24 C 364/2022

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Holubem, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 24 130 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 15 700 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 700 Kč od 30. 7. 2021 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 433,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokátky [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno].</b> 1. Předmětem řízení k žalobě, doručené soudu dne 14. 9. 2022, ve znění podání ze dne 1. 11. 2022, částečného zpětvzetí žaloby ze dne 16. 11. 2022 a jeho opravy ze dne 19. 12. 2022, bylo původně zaplacení jistiny zápůjčky ve výši 15 700 Kč, poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 713 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 717 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 413 Kč od 30. 7. 2021 do zaplacení, vyplývajících ze smlouvy o zápůjčce č. [anonymizováno] ze dne [datum], ve znění dodatku ke smlouvě o zápůjčce č. [anonymizováno] ze dne 11. 7. 2021, uzavřené s využitím prostředků komunikace na dálku mezi žalobcem jako zapůjčitelem na straně jedné a žalovaným jako vydlužitelem na straně druhé.

2. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 20. 12. 2022 č. j. 24 C 364/2022-18, které nabylo právní moci dne 25. 1. 2023, bylo řízení zastaveno v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 713 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 717 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 713 Kč od 30. 7. 2021 do zaplacení, neboť žalobce vzal svou žalobu v uvedeném rozsahu zpět s tvrzením, že k prověření úvěruschopnosti žalovaného nebude doplňovat žádná skutková tvrzení.

3. Žalovaný se ve věci samé nevyjádřil.

4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

5. Podle § 2392 věty první o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

6. Podle § 2394 o. z., bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.

7. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále též„ ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

8. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

11. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru a po právní stránce věc posoudil tak, že žalobce jako zapůjčitel na straně jedné a žalovaný jako vydlužitel na straně druhé uzavřeli s využitím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek [webová adresa]) dne 29. 6. 2021 smlouvu o zápůjčce č. [anonymizováno], ve znění dodatku ke smlouvě o zápůjčce č. [anonymizováno] ze dne 11. 7. 2021, na základě které zapůjčitel přenechal žalovanému tím, že mu v době od 29. 6. 2021 do 12. 7. 2021 převedl na bankovní účet č. [bankovní účet] peněžní částku v celkové výši 15 700 Kč, zastupitelnou věc (peníze) k užití podle libosti, kterou se žalovaný zavázal zapůjčiteli vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky v celkové výši 4 713 Kč do 29. 7. 2021 (z výpisu z účtu žalobce č. [bankovní účet] ze dne 7. 4. 2021 o přijetí verifikační platby částky 1 Kč z účtu žalovaného č. [bankovní účet], ze smlouvy o zápůjčce č. [anonymizováno] ze dne 29. 6. 2021, z dodatku ke smlouvě o zápůjčce č. [anonymizováno] ze dne 11. 7. 2021, ze [anonymizováno] obchodních podmínek [právnická osoba], s.r.o., z potvrzení [právnická osoba] o platbách z účtu žalobce č. [bankovní účet] ve prospěch účtu žalovaného č. [bankovní účet] ze dne 29. 6. 2021, 7. 7. 2021, 8. 7. 2021, 11. 7. 2021 a 12. 7. 2021). Žalovaný dosud žalobci peněžní částku 15 700 Kč prokazatelně nevrátil. Vzhledem k tomu, že žalobce jako zapůjčitel před uzavřením smlouvy o zápůjčce prokazatelně neposuzoval úvěruschopnost žalovaného podle § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ, dospěl soud k závěru, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr ve formě zápůjčky splácet. Smlouva o zápůjčce ze dne 29. 6. 2021, ve znění jejího dodatku ze dne 11. 7. 2021, je proto podle § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, neboť zapůjčitel poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ. Protože právní jednání zapůjčitele odporuje ZoSÚ jako právnímu předpisu, který zajišťuje veřejný pořádek ve spotřebitelských vztazích, považoval soud smlouvu o zápůjčce ze dne 29. 6. 2021, ve znění jejího dodatku ze dne 11. 7. 2021, za absolutně neplatné právní jednání ve smyslu § 588 o. z., které zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. února 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Soud proto z důvodu absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne 29. 6. 2021, ve znění jejího dodatku ze dne 11. 7. 2021, žalobu zamítl v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 700 Kč od 30. 7. 2021 do zaplacení.

14. Žalovaný dosud žalobci podle § 87 odst. 1 i. f. ZoSÚ prokazatelně nevrátil poskytnutou jistinu zápůjčky ve výši 15 700 Kč, kterou žalobce přenechal žalovanému na základě absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne 29. 6. 2021, ve znění jejího dodatku ze dne 11. 7. 2021, a to v době přiměřené jeho možnostem. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 15 700 Kč v obecné lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.“). Žalovaný podle této právní úpravy, speciální k ustanovení § 1970 o. z., nemůže být v prodlení od 30. 7. 2021, a návrh žalobce na plnění (určení doby splatnosti) částky 15 700 Kč již ke dni 29. 7. 2021 (tedy zpětně) je v rozporu s ustanovením § 87 odst. 2 ZoSÚ, protože zjevně neodpovídá možnostem žalovaného jako spotřebitele a nepředstavuje v daném případě spravedlivé uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu žalovaného a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

15. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobce, který se původně domáhal po žalovaném zaplacení částky 26 630 Kč, měl ve věci úspěch pouze z 59 % předmětu řízení (přiznáno mu bylo 15 700 Kč), a žalovaný měl ve věci úspěch ze 41 % předmětu řízení, takže soud žalobci přiznal náhradu nákladů řízení poměrně rozdělenou z 18 % (59 % minus 41 %). Uplatněné účelně vynaložené náklady řízení, které mohlo být zahájeno perfektní žalobou, spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 210 Kč, mimosmluvní odměně advokátky za poskytování právních služeb ve výši 900 Kč podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, žaloba) po 300 Kč, a 3 režijních paušálech po 100 Kč (300 Kč) podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, neboť se jednalo o občanské soudní řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, ve kterém bylo předmětem řízení peněžité plnění s tarifní hodnotou nepřevyšující 50 000 Kč, celkem tedy 2 410 Kč, z čehož 18 % činí 433,80 Kč, které soud podle § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému zaplatit k rukám advokátky, zastupující žalobce, jemuž byla přisouzena poměrně rozdělená náhrada nákladů řízení.