26 C 17/2026

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Komzákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 10 038 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do datum.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou, doručenou soudu dne datum, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba., uzavřela se žalovaným dne datum Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalované úvěr. Smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách věřitele www.pujckaplus.cz, na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla, čísla účtu a e-mailové adresy. Výstupem registrace je profil klienta (karta klienta). Na základě úspěšné registrace byla žalované založena klientská sekce a sděleny přístupové údaje do systému LeaderFin. Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru a tuto žádost potvrdila pomocí elektronického kódu zaslaného žalované pomocí SMS. Žádost žalované byla schválena a žalované byl dne datum poskytnut úvěr ve výši částka, a to převodem na účet č. č. účtu. Žalovaná se zavázala splatit úvěr jednorázově do datum společně se sjednanými úroky a poplatkem za úvěr. Žalovaná svůj závazek porušila a dne datum se dostala do prodlení se zaplacením. Smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou dne datum, postoupila společnost právnická osoba. jako původní věřitel pohledávku za žalovanou společnosti právnická osoba a dne datum následně společnost právnická osoba postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni. Žalovaná do dnešního dne dlužnou částku neuhradila a žalobkyně požaduje po žalované zaplacení jistiny ve výši částka, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši částka, úroku ve výši částka a smluvní pokuty ve výši částka (0,1 % denně z jistiny úvěru od datum do datum). Příslušenství pohledávky představuje zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Výzvou právní zástupkyně žalobkyně byl žalovaná vyzývána k zaplacení dlužné částky, na výzvu nereagovala a dlužnou částku do dnešního dne neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstal nečinná. Soud v souladu s ustanovením § 115a) občanského soudního řádu ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem soudu projevili souhlas. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba. uzavřela s žalovanou dne datum Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalované částku ve výši částka, kterou se žalovaná zavázala splatit s poplatkem za úvěr ve výši částka a s úrokem ve výši částka, do datum. Zápůjční úroková sazba činila 36,5 % ročně a RPSN činila 773,59 %. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a předsmluvní formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. V případě prodlení dlužníka s placením peněžitých závazků vyplývajících ze smlouvy, je úvěrující oprávněna od smlouvy odstoupit a dlužník je povinen uhradit úvěrujícímu zákonný úrok z prodlení, smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení z nesplacené jistiny úvěru a poplatky spojené s pozdním splácením úvěru za podmínek uvedených ve VOP (ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum, z předsmluvního formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Úvěr ve výši částka byl žalované poskytnut dne datum převodem na účet č. č. účtu (z potvrzení o provedené platbě). Dle tvrzení žalobkyně žalovaná k dnešnímu dni neuhradila žádnou částku a dluh žalované činí na jistině částka, na poplatku za poskytnutí úvěru částka, na úroku částka a na smluvní pokutě částka (0,1 % denně z jistiny ve výši částka od datum do datum). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovanou postoupena společnosti právnická osoba a následně dne datum společnost právnická osoba postoupila pohledávku žalobkyni (ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a ze dne datum). Výzvou ze dne datum, která obsahovala oznámení o postoupení pohledávky, byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky (z předžalobní upomínky ze dne datum, včetně podacího lístku).

4. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

6. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku v platném znění (zák. č. 89/2012 Sb.) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

7. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (zákon o spotřebitelském úvěru, dále též ZoSÚ) ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 87 odst. 2 ZoSÚ je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

11. Uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba. a žalovanou, byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru, podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Předchůdkyně žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaná vystupovala jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele a poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka odst. 26). Nejvyšší správní soud ČR v citovaném rozhodnutí zformuloval závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne datum spisové značky spisová značka, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

13. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne datum zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

14. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované z údajů poskytnutých žalovanou při podání žádosti o úvěr a z výpisů z účtu žalované za období od prosince 2024 do února 2025. Žalovaná před uzavřením úvěrové smlouvy uvedla, že je zaměstnaná jako uklízečka u společnosti právnická osoba, spol. a pobírá čistý měsíční příjem ve výši částka, mimo to pobírá sociální dávky ve výši částka. Žalovaná bydlí ve vlastním domě/bytě a čistý měsíční příjem její domácnosti činí částka. Náklady na služby a energie žalovaná uvedla ve výši částka. K prokázání žalovanou tvrzených údajů pak žalobkyně doložila pouze výpisy z účtu žalované. Z těchto vzal soud za prokázanou výši mzdy žalované a rovněž výši pobíraných sociálních dávek. Soud má však za to, že se právní předchůdce žalobkyně nedostatečně zabýval prověřováním výdajové stránky finanční situace žalované, když jediným tvrzeným výdajem žalované je částka částka za náklady na služby a energie. Schopnost řádně splácet úvěr není určena pouze výší příjmu, ale celou řadou dalších faktorů, zejména výší reálných výdajů, otázkou životního stylu či skutečností, zda dlužník nesplácí současně i jiné splátky. Právě výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobkyně povinnost řádně zkoumat, aby mohla srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis jejich příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je její reálná schopnost uvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet. Z výpisů z účtu žalované, konkrétně z výpisu za leden a únor 2025 však vyplývá, že suma výdajů znatelně přesahuje sumu příjmů žalované za dané měsíce, přičemž s touto skutečností se předchůdce žalobkyně nijak nevypořádal. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že úvěrující splnila své zákonné povinnosti a před uzavřením smlouvy řádně posoudila schopnost žalované úvěr řádně splácet ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

15. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru s odkazem na výše citovanou judikaturu. Z těchto důvodů požadované plnění z titulu smlouvy považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

16. Žalovaná od předchůdkyně žalobkyně obdržel částku částka, kterou do dnešního dne nevrátila. Tato částka představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku částka.

17. Co se týče úroků z prodlení, v souladu s ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit dlužnou jistinu v době přiměřené svým možnostem. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní v tomto směru zatěžuje spotřebitele, tj. žalovanou (srovnej rozsudek Krajského soudu v adresa č.j. spisová značka). Žalovaná v řízení byl pasivní, netvrdila a neprokazovala, že nebylo v jejích možnostech a schopnostech dlužnou jistinu vrátit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, proto má soud za to, že žalovaná byla schopna plnit po výzvě žalobkyně ze dne datum (předžalobní upomínka včetně podacího lístku). Dopisem ze dne datum byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do 7 dnů od data doručení tohoto oznámení (odeslání dopisu prokázáno podacím archem právnická osoba). Žalobkyně netvrdila a neprokazovala, kdy byl tento přípis žalované skutečně doručen. Soud tedy vycházel ze zákonné domněnky dojití třetí pracovní den (srov. ustanovení § 573 o. z.) ve spojení s lhůtou k plnění, tj. dne datum nastala splatnost dlužné částky a od následujícího dne, tj. od datum, je žalovaná v prodlení se zaplacením dlužné částky ve smyslu § 1968 o. z. Žalobkyni tak od tohoto dne náleží i úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

18. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od datum do zaplacení, která představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. podle poměru úspěchu ve věci tak, že soud uložil žalované zaplatit žalobkyni 40 % nákladů, které jí vznikly. Náklady žalobkyně jsou tvořeny odměnou za právní služby ve výši částka (tři úkony právní služby po částka podle § 14b advokátního tarifu – převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba), paušální náhradou výdajů ve výši částka (§ 14b odst. 6 advokátního tarifu), náhradou daně z přidané hodnoty ve výši částka a soudním poplatkem ve výši částka. Celkem tedy žalobkyni vznikly náklady ve výši částka. Soud uložil žalované nahradit žalobkyni poměrnou část ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.