24 C 322/2021

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Holubem, Ph.D. v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupeného advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 6 712,45 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5 198 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 198 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 1 514,45 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 894,71 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 171,23 Kč, úroku ve výši 28 % ročně z částky 6 712,45 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 514,45 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 198 Kč od 21. 1. 2020 do 2. 3. 2020.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Předmětem řízení k žalobě, došlé soudu dne 28. 7. 2021, bylo zaplacení částky 6 712,45 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 894,71 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 171,23 Kč, úroku ve výši 28 % ročně z částky 6 712,45 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 712,45 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 10. 11. 2016, uzavřené mezi singulárním právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], [IČO] jako zapůjčitelem (postupitelem) na straně jedné a žalovaným jako vydlužitelem na straně druhé.

2. Žalovaný se ve věci samé nevyjádřil.

3. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

4. Podle § 2392 věty první o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

5. Podle § 2394 o. z., bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.

6. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

7. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále též„ ZoSÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

8. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

10. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným jako vydlužitelem a společností [právnická osoba] jako zapůjčitelem byla dne 10. 11. 2016 uzavřena písemná smlouva o zápůjčce [číslo] podle § 2390 a § 2392 o. z. Na základě této smlouvy společnost [právnická osoba] jako zapůjčitel (označovaný jako„ [anonymizováno]“) přenechala žalovanému jako vydlužiteli (označovanému jako„ zákazník“) dne 10. 11. 2016 v hotovosti peněžní částku ve výši 8 000 Kč (jistinu zápůjčky) k užití podle libosti, za kterou se žalovaný zavázal zaplatit zapůjčiteli poplatek ve výši 7 145 Kč (z toho úrok 1 379 Kč, za zpracování a doručení 1 100 Kč a za komfortní a flexibilní splácení 4 666 Kč), celkem tedy částku ve výši 15 145 Kč (celková dlužná částka), v pravidelných 60 týdenních splátkách po 253 Kč (poslední splátka ve výši 218 Kč) splatných počínaje dnem 17. 11. 2016 do 23. 11. 2017 Smluvní strany se dohodly, že zápůjční úroková sazba činí 28 % p. a. a je pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Nedílnou součástí této smlouvy byly„ Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce“ (dále též„ SP“) uvedené na zadní straně použitého formuláře. Podle čl. 6 SP, každá jednotlivá částka zaplacená zákazníkem bude započtena na níže uvedené položky v následujícím pořadí: 1) splatný poplatek, 2) splatná část jistiny zápůjčky, 3) splatné sankční poplatky, 4) nesplatná část jistiny zápůjčky. Žalovaný dohodnuté splátky zápůjčky společnosti [právnická osoba] prokazatelně řádně a včas nezaplatil, neboť za celou dobu smluvního vztahu uhradil celkem částku 2 802 Kč, ze které podle zapůjčitelem vyhotovené tabulky umoření činil úmor 1 287,55 Kč, úrok 438,35 Kč a poplatek 1076,10 Kč [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy o zápůjčce [číslo] žalobci na základě písemné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 a žalovaného o tom vyrozuměla doporučeným dopisem ze dne 20. 1. 2020, podaným k poštovní přepravě pro žalovaného dne 14. 2. 2020, ve kterém zároveň požádala žalovaného o zaplacení dlužné částky 17 243 Kč bez příslušenství žalobci ve lhůtě do deseti dnů od doručení tohoto dopisu. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky s příslušenstvím nejpozději do 18. 5. 2021 doporučeným dopisem ze dne 11. 5. 2020, podaným k poštovní přepravě pro žalovaného dne 12. 5. 2020. Vzhledem k tomu, že zapůjčitel před uzavřením smlouvy o zápůjčce prokazatelně neposuzoval úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí podle § 9 odst. 1 ZoSÚ, dospěl soud k závěru, že nebylo zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr ve formě zápůjčky splácet. Smlouva o zápůjčce ze dne 10. 11. 2016 je proto podle § 9 odst. 1 ZoSÚ neplatná, neboť zapůjčitel poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 9 odst. 1 větou druhou ZoSÚ. Protože právní jednání zapůjčitele odporuje ZoSÚ jako právnímu předpisu, který zajišťuje veřejný pořádek ve spotřebitelských vztazích, považoval soud smlouvu o zápůjčce ze dne 10. 11. 2016 za absolutně neplatné právní jednání ve smyslu § 588 o. z., které zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. února 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Soud proto z důvodu absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne 10. 11. 2016 žalobu zamítl v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 1 514,45 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 894,71 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 171,23 Kč, úroku ve výši 28 % ročně z částky 6 712,45 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 514,45 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 198 Kč od 21. 1. 2020 do 2. 3. 2020.

13. Protože se žalovaný na úkor zapůjčitele bezdůvodně obohatil o částku 5 198 Kč, představující plnění z neplatného právního úkonu ve výši 8 000 Kč po odpočtu žalovaným zaplacené (vrácené) částky 2 802 Kč, má žalobce vůči žalovanému podle § 2993 o. z. právo na vrácení toho, co jeho právní předchůdce (postupitel) plnil. Žalovaný, která dosud žalobci prokazatelně nevrátil částku 5 198 Kč, jíž zapůjčitel přenechal žalovanému na základě absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne 10. 11. 2016, je povinen žalobci tuto částku vrátit. Vzhledem k tomu, že žalovaný, který byl zapůjčitelem v oznámení o postoupení pohledávky, podaném k poštovní přepravě dne 14. 2. 2020, vyzván k plnění žalobci do deseti dnů od doručení tohoto dopisu (při uplatnění domněnky doby dojití dle § 573 o. z. doručeného dne 19. 2. 2020), je žalovaný ode dne 3. 3. 2020 v prodlení se splněním částky 5 198 Kč, takže je povinen platit z této částky úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jehož výše 8,5 % ročně odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení (0,5 %), zvýšené o 8 procentních bodů. Soud proto podané žalobě zčásti vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 5 198 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 198 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, vše v obecné lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.“).

14. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobce, který se původně domáhal po žalovaném zaplacení celkové částky 11 778,39 Kč, měl ve věci úspěch pouze ze 44,1 % předmětu řízení (přiznáno mu bylo celkem 5 198 Kč), a žalovaný měl ve věci úspěch z 55,9 % předmětu řízení, podle obsahu spisu mu však žádné náklady řízení nevznikly, takže soud žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení.