22 C 88/2026

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Pavlou Nippertovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 19 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 6 730 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6 730 Kč od 2. 4. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 12 270 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 270 Kč od 2. 4. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Novém Jičíně číslo 3703-625801/0710, pod variabilním symbolem 2211008826 částku 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou, doručenou soudu dne 21. 3. 2026, se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 19 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 19 000 Kč od 2. 4. 2025 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobce tvrdil, že uzavřel s žalovanou dne 6. 2. 2024 Smlouvu o úvěru číslo , hodnota, -, Anonymizováno, ve výši 27 270 Kč (skládající se z jistiny ve výši 15 000 Kč a ze souhrnného poplatku ve výši 12 270 Kč), podle které měla žalovaná splácet týdně částku 455 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Žalovaná uhradila částku ve výši 8 270 Kč. Žalobce tuto částku započetl nejprve na: a) úhradu nákladů na soudní či mimosoudní vymáhání dlužné částky, b) úhradu sjednaných a vyměřených smluvních pokut, c) úhradu poplatků za prodlení se splácením úvěru, d) úhradu poplatku za zpracování a doručení úvěru, e) úhradu poplatku za hotovostní inkaso splátek úvěru a dále na úhradu jistiny úvěru dílem ve výši 83,47 % a na úrok za poskytnutí úvěru dílem ve výši 16,53 %. Poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek je tvořen zejména odměnou obchodního zástupce za hotovostní výběr týdenních splátek v místě bydliště žalované, dále nákladů na jízdy s tím spojené, dále na administrativní zpracování úvěru, zavedení do systému účtování, tisk a zhotovení dokumentů potřebných pro smlouvu. Podle platební historie žalovaná splácela půjčku nepravidelně: Celkem uhrazenou částku 6 300 Kč vydělila žalobkyně týdenní splátkou ve výši 455 Kč a vypočetla tak, kdy se žalovaná skutečně dostala do prodlení, pokud by splácela tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky žalobkyně nastala ke dni 1. 4. 2025 a datum prodlení dne 2. 4. 2025.

2. Usnesením soudu, č. j. 22 C 88/2026-8 ze dne 31. 3. 2026, byl žalobce vyzván, aby doplnil svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzoval a prověřoval podle zákona č. 256/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalované splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství.

3. Žalobce v podání ze dne 9. 4. 2026 uvedla, že posuzovala a prověřovala schopnost žalované splácet úvěr kontrolou v databázi neplatných dokladů, kontrolou předložených dokumentů v Evidenční kartě klienta při jejím sepisování, kontrolou RČ a OP dálkovým systémem společnosti Credit Check, s. r. o., kontrolou aktuálního počtu exekucí v databázi Centrální evidence exekucí prostřednictvím Credit Check, s. r. o., náhledem do záznamů insolvenčního rejstříku, kontrolou platební historie klienta u jejich společnosti, vyhodnocením aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů klienta zaznamenaných v Evidenční kartě klienta sepsané před samotným poskytnutím úvěru a vyhodnocením příslušné lokality bydliště, stejně tak i lokality zdrojů příjmu klienta, a to na základě vědomostí a praxe z „terénu“ od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala nečinná.

5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

6. Po provedeném dokazování vzal za prokázané, že žalobce jako věřitel se zavázal, že poskytne žalované jako klientovi na základě smlouvy č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne 6. 2. 2024 částku v celkové výši 27 270 Kč. Žalovaná převzala tuto částku osobně, což stvrdila svým podpisem. Poskytnutou částku ve výši 15 000 Kč, úrok ve výši 2 970 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 4 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek se žalovaná zavázala uhradit v šedesáti týdenních splátkách po 455 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 70,79 % (ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 6. 2. 2024). Žalovaná dosud na předmětný úvěr uhradila celkovou částku ve výši 8 270 Kč. Žalobce dne 13. 8. 2025 zaslal žalované předžalobní upomínku k úhradě dlužné částky 19 000 Kč do sedmi dnů, kterou žalovaná do dnešního dne neuhradila (z předžalobní upomínky, z podacího lístku). Žalovaná uvedla mzdu ve výši 18 274 Kč, životní výdaje na bydlení ve výši 4 872 Kč a životní minimum na ověření ve výši 4 860 Kč. Dále uvedla, že má nebankovní závazky ve výši 1 000 Kč (z Finančních údajů o klientovi). Za měsíc prosinec 2023 byla vyplacena žalované na účet částka 18 688 Kč jako příjem ze zaměstnání (z Výplatní pásky za 12/2023).

7. Soud posoudil smlouvu jako smlouvu o zápůjčce uzavíranou žalobcem jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti a žalované jako spotřebitele. Z tohoto důvodu soud aplikuje nejen ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), ale i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen ZoSÚ).

8. Podle § 2 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

12. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.)., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

17. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované právě ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ.

18. Soud je povinen zkoumat, zda věřitel při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele splácet, bez ohledu na to, zda je tento princip v zákoně stanoven či nikoliv, neboť se jedná o výchozí zásadu, která je obecným principem. Tím dochází k naplnění ochrany spotřebitele jako slabší strany proti neodpovědným poskytnutím úvěru, které by mohlo vést k ingerenci exekučního či insolvenčního řízení se všemi negativními dopady jako je ztráta majetku a společenská stigmatizace (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, III. ÚS 4129/18).

19. Odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Tvrzení spotřebitele je třeba konkrétními doklady zobjektivizovat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze den 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

20. Soud uzavřel, že předmětná úvěrová smlouva je podle § 86 a § 87 ZoSÚ absolutně neplatná z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalobce měl k dispozici pouze doklad o výši příjmu ze zaměstnání za měsíc prosinec 2023, ačkoliv žalované byly peněžní prostředky poskytnuty až v únoru 2023. Právě z takové informace nelze utvořit realistický závěr o schopnosti žalované splácet úvěr, když není zřejmé a ověřené, jaké měla žalovaná příjem za měsíc předcházející poskytnutí úvěru a výdaje a případně zůstatek na účtu. Žalobce měl tak dále zjistit a ověřit pravidelné měsíční výdaje žalované, aby bylo možné uzavřít, že žalovaná bude schopna poskytnuté peněžní prostředky splácet a nesklouzne do dluhové pasti. Z toho je zřejmé, že proces prověřování schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr nebyl proveden pečlivě a odpovědně.

21. S ohledem na výše uvedený závěr soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy, je zřejmé, že žaloba by byla důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. Soud vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů, podle kterých žalovaná získala čerpáním úvěru 15 000 Kč a uhradila 8 270 Kč. K dnešnímu dni nevrácená jistina poskytnutého úvěru, kterou je žalovaná povinna žalobci vrátit, činí 6 730 Kč (15 000 Kč – 8 270 Kč). Z důvodu neplatné úvěrové smlouvy žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla ohledně částky 12 270 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky zamítnuta, protože se nikdo nemůže s úspěchem domáhat po žalované úhrady nároků vyplývající z neplatného právního jednání (§ 588 o.z.).

22. Žalovaná je proto povinna vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 6 730 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6 730 Kč od 2. 4. 2025 do zaplacení, a to podle § 1970 o.z. Žalovaná je právě od 2. 4. 2025 v prodlení, když uplynula lhůta k zaplacení dlužné částky. Žalovaná byla v řízení nečinná a netvrdila žádné okolnosti o nemožnosti vrátit poskytnutou jistinu.

23. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že i když žalovaná měla v řízení převážný úspěch (žalováno 19 000 Kč s příslušenstvím a přiznáno bylo pouze 6 730 Kč s příslušenstvím) úspěch, žádné náklady jí nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

25. O povinnosti žalobce zaplatit České republice- Okresnímu soudu v Novém Jičíně doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč rozhodl soud dle § 4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť v případě převodu věci z agendy centrálního elektronického platebního rozkazu do běžné agendy C je doplatek doměřeného soudního poplatku podle Položky 2 bod 2 Sazebníku soudních poplatků splatný nikoliv podáním formulářové elektronické žaloby podle § 4 odst. 1 písm. a), nýbrž až v souvislosti s rozhodnutím soudu ve věci samé (Rc 48/2014).