní podpory, žije ve vlastním domě a nemá jiné úvěry, došel právní předchůdce žalobce k závěru, že schopnost žalovaného splácet zápůjčku je dostatečná. Žalobce nemá k dispozici žádné dokumenty, které žalovaný předložil právnímu předchůdci žalobce k ověření.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný.

5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

6. Po provedeném dokazování a z předložených listin vzal soud za prokázané následující skutečnosti:

7. Právní předchůdce žalobce , právnická osoba, , IČO , IČO, se dne 24. 10. 2014 zavázal žalovanému přenechat peněžní prostředky ve výši 36 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky navýšené o poplatek 37 326 Kč, který zahrnuje kapitalizované úroky ve výši 7 462 Kč, poplatek za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 8 444Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 21 420 Kč, splatit ve 100 týdenních splátkách po 734 Kč. První splátku se žalovaný zavázal zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od uzavření smlouvy o zápůjčce a každou následující splátku až po poslední vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Poslední splátka byla splatná nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Částku 36 000 Kč převzal žalovaný v hotovosti při podpisu smlouvy. (ze smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, ze dne 24. 10. 2014). Právní předchůdce žalobce při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného vyšel z údajů, které žalovaný vyplnil do Zákaznické karty. Žalovaný zde písemně prohlásil, že je starobní důchodce, příjem tvoří starobní důchod, celkový příjem domácnosti představuje částku 18 000 Kč, výdaje tvoří částku 4 900 Kč. Dále uvedl, že bydlí ve vlastní nemovitosti a nemá jiné závazky. K zákaznické kartě žalovaný obchodnímu zástupci doložil občanský průkaz, výměr o starobním důchodu, doklad SIPO a přesně neurčené výpisy (ze Zákaznické karty ze dne 24. 10. 2024). Žalovaný uhradil ve splátkách celkem 17 750 Kč, když úhrada byla částečně započtena na administrativní poplatek, úrok a poplatek za hotovostní inkaso (z Tabulky umoření a tvrzení žalobce, které žalovaný nerozporoval). Právní předchůdce žalobce dne 14. 6. 2018 postoupil pohledávku za žalovaným ze smlouvy o zápůjčce na žalobce (ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem (z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2018). Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky do 13. 2. 2019 (z Výzvy před podáním žaloby ze dne 6. 2. 2019 včetně podacího lístku ze dne 6. 2. 2019).

8. Soud shrnuje skutkový závěr takto:

9. Žalovaný od právního předchůdce žalobce obdržel dne 24. 10. 2024 v hotovosti na základě písemné dohody označené jako smlouva o zápůjčce peněžní prostředky ve výši 36 000 Kč, které se zavázal vrátit spolu se sjednaným poplatkem ve výši 37 326 Kč ve 100 týdenních splátkách ve výši 73 Kč. Žalovaný ve splátkách uhradil celkem 17 750. Právní předchůdce žalobce před poskytnutím úvěru prověřoval schopnost žalovaného splácet zápůjčku z informací od žalovaného zaznamenané do zákaznické karty a z dokumentů, které žalovaný předložil. Právní předchůdce žalobce postoupil na žalobce pohledávku za žalovaným, když postoupení pohledávky následně oznámil žalovaného a vyzval jej k úhradě dlužné částky. Žalobce dále vyzval žalovaného k úhradě žalované částky v předžalobní výzvě.

10. Na základě shora zjištěného skutkového stavu posoudil soud jako smlouvu o zápůjčce uzavíranou žalobcem jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaným jako spotřebitele. Z tohoto důvodu soud aplikuje nejen ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), ale i zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinného po 24. 2. 2013, neboť k uzavření smlouvy došlo dne 10. 4. 2014.

11. Podle ustanovení § 1 druhé věty zákona o spotřebitelském úvěru, se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

12. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

13. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

14. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.)., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Soud se předně zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce při uzavírání smlouvy o zápůjčce řádně posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že nikoliv. Byť žalobce předložil zákaznickou kartu, ve které žalovaný uvedl výši svých příjmů a výdajů, nepředložil dále dokumenty, ze kterých právní předchůdce žalobce tyto údaje ověřoval. Žalobce tyto dokumenty k ověření příjmů nemá, neboť jej od právního předchůdce neobdržel. Z listin předložených žalobcem tak nelze učinit závěr, že by právní předchůdkyně žalobce řádně posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ověřením skutečné výše příjmů a výdajů žalované z předložených listin.

19. Na základě shora uvedených skutečností má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce sice poskytl žalovanému na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce částku 36 000 Kč, nicméně již neposoudil řádně schopnost žalovaného zápůjčku splatit, neboť nezjišťoval příjmy a výdaje žalované ověřením předložených listin. V důsledku toho je smlouva o půjčce dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná podle § 588 o. z. pro rozpor s ustanovením § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, a zjevné narušení veřejného pořádku. K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o zápůjčce, tedy postihuje také ujednání o úroku, poplatcích, a dalších plněních (§ 576 o. z.).

20. Účastníkům z tohoto neplatného právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti. Soud si je vědom toho, že zákon nestanoví taxativní výčet postupu, které musí být ze strany věřitele pro jeho naplnění provedeny, stejně tak, že by výklad dané normy neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěru a také na žadatele o ně. Pokud však má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmu a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitelé rozumně očekávat. Zde soud odkazuje na judikaturu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18).

21. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C –679/18 (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.

22. Soud vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů, podle kterých žalovaný získal 36 000 Kč a uhradil ve splátkách celkem 17 750 Kč. Na jistinu zbývá uhradit částka 18 250 Kč (36 000 Kč minus 17 750 Kč). Žaloba byla ohledně dalších poplatků, úroků a zákonných úroků nad rámec přiznané jistiny zamítnuta, protože se nikdo nemůže s úspěchem domáhat po žalovaném úhrady nároků vyplývající z neplatného právního jednání (§ 588 o.z.). Žalovaný je proto povinen vrátit žalobci bezdůvodné obohacení představující jistinu ve výši 18 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 15. 6. 2018 do zaplacení, a to podle § 1970 o.z. Žalovaný je právě od 15. 6. 2028 v prodlení se zaplacením dlužné částky. Žalovaný byl v řízení nečinný a netvrdil žádné okolnosti o nemožnosti vrátit poskytnutou jistinu.

23. Soud proto žalobě vyhověl ohledně zaplacení dlužné jistiny a zákonného úroku z prodlení (výrok I.) a ve zbytku žalobu zamítnul, a to včetně úroků z prodlení nad rámec z přiznané jistiny (výrok II.)

24. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobce, který se původně domáhal po žalovaném zaplacení ke dni vyhlášení rozhodnutí celkové částky včetně veškerého příslušenství ve výši 102 970,11 Kč, měl ve věci úspěch pouze z 40 % předmětu řízení (přiznána mu byla celková částka včetně příslušenstvím 40 895,72 Kč). Žalovaný byl ve věci převážně úspěšný, náležela by mu proto poměrně rozdělená náhrada nákladů řízení. Z obsahu spisu však vyplynulo, že žalovanému žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.