22 C 70/2026

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Pavlou Nippertovou ve věci žalobce: Jméno žalobce . sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 124 895,90 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 38 267,89 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 38 267,89 Kč od 26. 8. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení- částky 79 243,17 Kč,- částky 7 384,84 Kč,- zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 23 380,38 Kč od 26. 8. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 2. 2026 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 124 895,90 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 61 648,27 Kč od 26. 8. 2025 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobce tvrdil, že s žalovanou dne 2. 10. 2024 uzavřel distančním způsobem na internetových stránkách , Anonymizováno, Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 43 900 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím dle čl. VI a čl. VII Smlouvy v pravidelných denních splátkách podle čl. V odst. 1 Smlouvy ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek, když první splátka byla splatná dne 1. 11. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 22. 8. 2026. Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky , Anonymizováno, . Žalobce před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost, a to zjišťováním informací od žalované a dotazy do příslušných registrů. Případně žalobce vycházel z předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek. Žalobcem ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila částku 25 539 Kč. Úvěr byl žalované vyplacen na účet č. , č. účtu, v době od 18. 10. 2024 do 9. 3. 2025 v částce 124 860,09 Kč. Žalovaná si dle čl. VII odst. 4 Smlouvy zvolila volitelnou službu „Klidné spaní”. Žalovaná se dle čl. VII odst. 2 a čl. VI Smlouvy zavázala zaplatit poplatek za vyplacení úvěru ve výši 1,99 %. Podle čl. VII. odst. 3 a čl. VI Smlouvy se žalovaný zavázal zaplatit žalobci smluvní úrok ve výši 1,99 % denně z nesplacené části jistiny. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek úvěru, proto žalobce úvěrovou smlouvu vypověděl, o čemž informoval žalovanou emailem dne 25. 8. 2025. Žalovaná se tak dostala do prodlení se splácením celého úvěru dne 26. 8. 2025. Vzhledem k tomu, že se žalovaná ocitla v prodlení požaduje dále žalobce po žalovaném podle čl. VIII odst. 1 Smlouvy smluvní pokutu za prvních 90 dnů prodlení, tj. smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru za dobu od 25. 5. 2025 do 23. 8. 2025, tedy smluvní pokutu kapitalizovanou v částce 7 384,84 Kč. Žalobce odeslal předžalobní výzvu žalovanému dne 18. 12. 2025.

2. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 16. 3. 2026, č.j. 22 C 70/2026-8 byl žalobce vyzván, aby doplnil svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzoval dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalované splácet úvěr včetně příslušenství.

3. Žalobce v podání ze dne 16. 4. 2026 doplnil svá tvrzení ohledně posuzování úvěruschopnosti u žalované. Uvedl, že u žalované nejprve zjistil celkový počet členů domácnosti, pravidelné měsíční výdaje při žádosti o úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem a ověřené čisté příjmy. Výši čistého měsíčního příjmu žalované ve výši 25 539 Kč ověřil výpisem z bankovního účtu. Dále žalobce ověřil žalovaného v dalších registrech (Centrální evidence obyvatel, insolvenční rejstřík atd.). Žalobce tak dospěl k závěru, že žalovaná je schopna úvěr splatit. Žalobce dále sdělil, že žalovaná čerpala na úvěr celkem částku 124 860,09 Kč a uhradila ještě před podáním žaloby částku 86 592,20 Kč. Žalovaný si také zvolila službu „Presto” za poplatek ve výši 2 231,12 Kč.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala nečinná.

5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

6. Z předložených listin vzal soud za prokázané, že žalobce ověřil totožnost žalované prostřednictvím bankovní identity a následně žalovaná podepsala dne 2. 10. 2024 na internetových stránkách žalobce , Anonymizováno, smlouvu o úvěru s postupným čerpáním. Žalobce se zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr s postupným čerpáním až do částky 43 900 Kč za poplatek ve výši 1,99 % z čerpané částky. Úroková sazba byla sjednána jako pevná denní ve výši 0,983 %. Žalovaná si zvolila doplňkovou službu „Klidné spaní” a „Presto”. Žalovaná se zavázala splatit první denní splátku dne 3. 10. 2024 a další denní splátky až do 27. 3. 2026 podle rozpisu (z Předpisu denních splátek). Datum splatnosti celého úvěru byl sjednán na den 26. 3. 2026. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník (ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a z Autorizace ověření totožnosti). Žalobce poskytl žalované na účet č. , č. účtu, v době od 2. 10. 2024 do 19. 5. 2025 celkem částku 124 860,09 Kč (z Přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli). Žalovaná uhradila částku 86 592,20 Kč (z tvrzení žalobce). Pro případ prodlení se zaplacením jistiny byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny až do zaplacení (z čl. VIII odst. 1 Smlouvy o úvěru). Žalobce vyzval žalovanou před podáním žaloby k úhradě dlužné částky ve výši 127 340,12 Kč (z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 12. 2025). Před uzavřením smlouvy žalobce posuzoval úvěruschopnost žalované a zjistil disponibilní příjem žalované ve výši 13 100 Kč, když žalovaná uvedla příjem ve výši 30 000 Kč, žalobce ověřil příjem v částce 25 539 Kč a odečetl sdělené výdaje (z Výpisu o posouzení úvěruschopnosti u žalovaného) podle určených podmínek (z Obecných principů posuzování-Jiné_creditworthiness.pdf). Žalobce měl k dispozici informace o příchozích a odchozích platbách žalované z automatizovaného systému Kontomatik za dobu od 26. 9. 2023 do 30. 9. 2024 (z výpisu z běžného účtu-Kontomatik).

7. Soud posoudil smlouvu o úvěru jako smlouvu o úvěru uzavíranou žalobcem jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti a žalovanou jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikuje nejen ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), ale i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy.

8. Podle § 2 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy10. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.)., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právě ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ.

16. Soud je povinen zkoumat, zda věřitel při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele splácet, bez ohledu na to, zda je tento princip v zákoně stanoven či nikoliv, neboť se jedná o výchozí zásadu, která je obecným principem. Tím dochází k naplnění ochrany spotřebitele jako slabší strany proti neodpovědným poskytnutím úvěru, které by mohlo vést k ingerenci exekučního či insolvenčního řízení se všemi negativními dopady jako je ztráta majetku a společenská stigmatizace (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, III. ÚS 4129/18).

17. Odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Tvrzení spotřebitele je třeba konkrétními doklady zobjektivizovat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze den 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

18. Soud uzavřel, že předmětná úvěrová smlouva je podle § 86 a § 87 ZoSÚ absolutně neplatná z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalobce při zkoumání úvěruschopnosti žalované, jejích osobních a majetkových poměrů, vyšel z údajů sdělených žalovanou (příjem 30 000 Kč, ověřený příjem 25 539 Kč, minimální výdaje 12 405 Kč, rezerva pro výdaje 700 Kč). Žalobce určil disponibilní příjem po ponechání rezervy 700 Kč na částku 13 100 Kč. Co je podstatné, z výpisu z účtu Kontomatik není zřejmé, kolik činil před poskytnutím úvěru zůstatek na účtu žalované. Žalobce tak pouze z výpisu z účtu neměl a nemohl mít ucelené informace o příjmové a výdajové stránce žalované. Žalobce tak měl dále zaměřit svou pozornost na skutečné příjmy a výdaje žalované, minimálně ověřit např. co představuje příjem žalované, když z výpisu je zřejmé, že pobírala dávku od Úřadu práce, a dále ověřit jaké měla náklady na bydlení např. z nájemní smlouvy. Soud má za to, že žalobce zjištěné údaje o příjmové a výdajové stránce žalované při prověřování úvěruschopnosti nevyhodnotil pečlivě a správně, neboť jen z příchozích a odchozích plateb není možné učinit odpovědný závěr o úvěruschopnosti žalované zvláště za situace neověření původu příjmu a dalších výdajů.

19. S ohledem na výše uvedený závěr soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy, je zřejmé, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., které žalovaná přijala jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Žalované byla poskytnuta částka 124 860,09 Kč a uhradila částku 86 592,20 Kč. Žalovaná se tudíž bezdůvodně obohatila o 38 267,89 Kč (124 860,09 Kč mínus 86 592,20 Kč). Z důvodu neplatné smlouvy žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla ohledně dalších poplatků, smluvní pokuty, úroků a zákonných úroků nad rámec přiznané jistiny zamítnuta, protože se nikdo nemůže s úspěchem domáhat po žalované úhrady nároků vyplývající z neplatného právního jednání (§ 588 o.z.). Žalovaná je proto povinna vrátit žalobci bezdůvodné obohacení představující jistinu ve výši 38 267,89 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 26. 8. 2025 do zaplacení, a to podle § 1970 o.z. Žalovaná je právě od 26. 8. 2025 v prodlení se zaplacením dlužné částky. Žalovaná byla v řízení nečinná a netvrdila žádné okolnosti o nemožnosti vrátit poskytnutou jistinu.

20. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce, který se původně domáhal po žalované zaplacení částky 124 895,90 Kč s příslušenstvím nebyl ve věci úspěšný, protože přiznána mu byla pouze částka 61 648 Kč s příslušenstvím. Jelikož žalovaná uspěla ve větší míře, měla by právo na náhradu nákladů řízení odpovídající rozdílu mezi jejím úspěchem a úspěchem žalobce. Z obsahu spisu však nevyplývá, že žalované vznikly náklady. Soud proto rozhodl tak, že žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává.