22 C 448/2025

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Pavlou Nippertovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o snížení výživného zletilého dítěte

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala snížení vyživovací povinnosti k žalovanému z částky 4 000 Kč měsíčně na částku 2 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 3. 2026, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 9 028,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokátky Jméno advokátky, sídlem adresa, adresa.

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 12. 2025 ve znění jejího doplnění ze dne 6. 2. 2026, ze dne 9. 2. 2026 a ze dne 16. 3. 2026 se žalobkyně domáhala snížení výživného na svého syna (žalovaného) s účinností od 1. 3. 2026 na částku 2 000 Kč měsíčně. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že výživné na žalovaného bylo naposledy stanoveno rozsudkem Okresního soudu ve adresa ze dne 25. 10. 2022, č.j. spisová značka na částku 4 000 Kč měsíčně, ale s ohledem na doporučující tabulku právnická osoba se zohledněním jejích příjmů a dvou potomků neodpovídá stanovenému výživnému. Ke změně poměrů mělo dojít v průběhu let 2024 a 2025, kdy pracovala v právnická osoba adresa, příspěvková organizace na pozici pracovník v sociálních službách. Pracovní poměr skončil uplynutím doby určité dne 28. 2. 2026. Plnění vyživovací povinnosti je nad rámec jejích možností i vzhledem ke zdravotnímu omezení způsobeného úrazem při výkonu zaměstnání. Dne 19. 2. 2026 byla uznána dočasně práce neschopná. V zaměstnání čelila bossingu, mobbingu, gaslightingu atd., v důsledku čehož jí byl v lednu 2026 diagnostikován stres odklonitelný bez nutnosti medikace. Podstoupila chirurgický zákrok a byl jí na dobu 4 až 6 týdnů nařízen klidový režim bez zvedání těžkých břemen. Aktivně si hledá zaměstnání, avšak pociťuje znevýhodnění v tom, že ačkoliv dosáhla vysokoškolského vzdělání v oboru sociologie a andragogika, stát její vzdělání neakceptuje, když např. na pozici sociálního pracovníka vyžaduje stát speciální vzdělání podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Při hlavním pracovním poměru provozovala vedlejší podnikatelskou činnost, kterou dne 25. 2. 2026 přerušila. Poukázala na možné trvání narcistického zneužívání žalovaného a sama se označila za oběť možného primárně narcistické zneužívání.

2. Žalovaný v podání ze dne 15. 1. 2026 navrhl zamítnutí žaloby a poukázal na to, že jsou zde důvody pro zvýšení výživného, které však žalovaný nežádá. U jednání rovněž navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že u žalobkyně nedošlo oproti předešlému rozhodnutí k žádné změně poměrů.

3. U jednání dne 24. 3. 2026 žalobkyně setrvala na svém žalobním nároku. Upřesnila, že šikana, která probíhala na posledním pracovišti je řešena u adresa a další šetření probíhá na název. Zpochybnila hodnocení od posledního zaměstnavatele, kde nebylo pracovní prostředí v pořádku. V hodnocení shledává šikanu a má za to, že ji bývalý zaměstnavatel postihuje za jednání, na které upozornila. Právě u posledního zaměstnavatele (stejně jako u předchozího zaměstnavatele název) byla označena jako whistleblower. V zaměstnání u posledního zaměstnavatele utrpěla úraz z tahání těžkých břemen a pupeční kýlu. Trvala na tom, že zaměstnání si hledá, ale stále vzhledem ke specifické pozici se jí nedaří zaměstnání najít.

4. U jednání dne 7. 5. 2026 žalobkyně zpochybnila tvrzená porušení ze strany právnická osoba adresa. Namítla nepřiznání zvláštního příplatku při zařazení práce do 3. rizikové skupiny a nedodržení podmínek dle zákoníku práce. Popsala konflikty s nadřízenou po upozorňování na protiprávní jednání, když obdobnou zkušenost měla v zaměstnání i dříve. Tvrdila, že jí u žádného zaměstnavatele nebyla prokázána závažná pochybení. Prohlásila, že ke dni 3. 5. 2026 došlo k ukončení dočasné pracovní neschopnosti, nyní je evidována na úřadu práce a aktivně si hledá zaměstnání. Zdůraznila snahu plnit své povinnosti a obnovit vztah se synem, ale trvala na snížení výživného na částku 2 000 Kč měsíčně.

5. Soud u jednání provedl listinné důkazy předložené žalobkyní a dále listinné důkazy, které si opatřil z vlastní činnosti. Z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti.

6. Žalovaný byl v době schválení dohody rodičů o jeho svěření do péče otce jméno FO a stanovení vyživovací povinnosti žalobkyně na žalovaného s účinností od 1. 11. 2022 ve výši 4 000 Kč měsíčně nezletilý a navštěvoval právnická osoba. Pokud jde o dohodnutou výši výživného soud vycházel při svých úvahách z doporučeného výchozího rozmezí pro stanovení výše výživného. Žalobkyně dosahovala příjmu ve výši 25 119 Kč (z Rozsudku Okresního soudu ve adresa ze dne 25. 10. 2022, č.j. spisová značka).

7. Soud ještě v době nezletilosti žalovaného zamítl návrh žalobkyně na snížení výživného na žalovaného, který žalobkyně odůvodnila zejména tím, že její pracovní poměr tehdy u název byl ukončen a je registrována na Úřadu práce ve adresa a pobírala podporu v nezaměstnanosti. Poukazovala na zdravotní problémy s levým okem a nezpracovaná traumata z předchozího manželství a zaměstnání. Práci si aktivně hledala a průběžně se vzdělávala. Návrh na snížení výživného na žalovaného na částku 2 000 Kč měsíčně byl zamítnut. Soud uzavřel, že žalobkyně byla v době rozhodování soudu vedena jako nezaměstnaná bez nároku na podporu v nezaměstnanosti. Bylo zjištěno, že k ukončení pracovního poměru žalobkyně u název došlo z důvodu porušení pracovních povinností na straně žalobkyně, která neoprávněně vstoupila do informačního databáze, a přesto, že žalobkyni byly nabídnuty předešlým zaměstnavatelem název další tři místa ve stejné platové třídě, tyto žalobkyně odmítla. Soud vyšel z potencionality příjmů žalobkyně, který v době ukončení pracovního poměru byl ve výši cca 25 000 Kč čistého měsíčně (z Rozsudku Okresního soudu ve adresa ze dne 14. 8. 2024, č.j. spisová značka).

8. Dne 4. 8. 2025 žalobkyně byla ošetřena pro bolest levé horní končetiny a byl jí nařízen klidový režim a ortéza (z Vyšetření pacienta název- č.l. 43).

9. Při preventivní prohlídce dne 27. 1. 2025 byla žalobkyni diagnostikována název (ze Zprávy praktické lékařky tituly před jménem jméno FO-č.l. 44).

10. Žalobkyně nastoupila dne 9. 3. 2026 k hospitalizaci, poté jí bylo doporučeno šetření břišního svalstva po dobu 2 až 3 měsíců. Žalobkyně by dále neměla pracovat v riziku vibrací a zátěže levé ruky a palce (ze Sdělení tituly před jménem jméno FO- č.l. 54).

11. Žalobkyně se dne 12. 12. 2025 zúčastnila pohovoru ve adresa, když se ucházela o pozici vychovatele (z Potvrzení – č.l. 58), zařadila se v březnu 2026 do evidence zájemců o zaměstnání na www.název.cz (z Potvrzení o úspěšném odeslání elektronického podání – č.l. 59). Žalobkyně rovněž rozeslala v lednu 2026 životopis do název (z Emailu -č.l. 60), projevila zájem kandidovat na pozici název (z Dopisu ze dne 5. 1. 2026 a emailu- č.l. 61 a 61 verte) a dále měla zájem (9. 3. 2026) o místo asistentky v autoškole, o pozici (11. 3. 2026) v rodinného poradce v právnická osoba, o místo (15. 1. 2026) v právnická osoba adresa, o místo (8. 1. 2026) v název či o místo (2. 1. 2026) ve název (z Listin – č.l. 60-65).

12. S žalobkyní jako tehdejší zaměstnankyní název adresa řešil zaměstnavatel porušení povinností (neoprávněná lustrace), o kterých byl učiněn dne 14. 8. 2023 a dne 31. 8. 2023 zápis. Z důvodu prokazatelného zavinění jí byl ukončen pracovní poměr s nabídnutím jiných pracovních pozic, které však žalobkyně odmítla (z č. l. 256 spisu Okresního soudu ve adresa sp. zn. spisová značka- Přílohová obálka žalobkyně). 13. právnická osoba adresa, příspěvková organizace, kde byla žalobkyně zaměstnaná do 28. 2. 2026, vystavil na žádost žalobkyně pracovní posudek s popisem její pracovní náplně a hlavních pracovních povinností. Žalobkyně splňovala základní kvalifikační předpoklady pro výkon pracovní pozice (pracovník v sociálních službách-základní výchovná nepedagogická činnost) s podmínkou absolvování kvalifikačního kurzu pracovníka v sociálních službách do 18 měsíců od nástupu do zaměstnání. Z důvodu ukončení pracovního poměru k absolvování kurzu nedošlo. Její pracovní výkon byl hodnocen jako průměrný (z Pracovního posudku-č.l. 74).

14. Za období od března 2025 do srpna 2025 byl průměrný čistý měsíční příjem žalobkyně ve výši 22 024 Kč s tím, že v březnu měla čistou mzdu ve výši 13 484 Kč, v dubnu ve výši 23 931 Kč, v květnu ve výši 23 941 Kč, v červnu ve výši 26 277 Kč, v červenci ve výši 25 391 Kč a v srpnu ve výši 23 568 Kč (z Potvrzení zaměstnavatele ze dne 13. 2. 2026- č.l. 51).

15. Za období od září 2025 do ledna 2026 byl průměrný čistý měsíční příjem žalobkyně ve výši 22 024 Kč s tím, že v září měla čistou mzdu ve výši 4 805 Kč, v říjnu ve výši 23 238 Kč, v listopadu ve výši 24 356 Kč, v prosinci ve výši 26 402 Kč a v lednu ve výši 26 870 Kč (z Potvrzení zaměstnavatele ze dne 13. 2. 2026- č.l. 51 verte).

16. Žalobkyně byla v organizaci právnická osoba adresa, příspěvková organizace zaměstnána na pozici pracovník v sociálních službách-základní výchovná nepedagogická činnost v době od 17. 3. 2025 do 28. 2. 2026. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou. Pracovní poměr jí skončil uplynutím doby, bez vyplacení odstupného a nebylo jí nabídnuto jiné pracovní místo. Žalobkyně byla v průběhu trvání pracovního poměru upozorňována na nedostatky ve výkonu práce a byly jí uděleny i oficiální písemné výtky. Žalobkyně se jako zaměstnankyně dlouhodobě vyznačovala vysokou mírou nezodpovědnosti při výkonu svěřených úkolů a opakovaně nedodržovala své pracovní povinnosti. Na pracovišti trávila více času nepracovními aktivitami než plněním pracovních úkolů. Zaměstnavatel řešil opakovaně stížnosti kolegů na její chování, které bylo vyhodnoceno jako uvědomělé, neprofesionální a narušující týmovou spolupráci (ze Sdělení skutečností ze dne 16. 2. 2026- č.l. 52).

17. Žalobkyni byly v předchozím zaměstnání u právnická osoba ve adresa, příspěvková organizace uděleny dne 21. 10. 2025 a dne 26. 11. 2025 výtky. První výtka byla udělena za nepředání důležitých informací o uživateli, nespolupráce v týmu a problémy v komunikaci. Druhá výtka byla za porušování pracovní kázně a pracovních povinností, když došlo ke zveřejnění facebookového příspěvku zobrazující uživatele s duševní poruchou. Žalobkyně měla problémy s dodržováním interních předpisů ohledně evidence docházky a problémy s vhodnou komunikací s kolegy v týmu. Pracovní povinnosti byly většinou v souladu s očekáváním, ale v několika případech došlo k zanedbání úkolů. Během trvání pracovního poměru žalobkyně obdržela několik odměn za splnění pracovních úkolů nad rámec běžné pracovní náplně. Žalobkyni bylo po skončení pracovního poměru uplynutím doby nabídnuto pouze místo v třísměnném provozu, ale toto místo odmítla. Jiné místo jí nabídnuto nebylo, zaměstnavatel by nezvažoval její opětovné zaměstnání ani v případě volného místa, když žalobkyně jako zaměstnankyně dlouhodobě nefungovala týmově, ačkoliv byla na své chování opakovaně upozorňována (ze Sdělení skutečností ze dne 1. 4. 2026- č.l. 92).

18. Žalobkyně absolvovala dne 26. 3. 2026 kontrolní vyšetření na ortopedické ambulanci a bylo jí doporučena práce bez těžké manuální zátěže na levou ruku (ze Zprávy tituly před jménem jméno FO- č.l. 111).

19. Žalobkyně byla od 2. 3. 2026 vedena jako zájemce o zaměstnání (ze Zprávy právnická osoba ze dne 27. 4. 2026- č.l. 126).

20. Žalobkyni bylo v době od 5. 3. 2026 do 31. 3. 2026 vyplaceno nemocenské ve výši 15 309 Kč (ze Zprávy název ze dne 29. 4. 2026- č.l. 128).

21. Žalovaný byl ve školním roce 2025/2026 studentem název (z Potvrzení o studiu- č.l. 120 verte a z Maturitního vysvědčení -č.l. 136).

22. Soud neprovedl důkazy (č.l. 66-67, č.l. 70-71, č.l. 82) z důvodu nadbytečnosti, neboť tyto nebyly nutné k objasnění skutkového stavu, když soud má za dostatečně objasněný skutkový stav z provedených důkazů. Jednalo se o další důkazy ohledně hledání zaměstnání žalobkyně a potvrzení o dávkách nemocenského pojištění. Další důkazy, které žalobkyně navrhovala v podání ze dne 9. 4. 2026 (zejména policejní spis ohledně nepřiznání zvláštního příplatku a šetření šikany, stanoviska inspekce práce, genetický test či znalecký posudek k prošetření duševního stavu nejen účastníků, ale také zástupce žalovaného, otce a manželky otce žalovaného) soud neprovedl, když tyto jednak byly navrženy až po proběhlé koncentraci řízení, a jednak by nevedly k efektivitě soudního sporu a k žádnému novému objasnění skutkového stavu.

23. Z provedených důkazů (pracovní smlouva a platový výměr- Přílohová obálka žalobkyně) soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti.

24. Soud shrnuje skutkový stav takto:

25. Tehdy nezletilý žalovaný byl od 1. 11. 2022 svěřen do péče otce, přičemž žalobkyni byla schválenou dohodou rodičů stanovena vyživovací povinnost ve výši 4 000 Kč měsíčně při jejím tehdejším čistém příjmu cca 25 000 Kč měsíčně. Návrh žalobkyně na snížení výživného byl později zamítnut, neboť i když žalobkyně byla nezaměstnaná, soud vyšel z jejího potenciálního příjmu odpovídajícího předchozímu zaměstnání u název, které žalobkyně ztratila vlastním zaviněním a následně odmítla nabídnuté alternativní pracovní pozice. Do 28. 2. 2026 žalobkyně vykonávala zaměstnání pracovníka v sociálních službách s průměrným čistým příjmem kolem 22 000 Kč měsíčně, když za poslední dva měsíce trvání pracovního poměru měla žalobkyně čistý příjem přes 26 000 Kč. Pracovní poměr skončil uplynutím sjednané doby. V průběhu pracovního poměru byla žalobkyně opakovaně upozorňována na nedostatky ve výkonu práce a porušování pracovních povinností, problémy měla zejména s komunikací v týmu. Po skončení pracovního poměru neakceptovala nabídnutou práci v třísměnném provozu. Žalobkyně je od března 2026 vedena jako zájemce o zaměstnání, vyvíjí určitou aktivitu při hledání práce, avšak současně dlouhodobě nedosahuje stabilního pracovního uplatnění. Dočasná pracovní neschopnost žalobkyně trvala do 3. 5. 2026. Zdravotní stav žalobkyně ji omezuje pouze v práci s vyšší fyzickou zátěží na levou ruku, nikoliv však v možnosti vykonávat přiměřené výdělečné činnosti. Žalovaný je ve školním roce 2025/2026 studentem název v maturitním ročníku.

26. Podle § 910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) mají předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

27. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

28. Podle § 913 odst. 1 o. z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

29. Podle § 913 odst. 3 o. z. je při hodnocení schopností a možností povinného třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti a zda jím dosahovaný příjem odpovídá příjmu, kterého by mohl dosahovat zejména vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, vzdělání a kvalifikaci a také vzhledem k situaci na trhu práce v místě jeho pracoviště nebo bydliště. Při hodnocení majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika.

30. Podle § 923 o. z. změní-li se poměry a nedohodnou-li se rodiče o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, rozhodne o tom soud i bez návrhu.

31. Soud zkoumal, zda od posledního rozhodnutí o výživném došlo k takové podstatné změně poměrů ve smyslu § 923 o. z., která by odůvodňovala snížení vyživovací povinnosti žalobkyně vůči žalovanému. Soud především zdůrazňuje, že při rozhodování o změně výživného je nutno porovnat poměry existující v době posledního rozhodnutí s poměry současnými, přičemž změna musí být významná, trvalejší povahy a musí se reálně promítat do schopností, možností a majetkových poměrů povinného či do odůvodněných potřeb oprávněného. Na straně žalovaného soud neshledal žádnou změnu poměrů (nebyla ani tvrzena), která by odůvodňovala snížení výživného. Naopak je zřejmé, že žalovaný je i nadále studentem střední školy v maturitním ročníku, tedy osobou, která se soustavně připravuje na budoucí povolání a není schopna se sama živit (§ 911 o. z.). Jeho potřeby nelze považovat za snížené, spíše naopak s ohledem na věk a konec studia na střední škole jsou určitě vyšší jako v době posledního rozhodování. Žalovaný však o změnu výživného nežádal, ač by tak nepochybně učinit mohl. Klíčovou otázkou tedy bylo posouzení změny poměrů na straně žalobkyně. Ta argumentovala zejména ztrátou zaměstnání, zdravotními obtížemi a obecnou obtížností uplatnění na trhu práce. Soud však konstatuje, že pokles skutečně dosahovaného příjmu sám o sobě nepostačuje, pokud je výsledkem okolností, které lze přičíst povinnému, případně pokud povinný nevyužívá své pracovní a výdělkové schopnosti v plném rozsahu. V tomto směru je nutno aplikovat princip tzv. potenciálních příjmů, vyplývající přímo z § 913 odst. 3 o. z. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně v posledním pracovním poměru dosahovala příjmu kolem 22 000 Kč čistého měsíčně, když výše příjmu byla ovlivněna dočasnou pracovní neschopností, avšak v závěru pracovního poměru (prosinec 2025 a leden 2026) dosahovala příjmu i lehce přes 26 000 Kč. Z jednoznačného potvrzení předchozího zaměstnavatele má soud za prokázané, že během trvání pracovního poměru byly s žalobkyní kázeňské problémy a byly jí uděleny výtky. Předchozí zaměstnavatel potvrdil, že by jí znovu totožné místo nenabídl, protože dlouhodobě nefungovala týmově. Ačkoliv jí bylo nabídnuto místo v třísměnném provozu, žalobkyně nabídku odmítla. Právě toto sdělení skutečností je pro soud stěžejní a soud nemá důvod jej zpochybňovat. Posudek předložený žalobkyní (č.l. 74) se zaměřuje primárně na popis pracovní náplně a pracovních úkolů bez jakékoliv hodnocení žalobkyně ohledně celkového jejího fungování na pracovišti a soud jej nijak nezpochybňuje. Proto si soud vyžádal od předchozího zaměstnavatele žalobkyně doplnění informací (č.l. 92), které rozvinulo původní sdělení (č.l. 52) a soud mohl získat ucelené informace. Soud má dále za to, že žalobkyně nevyužívá své výdělkové možnosti a schopnosti v maximálním možném rozsahu, a to z důvodů spočívajících převážně na její straně. S přihlédnutím k aktuální výši minimální mzdy (22 400 Kč) je u žalobkyně předpoklad vzhledem k jejímu vysokoškolskému vzdělání a zkušeností pobírání vyšší mzdy než mzdy minimální. Soud nepopírá, že si žalobkyně práci hledá, avšak v rámci zajištění vyživovací povinnosti je třeba hledat aktivněji a případně i slevit ze svých nároků a porozhlédnout se i mimo obor sociálních služeb, když je žalobkyni známo, že na určitá pracovní místa prozatím nemá kvalifikaci. Z dokazování totiž vyplynulo, že žalobkyně se při hledání zaměstnání zaměřila primárně na sociální služby, ačkoliv pro mnohé pozice neměla patřičné kvalifikační vzdělání, které si žalobkyně mohla případně doplnit, když by došlo ze strany předchozího zaměstnavatele k prodloužení pracovního poměru. V tomto kontextu nelze přihlédnout k její aktuální evidenci na úřadu práce jako k okolnosti, která by bez dalšího odůvodňovala snížení výživného, když tato situace u žalobkyně jakožto osoby v produktivním věku je pouze dočasného charakteru a je u ní předpoklad uplatnění na trhu práce. Pokud jde o zdravotní stav žalobkyně, z provedených důkazů plyne, že její omezení se týká zejména fyzicky náročné práce, když nesmí nadměrně zatěžovat levou horní končetinu. Nejedná se však o takové zdravotní omezení, které by jí znemožňovalo výkon jakékoli výdělečné činnosti. Soud proto uzavírá, že zdravotní stav žalobkyně sice může limitovat výběr konkrétního zaměstnání, nikoli však její celkovou výdělečnou schopnost. Žalobkyně v době rozhodování soudu již ani není dočasně práce neschopná. Soud nepřihlédl k tvrzením žalobkyně o údajném bossingu, mobbingu či jiném šikanózním jednáním u dvou předchozích zaměstnavatelů, když tato tvrzení nemají přímý dopad na posouzení její vyživovací povinnosti ve smyslu § 913 o. z. Žalobkyně subjektivně pociťuje nežádoucí chování od zaměstnavatelů a snaží se vykreslit situaci, že skončení pracovního poměru neproběhlo právě u dvou předchozích zaměstnavatelů vlivem jejího závadného chování na pracovišti, ať už ve vztahu k plnění pracovních povinností tak ve vztahu k jejímu chování a práci v týmu, ale právě z důvodu, že to byla ona, která upozorňovala na nevhodné a narcistické chování u zaměstnavatelů. Stejně tak soud nepřikládal význam tvrzením o narušených rodinných vztazích či údajném psychickém tlaku na žalovaného. Za této situace soud vychází z toho, že žalobkyně je schopna dosahovat příjmu minimálně na úrovni, z níž bylo vycházeno při posledním rozhodování soudu v srpnu roku 2024, když situace žalobkyně se od doby posledního rozhodnutí o výživném v zásadním směru nezměnila. I dnes je žalobkyně nezaměstnaná, a ačkoliv jí bylo nabídnuto pracovní místo, byť v třísměnném provozu, kde vzhledem k jejímu vysokoškolskému vzdělání mohla dosahovat minimálně předchozího příjmu (cca průměrně 25 000 Kč), toto místo odmítla. Žalobkyně nemá závažnější zdravotní omezení. U žalobkyně tak nebyla shledána taková změna, která by dosahovala intenzity podstatné změny poměrů ve smyslu § 923 o. z. Soud uzavírá, že výše výživného 4 000 Kč měsíčně odpovídá schopnostem a možnostem žalobkyně při zohlednění jejího potenciálního příjmu cca 25 000 Kč (srov. stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 204/2012) a pohybuje se v rámci obvyklých parametrů. Z těchto důvodů soud žalobu na snížení výživného jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.

32. Žalovanému, který měl ve věci plný úspěch, přiznal soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalobkyni, která ve věci úspěch neměla. Náklady řízení žalovaného spočívají v mimosmluvní odměně advokátky za poskytování právních služeb ve výši 6 000 Kč podle § 9 odst. 2 a § 7 bodu 4. ve spojení s § 11 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 15. 1. 2026, účast u jednání dne 24. 3. 2026- vše tituly před jménem jméno FO jakožto předchozí právní zástupce žalovaného, a účast u jednání dne 7. 5. 2026- tituly před jménem jméno FO), tj. 4 úkony po 1 500 Kč, 4 režijních paušálech po 450 Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu a 21 % DPH z částky 5 850 Kč (pouze za úkony předchozího zástupce žalovaného tituly před jménem jméno FO, tituly před jménem jméno FO není plátce) ve výši 1 228,50 Kč, celkem tedy náklady řízení ve výši 9 028,50 Kč, které soud podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil žalobkyni zaplatit k rukám advokátky, zastupující žalovaného, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně, ve dvou vyhotoveních. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna v uvedené lhůtě dobrovolně, smí se věřitel domáhal jejího splnění výkonem rozhodnutí nebo exekucí.