26 C 35/2026

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Markétou Komzákovou ve věci žalobkyně: B2 Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 15 124,90 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 22,99 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, doručenou soudu dne , datum, , se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 22,99 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, . uzavřela dne , datum, se žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání platební karty č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované úvěrový rámec ve výši , částka, . Tento úvěrový rámec byla žalovaná povinna splácet v měsíčních splátkách v minimální výši 2 % z částky, která byla vyčerpána v předcházejících měsících. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. S ohledem na porušení povinností ze smlouvy předchůdkyně žalobkyně využila svého oprávnění a ke dni , datum, celou dlužnou částku zesplatnila. Ke dni zesplatnění, tj. k , datum, činila dlužná částka celkem , částka, a skládala se z jistiny ve výši , částka, , z poplatků ve výši , částka, a z kapitalizovaného úroku ve výši , částka, . Pohledávka za žalovanou byla na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, , s účinností ke dni , datum, , postoupena žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Ke dni postoupení pohledávky, tj. k , datum, činila dlužná částka celkem , částka, a skládala se z jistiny ve výši , částka, , z poplatků ve výši , částka, a z kapitalizovaného úroku ve výši , částka, . Ačkoliv byla žalovaná vyzývána k úhradě, dlužnou částku do dnešního dne neuhradila.

3. Usnesením soudu, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , byla žalobkyně vyzvána, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení písemně doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem předchůdkyně žalobkyně posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalované splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství a dále aby uvedla, kdy a v jakých částkách žalovaná čerpala úvěr a kolik načerpala celkem, kdy a v jakých částkách žalovaná splácela poskytnutý úvěr (kolik uhradila bez přirostlých úroků a poplatků) a na co byly splátky žalované započteny, u jistiny ve výši , částka, aby specifikovala, jakým způsobem byla vypočtena, u kapitalizovaného úroku ve výši , částka, aby uvedla, z jakých částek, jakou sazbou, za jak dlouhou dobu (od kdy, do kdy) a v jaké výši došlo ke kapitalizaci úroku a u poplatků ve výši , částka, , za jaké služby jsou požadovány a z čeho vyplývá jejich výše., právnická osoba, doplnění žaloby ze dne , datum, žalobkyně uvedla, že dle Smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. , hodnota, ze dne , datum, se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky až do výše úvěrového rámce, tj. částky , částka, . Úroková sazba pro hotovostní čerpání a bezhotovostní čerpání byla sjednána ve výši 22,99 % ročně. Žalovaná se zavázala splácet dlužnou částku prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 % z celkových vyčerpaných peněžních prostředků, datum splatnosti i konkrétní výše splátky bylo vždy uvedeno v měsíčním výpisu z účtu. Z platební historie vyplývá, že v období od , datum, do , datum, činí dlužná částka , částka, . Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas a dostala se do prodlení se splátkami za měsíc březen 2025 až červenec 2025. Ke dni , datum, došlo k zesplatnění úvěru s tím, že do , datum, měla žalovaná dlužnou částku uhradit. Žalovaná v období od , datum, do , datum, vyčerpala finanční prostředky v souhrnné výši , částka, . Na úhradu načerpané jistiny žalovaná splatila celkem , částka, . Rozdíl mezi těmito částkami ve výši , částka, tvoří dlužnou jistinu. Žalovaná byla povinna hradit smluvní úrok ve výši 22,99 % ročně. Ke dni zesplatnění úvěru činil nesplacený zůstatek tohoto smluvního úroku , částka, . V důsledku prodlení žalované po zesplatnění úvěru pak za období od , datum, do , datum, naběhl další úrok v celkové výši , částka, . Celkový kapitalizovaný úrok činí , částka, . Poplatky ve výši , částka, jsou tvořeny neuhrazenými poplatky ve výši , částka, (5 x poplatek ve výši , částka, za zaslání upomínky) + , částka, (3 x poplatek ve výši , částka, za přečerpání úvěrového rámce) + , částka, (5 x poplatek ve výši , částka, za vedení karty).

5. V rámci procesu uzavírání smlouvy proběhlo posouzení úvěruschopnosti žalované na základě informací získaných přímo od žalované a z nezávislých externích zdrojů. Při úvodním jednání žalovaná vyplnila dne , datum, Žádost o úvěr, ve kterém uvedla veškeré údaje k příjmům a výdajům, která jí při vyplnění žádosti byly známy. Příjmy žalované byly ověřeny na základě doložených příjmů za období 3 měsíců předcházejících žádosti o úvěr, dále byly provedeny dotazy do databází (insolvenční rejstřík, bankovní a nebankovní registr klientských informací, databáze MVČR) umožňujících posouzení úvěruschopnosti, které ke dni schválení úvěru nevykazovaly negativní záznamy bránící poskytnutí úvěru. Do výdajů žalované byly započteny výdaje žalované doložené v žádosti o úvěr, dále pak částka životního minima dle nařízení vlády, částka normativních nákladů na bydlení a výše dosavadních měsíčních splátek závazků. Předchůdkyně žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela z čistého měsíčního příjmu žalované ve výši , částka, , přičemž zohlednila interní měsíční splátky ve výši , částka, a životní náklady žalované ve výši , částka, . Zbývající disponibilní částka tak činila , částka, . V žádosti o úvěr žalovaná svým podpisem stvrdila pravdivost, úplnost a přesnost údajů o své finanční a rodinné situaci. Předchůdkyně žalobkyně údaje poskytnuté žalovanou následně validovala prostřednictvím externích registrů a podrobila je výše popsanému matematickému modelu a díky tomu dospěla k závěru o schopnosti žalované úvěr splácet.

6. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná. Soud v souladu s ustanovením § 115a) občanského soudního řádu ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem soudu projevili souhlas. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

7. Z nich vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, . uzavřela dne , datum, se žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání platební karty č. , hodnota, , na jejímž základě žalované poskytla úvěrový rámec do výše , částka, , který mohla žalovaná čerpat prostřednictvím kreditní karty. Minimální splátka činila 2 % z vyčerpaného úvěrového rámce. Roční úroková sazba činila 22,99 %, RPSN činila 38,48 %. Celková částka splatná spotřebitelem činila , částka, . Součástí smlouvy byl Sazebník poplatků, z něhož vyplývá poplatek za zaslání upomínky , částka, , poplatek za vedení karty , částka, a poplatek za přečerpání úvěrového rámce , částka, . V případě, že se klient ocitne v prodlení se splněním jakékoli pohledávky banky, překročí úvěrový rámec nebo se banka dozví o existenci dalšího dluhu klienta po splatnosti, nebo pokud je proti klientovi zahájen soudní výkon rozhodnutí nebo exekuční řízení, je banka oprávněna prohlásit úvěr za ihned splatný a požádat klienta o jejich předčasné splacení (ze Smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání platební karty č. , hodnota, , ze Sazebníku poplatků za produkty a služby platného od , datum, ). Žalovaná v rámci úvěrového rámce vyčerpala částku ve výši , částka, a zaplatila celkovou částku ve výši , částka, (z platební historie). Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, z tohoto důvodu předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši , částka, do , datum, (z upomínky – rozhodnutí o zesplatnění ze dne , datum, ). Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, (ze Smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postupovaných pohledávek a potvrzení o úplatě). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou (z výzvy ze dne , datum, včetně podacího archu).

8. V „Žádosti o úvěr“ že žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí u rodičů od , Datum narození žalované, , právnická osoba, . jako dělnice na dobu neurčitou. Dále uvedla, že její průměrný čistý měsíční příjem za poslední 3 měsíce činí , částka, , příjem ostatních členů domácnosti činí , částka, a vyživované osoby jsou 2.

9. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 1879 občanského zákoníku v platném znění (zák. č. 89/2012 Sb.) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Předchůdkyně žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaná při uzavření smlouvy vystupovala jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne , datum, spisové značky , spisová značka, , z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

17. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.

18. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne , datum, zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

19. Zejména nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18 (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v , adresa, . Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48, musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele (tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem), uplatní pouze v případě, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

20. S ohledem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C -679/18 a na články 8 a 23 směrnice 2008/48 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, ).

21. V projednávané věci, z výše uvedených skutečností nelze dovodit, že by předchůdkyně žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru. Posouzení úvěruschopnosti bylo založeno převážně na údajích sdělených samotnou žalovanou, aniž by tyto údaje byly dostatečně kriticky vyhodnoceny ve vzájemných souvislostech a ve vztahu k její reálné finanční situaci. Ačkoli žalovaná uvedla čistý měsíční příjem ve výši , částka, , z údajů uvedených v žádosti o úvěr současně vyplývají skutečnosti, které měly vést k důkladnějšímu ověření, zejména fakt, že žalovaná je svobodná, avšak vyživuje dvě osoby, což může indikovat zvýšené finanční zatížení. Tyto skutečnosti však nebyly dále individuálně prověřeny ani doplněny. Zároveň předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti neměla k dispozici žádné listiny prokazující skutečné výdaje žalované (např. náklady na bydlení či další životní náklady). Posouzení tak neodráželo reálnou ekonomickou situaci žalované. Pouhé formální ověření údajů prostřednictvím registrů dlužníků, které nevykazovaly negativní záznamy, nemůže samo o sobě nahradit komplexní a individuální posouzení úvěruschopnosti. Věřitel je přitom povinen aktivně zkoumat nejen existenci závazků, ale i skutečnou schopnost spotřebitele dostát svým budoucím závazkům s ohledem na jeho příjmy, výdaje a rodinnou situaci.

22. Vzhledem k tomu, že předchůdkyně žalobkyně věrohodným způsobem neprověřila skutečné příjmy a výdaje žalované na základě aktuálních, nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací a v otázce výdajů vycházela toliko ze statistických údajů, nelze než uzavřít, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudila s odbornou péčí schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr.

23. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle ustanovení § 86 a 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Proto plnění z titulu smlouvy (včetně sjednaných úroků a poplatků) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

24. Žalovaná od předchůdkyně žalobkyně za dobu trvání úvěrového vztahu načerpala částku ve výši , částka, a uhradila částku , částka, . Žalovaná tedy splnila více než načerpala a bezdůvodné obohacení žalované tedy nevzniklo. Z tohoto důvodu soud žalobu zamítl, neboť z neplatné smlouvy nevznikla žalované žádná další povinnost než vrátit vše, co získala, což již učinila.

25. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná byla v řízení úspěšná, nicméně podle obsahu spisu jí žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.