24 C 158/2022

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Holubem, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 2 760 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 000 Kč od 17. 7. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 760 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 760 Kč od 17. 7. 2021 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 670 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení].</b> 1. Předmětem řízení k žalobě, došlé soudu dne 13. 1. 2022, bylo zaplacení částky 2 760 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 760 Kč od 17. 7. 2021 do zaplacení, ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 16. 6. 2021, uzavřené s využitím prostředků komunikace na dálku mezi společností [právnická osoba], [IČO] jako zapůjčitelem na straně jedné a žalovaným jako vydlužitelem na straně druhé. Zapůjčitel jako postupitel postoupil svou pohledávku za žalovaným ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 16. 6. 2021 na žalobce jako postupníka na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2021.

2. Žalovaný se ve věci samé nevyjádřil.

3. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

4. Podle § 2392 věty první o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

5. Podle § 2394 o. z., bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.

6. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

7. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též„ ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

8. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

11. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Soud vzal za prokázané a dospěl k závěru, že mezi žalovaným jako vydlužitelem a společností [právnická osoba], [IČO] jako zapůjčitelem byla uzavřena s využitím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek zapůjčitele [webová adresa] a SMS zpráv) dne 16. 6. 2021 písemná smlouva o zápůjčce [číslo] dle ustanovení § 2390 o. z. Na základě této smlouvy společnost [právnická osoba] přenechala žalovanému tím, že mu dne 16. 6. 2021 poukázala na bankovní účet č. [bankovní účet] peněžní částku ve výši 2 000 Kč, zastupitelnou věc (peníze) k užití podle libosti, kterou se žalovaný zavázal vrátit zapůjčiteli bezhotovostním převodem na účet zapůjčitele č. [bankovní účet] a zároveň uhradit poplatek za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 760 Kč, celkem tedy částku ve výši 2 760 Kč, dne 16. 7. 2021 (ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 16. 6. 2021 a z potvrzení ThePay.cz, s.r.o. o provedené platbě ze dne 16. 6. 2021). Vzhledem k tomu, že žalovaný zapůjčenou částku ve výši 2 000 Kč s poplatkem ve výši 760 Kč společnosti [právnická osoba] prokazatelně řádně a včas nezaplatil, společnost [právnická osoba] jako postupitel postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy o zápůjčce [číslo] na základě písemné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2021 na žalobce jako postupníka a žalovanému oznámila postoupení pohledávky doporučeným dopisem ze dne 9. 10. 2021, podaným k poštovní přepravě dne 9. 10. 2021. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky s příslušenstvím nejpozději do tří dnů doporučeným dopisem (výzvou k úhradě před podáním žaloby) ze dne 9. 10. 2021, podaným k poštovní přepravě dne 9. 10. 2021 (z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 9. 10. 2021, z výzvy před podáním žaloby ze dne 9. 10. 2021 a z podacího lístku ze dne 9. 10. 2021). Vzhledem k tomu, že zapůjčitel před uzavřením smlouvy o zápůjčce, která má povahu smlouvy o spotřebitelském úvěru, prokazatelně neposuzoval úvěruschopnost žalovaného podle § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ, dospěl soud k závěru, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr ve formě zápůjčky splácet. Smlouva o zápůjčce [číslo] ze dne 16. 6. 2021 je proto podle § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, neboť úvěrující poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ. Protože právní jednání zapůjčitele odporuje ZoSÚ jako právnímu předpisu, který zajišťuje veřejný pořádek ve spotřebitelských vztazích, považoval soud smlouvu o zápůjčce ze dne 16. 6. 2021, za absolutně neplatné právní jednání ve smyslu § 588 o. z., které zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. února 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Soud proto z důvodu absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne 16. 6. 2021, žalobu zamítl v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 760 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 760 Kč od 17. 7. 2021 do zaplacení.

14. Protože se žalovaný na úkor zapůjčitele bezdůvodně obohatil o částku 2 000 Kč, představující plnění z neplatného právního úkonu, má žalobce vůči žalovanému podle § 2993 o. z. právo na vrácení toho, co jeho právní předchůdce (postupitel) plnil. Žalovaný, který dosud žalobci prokazatelně nevrátil částku 2 000 Kč, jíž zapůjčitel přenechal žalovanému na základě absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne 16. 6. 2021, je povinen žalobci tuto částku vrátit. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl zapůjčitelem vyzván k plnění dlužné částky ve lhůtě do 16. 7. 2021, je žalovaný ode dne 17. 7. 2021 v prodlení se splněním částky 2 000 Kč, takže je povinen platit z této částky úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jehož výše 8,5 % ročně odpovídá výši repo sazby stanovené [anonymizováno] národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Soud proto podané žalobě zčásti vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 000 Kč od 17. 7. 2021 do zaplacení, to vše v obecné lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.“).

15. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobce, který se původně domáhal po žalovaném zaplacení celkové částky 2 760 Kč, měl ve věci úspěch pouze ze 72,5 % předmětu řízení (přiznáno mu bylo celkem 2 000 Kč), a žalovaný měl ve věci úspěch z 27,5 % předmětu řízení, takže soud žalobci přiznal náhradu nákladů řízení poměrně rozdělenou ze 45 % (72,5 % minus 27,5 %). Uplatněné účelně vynaložené náklady řízení žalobce spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč, mimosmluvní odměně advokáta za poskytování právních služeb ve výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, žaloba) po 200 Kč, 3 režijních paušálech po 100 Kč (300 Kč) podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, neboť se jednalo o občanské soudní řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, ve kterém bylo předmětem řízení peněžité plnění s tarifní hodnotou nepřevyšující 50 000 Kč, a náhradě za DPH v sazbě 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem tedy 1 489 Kč, z čehož 45 % činí 670 Kč, které soud podle § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému zaplatit k rukám advokáta, zastupujícího žalobce, jemuž byla přisouzena poměrně rozdělená náhrada nákladů řízení.