24 C 98/2021

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Holubem, Ph.D. ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o: nahrazení projevu vůle <b>I. Nahrazuje se souhlas žalovaného s vydáním vozidla [značka automobilu], obchodní název [anonymizována čtyři slova], typ [spisová značka], [příjmení]: [anonymizováno], barva [anonymizováno], žalobci, ze soudní úschovy, do které bylo toto vozidlo přijato usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 25. 9. 2020, č. j. [číslo jednací].</b> <b>II. Nahrazuje se souhlas žalovaného s vydáním vozidla [značka automobilu], obchodní název [anonymizována tři slova] [číslo], [příjmení]: [anonymizováno], barva [anonymizováno], žalobci, ze soudní úschovy, do které bylo toto vozidlo přijato usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 25. 9. 2020, č. j. [číslo jednací].</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 14 124 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [jméno].</b> 1. Žalobou došlou soudu dne 30. 3. 2021 se žalobce domáhal nahrazení souhlasu žalovaného s vydáním dvou vozidel ze soudní úschovy, do které byla tato vozidla přijata usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 25. 9. 2020, č. j. [číslo jednací], přičemž se jedná 1) o vozidlo [značka automobilu], obchodní název [anonymizována čtyři slova], typ [spisová značka], [příjmení]: [anonymizováno], barvy [anonymizováno] (dále též„ Vozidlo I.“ nebo„ [anonymizována tři slova]“ nebo„ [anonymizována dvě slova]“) a 2) o vozidlo [značka automobilu], obchodní název [anonymizována dvě slova], [anonymizováno] [číslo], [příjmení]: [anonymizováno], barva bílá (dále též„ Vozidlo II.“ nebo„ [anonymizována tři slova]“ nebo„ [anonymizována dvě slova]“) - společně dále též„ Vozidla“. Žalobce tvrdil, že je vlastníkem Vozidel, žalovaný nesouhlasil s vydáním Vozidel žalobci, který má na nahrazení projevu vůle žalovaného naléhavý právní zájem, neboť bez jeho souhlasu nemohou být soudem Vozidla žalobci vydána, žalobce s nimi nemůže nijak nakládat a užívat je, a tedy nemůže žádným způsobem uplatňovat svá vlastnická práva k těmto Vozidlům. Žalobce uzavřel s žalovaným, zastoupeným na základě plné moci s ověřeným podpisem žalovaného panem [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], [jméno], Slovenská republika (dále též„ pan [příjmení]“), dne 13. srpna 2019 Kúpnu zmluvu s výhradou spätnej kúpy (dále též„ Kupní smlouva I.“), na jejímž základě žalobce nabyl do svého vlastnictví Vozidlo

I. Žalobce za Vozidlo

I. řádně uhradil kupní cenu, o čemž svědčí vydané výdejové pokladní doklady ze dne 13. srpna 2019, ze dne 14. srpna 2019 a ze dne 15. srpna 2019. Z uvedených výdajových dokladů je patrné, že žalobce uhradil žalovanému za Vozidlo I. sjednanou kupní cenu ve výši 11 150 EUR. Žalobce dále uzavřel s žalovaným, zastoupeným na základě plné moci s ověřeným podpisem panem [příjmení], dne 23. srpna 2019 Kúpnu zmluvu s výhradou spätnej kúpy (dále též„ Kupní smlouva II.“, Kupní smlouva I. a Kupní smlouva II. dále též společně jako„ Kupní smlouvy“), na jejímž základě žalobce nabyl do svého vlastnictví Vozidlo

II. Žalobce žalovanému řádně uhradil i kupní cenu za Vozidlo II., o čemž svědčí vydané výdejové pokladní doklady ze dne 23. srpna 2019, ze dne 24. srpna 2019 a ze dne 25. srpna 2019, z nichž vyplývá, že žalobce uhradil žalovanému za Vozidlo II. sjednanou kupní cenu ve výši 11 000 EUR. Po uzavření Kupních smluv došlo rovněž k přeregistraci Vozidel v registru vozidel na žalobce, což je patrné z technických průkazů Vozidel. Žalobce tedy řádně nabyl vlastnické právo k Vozidlům a po zakoupení Vozidel k nim řádně vykonával své vlastnické právo. Dne 14. 7. 2020 žalobce vydal Vozidla policejnímu orgánu, o čemž svědčí Potvrzení o předběžném zajištění věci č. j. KRPT-141541-2/ČJ-2020-070416, kterým bylo potvrzeno vydání Vozidla II. a Potvrzení o předběžném zajištění věci [číslo jednací], kterým bylo potvrzeno vydání Vozidla

I. Dne 20. 7. 2020 pak žalobce zaslal policejnímu orgánu prostřednictvím svého právního zástupce sdělení k předběžnému zajištění věcí, vozidel [značka automobilu] ve smyslu § 34a odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve kterém uvedl, že má za to, že je výlučným a oprávněným vlastníkem obou Vozidel, která nabyl v dobré víře. Současně uvedl, že pokud by měl policejní orgán jakékoliv pochybnosti o vlastnickém právu žalobce k předmětným Vozidlům, nemá pravomoc Vozidla předat orgánům Slovenské republiky, nýbrž musí dojít k soudní úschově těchto Vozidel, neboť policejní orgán není oprávněn sám otázku vlastnického práva posoudit. Žalobci bylo posléze doručeno Vyrozumění policejního orgánu ze dne 21. 10. 2020, [číslo jednací] (dále jen„ Vyrozumění“), kterým mu bylo sděleno, že, jednání, pro které bylo podáno trestní oznámení, tedy zpronevěra Vozidel, je prověřováno orgány Slovenské republiky. Žalobce byl se svým nárokem na vydání Vozidel odkázán do civilního řízení jakožto osoba, která uplatňuje své právo k zajištěné věci důležité pro trestní řízení. Rovněž bylo žalobci [příjmení] sděleno, že jeho trestní oznámení bude bez provedení dalších opatření uloženo. Žalobci bylo doručeno usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 25. září 2020, č. j. [číslo jednací], kterým bylo rozhodnuto o přijetí Vozidel do soudní úschovy. Žalobce v návaznosti na uvedené usnesení podal k soudu svou Žádost o vydání vozidel ze soudní úschovy ze dne 4. listopadu 2020 (dále jen„ Žádost o vydání Vozidel“). Dne 7. prosince bylo žalobci doručeno vyjádření žalovaného k Žádosti o vydání vozidel, v němž bylo uvedeno, že žalovaný s vydáním Vozidel žalobci nesouhlasí (dále jen„ Vyjádření“). Jelikož žalovaný s vydáním Vozidel žalobci nesouhlasil, nemohla být žalobci [příjmení] ze soudní úschovy vydána. Závěrem žalobce tvrdil, že naléhavý právní zájem na nahrazení projevu vůle žalovaného je nepochybně dán, neboť bez tohoto souhlasu nemohou být soudem Vozidla vydána žalobci. Vozidla jsou v soudní úschově již více než půl roku, s čímž jsou spojeny značné ekonomické ztráty žalobce, neboť žalobce nemůže s Vozidly, tedy se svým majetkem, za který řádně uhradila kupní cenu, nikterak nakládat. Žalobce tedy nemůže Vozidla žádným způsobem užívat. Nad to Vozidla za dobu, po kterou jsou v soudní úschově, ztrácí na své hodnotě, neboť vozidla ztrácí svou hodnotu každý rok, a pokud nejsou užívána, tak se tímto neužíváním také zhoršuje jejich technický stav.

2. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 26. 8. 2021 nárok uplatněný v žalobě neuznal. Tvrdil, že je majitelem motorových vozidel [anonymizováno 5 slov], typ [spisová značka], [příjmení]: [anonymizována dvě slova] barvy a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], typ [anonymizováno] [číslo], [příjmení]: [anonymizována dvě slova] barvy, od kterých má náhradní klíče a velký technický průkaz. Tato vozidla byla žalovanému odcizena [jméno] [příjmení], na kterého prokurátor Okresní prokuratury [jméno] [příjmení] podal obžalobu k Okresnímu soudu v Bratislavě II pro přečin zpronevěry podle § 213 ods. 1, ods. 3 písm. a) zákona č. 300/2005 Z. z. Trestný zákon, ve znění pozdějších předpisů, ve smyslu uvědomění o podání obžaloby, které bylo žalovanému dne 9. 4. 2021 poštou doručeno na adresu jeho trvalého bydliště. Obviněný [jméno] [příjmení] byl uznán vinným trestním rozkazem ze dne 20. 4. 2021 ze zločinu zpronevěry podle § 213 ods. 1, ods. 3 písm. a) Trestního zákona, když tato skutečnost, která nastala na území Slovenské republiky, se týká také soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 80 Sd 4/2020, kde je dalším účastníkem řízení žalobce.

3. Při jednání žalobce na podané žalobě trval s tím, že při sjednávání kupních smluv na předmětná vozidla se [jméno] [příjmení] vykazoval vždy plnou mocí s ověřeným podpisem i technickým průkazem vozidla, měl k dispozici také klíče od vozidel. Později vyšlo najevo, že proti panu [příjmení] je vedeno nyní již pravomocné trestní řízení, ve kterém byl uznán vinným, žalobce však v době uzavření kupních smluv byl v dobré víře o skutečném prodeji. Žalovaný se u žalobce vydání předmětných vozidel nijak nedožadoval v průběhu trestního řízení, naopak vůči panu [příjmení] uplatňoval náhradu škody. Z výpovědi žalovaného v trestním řízení vyplynulo, že se na náhradě škody také dohodli. Pan [anonymizováno] disponoval v případě obou vozidel všeobecnými plnými mocmi, takže zajistil přepis obou vozidel na registru vozidel, přestože měl k dispozici velký technický průkaz pouze u jednoho z těchto vozidel.

4. Žalovaný při jednání žádal, aby mu předmětná motorová vozidla byla vrácena, neboť [jméno] [příjmení] byl v této souvislosti pravomocně odsouzen rozsudkem Okresného súdu [jméno] [příjmení] ze dne 15. 3. 2022, [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 15. 3. 2022. Žalovaný byl poškozen podvodným jednáním [jméno] [příjmení], kterému dal k dispozici velký technický průkaz vozidla [anonymizována tři slova] vzhledem k tomu, že ještě neměl k dispozici malý technický průkaz. Vozidlo [anonymizována tři slova] měl žalovaný ve svém užívání po dobu čtyř let a panu [příjmení] dal k dispozici pouze malý technický průkaz, když velký technický průkaz si ponechal. Obě vozidla byla svěřena, resp. předána panu [příjmení] za účelem pronájmu, nikoli prodeje. Žalovaný se s panem [příjmení] dohodl na náhradě škody ve výši 30 000 Euro, z této částky dosud obdržel pouze 2 000 Euro. Žalobu proti panu [příjmení] v civilním soudním řízení žalovaný zatím nepodával.

5. Soud vzal za prokázané, že žalovaný jako prodávající, zastoupený [jméno] [příjmení], na straně jedné a žalobce jako kupující na straně druhé uzavřeli dne 13. 8. 2019 písemnou Kupní smlouvu s výhradou zpětné koupě (dále též„ smlouva“), jejímž předmětem byl osobní automobil tovární značky: [anonymizováno], typ/model: [anonymizována čtyři slova], 1. registrace: 30. 4. 2010, číslo karosérie ([příjmení]): [anonymizováno], počet km na tachometru: 85 000, barva: [anonymizováno] metalíza, číslo velkého technického průkazu PE: [číslo] (dále jen„ předmět koupě“ nebo též„ [anonymizována tři slova]“ nebo„ [anonymizována dvě slova]“). Prodávající se zavázal, že kupujícímu odevzdá předmět koupě a umožní mu k němu nabýt vlastnické právo, a kupující se zavázal, že předmět koupě převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu, to vše za podmínek uvedených v této smlouvě. Smluvní stany se dohodly, že kupní cena předmětu koupě činí 11 150 EUR. Kupující kupní cenu uhradil prodávajícímu při podpisu smlouvy, když podle jednoduchých výdajových pokladních dokladů vydaných žalobcem byla žalovanému vyplacena oproti podpisu dne 13. 8. 2019 částka 5 000 EUR, dne 14. 8. 2019 částka 5 000 EUR a dne 15. 8. 2019 částka 1 150 EUR. Prodávající předmět koupě fyzicky odevzdal kupujícímu a kupující předmět koupě fyzicky převzal od prodávajícího při podpisu smlouvy. Smluvní strany prohlásily, že po uzavření této smlouvy společně vykonají osobně či prostřednictvím osob je zastupujících registraci kupujícího jako vlastníka a provozovatele předmětu koupě podle zákona [číslo] 2009 Z. z., o cestnej premávke (dále jen„ ZCP“). Smluvní strany si v čl. 6 sjednaly právo zpětné koupě, vázané na dobu trvání smlouvy o nájmu dopravního prostředku, kterou kupující jako pronajímatel poskytl předmět koupě prodávajícímu jako nájemci do dočasného užívání, včetně předpokladů a podmínek pro uplatnění tohoto práva. Tato smlouva se podle čl. 7 řídila právem Slovenské republiky, zejména zákonem [číslo] Zb., občiansky zákonník (z Kúpnej zmluvy s výhradou spätnej kúpy ze dne 13. 8. 2019 s úředně ověřeným podpisem [jméno] [příjmení], z jednoduchých výdajových pokladních dokladů ze dne 13. 8. 2019, 14. 8. 2019 a 15. 8. 2019).

6. Žalovaný jako zmocnitel udělil [jméno] [příjmení] jako zmocněnci dne 13. 8. 2019 písemnou plnou moc k zastupování při všech úkonech souvisejících s vozidlem [anonymizována dvě slova], [příjmení]: [anonymizováno], když tuto plnou moc žalovaný dne 13. 8. 2019 vlastnoručně podepsal u notářky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] v Bratislavě I. (z plné moci ze dne 13. 8. 2019 s úředně ověřeným podpisem žalovaného).

7. Do velkého technického průkazu č. [anonymizováno] [číslo] vozidla [značka automobilu], obchodní název [anonymizována čtyři slova], typ [spisová značka], [příjmení]: [anonymizováno], evidenční číslo [anonymizováno], barva [anonymizováno], byl dne 31. 1. 2020 zapsán žalobce jako vlastník vozidla a žalovaný jako držitel osvědčení (z technického průkazu č. PG [číslo]).

8. Žalovaný jako prodávající, zastoupený [jméno] [příjmení], na straně jedné a žalobce jako kupující na straně druhé dále uzavřeli dne 23. 8. 2019 písemnou Kupní smlouvu s výhradou zpětné koupě (dále též„ smlouva“), jejímž předmětem byl osobní automobil tovární značky: [anonymizováno], typ/model: [anonymizována čtyři slova], 1. registrace: [datum], číslo [anonymizováno] ([příjmení]): [anonymizováno], počet km na tachometru: 85 000, barva: bílá metalíza, číslo velkého technického průkazu [anonymizováno] [číslo] (dále jen„ předmět koupě“ nebo též„ [anonymizována tři slova]“ nebo„ [anonymizována dvě slova]“). Prodávající se zavázal, že kupujícímu odevzdá předmět koupě a umožní mu k němu nabýt vlastnické právo, a kupující se zavázal, že předmět koupě převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu, to vše za podmínek uvedených v této smlouvě. Smluvní stany se dohodly, že kupní cena předmětu koupě činí 11 000 EUR. Kupující kupní cenu uhradil prodávajícímu při podpisu smlouvy, když podle jednoduchých výdajových pokladních dokladů vydaných žalobcem byla žalovanému vyplacena oproti podpisu dne 23. 8. 2019 částka 5 000 EUR, dne 24. 8. 2019 částka 5 000 EUR a dne 25. 8. 2019 částka 1 000 EUR. Prodávající předmět koupě fyzicky odevzdal kupujícímu a kupující předmět koupě fyzicky převzal od prodávajícího při podpisu smlouvy. Smluvní strany prohlásily, že po uzavření této smlouvy společně vykonají osobně či prostřednictvím osob je zastupujících registraci kupujícího jako vlastníka a provozovatele předmětu koupě podle ZCP. Smluvní strany si v čl. 6 sjednaly právo zpětné koupě, které mohl prodávající uplatnit u kupujícího, vázané na dobu řádného a včasného hrazení rezervačního poplatku ve výši 770 EUR za každý započatý měsíc trvání práva zpětné koupě, který se prodávající zavázal hradit kupujícímu v rezervačním období. Tato smlouva se podle čl. 7 řídila právem Slovenské republiky, zejména zákonem [číslo] Zb., občiansky zákonník (z Kúpnej zmluvy s výhradou spätnej kúpy ze dne 23. 8. 2019 s úředně ověřeným podpisem [jméno] [příjmení], z jednoduchých výdajových pokladních dokladů ze dne 23. 8. 2019, 24. 8. 2019 a 25. 8. 2019).

9. Žalovaný jako zmocnitel udělil [jméno] [příjmení] jako zmocněnci dne 15. 8. 2019 písemnou plnou moc k zastupování při všech úkonech souvisejících s vozidlem [anonymizována tři slova], [příjmení]: [anonymizováno], když tuto plnou moc žalovaný dne 15. 8. 2019 vlastnoručně podepsal u notářky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] v Bratislavě (z plné moci ze dne 15. 8. 2019 s úředně ověřeným podpisem žalovaného).

10. Do velkého technického průkazu č. [anonymizováno] [číslo] vozdila [anonymizováno], obchodní název [anonymizována tři slova] [číslo], [příjmení]: [anonymizováno], evidenční číslo BL909VY, barva [anonymizováno], byl dne 31. 1. 2020 zapsán žalobce jako vlastník vozidla a žalovaný jako držitel osvědčení (z technického průkazu č. [anonymizováno] [číslo]).

11. Policejní orgán opakovaně vyzval žalobce dne 15. 5. 2020 a 25. 6. 2020 pod [číslo jednací] k vydání předmětných vozidel [anonymizována tři slova] a [anonymizována tři slova] podle § 34a odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, policejnímu orgánu v místě jejich současného uložení nebo Obvodnímu ředitelství policie [obec] I, SKPV, odboru obecné kriminality, 8. oddělení obecné kriminality, [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo], protože o jejich předběžné zajištění požádaly orgány Slovenské republiky (z výzvy policejního orgánu k vydání vozidel ze dne 25. 6. 2020). Ve svých podáních ze dne 14. 4. 2020, 9. 6. 2020, 9. 7. 2020 a 20. 7. 2020, adresovaných policejním orgánům, žalobce tvrdil, že je výlučným a oprávněným vlastníkem obou vozidel, která nabyl v dobré víře a za která řádně zaplatil sjednanou kupní cenu. Žalobce jednak upřesnil zejména místo a způsob předání obou těchto vozidel panem [příjmení], který žalobce sám kontaktoval a nabídl mu vozidla ke koupi, s čímž žalobce souhlasil, když obě vozidla převzal od pana [příjmení] zaměstnanec žalobce pan [příjmení] [příjmení] před nákupním centrem [příjmení] [jméno] [příjmení] na adrese [adresa], pokud jde o [anonymizována dvě slova] dne 13. 8. 2019 a pokud jede o [anonymizována dvě slova] dne 23. 8. 2019, jednak žalobce učinil trestní oznámení na neznámého pachatele (ze dne 9. 6. 2020), protože měl za to, že prodejem vozidel žalobci jejich původním vlastníkem (žalovaným), přijetím kupních cen za obě vozidla v celkové výši 22 150 EUR a následným podáním trestního oznámení ze strany prodávajícího nebo jeho zmocněnce pro odcizení vozidel, která byla žalobci dříve prodána, se mohl neznámý pachatel dopustit trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 trestního zákoníku, či jiného z majetkových trestných činů. Žalobce konečně namítal, že vozidla nemohou být v žádném případě vydána do Slovenské republiky. Pokud by měl policejní orgán pochybnosti o existenci vlastnického práva žalobce k předmětným vozidlům, musí vozidla uložit do soudní úschovy, neboť policejní orgán není sám oprávněn posoudit otázku, komu náleží vlastnické právo k oběma uvedeným vozidlům (z podání žalobce ze dne 14. 4. 2020, 9. 6. 2020, 9. 7. 2020 a 20. 7. 2020). Dne 14. 7. 2020 žalobce vydal obě vozidla policejnímu orgánu - Policii České republiky, Krajskému ředitelství policie Moravskoslezského kraje, územnímu odboru [obec], obvodnímu oddělení [obec], [ulice a číslo], [PSČ] [obec], o čemž bylo žalobci vydáno policejním orgánem ve vztahu k vozidlu [anonymizována dvě slova] potvrzení o předběžném zajištění věci [číslo jednací] a ve vztahu k vozidlu [anonymizována dvě slova] potvrzení o předběžném zajištění věci [číslo jednací] (z potvrzení o předběžném zajištění věcí ze dne 14. 7. 2020). Žalobci bylo doručeno vyrozumění policejního orgánu - Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje, územního odboru [obec], obvodního oddělení [obec a číslo], [ulice a číslo], [PSČ] [obec], ze dne 21. 10. 2020, [číslo jednací], o tom, že kvalifikovaným posouzením trestního oznámení žalobce nebyly zjištěny skutečnosti důvodně nasvědčující spáchání trestného činu a odůvodňující zahájení úkonů trestního řízení podle § 158 odst. 3 trestního řádu. Z vyjádření [anonymizováno] oddělení [příjmení] [jméno] [příjmení] - východ bylo zjištěno, že pod [číslo jednací] vede od 6. 2. 2020 trestní řízení pro podezření ze spáchání trestného činu zpronevěry podle § 213 odst. 1, odst. 3 písm. a) trestného zákona, jehož se měl dopustit [jméno] [příjmení] vůči předešlému majiteli vozidel [jméno] [celé jméno žalovaného], kdy [příjmení] tato vozidla užíval na základě smlouvy o nájmu dopravního prostředku a následně je prodal žalobci. Žalobce byl se svým právem k zajištěné věci důležité pro trestní řízení odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Žalobci bylo dále sděleno, že jeho trestní oznámení bude uloženo bez provedení dalších opatření (z vyrozumění policejního orgánu ze dne 21. 10. 2020).

12. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 25. září 2020, č. j. 80 Sd 4/2020-27, které nabylo právní moci dne 16. 10. 2020, ve věci Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, územní odbor [obec], obvodní oddělení [obec], [ulice a číslo], [PSČ] [obec] jako složitele, žalobce jako příjemce a žalovaného jako přihlašovatele, soud přijal do úschovy vozidlo [anonymizována tři slova], [registrační značka], mezinárodní poznávací značka SK, barva [anonymizováno], [VIN kód] a vozidlo [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno], [registrační značka], mezinárodní poznávací značka SK, barva [anonymizováno], [VIN kód]. Složitel ve svém návrhu na přijetí věcí do soudní úschovy, doručeném soudu dne 11. 9. 2020, uvedl, že předmětná vozidla byla dne 14. 7. 2020 předběžně zajištěna na základě pátrání [příjmení] [jméno] ze dne 7. 2. 2020, byla vydána příjemcem a převezena na smluvní parkoviště [příjmení] [jméno] v [obec] Odbor kriminální policie, Okresní ředitelství [jméno] [příjmení] sdělilo, že obě vozidla bude potřeba převzít do trestního řízení vedeného na Slovensku pod [anonymizována dvě slova] [číslo] 2020. Převzetí motorových vozidel však nebylo možné, neboť dosud nebylo vydáno pravomocné rozhodnutí o zajištění věci v rámci trestního řízení. O vydání obou vozidel požádal Policii ČR, obvodní oddělení [obec] přihlašovatel [celé jméno žalovaného], který je poškozeným v trestním řízení vedeném Odborem kriminální policií, Okresní ředitelství [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [anonymizována dvě slova] [číslo] 2020, s tím, že je majitelem uvedených vozidel. O vydání vozidel zároveň požádal složitel [právnická osoba], s tím, že je vlastníkem předmětných vozidel, když tato řádně od přihlašovatele [celé jméno žalovaného] odkoupil. Vzhledem k tomu, že na předběžně zajištěná vozidla podle § 34a odst. 7 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, uplatňuje nárok více subjektů a Policie ČR není za stávající situace schopna ani oprávněna existenci vlastnického práva sama posoudit, a vzhledem k uplynutí lhůty 60 dnů, po kterou může předběžné zajištění věci trvat, požádala Policie ČR o přijetí vozidel do úschovy soudu. Při právním posouzení věci Okresní soud v Novém Jičíně vycházel zejména z ustanovení § 290, § 291 odst. 2 a § 292 zákona č. 292/2013 Sb., zákon o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s “), ve spojení s ustanoveními § 6 odst. 6 a § 7 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. Podle § 291 odst. 2 z. ř. s., návrh na přijetí do úschovy musí obsahovat prohlášení složitele, který peníze, cenné papíry nebo jiné věci do úschovy skládá, že závazek, jehož předmětem jsou hodnoty skládané do úschovy, nelze splnit, protože věřitel je nepřítomen nebo je v prodlení, nebo že složitel má odůvodněné pochybnosti, kdo je věřitelem, nebo že složitel věřitele nezná; to neplatí, jde-li o povinnou úschovu. Podle § 6 odst. 6 zákona č. 273/2008 Sb., nebrání-li tomu právní důvod, policie předběžně zajištěnou věc bez zbytečného odkladu vydá osobě, u níž byla zajištěna, nebo tuto osobu vyrozumí o možnosti věc převzít, pokud a) cizí stát ve lhůtě podle odstavce 4 nedoručí žádost o zajištění nebo předání věci podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních a b) na věc neuplatní ve lhůtě podle odstavce 4 právo osoba jiná. Podle § 7 zákona č. 273/2008 Sb. jestliže na předběžně zajištěnou věc uplatňuje nárok osoba jiná, vydá se tomu, o jehož právu na věc není pochyb. Při pochybnostech se věc uloží do úschovy soudu a osoba, která si na věc činí nárok, se upozorní, aby jej uplatnila v řízení ve věcech občanskoprávních. Na základě shora uvedených skutečností soud přijal předmětná vozidla do úschovy soudu, neboť složitel - Policie ČR - není schopen ani oprávněn existenci vlastnického práva posoudit, když cizí stát ve lhůtě 60 dnů nedoručil žádost o zajištění nebo předání věci podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních a na předběžně zajištěné věci uplatnily nárok na vydání další osoby. Soud tak shledal důvody pro přijetí věcí do úschovy podle § 291 odst. 2 o. s. ř, když v tomto případě se nejednalo o povinnou úschovu podle § 80 odst. 1 věty třetí trestního řádu, neboť žádným orgánem činným v trestním řízení nebylo vydáno pravomocné usnesení o odnětí věci (z usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 25. září 2020, č. j. [číslo jednací]).

13. Prokurátor Okresnej prokuratúry [jméno] [příjmení] podal na obvineného [příjmení] [příjmení] obžalobu ze dne 31. 3. 2021 [číslo] [spisová značka], [anonymizováno]: [číslo], která byla doručena Okresnému súdu [jméno] [příjmení] dne 1. 4. 2021, pretože zistené skutočnosti nasvedčovaly tomu, že si dňa 15. 8. 2019 na adrese [anonymizováno] [číslo] v [jméno] na základe zmluvy o nájme dopravného prostriedku zapožičal tri motorové vozidlá a to: [anonymizováno 5 slov], [příjmení]: [anonymizováno] v hodnote [částka], [anonymizována čtyři slova] farba, [anonymizována dvě slova], [příjmení]: [anonymizováno] v hodnote 20 000 EUR a [anonymizována dvě slova] [anonymizována čtyři slova] farba, EČV: [anonymizováno], [příjmení]: [anonymizováno] v hodnote 14 000 EUR, za tým účelom, aby ich prenajímal vo spoločnosti [právnická osoba], respektíve [právnická osoba], v ktorej pracoval, avšak obvinený tieto motorové vozidlá [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] predal spoločnosti [právnická osoba] v Českej republike, kde za ne dostal sumu vo výške 22 150 EUR a motorové vozidlo Škoda Fabia predal v [jméno] spoločnosti [právnická osoba] za sumu vo výške 4 500 EUR, pričom týmto konaním spôsobil poškodenému [jméno] [celé jméno žalovaného] škodu v celkovej výške 39 000 EUR, teda bol odôvodnený záver, že si prisvojil cudziu vec, ktorá mu bola zverená a spôsobil tak na cudzom majetku značnú škodu, čím mal spáchať zločin: sprenevera podľa § 213 odsek 1, odsek 3 písmeno a) trestného zákona. Prokurátor vycházel mimo jiné z výpovědi svědka - poškozeného [celé jméno žalovaného] ze dne 16. 11. 2020, ze smluv o nájmu dopravního prostředku uzavřených mezi poškozeným a obviněným a z plných mocí udělených poškozeným obviněnému k zastupování při všech úkonech souvisejících s vozidly, přičemž výpověď obviněného [jméno] [příjmení] o tom, že měl plnou moc na prodej vozidel, prokurátor považoval za rozpornou s důvěryhodnou výpovědí poškozeného [celé jméno žalovaného] o tom, že plné moci v žádném případě nebyly uděleny na prodej vozidel, protože poškozený [celé jméno žalovaného] v srpnu 2019 půjčil kamarádovi [jméno] [příjmení] motorová vozidla BMW, která měla sloužit k pronájmu na [právnická osoba], kde obviněný pracoval. Poškozený [celé jméno žalovaného] vypověděl, že podepsal obviněnému [jméno] [příjmení] plné moci na úkony s vozidly BMW, protože za ním obviněný přišel s tím, že kdyby se stala s vozidlem nehoda, aby to mohl na základe plné moci řešit. Poškozený se v lednu 2020 dozvěděl od svého kamaráda, že vozidla jsou prodaná, následně se setkal s obviněným, který mu tuto skutečnost potvrdil, obviněný sa před poškodeným rozplakal a chtěl se dohodnout na splátkach. Poškozený s obviněným sepsal dohodu o zaplatení částky 30 000 EUR na účet poškozeného do konce ledna 2020. Obviněný se však následně poškozenému vyhýbal a vrátil mu v březnu 2020 pouze částku 2 000 EUR, takže mu na základě podepsané dohody stále dluží částku 28 000 EUR (z obžaloby Okresnej prokuratúry [jméno] [příjmení] ze dne 31. 3. 2021 [číslo] [spisová značka], a z 13. a 14. strany zápisnice o výsluchu svedka - poskodeného [celé jméno žalovaného] ze dne 16. 11. 2020). Poškozený - žalovaný má u sebe stále v držení velký technický průkaz č. [anonymizováno] [číslo] vozidla [značka automobilu], obchodní název [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], typ [spisová značka], [příjmení]: [anonymizováno], evidenční číslo [anonymizováno], barva [anonymizováno], podle kterého byl dne 28. 11. 2016 zapsán jako vlastník vozidla i jako držitel osvědčení (z technického průkazu č. [anonymizováno] [číslo]). Rozsudkem Okresného súdu [jméno] [příjmení] ze dne 15. 3. 2022 [číslo jednací] ([anonymizováno]: [číslo]: [číslo]), který nabyl právní moci dne 15. 3. 2022, byl obžalovaný [jméno] [příjmení] uznán vinným, že si v presne nezistenom dni mesiaca august 2019 v [jméno] na [anonymizováno] ulici [číslo] na základe zmluvy o nájme dopravného prostriedku prenajal od poškodeného [celé jméno žalovaného] motorové vozidlá: - [anonymizováno 5 slov], [příjmení]: [anonymizováno] v hodnote 5 000 EUR, - [anonymizována čtyři slova] farby, [anonymizována dvě slova], [příjmení]: [anonymizováno] v hodnote 20 000 EUR, - [anonymizována dvě slova] [anonymizována čtyři slova] farby, EČV: [anonymizováno], [příjmení]: [anonymizováno] v hodnote 14 000 EUR, a to za účelom, aby ich obvinený ďalej prenajímal prostredníctvom spoločnosti [právnická osoba], respektíve [právnická osoba], v ktorých bol zamestnaný, čo sa však nestalo, nakoľko obvinený vozidlá [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v dňoch 13. a 23. augusta 2019 predal do Českej republiky spoločnosti [právnická osoba] so sídlom [ulice a číslo], [obec] za sumu 22 150 EUR a vozidlo Škoda Fabia predal na nezistenom mieste v [jméno] spoločnosti [právnická osoba] za sumu 4 500 EUR, čím poškodenému [jméno] [celé jméno žalovaného] spôsobil škodu vo výške 39 000 EUR, teda prisvojil si cudziu vec, ktorá mu bola zverená a spôsobil tak na cudzom majetku značnú škodu, čím spáchal zločin sprenevery podľa § 213 odsek 1, odsek 3 písmeno a) trestného zákona. Za to bol odsúdený na trest odňatia slobody vo výmere 3 roky, keď výkon uloženého trestu odňatia slobody mu bol podmienečne odložený na skúšobnú dobu v trvaní 36 mesiacov a zároveň mu bol uložený probačný dohľad nad jeho správaním v skúšobnej dobe. Poškodený [celé jméno žalovaného] bol odkázaný so svojim nárokom na náhradu škody na civilný proces. Písomné vyhotovení tohto rozsudku podľa § 172 odsek 2 trestného poriadku neobsahuje odôvodnenie, pretože obžalovaný a prokurátor Okresnej prokuratúry [jméno] [příjmení] sa po jeho vyhlásení výslovne vzdali práva podať odvolanie vo vzťahu k všetkým výrokom rozhodnutia a obžalovaný sa zároveň vzdal práva na podanie odvolania aj za osoby oprávnené podať odvolanie v jeho prospech (z rozsudku Okresného súdu [jméno] [příjmení] ze dne 15. 3. 2022 č. j. 6T/33/2021-258).

14. Soud se nejprve zabýval svou pravomocí, resp. mezinárodní příslušností. Dospěl přitom k závěru, že tato je dána podle čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech („ Brusel I bis“), podle kterého osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována: a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; b) pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno; c) nepoužije-li se písmeno b), použije se písmeno a). Žalovaný, který má bydliště na území Slovenské republiky, tak může být žalován u českých soudů, neboť předmět sporu mezi žalobcem a žalovaným tvoří nároky z kupních smluv s výhradou zpětné koupě ze dne 13. 8. 2019 a 23. 8. 2019, na základě kterých byla předmětná vozidla BMW Z4 sDrive a BMW 525 xDrive dodána do České republiky.

15. Z hlediska použitelného hmotného práva soud vycházel z článku 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I.), podle něhož smlouva se řídí právem, které si strany zvolí. Vzhledem k tomu, že v obou kupních smlouvách s výhradou zpětné koupě ze dne 13. 8. 2019 a 23. 8. 2019 smluvní strany provedly volbu slovenského práva, která jasně vyplývá z čl. 7.2 těchto smluv, jenž přímo odkazuje na právo Slovenské republiky, zejména zákon [číslo] Zb., občiansky zákonník, bude pro smluvní vztah ze smlouvy o koupi předmětných vozidel mezi stranami rozhodný právní řád Slovenské republiky.

16. Analogicky soud dále vycházel z článku 11 odst. 1 a 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. 7. 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II.), podle něhož souvisí-li mimosmluvní závazkový vztah, který vzniká z jednatelství bez příkazu, s již existujícím vztahem mezi stranami, jako například smluvním vztahem nebo vztahem vzniklým z civilního deliktu, který úzce souvisí s tímto mimosmluvním závazkovým vztahem, je rozhodným právem právo, kterým se řídí uvedený existující vztah (odst. 1). Vyplývá-li ze všech okolností případu, že je mimosmluvní závazkový vztah, který vzniká z jednatelství bez příkazu, zjevně úžeji spojen s [anonymizováno] zemí, než je země uvedená v odstavcích 1, 2 a 3, použije se právo této jiné země (odst. 4). Vzhledem k tomu, že v případě obou předmětných vozidel [anonymizována tři slova] a [anonymizována tři slova] žalovaný jako zmocnitel udělil [jméno] [příjmení] jako zmocněnci ve dnech 13. 8. 2019 a 15. 8. 2019 písemné plné moci k zastupování při všech úkonech souvisejících s těmito vozidly na území Slovenské republiky, lze dovodit úzkou souvislost případného mimosmluvního závazkového vztahu, který vzniká z jednatelství bez příkazu, právě se smluvním vztahem ze smluv o koupi předmětných vozidel ze dne 13. 8. 2019 a 23. 8. 2019, takže lze za rozhodné právo i v tomto případě považovat právo Slovenské republiky, se kterým je zároveň projednávaná problematika zjevně nejúžeji spojena.

17. Podle § 290 zákona č. 292/2013 Sb., zákon o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s “), u soudu lze složit do úschovy peníze, cenné papíry a jiné movité věci hodící se k úschově za účelem splnění závazku.

18. Podle § 291 odst. 2 z. ř. s., návrh na přijetí do úschovy musí obsahovat prohlášení složitele, který peníze, cenné papíry nebo jiné věci do úschovy skládá, že závazek, jehož předmětem jsou hodnoty skládané do úschovy, nelze splnit, protože věřitel je nepřítomen nebo je v prodlení, nebo že složitel má odůvodněné pochybnosti, kdo je věřitelem, nebo že složitel věřitele nezná; to neplatí, jde-li o povinnou úschovu.

19. Podle § 292 z. ř. s., účastníkem je složitel. Po právní moci rozhodnutí o přijetí do úschovy je účastníkem také ten, pro koho jsou peníze, cenné papíry nebo jiné věci určeny (dále jen„ příjemce“), a ten, kdo uplatňuje právo na předmět úschovy.

20. Podle § 298 odst. 1 z. ř. s., předmět úschovy vydá soud příjemci na jeho žádost. Jestliže ke složení došlo proto, že někdo jiný než příjemce uplatňuje právo na vydání předmětu úschovy nebo že někdo jiný, jehož souhlasu je třeba, nesouhlasí s vydáním předmětu úschovy příjemci, je k vydání předmětu úschovy zapotřebí souhlasu všech účastníků a osoby, pro jejíž nesouhlas s plněním došlo ke složení do úschovy. Souhlasu složitele je však třeba jen tehdy, bylo-li plnění složeno pro neznámého věřitele.

21. Podle § 298 odst. 3 z. ř. s., složiteli vydá soud předmět úschovy na jeho žádost, a) jestliže příjemce projeví s tímto postupem souhlas, b) prohlásí-li příjemce soudu, že předmět úschovy nepřijímá, nebo c) nevyjádří-li se příjemce ve lhůtě stanovené soudem, ačkoliv byl na takové následky upozorněn.

22. Podle § 298 odst. 4 z. ř. s., jiné osobě, než která je uvedena v odstavcích 1 až 3, žádající o vydání předmětu úschovy, jej vydá soud jen se souhlasem složitele a příjemce.

23. Podle § 299 odst. 1 z. ř. s., byl-li souhlas s vydáním předmětu úschovy odepřen, lze jej nahradit pravomocným rozsudkem soudu, kterým bylo rozhodnuto, že ten, kdo vydání odporoval, je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy žadateli.

24. Podle § 299 odst. 2 z. ř. s., pro řízení o nahrazení souhlasu podle odstavce 1 je příslušný soud, u něhož probíhá řízení o úschově.

25. Podle § 32 odst. 2 zákona [číslo] Zb., občiansky zákonník, ve znění pozdějších předpisů (naposledy zákona [číslo] 2019 Z. z. - dále též„ SK obč. zák.“), ak splnomocnenec koná v mene splnomocniteľa v medziach oprávnenia zastupovať, vzniknú tým práva a povinnosti priamo splnomocniteľovi. Pokyny dané splnomocnencovi, ktoré nevyplývajú z plnomocenstva, nemajú vplyv na právne účinky konania, ibaže by boli známe osobám, voči ktorým splnomocnenec konal.

26. Podle § 33 odst. 1 SK obč. zák., ak splnomocnenec prekročil svoje oprávnenie vyplývajúce z plnomocenstva, je splnomocniteľ viazaný, len pokiaľ toto prekročenie schválil. Ak však splnomocniteľ neoznámi osobe, s ktorou splnomocnenec konal, svoj nesúhlas bez zbytočného odkladu po tom, čo sa o prekročení oprávnenia dozvedel, platí, že prekročenie schválil.

27. Podle § 588 SK obč. zák., z kúpnej zmluvy vznikne predávajúcemu povinnosť predmet kúpy kupujúcemu odovzdať a kupujúcemu povinnosť predmet kúpy prevziať a zaplatiť zaň predávajúcemu dohodnutú cenu.

28. Podle čl. 1 ústavního zákona č. 542/1992 Sb., o zániku [obec] a Slovenské Federativní Republiky, uplynutím dne 31. prosince 1992 zaniká [ulice] a [ulice] Federativní Republika (odst. 1). Nástupnickými státy [obec] a Slovenské Federativní Republiky jsou Česká republika a Slovenská republika (odst. 2).

29. Podle čl. 2 ústavního zákona č. 542/1992 Sb., o zániku [obec] a Slovenské Federativní Republiky, působnost [obec] a Slovenské Federativní Republiky, která jí byla svěřena ústavními a jinými zákony, přechází na Českou republiku a na Slovenskou republiku dnem 1. ledna 1993.

30. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Od doby, kdy do 31. 12. 1992 platil na území [obec] a Slovenské Federativní Republiky (dále„ ČSFR“) zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, resp. zákon [číslo] Zb., občiansky zákonník, došlo na území České republiky s účinností od 1. 1. 2014 k nahrazení tohoto občanského zákoníku (č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen„ CZ obč. zák.“) zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zatímco na území Slovenské republiky zůstal zákon [číslo] Zb., občiansky zákonník nadále účinný (od 1. 1. 1993 dosud - dále jen„ SK obč. zák.“). Dlužno konstatovat, že znění citovaných ustanovení § 32 odst. 2 a § 33 odst. 1 SK obč. zák. je naprosto identické se zněním ustanovení § 32 odst. 2 a § 33 odst. 1 CZ obč. zák. a nedoznalo v době po zániku ČSFR žádných změn. Pro úplnost a lepší přehlednost lze uvést citace rozhodných ustanovení slovenského práva také v českém jazyce (odpovídají zcela znění § 32 odst. 2 a § 33 odst. 1 CZ obč. zák.): „ Podle § 32 odst. 2 SK obč. zák. (a také CZ obč. zák.), jedná-li zmocněnec jménem zmocnitele v mezích oprávnění zastupovat, vzniknou tím práva a povinnosti přímo zmocniteli. Pokyny dané zmocněnci, které nevyplývají z plné moci, nemají vliv na právní účinky jednání, ledaže by byly známé osobám, vůči kterým zmocněnec jednal. Podle § 33 odst. 1 SK obč. zák. (a také CZ obč. zák.), překročil-li zmocněnec své oprávnění vyplývající z plné moci, je zmocnitel vázán, jen pokud toto překročení schválil. Neoznámí-li však zmocnitel osobě, se kterou zmocněnec jednal, svůj nesouhlas bez zbytečného odkladu po tom, co se o překročení oprávnění dozvěděl, platí, že překročení schválil.“ 31. Zároveň je třeba uvést, že (obě) tato ustanovení (do 31. 12. 2013) byla, resp. (dosud) jsou soudy jak [obec], tak i Slovenské republiky v rozhodovací (judikatorní) praxi vykládána (interpretována) naprosto shodně. Uvedený závěr je podložen například relevantní částí rozsudku Krajského súdu Banská Bystrica ze dne 19. 6. 2013 sp. zn. 17Co [číslo] (ECLI:SK:KSBB: [číslo]: [číslo]), podle kterého:„ Podľa ust. § 32 ods. 2 Občianskeho zákonníka, ak splnomocnenec koná v mene splnomocniteľa v medziach oprávnenia zastupovať, vzniknú tým práva a povinnosti priamo splnomocniteľovi. Pokyny dané splnomocnencovi, ktoré nevyplývajú z plnomocenstva, nemajú vplyv na právne účinky konania, iba že by boli známe osobám, voči ktorým splnomocnenec konal. Podľa ust. § 33 ods. 1 Občianskeho zákonníka, ak splnomocnenec prekročil svoje oprávnenie vyplývajúce z plnomocenstva, je splnomocniteľ viazaný, len pokiaľ toto prekročenie chválil. Ak však splnomocniteľ neoznámi osobe, s ktorou splnomocnenec konal, svoj nesúhlas bez zbytočného odkladu po tom, čo sa o prekročení oprávnenia dozvedel, platí, že prekročenie schválil. Po preskúmaní veci odvolací súd konštatuje, že z obsahu Dohody o plnomocenstve nemožno ustáliť, že by odporkyňa prekročila rozsah oprávnenia vyplývajúceho z obsahu predmetnej dohody, tak ako to tvrdí navrhovateľka. Absencia nesúhlasu s prekročením oprávnenia konať v mene zastúpeného znamená, že platí nevyvrátiteľná právna domnienka, že splnomocniteľ prekročenie oprávnenia splnomocnenca konať za splnomocniteľa schválil. V danom prípade však, tak ako bolo vyššie uvedené, z obsahu Dohody o plnomocenství nevyplýva, že by odporkyňa (splnomocnenec) pri uzatváraní kúpnej zmluvy prekročila rozsah splnomocnenia.“ 32. Podle právní teorie a rozhodovací praxe, vyjádřené například v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky (dále jen„ Nejvyšší soud“) ze dne 20. 12. 1995, sp. zn. Odon 28:„ Je třeba rozlišovat právní vztahy mezi zmocnitelem a zmocněncem, vzniklé na základě dohody o plné moci (§ 23 obč. zák.) a právní vztahy mezi zmocnitelem a osobami třetími, které vznikají v důsledku právních úkonů zmocněnce, učiněných jménem zmocnitele na základě plné moci. Pro vymezení rozsahu oprávnění zmocněnce jednat za zmocnitele není dohoda o plné moci právně významná; rozhodující je rozsah oprávnění, uvedený v plné moci, která je právním úkonem zmocnitele, jímž se dává třetím osobám najevo, že zmocněnec je oprávněn zastupovat zmocnitele v rozsahu plné moci uvedeném. Pokyny dané zmocnitelem zmocněnci, případně jakákoliv omezení, která nevyplývají z plné moci (mohou však být obsažena například v dohodě o plné moci) nemají vliv na právní účinky jednání zmocněnce vůči třetím osobám, nebyly-li třetím osobám známy (§ 32 odst. 2 obč. zák.). Pro obsah plné moci je rozhodující učiněný projev vůle; vnitřní výhrady nemají právní význam. Platné právo tak stojí na principu ochrany dobré víry třetích osob, jednajících se zmocněncem.“ 33. Tyto právní závěry jsou potvrzovány také pozdější judikaturou Nejvyššího soudu, prezentovanou zejména v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2013, sp. zn. 31 Cdo 2038/2011, podle kterého:„ Soudní judikatura i obecně uznávaná komentářová literatura jsou zajedno v názoru, že při zastoupení na základě plné moci je třeba rozlišovat mezi dohodou o plné moci (§ 23 obč. zák.) a samotnou plnou mocí (§ 31 odst. 1 obč. zák.) Dohoda o plné moci (zmocnění) neboli dohoda o zastoupení je smlouva mezi zmocnitelem a zmocněncem, kterou se zmocněnec zavazuje zastupovat zmocnitele v dohodnutém rozsahu, popřípadě za dohodnutých podmínek. Uzavřením této dohody (typově např. smlouvy příkazní či mandátní) vzniká vnitřní právní vztah zastoupení mezi zmocnitelem a zmocněncem. [příjmení] moc je jednostranný právní úkon zmocnitele, určený (adresovaný) třetí osobě (osobám), v němž zmocnitel prohlašuje, že si zvolil zmocněnce, aby ho v rozsahu uvedeném v této plné moci zastupoval; plná moc z hlediska obsahu právního úkonu osvědčuje, resp. deklaruje navenek, že mezi zmocnitelem a zmocněncem existuje smluvní právní vztah zastoupení, vzniklý na základě dohody o zmocnění (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 1996, sp. zn. 2 Cdon 1007/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura [číslo] ročník 1997, pod [číslo] dále již shora zmiňovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, a Švestka, J., [příjmení], J., [příjmení], M., [příjmení], M. a kol. Občanský zákoník I. § 1 až 459. Komentář.

2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 302, dále jen Komentář). Protože plná moc představuje osvědčení o existenci a rozsahu zastoupení, jež zmocnitel vystavuje zmocněnci pro účely jeho jednání s třetími osobami, je pro vymezení rozsahu oprávnění zmocněnce jednat za zmocnitele rozhodující obsah plné moci. Jedná-li zmocněnec jménem zmocnitele v mezích oprávnění uděleného mu v plné moci, vznikají práva a povinnosti přímo zmocniteli (právními úkony, jež zmocněnec jeho jménem v mezích plné moci učinil, je vázán). Má-li být rozsah zmocněncova oprávnění jednat za zmocnitele omezen, musí být toto omezení výslovně vyjádřeno v plné moci. Přitom obdobně jako věcné omezení, tj. na provedení určitého právního úkonu, může být plná moc omezena i na určitý časový úsek. Jakékoli interní pokyny, příkazy, zákazy, omezení, či výhrady stanovené v dohodě o zmocnění, avšak nevyjádřené v samotné plné moci, nemají vůči třetím osobám žádné právní účinky, ledaže jim jsou známy (§ 32 odst. 2 obč. zák.). To platí i o časovém omezení dohody o zmocnění; má-li být zmocněncovo oprávnění omezeno časem, musí mu zmocnitel udělit plnou moc, z jejíhož obsahu takové omezení pro třetí osoby vyplývá. Tato úprava je projevem principu ochrany dobré víry třetích osob, kterým je zpravidla znám pouze obsah plné moci, a nikoli obsah dohody o zmocnění. Jestliže zmocnitel vystaví zmocněnci plnou moc, jež obsahově nekoresponduje s jejich dohodou o zmocnění (tj. v rozporu s dohodou o zmocnění neobsahuje v ní sjednaná omezení), musí nést rizika s tím spojená. Jde totiž (jak již bylo výše řečeno) o jeho jednostranný právní úkon, jímž vůči třetím osobám prohlašuje, v jakém rozsahu je zmocněnec oprávněn jeho jménem jednat; je tedy na něm, aby zmocněnci udělil plnou moc obsahově shodnou s dohodou o zmocnění (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 1995, sp. zn. Odon 28, uveřejněný v časopise Právní rozhledy, svazek 3, ročník 1996, str. 117, a Komentář, s. 306).“ 34. V projednávané věci vyšlo jednoznačně a nepochybně najevo, že žalovaný jako zmocnitel udělil [jméno] [příjmení] jako zmocněnci dne 13. 8. 2019 a 15. 8. 2019 písemné plné moci k zastupování při všech úkonech souvisejících s předmětnými vozidly [anonymizována tři slova] a [anonymizována tři slova], jež mají povahu všeobecných (generálních) plných mocí, ve kterých rozsah oprávnění zmocněnce jednat za zmocnitele není žádným způsobem omezen. Zároveň je zřejmé, že žalovaný vystavil [jméno] [příjmení] takové plné moci, jež obsahově nekorespondují s jejich vzájemnou dohodou o zmocnění, neboť neobsahují žádná omezení z hlediska nepřípustnosti prodeje předmětných vozidel, takže žalovaný musí nést rizika spojená s tím, že třetím osobám, jednajícím s [jméno] [příjmení], nemohlo být z obsahu plných mocí žádným způsobem dáno najevo, že zmocněnec není oprávněn zastupovat zmocnitele v rozsahu uvedeném v plné moci, v daném případě tedy při prodeji předmětných vozidel. Pokyny udělené, popřípadě omezení daná [jméno] [příjmení] žalovaným, obsažená v ústní dohodě o plné moci mezi nimi, vztahující se pouze k pronájmu předmětných vozidel společnosti [právnická osoba], respektive [právnická osoba], popřípadě k řešení případných nehod s těmito vozidly, která jednak ze samotných písemných plných mocí ze dne 13. 8. 2019 a 15. 8. 2019 nikterak nevyplývají, jednak nebyly žalobci ani prokazatelně známy, nemají žádný vliv na právní účinky jednání zmocněnce vůči třetím osobám, tedy ani vůči žalobci. Nic takového ostatně žalovaný v průběhu soudního řízení netvrdil ani neprokázal. Za situace, kdy žalobci byl znám pouze obsah písemných plných mocí ze dne 13. 8. 2019 a 15. 8. 2019, a nikoli obsah ústní dohody o zmocnění uzavřené mezi [jméno] [příjmení] a žalovaným, kterému však jako zmocniteli nic nebránilo v tom, aby zmocněnci udělil plnou moc obsahově shodnou s dohodou o zmocnění, je třeba uplatnit princip ochrany dobré víry třetích osob, jednajících se zmocněncem, který se v daném případě (ad hoc) projeví jako princip ochrany dobré víry žalobce v to, že skutečně jednal s [jméno] [příjmení] jako zmocněncem žalovaného, oprávněným k prodeji předmětných vozidel podle kupních smluv s výhradou zpětné koupě ze dne 13. 8. 2019 a 23. 8. 2019, na základě kterých vlastnické právo k vozidlům [anonymizována tři slova] a [anonymizována tři slova] přešlo z žalovaného jako prodávajícího na žalobce jako kupujícího ve smyslu ustanovení § 588 SK obč. zák. Soud proto žalobci jako novému vlastníkovi předmětných vozidel vyhověl a nahradil souhlas žalovaného s vydáním těchto vozidel ze soudní úschovy, do které byla tato vozidla přijata pravomocným usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 25. 9. 2020, č. j. [číslo jednací].

35. Žalobci, který měl ve věci plný úspěch, přiznal soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl. Uplatněné účelně vynaložené náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 500 Kč, mimosmluvní odměně advokáta za poskytování právních služeb ve výši 7 500 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7 bodem 5. a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, účast na jednání soudu dne 1. 6. 2022) po 2 500 Kč, náhradě hotových výdajů po 300 Kč za 3 úkony právní služby podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 900 Kč, cestovném k jednání u Okresního soudu v Novém Jičíně dne 1. 6. 2022 v celkové výši 1 660 Kč, vypočteném jako součet náhrady za spotřebované pohonné hmoty při cestě substituta zástupce žalobce z [obec] do [obec] a zpět v celkové vzdálenosti 270 km (2 x 135 km) vypůjčeným osobním automobilem Toyota C-HR, [registrační značka] při průměrné kombinované spotřebě 3,9 litrů na 100 km a ceně 37,10 Kč za 1 litr pohonné hmoty benzinu automobilového 95 oktanů podle § 158 odst. 2, 3 a 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce ve spojení s § 4 písm. a) vyhlášky č. 511/2021 Sb. (391 Kč) a sazby základní náhrady za 1 km jízdy u osobních silničních motorových vozidel ve výši 4,70 Kč při vzdálenosti 270 km podle § 157 odst. 4 písm. b) zákoníku práce ve spojení s § 1 písm. b) vyhlášky č. 511/2021 Sb. (1 269 Kč), náhradě za promeškaný čas cestou k soudnímu jednání v celkové výši 800 Kč podle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. odpovídající osmi započatým půlhodinám po 100 Kč, a náhradě za DPH v sazbě 21 % z částky 8 400 Kč ve výši 1 764 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem tedy náklady řízení ve výši 14 124 Kč, které soud podle § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému zaplatit k rukám advokáta, zastupujícího žalobce, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení.