24 C 290/2022

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Holubem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem údaje o zástupci pro: zvýšení výživného pro zletilé dítě <b>I. Výživné žalovaného pro žalobkyni, naposledy upravené rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 21. 5. 2002, č. j. 9 Nc 759/99 - 15 ve výši 800 Kč měsíčně, se zvyšuje počínaje dnem 1. 9. 2022 na částku 3 000 Kč měsíčně, kterou je žalovaný povinen platit žalobkyni vždy k 1. dni v měsíci předem.</b> <b>II. Dlužné zvýšené výživné za dobu od 1. 9. 2022 do 30. 6. 2023 ve výši 22 000 Kč, jakož i dlužné zvýšené výživné za dobu od 1. 7. 2023 do doručení rozsudku, je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od doručení rozsudku.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou, podanou k poštovní přepravě dne 1. 9. 2022, doručenou soudu dne 2. 9. 2022, se žalobkyně domáhala po žalovaném zvýšení výživného, které je žalovaný povinen platit žalobkyni podle rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 21. 5. 2002, č. j. 9 Nc 759/99-15 ve výši 800 Kč měsíčně, ode dne podání návrhu (1. 9. 2022) na částku 3 000 Kč měsíčně. Žalobkyně tvrdila, že citovaným rozsudkem byla tehdy nezletilá žalobkyně [jméno] [příjmení] (nyní [celé jméno žalobkyně]) svěřena do výchovy matky a žalovanému otci bylo určeno přispívat na její výživu částkou 800 Kč měsíčně. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 3. 7. 2002. Žalovaný platil výživné k rukám matky žalobkyně cca do roku 2009. Poté výživné hradit přestal, cca v roce 2009 odcestoval, pravděpodobně do [země]. Od té doby o něm nejsou žádné zprávy, nikoho z rodiny (žalobkyni, svou matku, svého bratra) nekontaktoval. Žalobkyně nyní studuje 3. ročník bakalářského studijního programu [anonymizováno] univerzity, [anonymizováno] fakulty, obor [anonymizováno] a s ohledem na to, že od poslední úpravy výživného uplynulo již 20 let, měla žalobkyně za to, že se změnily její odůvodněné potřeby, proto žádala soud o zvýšení výživného. Výdaje žalobkyně jsou běžné, tj. jídlo, oblečení a hygiena. Dále má žalobkyně zvýšené výdaje spojené se svým problematickým zdravotním stavem, takže si často musí kupovat léky, za něž jsou poměrně vysoké doplatky. Dále má náklady spojené se studiem, z čehož zásadní jsou výdaje za ubytování v [obec] Tyto výdaje žalobkyně hradí ze finančních prostředků, která ji poskytuje její matka v měsíční výši 5 000 Kč. Vzhledem k tomu, že by z této částky nebylo reálné hradit veškeré životní náklady a náklady spojené se studiem, žalobkyně i při prezenčním studiu pracuje na různých brigádách, kde v roce 2021 její průměrný výdělek činil cca 4300 Kč měsíčně. Žalobkyně nemá s žalovaným kontakt již mnoho let, proto vůbec není schopna uvést, zda žalovaný pracuje, popřípadě kde a jaká je výše jeho příjmu. Žalovaný v České republice naposledy pracoval jako pekař v pekárně, dokončil vzdělání na základní škole a nedokončil střední odborné učiliště v oboru stolař. Vzhledem k tomu, že oprávněné potřeby žalobkyně se od poslední úpravy výživného zvýšily, ať už v souvislosti s jejím studiem na vysoké škole, nebo v souvislosti s obecným nárůstem cen většiny zboží, navrhovala žalobkyně zvýšení výživného.

2. Opatrovník žalovaného ve svém vyjádření ze dne 27. 12. 2022 navrhoval, aby se žalobkyně blíže vyjádřila k tomu, zda kromě peněžních prostředků, které jí poskytuje matka a svého přivýdělku, pobírá i jiné dávky sociálního zabezpečení. Dále tvrdil, že od roku 2009 nemá žalobkyně ani nejbližší rodina žalovaného o žalovaném žádné zprávy. V době, kdy žalovaný pobýval na území České republiky, byl v kontaktu se žalobkyní a s nejbližší rodinou. Vzhledem k tomu, že od roku 2009, kdy žalovaný vycestoval mimo území České republiky, nepodal o sobě žádnou zprávu, jsou určité indicie, že zemřel. V takovém případě by jeho vyživovací povinnost zanikla.

3. Žalobkyně ve své replice ze dne 14. 2. 2023 potvrdila, že s žalovaným nemá nikdo z rodiny kontakt již mnoho let, naposledy asi babička (otcova matka) cca v roce 2013. Nicméně na druhé straně nemá nikdo z rodiny (babička, jeho bratr) ani žádné indicie o tom, že by žalovaný zemřel. Žalobkyně nepobírá žádné dávky sociálního zabezpečení, protože je společně posuzovaná osoba se svojí matkou. V roce 2022 pobírala pouze ubytovací stipendium od [anonymizována dvě slova], které ve 2. a 4. čtvrtletí činilo v průměru cca 2 200 Kč čtvrtletně.

4. Při jednání žalobkyně na podané žalobě trvala. Opatrovník žalovaného navrhoval zamítnutí žaloby.

5. Soud vzal za prokázané, že rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 21. 5. 2002, č. j. 9 Nc 759/99-15, který nabyl právní moci dne 3. 7. 2002, byla soudem schválena dohoda rodičů tehdy nezletilé žalobkyně [jméno] [příjmení], na základě které byla nezl. žalobkyně svěřena do výchovy matky [jméno] [celé jméno žalobkyně] a otec [celé jméno žalovaného] (žalovaný) se zavázal přispívat na výživné pro nezletilou žalobkyni částkou 800 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 6. 2002, vždy ke 1. dni v měsíci předem, k rukám matky žalobkyně. Soud vycházel ze skutečnosti, že rodiče nezletilé žalobkyně zrušili soužití v březnu 2002, oba žili sami a neměli jiné vyživovací povinnosti. Matka žalobkyně pobírala rodičovský příspěvek, příspěvek na bydlení, sociální příplatek, přídavek na dítě a [stát. instituce] byla doplacena do životního minima do celkové částky 7000 Kč měsíčně. Otec žalobkyně byl veden na úřadu práce. Před evidencí pracoval u soukromé firmy, kde rozvázal pracovní poměr z osobních důvodů, neboť měl neshody s ostatními spolupracovníky. Výdělkové možnosti otce žalobkyně zde činily 10 000 Kč až 12 000 Kč měsíčně. Nezletilá žalobkyně byla zdravá, její potřeby byly úměrné jejímu věku (z rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 21. 5. 2002, č. j. 9 Nc 759/99-15).

6. Rozhodnutím [stát. instituce], odboru správního ze dne 10. 8. 2006, zn. OS [číslo] [číslo], které nabylo právní moci dne 28. 8. 2006, byla povolena změna příjmení tehdy nezl. žalobkyně [jméno] [příjmení] na příjmení [celé jméno žalobkyně], když souhlas za otce dítěte k podání žádosti o povolení změny příjmení byl udělen rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 6. 4. 2006, č. j. 9 Nc 759/99-30, který nabyl právní moci dne 13. 6. 2006 [ulice] orgán žádosti matky nezl. žalobkyně vyhověl, neboť rodiče nezl. žalobkyně nežili dlouhodobě ve společné domácnosti, výchovu dítěte zajišťovala matka výhradně sama, otec nezl. žalobkyně byl neznámého pobytu a správní orgán měl za to, že je v zájmu dítěte, aby pocit sounáležitosti k matce, která výlučně zajišťuje jeho výchovu, byl posílen i shodou příjmení (z rozhodnutí [stát. instituce] ze dne 10. 8. 2006, zn. OS [číslo] [číslo]).

7. Žalobkyně je v akademickém roce 2022 2023, tj. od 1. 9. 2022 do 31. 8. 2023, studentkou 3. ročníku [anonymizováno] fakulty [anonymizováno] univerzity v prezenční formě studia bakalářského studijního programu [anonymizováno], který studuje od 22. 7. 2020 dosud bez přerušení (z potvrzení o studiu ze dne 1. 9. 2022 a 6. 6. 2023). Dne 1. 9. 2022 si žalobkyně zakoupila od Dopravního podniku [právnická osoba] kupon na 12 měsíců (platný od 1. 9. 2022 do 31. 8. 2023) za cenu 1 200 Kč, představující dlouhodobé jízdné hromadné dopravy osob (ze zjednodušeného daňového dokladu ze dne 1. 9. 2022). Dne 27. 11. 2020 si žalobkyně zakoupila od [právnická osoba] a.s. Ultrabook ASUS ZenBook 14 za cenu 15 589 Kč, zaplacenou kartou (z faktury – daňového dokladu [číslo] vystavené dne 27. 11. 2020). V době od 1. 7. 2021 do 31. 8. 2022 měla žalobkyně pronajatý od [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pokoj [číslo] naproti koupelně v bytě na adrese [ulice a číslo] v [obec], vybavený velkou skříní, postelí s úložným prostorem, psacím stolem, židlí a poličkou, za nájemné ve výši 4 500 Kč měsíčně, ve kterém byly obsaženy také zálohy na dodávky služeb spojených s užíváním bytu (z nájemní smlouvy ze dne 21. 7. 2022). Nájemní smlouva ze dne 21. 7. 2021 nebyla od 1. 9. 2022 prodlužována, protože se žalobkyně přestěhovala ke svému příteli, kterému přispívá na bydlení částkou 2 475 Kč měsíčně, když její přítel je také student, který v červnu 2023 ukončil studium a získal titul Ing. Žalovaná fakticky bydlí na adrese [adresa žalobkyně], se svým přítelem bydlí v [obec]. V akademickém roce 2022 2023 žalobkyně studium na [anonymizováno] fakultě končit nebude, bude si prodlužovat studium o další dva semestry. Pokud by chtěla vykonávat [anonymizováno] praxi, tak by potřebovala absolvovat magisterský studijní program, o který bude usilovat (z účastnické výpovědi žalobkyně). Žalobkyni bylo v roce 2022 přiznáno ubytovací stipendium za 2. čtvrtletí ve výši 2 491 Kč a za 3. čtvrtletí ve výši 1 894 Kč (z rozhodnutí rektora [anonymizováno] univerzity ze dne 4. 8. 2022 a 13. 12. 2022). Žalobkyně byla v letech 2021 a 2022 opakovaně medikována pro akutní cystitidu (zánět močových cest), v roce 2021 jí byl chirurgicky vytržen zub moudrosti (osmička vlevo dole) se snesením kosti a plastikou měkkých tkání s následnou medikací (z lékařských zpráv na č. l. 14-21).

8. Žalovaný se v místě dřívějšího bydliště [obec], [část obce a číslo], již několik let nezdržuje. Poslední kontakt s jeho osobou byl ze strany Policie ČR v roce 2009 ve věci dopravní nehody. Na výše uvedené adrese byla zastižena matka žalovaného [jméno] [příjmení], která již několik let o synovi nic neví a nemá na něj žádný kontakt. Dále byl na místě přítomen bratr žalovaného [jméno] [celé jméno žalovaného], bytem [adresa žalobkyně], který uvedl, že bratra neviděl několik let a že žalovaný měl mít údajně vztah se ženou francouzské národnosti a mohl by se nacházet na Sicílii. Ani Městské policii [obec] není známo nic o činnosti žalovaného, o adrese jeho faktického pobytu ani o tom, kde se nyní zdržuje (ze zprávy Městské policie [obec] ze dne 21. 10. 2022). Žalovaný byl naposledy veden v evidenci uchazečů o zaměstnání na úřadu práce, kontaktním pracovišti v [obec] od 6. 1. 2009 do 21. 6. 2009. Evidence byla ukončena mařením součinnosti s úřadem práce, takže jeho další zaměstnavatel není znám. Žalovanému nejsou vypláceny žádné dávky státní sociální podpory ani není v okruhu společně posuzovaných osob v dávkách SSP jiných osob. Nepobírá dávky pomoci v hmotné nouzi ani příspěvek na péči (ze zprávy Úřadu práce ČR, Krajské [pobočka], Kontaktního pracoviště [obec] ze dne 12. 1. 2023). V evidencích [stát. instituce] žalovaný není veden jako zaměstnanec, není veden jako osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ), není poživatelem dávek nemocenského ani důchodového pojištění a nemá uvedenu kontaktní adresu (ze zprávy [stát. instituce] ze dne 12. 1. 2023). Žalovaný jako daňový subjekt u Finančního úřadu pro [územní celek], Územního pracoviště v [obec] není registrován k žádné dani ani nemá uvedenu kontaktní adresu (ze zprávy Finančního úřadu pro [územní celek], Územního pracoviště v [obec] ze dne 17. 1. 2023).

9. Podle § 163 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.

10. Podle § 913 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

11. Podle § 913 odst. 2 o. z., při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

12. Podle § 915 odst. 1 o. z., životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

13. Podle § 922 odst. 1 o. z., výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

14. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně.

15. Soud rozhodoval o návrhu žalobkyně na zvýšení výživného za situace, kdy naposledy bylo upraveno výživné pro žalobkyni rozsudkem zdejšího soudu ze dne 21. 5. 2002, který nabyl právní moci dne 3. 7. 2002, a to formou schválené dohody rodičů v souvislosti s úpravou její péče, resp. výchovy. V daném případě soud vycházel z výdělkových možností žalovaného, které se pohybovalo mezi 10 až 12 000 Kč měsíčně za situace, kdy rodiče žalobkyně neměli dalších vyživovacích povinností. Podaný návrh soud považuje za důvodný ve smyslu ustanovení § 163 o. s. ř., protože nepochybně došlo k podstatné změně poměrů na straně žalobkyně, která odůvodňuje novou úpravou v budoucnu splatných dávek výživného. Změna poměrů spočívá v tom, že od poslední úpravy výživného uplynulo již 20 let a v daném případě je zřejmé, že žalobkyně již není dítětem předškolního věku, ale studuje na vysoké škole v bakalářském prezenčním studijním programu [anonymizováno] na [anonymizováno] fakultě [anonymizováno] univerzity, který studuje od 22. 7. 2020 dosud bez přerušení. Žalobkyně sice již nehradí měsíční nájemné ve výši 4 500 Kč, jak dokládala nájemní smlouvou z 21. 7. 2021, která skončila koncem srpna 2022, uvedla však, že nadále bydlí u svého přítele, kde se podílí na nákladech spojených s bydlením v částce cca 2 500 Kč měsíčně a z dosud provedených důkazů je také zřejmé, že náklady na studium obnáší nejen měsíční jízdné, ale samozřejmě také další náklady na vybavení, zejména na koupený ultrabook za cca 15 500 Kč, dále pak má žalobkyně zvýšené výdaje v souvislosti se svým zdravotním stavem, kdy trpí opakovanými záněty močových cest a samozřejmě je nezbytné, aby uspokojovala každodenní potřeby běžné povahy, týkající se jídla, oblečení, hygieny a v neposlední řadě také výdaje na sociální a kulturní potřeby související s tím, že se jedná již o dospělého člověka. V daném případě má soud za to, že důvod ke změně předchozího rozhodnutí, resp. ke zvýšení výživného je nepochybně dán, a to přesto, že nebylo prokázáno, že se žalovaný zdržuje na území České republiky, jeho pobyt není znám a nejsou známy ani jeho současné výdělkové a majetkové poměry, nelze ovšem přehlédnout, že ve smyslu ustanovení § 913 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou vedle odůvodněných potřeb oprávněné a jejích majetkových poměrů a vedle schopností, možností a majetkových poměrů povinného rozhodné také okolnosti související s tím, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti, a zde je prokázáno zprávou úřadu práce, že poslední evidence žalovaného, která skončila 21. 6. 2009, byla ukončena z důvodu maření součinnosti s úřadem práce, tedy žalovaný neměl zájem o zprostředkování zaměstnání a s ohledem na to, že žalovaný nespolupracoval s úřadem práce, tak tato skutečnost nemůže jít k tíži výživného pro žalobkyni. Soud má za to, že žalovaný se nepochybně bez důležitého důvodu vzdal možnosti být zaměstnán, resp. toho, aby mu bylo zprostředkováno zaměstnání ve výši nejméně minimální mzdy, která podle nařízení vlády č. 567/2006 Sb. od ledna 2022 činila 16 200 Kč a od ledna letošního roku činí 17 300 Kč, což v čistém měsíčním příjmu, pokud žalovaný nemá další vyživovací povinnosti, v roce 2022 činilo částku kolem 14 400 Kč a v roce 2023 činí částku kolem 15 300 Kč, a tyto částky tedy soud považuje za částky, ke kterým je třeba přihlížet, neboť nebylo prokázáno, že by žalovaný měl nějaké zdravotní indispozice, resp. byl omezený v běžném životě a nemohl si opatřovat peněžní prostředky pro svůj život prací, takže i při těchto částkách minimální mzdy, které by nepochybně v případě, že by měl o práci zájem, žalovaný mohl dosahovat, dospěl soud k závěru, že je možno stanovit výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně, a to od 1. září 2022, kdy žalobkyně nastoupila již do 3. ročníku prezenčního studia na [anonymizováno] univerzitě, [anonymizováno] fakultě. Od tohoto okamžiku tedy soud zvyšuje žalovanému výživné pro žalobkyni o částku 2 200 Kč měsíčně na částku 3 000 Kč měsíčně a to s přihlédnutím k manuálu Ministerstva spravedlnosti ČR ze srpna 2022, který uvádí novou doporučující tabulku pro určování výživného, ze kterého je patrné, že v případě dětí středoškolského a vyššího vzdělání lze podíl výživného na příjmu povinného považovat za rozhodný ve výši spodní hranice 20 % v případě jedné vyživovací povinnosti, výživné tak není stanoveno ani v rozporu s touto doporučující tabulkou, byť tato slouží pouze jako určité vodítko při stanovení výživného s ohledem na to, že nikdy nemůže v konkrétním případě zohlednit všechny jedinečné okolnosti, a zároveň stanovuje dlužné zvýšené výživné za dobu 10 měsíců po 2 200 Kč měsíčně, což představuje za dobu od začátku září 2022 do konce června 2023 částku 22 000 Kč, když toto dlužné výživné bude v případě jeho neplacení dále nabíhat i od následujícího měsíce do doručení rozsudku a nadále, neboť se podle § 162 odst. 1 o. s. ř. jedná o rozhodnutí předběžně vykonatelné, u kterého se obecná lhůta k plnění do tří dnů uplatňuje nikoli od právní moci, ale již od doručení rozsudku (§ 160 odst. 1 a 4 o. s. ř.).

16. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť procesně úspěšná žalobkyně, která by měla právo na jejich plnou úhradu, se práva na náhradu nákladů řízení vzdala, takže soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.