24 C 202/2021

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Holubem, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 4 624,63 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4 624,63 Kč a dále zákonný úrok z prodlení</b> <b>- ve výši 9,75 % ročně z částky 84,99 Kč od 21. 5. 2019 do zaplacení,</b> <b>- ve výši 9,75 % ročně z částky 2 584,76 Kč od 21. 6. 2019 do zaplacení,</b> <b>- ve výši 10 % ročně z částky 1 954,88 Kč od 21. 7. 2019 do zaplacení,</b> <b>to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 2 089 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].</b> 1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.”).

2. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 4 624,63 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 84,99 Kč od 21. 5. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 584,76 Kč od 21. 6. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 954,88 Kč od 21. 7. 2019 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že je poskytovatelem služeb elektronických komunikací a provozuje i vlastní síť elektronických komunikací, prostřednictvím níž umožňuje účastníkům využívat služeb i jiných subjektů. Jedná se o tzv.„ služby třetích stran“ nebo též„ služby obsahu“, které však nejsou službami elektronických komunikací podle § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále též„ ZEK“). Žalobce a žalovaný uzavřeli dne 26. 1. 2019 účastnickou smlouvu o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací. Žalovaný využíval jak služby elektronických komunikací, tak i služby, které službami elektronických komunikací nejsou. Žalobce vyúčtoval žalovanému dlužnou částku za služby třetích stran ve vyúčtování [číslo] znějící na částku ve výši 1 040,40 Kč, která se stala splatnou v částce 84,99 Kč dne 20. 5. 2019, ve vyúčtování [číslo] znějící na částku ve výši 2 584,76 Kč, která se stala splatnou v částce 2 584,76 Kč dne 20. 6. 2019 a ve vyúčtování [číslo] znějící na částku ve výši 3 668 Kč, která se stala splatnou v částce 1 954,88 Kč dne 20. 7. 2019. Dopisem ze dne 26. 5. 2021 upomenul žalobce žalovaného k úhradě žalované částky.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále též„ ZEK“), tento zákon se nevztahuje na obsah služeb poskytovaných prostřednictvím sítí elektronických komunikací, jako je obsah rozhlasového a televizního vysílání, finančních služeb a některých služeb informační společnosti, není-li dále stanoveno jinak. Oddělením regulace přenosu od regulace obsahu nejsou dotčeny vazby, které mezi nimi existují, zejména pro zaručení mediální plurality, kulturní rozmanitosti a ochrany spotřebitele.

5. Podle § 2 písm. n) ZEK, pro účely tohoto zákona se rozumí službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, 6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že na základě smlouvy o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací [číslo] uzavřené dne 26. 1. 2019 žalobce umožnil žalovanému využívat také služby třetích stran (tzv. služby obsahu), které však nejsou službami elektronických komunikací. Žalovaný si z mobilní stanice objednal služby třetích stran v celkové ceně 4 624,63 Kč, k jejímuž výběru byl žalobce oprávněn. Částku 84,99 Kč splatnou dne 20. 5. 2019 žalobce vyúčtoval ve vyúčtování [číslo] Částku 2 584,76 Kč splatnou dne 20. 6. 2019 žalobce vyúčtoval ve vyúčtování [číslo] Částku 1 954,88 Kč splatnou dne 20. 7. 2019 žalobce vyúčtoval ve vyúčtování [číslo]. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné podmínky, s nimiž se žalovaný seznámil, souhlasil s nimi a zavázal se je dodržovat. Vzhledem k tomu, že žalovaný dosud žalobci dlužnou částku prokazatelně nezaplatil, soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 4 624,63 Kč a podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. platit žalobci úroky z prodlení, jejichž výše odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů, to vše v obecné lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

7. Žalobci, který měl ve věci plný úspěch, přiznal soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl. Účelně vynaložené náklady řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněné opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 000 Kč, mimosmluvní odměně advokáta za poskytování právních služeb ve výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 1. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní výzva) po 200 Kč, náhradě hotových výdajů po 100 Kč za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 300 Kč a náhradě za DPH v sazbě 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč podle § 137 odst. 3 o.s.ř., celkem tedy náklady řízení ve výši 2 089 Kč, které soud podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil žalovanému zaplatit k rukám advokáta, zastupujícího žalobce, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení.