24 C 305/2020

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Holubem, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 7 351,20 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 208,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 208,20 Kč od 9. 7. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 1 995 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 9. 7. 2017 do zaplacení.</b> <b>III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 3 292,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení].</b> 1. Předmětem řízení k žalobě, došlé soudu dne 5. 10. 2020, bylo zaplacení jistiny úvěru ve výši 4 500 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 851,20 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 351,20 Kč od 9. 7. 2017 do zaplacení, vyplývajících ze smlouvy o úvěru číslo O0012770608275843-D ze dne 23. 6. 2017, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], [IČO] jako úvěrujícím na straně jedné a žalovaným jako úvěrovaným na straně druhé, na základě které úvěrující poskytl žalovanému dne 23. 6. 2017 peněžní prostředky ve výši 4 500 Kč.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 12. 11. 2020 navrhovala zamítnutí žaloby, protože pohledávka žalobce již dříve zanikla, neboť byla zaplacena, resp. přeplacena. Žalovaný tvrdil, že na pohledávku žalobce zaplatil dne 5. 4. 2017 částku 1 395 Kč a dne 9. 5. 2017 částku 1390 Kč - obě na účet číslo [bankovní účet], dne 29. 6. 2017 částku 1 995 Kč na účet číslo [bankovní účet], dne 19. 2. 2018 částku 2 074 Kč a dne 13. 4. 2018 částku 2 074 Kč - obě na účet číslo [bankovní účet] Celkem tedy žalovaný uhradil částku 8 928 Kč, takže žalobcem požadovanou pohledávku přeplatil. Žalovaný dále namítal, že na část pohledávky nemá žalobce nárok, když náklady na poskytnutí úvěru ve výši 2.851,20 Kč při výši úvěru 4500 Kč jsou proti dobrým mravům nebo se nejedná o platně uzavřenou smlouvu.

3. Žalobce ve své replice ze dne 7. 12. 2010 potvrdil, že původní věřitel eviduje všechny platby žalovaného. Splátkami úvěru jsou pouze platby 2 074 Kč (19. 2. 2018) a 2 074 Kč (13. 4. 2018). U prvních třech plateb 1 395 Kč (5. 4. 2017), 1 390 Kč (9. 5. 2017) a 1 995 Kč (29. 6. 2017) se jedná o zaplacené poplatky za refinancování, čemuž odpovídají i informace uvedené v žalobcem doložené smlouvě o úvěru č. O0012770608275843-D. V přehledové tabulce na úvodní straně smlouvy je jako forma poskytnutí úvěru uvedeno refinancování půjčky. Původní smlouva o úvěru měla označení O0012770608275843 bez koncového písmene. Uvedená smlouva však ve svém označení obsahuje koncovku„ -D“. Jedná se tedy v pořadí o čtvrtou smlouvu, které předcházely tři refinancování půjčky, čemuž odpovídají tři první platby žalovaného. Protože žalobce uhradil celkem 4 148 Kč, žalobce vzal svou žalobu zčásti zpět a navrhoval, aby soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 3 203,20 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 203,20 Kč od 9. 7. 2017 do zaplacení.

4. Žalovaný ve své duplice ze dne 30. 12. 2020 trval na tom, že žalobci ničeho nedluží. Pokud žalobce tvrdil, že některé z plateb měly být poplatkem za refinancování, pak žalovaný neměl o takovém poplatku povědomí a tento se rovněž příčí dobrým mravům.

5. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 4. ledna 2021 č. j. 24 C 305/2020 - 20, které nabylo právní moci dne 22. 1. 2021, bylo řízení zastaveno v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 4 148 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 148 Kč od 9. 7. 2017 do zaplacení.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

8. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru a po právní stránce věc posoudil tak, že společnost [právnická osoba], [IČO], jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli s využitím prostředků komunikace na dálku (mobilu žalovaného tel. č. + [tel. číslo] [anonymizováno], e-mailu žalovaného [email] a internetových stránek úvěrujícího [webová adresa]) smlouvu o úvěru číslo O0012770608275843-D ze dne 23. 6. 2017 (dále též„ smlouva“) podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, na základě které úvěrující poskytl ve prospěch žalovaného na refinancování půjčky peněžní prostředky ve výši 4 500 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky ve výši 4 500 Kč vrátit, zaplatit úroky z úvěru v sazbě 40 % ročně (ve výši 69,04 Kč) a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 851,20 Kč, vše ve lhůtě splatnosti do 8. 7. 2017, když RPSN činila 40 385,20 % Smluvní strany ve smlouvě prohlásily, že dne 25. 5. 2017 uzavřely smlouvu o úvěru č. O0012770608275843-C („ původní smlouva“) na základě níž byl úvěrovanému poskytnut úvěr ve výši 4 500 Kč. Vzhledem k tomu, že úvěrovaný uhradil úvěrujícímu všechna plnění dle původní smlouvy s výjimkou jistiny ve výši 4 500 Kč („ předmět refinancování“), dohodly se smluvní strany na jejím refinancování za níže uvedených podmínek. Smluvní strany se dohodly, že započítávají pohledávku úvěrovaného na vyplacení jistiny úvěru ve výši 4 500 Kč proti pohledávce úvěrujícího na uhrazení pohledávky ve výši předmětu financování dle původní smlouvy a prohlásily, že všechny zbylé závazky a dluhy smluvních stran dle původní smlouvy jsou vypořádány. Ohledně poplatku za poskytnutí úvěru bylo v článku I.10 ujednáno, že je to finanční částka úvěrovaným výslovně odsouhlasená a akceptovaná, která je splatná při uzavření smlouvy a kterou je úvěrovaný povinen uhradit úvěrujícímu za poskytnutí úvěru spolu s jistinou úvěru a úrokem do termínu splatnosti úvěru. Uhrazením poplatku za poskytnutí úvěru, jehož výše činí 2 851,20 Kč, úvěrovaný hradí úvěrujícímu náklady vzniklé v souvislosti s poskytnutím úvěru. Mezi smluvními stranami bylo dále ujednáno v článku XVI.2., že veškerá předchozí ujednání v písemné či ústní podobě mezi smluvními stranami týkající se jejího předmětu pozbývají uzavřením této smlouvy platnosti a účinnosti. 9. [právnická osoba] jako úvěrující prokazatelně postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru ve výši 7 351,20 Kč žalobci na základě písemné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 4. 2020. Žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky společnosti [právnická osoba] za žalovaným z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru ze smlouvy číslo O0012770608275843-D na žalobce již dopisem ze dne 16. 11. 2018, odeslaným dne 16. 11. 2018, a to na základě tvrzené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 5. 2017. Předžalobní upomínkou ze dne 16. 11. 2018, odeslanou dne 16. 11. 2018, žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky 7 531,88 Kč ve lhůtě do tří dnů.

10. Vzhledem k tomu, že žalovaný měl v době od 23. 6. 2017 do splatnosti úvěru dne 8. 7. 2017 vrátit úvěrujícímu jistinu úvěru ve výši 4 500 Kč, úrok (ve výši 69,04 Kč - nežalováno) a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 851,20 Kč, celkem tedy původně žalovanou částku 7 351,20 Kč, přičemž žalovaný úvěrujícímu prokazatelně zaplatil dne 29. 6. 2017 částku 1 995 Kč na účet číslo [bankovní účet] a dále ve dnech 19. 2. 2018 částku 2 074 Kč a 13. 4. 2018 částku 2 074 Kč - obě částky na účet číslo [bankovní účet], celkem tedy částku 6 143 Kč, žalovaný dluží žalobci jako postupníkovi částku 1 208,20 Kč (7 351,20 Kč minus 6 143 Kč) a počínaje dnem 9. 7. 2017 je v prodlení s její úhradou, takže soud žalobě v uvedeném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 1 208,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v sazbě 8,05 % ročně z této částky za dobu od 9. 7. 2017 do zaplacení. Povinnost uloženou v rozsudku je třeba splnit v obecné lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.“). Pokud se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 1 995 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 9. 7. 2017 do zaplacení, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, protože k úhradě částky 1 995 Kč došlo v období po uzavření smlouvy o úvěru ze dne 23. 6. 2017 číslo O0012770608275843-D a žalobci se nepodařilo prokázat, že by se jednalo o zaplacený poplatek za refinancování z dřívějšího smluvního vztahu mezi úvěrujícím a úvěrovaným, neboť smluvní strany ve smlouvě o úvěru ze dne 23. 6. 2017 jednoznačně deklarovaly, že úvěrovaný uhradil úvěrujícímu všechna plnění dle původní smlouvy o úvěru číslo O0012770608275843-C s výjimkou jistiny ve výši 4 500 Kč, která byla právě předmětem refinancování. Z téhož důvodu pak nebylo možno učinit ani závěr o tom, že by žalovaný platbami ze dne 5. 4. 2017 ve výši 1 395 Kč a ze dne 9. 5. 2017 ve výši 1 390 Kč, tedy v době před uzavřením smlouvy o úvěru ze dne 23. 6. 2017, plnil závazek ze smlouvy o úvěru číslo O0012770608275843-D, splatný až dne 8. 7. 2017. Pokud žalovaný namítal, že poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 851,20 Kč je při výši úvěru 4 500 Kč v rozporu s dobrými mravy nebo se nejedná o platně uzavřenou smlouvu, ani s tímto právním názorem se soud neztotožnil, protože podle § 1813 o. z. a contrario nejsou zakázána ujednání o předmětu plnění nebo ceně zakládající v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem, což v daném případě nepochybně bylo splněno a nelze tak dovozovat zdánlivost tohoto právního jednání, když samotná výše poplatku za poskytnutí úvěru, odpovídající přibližně 63 % jistiny úvěru, byla ve smlouvě uvedena jasným a srozumitelným způsobem, nepřevyšuje poskytnutou jistinu úvěru a odráží také vyšší míru rizika, kterou úvěrující podstupuje v případě poskytování nezajištěných krátkodobých úvěrů, takže za situace, kdy se podle § 4 o. z. u žalovaného má za to, že jako svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to od něj každý může v právním styku důvodně očekávat, dospěl soud k závěru, že v případě tohoto krátkodobého úvěru v řádu jednotek tisícikorun (ad hoc) smluvní ujednání o výši poplatku za poskytnutí úvěru obstojí i z hlediska požadavku na souladnost s dobrými mravy a nelze tedy pro zjevný rozpor s dobrými mravy dovozovat jeho neplatnost podle § 588 o. z.

11. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobce, který se původně domáhal po žalovaném zaplacení celkové částky 7 351,20 Kč, měl ve věci úspěch pouze z 16,4 % předmětu řízení (přiznáno mu bylo celkem 1 208,20 Kč), a žalovaný měl ve věci úspěch z 83,6 % předmětu řízení, takže soud žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení poměrně rozdělenou z 67,2 % (83,6 % minus 16,4 %). Náklady řízení žalovaného spočívají v mimosmluvní odměně advokáta za poskytování právních služeb ve výši 4 000 Kč podle § 7 bodu 4. a 3. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření) po 1 500 Kč a za 1 úkon právní služby (duplika) po 1 000 Kč, a 3 režijních paušálech po 300 Kč (900 Kč) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, celkem tedy 4 900 Kč, z čehož 67,2 % činí 3 292,80 Kč, které soud podle § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil žalobci zaplatit k rukám advokáta, zastupujícího žalovaného, jemuž byla přisouzena poměrně rozdělená náhrada nákladů řízení.