26 C 62/2026

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Markétou Komzákovou ve věci žalobkyně: B2 Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 31 028,59 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, doručenou soudu dne , datum, , se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, . uzavřela dne , datum, se žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání platební karty č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované úvěrový rámec ve výši , částka, . Tento úvěrový rámec byla žalovaná povinna splácet v měsíčních splátkách v minimální výši 2 % z částky, která byla vyčerpána v předcházejících měsících. Smlouvou byl sjednán smluvní úrok ve výši 22,9 % ročně. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. S ohledem na porušení povinností ze smlouvy předchůdkyně žalobkyně využila svého oprávnění a ke dni , datum, celou dlužnou částku zesplatnila. Ke dni zesplatnění, tj. k , datum, činila dlužná částka celkem , částka, a skládala se z jistiny ve výši , částka, , z poplatků ve výši , částka, a z kapitalizovaného úroku ve výši , částka, . Pohledávka za žalovanou byla na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, , s účinností ke dni , datum, , postoupena žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne , datum, . Ke dni postoupení pohledávky, tj. k , datum, činila dlužná částka celkem , částka, a skládala se z jistiny ve výši , částka, , z poplatků ve výši , částka, a z kapitalizovaného úroku ve výši , částka, . Ode dne následujícího po zesplatnění pohledávky, se dlužná částka navyšuje o zákonný úrok z prodlení. Bežící smluvní úrok požaduje žalobkyně pouze ve výši 12 % ročně v důsledku § 122, odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Ačkoliv byla žalovaná vyzývána k úhradě, dlužnou částku do dnešního dne neuhradila.

3. Usnesením soudu, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , byla žalobkyně vyzvána, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení písemně doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem předchůdkyně žalobkyně posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalované splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství a dále aby uvedla, kdy a v jakých částkách žalovaná čerpala úvěr a kolik načerpala celkem, kdy a v jakých částkách žalovaná splácela poskytnutý úvěr (kolik uhradila bez přirostlých úroků a poplatků) a na co byly splátky žalované započteny, u jistiny ve výši , částka, aby specifikovala, jakým způsobem byla vypočtena, u kapitalizovaného úroku ve výši , částka, aby uvedla, z jakých částek, jakou sazbou, za jak dlouhou dobu (od kdy, do kdy) a v jaké výši došlo ke kapitalizaci úroku a u poplatků ve výši , částka, , za jaké služby jsou požadovány a z čeho vyplývá jejich výše., právnická osoba, doplnění žaloby ze dne , datum, žalobkyně uvedla, že celková dlužná částka ke dni zesplatnění (, datum, ) činila , částka, a sestávala se z dlužné jistiny, neuhrazených poplatků a kapitalizovaného příslušenství. Žalobou požadovaná částka , částka, představuje součet nesplatné jistiny úvěru ve výši , částka, a neuhrazených poplatků ve výši , částka, . Žalovaná na základě Smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, čerpala finanční prostředky průběžně, přičemž sjednaný úvěrový rámce činil , částka, . Žalovaná od , datum, do , datum, uhradila celkem , částka, . Na jistinu uhradila , částka, , na úroky , částka, a na poplatky , částka, . Za celou dobu žalovaná načerpala , částka, . Žalovaná byla povinna hradit smluvní úrok 22,99 % ročně. Ke dni zesplatnění (, datum, ) dlužila na těchto úrocích částku , částka, (kapitalizovaný úrok). Tento úrok banka počítala denně z dlužného zůstatku jistiny za období od posledního vyúčtování do dne zesplatnění. Žalobou uplatnění jistina ve výši , částka, odpovídá aktuálnímu vyčerpanému zůstatku úvěrového rámce po započtení všech provedených úhrad na jistinu. V důsledku prodlení žalované po zesplatnění úvěru pak za období od , datum, do , datum, (den postoupení pohledávky) naběhl další úrok ve výši , částka, . Celkový kapitalizovaný úrok požadovaný k datu postoupení v souhrnné výši , částka, je tvořen následovně: a) částka , částka, představuje smluvní úrok narostlý za období od posledního řádného vyúčtování do dne zesplatnění úvěru (tj. do , datum, ). Tento úrok byl počítán ze skutečného dlužného zůstatku jistiny, který se v čase měnil dle čerpání a splátek, smluvní úrokovou sazbou 22,99 % a b) částka , částka, představuje úrok narostlý za období ode dne následujícího po zesplatnění (, datum, ) do dne postoupení pohledávky (, datum, ), tedy za 149 dní. Tento úrok byl počítán z dlužné jistiny ve výši , částka, sazbou 12 % ročně. Žalobkyně v tomto období požaduje úrok pouze v této snížené výši v souladu s ustanovením § 122, odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který omezuje výši náhrad při prodlení spotřebitele. Od , datum, (den následující po postoupení pak žalobkyně požaduje běžící zákonný úrok z prodlení v souladu s petitem žaloby. K vyčíslení uplatněných poplatků ve výši , částka, žalobkyně doplňuje, že tyto byly žalované účtovány v souladu s aktuálně platným Sazebníkem banky a Smlouvou, a to 1 poplatek za zaslání upomínky ve výši , částka, , 3 poplatky za přečerpání úvěrového rámce a 1 poplatek za vedení karty ve výši , částka, .

5. V rámci procesu uzavírání smlouvy byla v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru posouzena úvěruschopnost žalované. Předchůdkyně žalobkyně postupovala při uzavírání smlouvy v souladu se zákonem a interními schvalovacími procesy, které zaručovaly důkladné prověření finanční situace žalované. Konkrétně byly prověřeny příjmy žalované, a to prostřednictvím kontroly historie pohybů na běžném účtu žalované, a to za období 3 měsíců předcházejících žádosti o úvěr. Tím byl potvrzen pravidelný průměrný čistý měsíční příjem ve výši , částka, (zjištěný příjem) při celkovém příjmu domácnosti , částka, . Byly provedeny dotazy do bankovních a nebankovních registrů (BRKI, NRKI) a do insolvenčního rejstříku (ISIR), které k datu schválení úvěru nevykazovaly negativní záznamy. Do výdajové stránky žalované byly zahrnuty náklady na životní minimum a normativní náklady na bydlení stanovené v souladu s nařízením vlády č. 409/2011 Sb. a zákonem č. 117/1995 Sb. v celkové výši , částka, (zahrnující životní náklady , částka, , interní splátky , částka, a externí splátky , částka, ). Žalovaná v žádosti o úvěr svým podpisem stvrdila pravdivost a úplnost údajů o své finanční a rodinné situace. Předchůdkyně žalobkyně tyto údaje validovala prostřednictvím externích registrů a podrobila je matematickým modelům a díky tomu dospěla k závěru o schopnosti žalované úvěr splácet.

6. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná. Soud v souladu s ustanovením § 115a) občanského soudního řádu ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem soudu projevili souhlas. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

7. Z nich vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, . uzavřela dne , datum, s žalovanou Smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání platební karty č. , hodnota, , na jejímž základě žalované poskytla úvěrový rámec do výše , částka, , který mohla žalovaná čerpat prostřednictvím kreditní karty. Nedílnou součástí smlouvy byly Produktové podmínky spotřebitelského úvěru pro revolvingové úvěry a kreditní kartu a Sazebník poplatků. Minimální splátka činila 2 % z vyčerpaného úvěrového rámce. Roční úroková sazba činila 22,99 %, RPSN činila 29,79 %. Celková částka splatná spotřebitelem činila , částka, . Poplatek za zaslání upomínky činil , částka, , poplatek za vedení karty činil , částka, a poplatek za přečerpání úvěrového rámce činil , částka, . V případě, že se klient ocitne v prodlení se splněním jakékoli pohledávky banky, překročí úvěrový rámec nebo se banka dozví o existenci dalšího dluhu klienta po splatnosti, nebo pokud je proti klientovi zahájen soudní výkon rozhodnutí nebo exekuční řízení, je banka oprávněna prohlásit úvěr za ihned splatný a požádat klienta o jejich předčasné splacení (ze Smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání platební karty č. , hodnota, , z Produktových podmínek spotřebitelského úvěru pro revolvingový úvěr a kreditní kartu). Žalovaná za celou dobu trvání úvěrového vztahu načerpala částku , částka, a uhradila částku , částka, (z platební historie). Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, z tohoto důvodu předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši , částka, do , datum, (z upomínky – rozhodnutí o zesplatnění ze dne , datum, ). Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, (ze Smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postupovaných pohledávek a potvrzení o úplatě). Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne , datum, (z oznámení o postoupení). Dne , datum, vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou (z výzvy ze dne , datum, včetně podacího archu).

8. V „Žádosti o úvěr“ že žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí u rodičů a podíl žalované na nákladech na bydlení činí 41,53 %. Je zaměstnaná na dobu určitou s čistým měsíčním příjmem , částka, (příjem byl předchůdkyní žalobkyně ověřen z běžného účtu žalované). Čistý měsíční příjem domácnosti činí , částka, a vyživuje jednu osobu. Dosavadní interní měsíční splátky žalované činí , částka, , externí splátky žalované činí , částka, a ostatní výdaje žalované činí , částka, měsíčně.

9. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 1879 občanského zákoníku v platném znění (zák. č. 89/2012 Sb.) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Předchůdkyně žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaná při uzavření smlouvy vystupovala jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne , datum, spisové značky , spisová značka, , z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

17. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.

18. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne , datum, zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

19. Zejména nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18 (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v , adresa, . Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48, musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele (tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem), uplatní pouze v případě, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

20. S ohledem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C -679/18 a na články 8 a 23 směrnice 2008/48 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, ).

21. Soud se zabýval otázkou splnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že právní předchůdkyně měla při uzavírání smlouvy vycházet zejména z údajů poskytnutých žalovanou, z kontroly pohybů na jejím běžném účtu za období tří měsíců a z informací získaných z bankovních a nebankovních registrů a insolvenčního rejstříku. Soud však konstatuje, že žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) nepředložila žádné konkrétní důkazy, které by prokazovaly skutečné příjmy žalované ani jí tvrzené výdaje. Zůstalo tak neprokázáno, jakým způsobem byl zjištěn čistý měsíční příjem žalované ve výši , částka, , ani zda měl tento příjem dlouhodobý a stabilní charakter, a to zejména za situace, kdy z žádosti o úvěr vyplývá, že žalovaná byla zaměstnána na dobu určitou. Současně z údajů uvedených v žádosti o úvěr vyplývají skutečnosti, které měly vést k důkladnějšímu ověření finanční situace žalované, zejména skutečnost, že žalovaná vyživuje jednu osobu, což může představovat zvýšené finanční zatížení. Tyto okolnosti však nebyly nijak blíže prověřeny ani zohledněny. Nebylo rovněž doloženo tvrzení o celkovém čistém měsíčním příjmu domácnosti ve výši , částka, , neboť tento údaj nebyl žádným způsobem objektivizován ani ověřen. Předchůdkyně žalobkyně navíc nedisponovala žádnými listinami prokazujícími skutečné výdaje žalované, zejména náklady na bydlení či další pravidelné životní výdaje. Posouzení úvěruschopnosti tak neodráželo reálnou ekonomickou situaci žalované. Výdajová stránka byla stanovena převážně paušálně, a to prostřednictvím životního minima a normativních nákladů na bydlení dle příslušných právních předpisů. Takový postup však nemůže sám o sobě nahradit individuální posouzení konkrétního spotřebitele. Formální ověření údajů prostřednictvím registrů dlužníků, které nevykazovaly negativní záznamy, rovněž nenahrazuje komplexní posouzení úvěruschopnosti. Věřitel je povinen aktivně zkoumat nejen existenci závazků spotřebitele, ale i jeho skutečnou schopnost dostát budoucím závazkům s ohledem na jeho příjmy, výdaje a rodinnou situaci. Pouhé převzetí údajů od žadatele a jejich následné formální vyhodnocení prostřednictvím interních modelů bez doložení konkrétních podkladů proto nelze považovat za postup odpovídající požadavku odborné péče.

22. Vzhledem k tomu, že předchůdkyně žalobkyně věrohodným způsobem neprověřila skutečné příjmy a výdaje žalované na základě aktuálních, nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací a v otázce výdajů vycházela toliko ze statistických údajů, nelze než uzavřít, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudila s odbornou péčí schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr.

23. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle ustanovení § 86 a 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Proto plnění z titulu smlouvy (včetně sjednaných úroků a poplatků) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

24. Žalovaná od předchůdkyně žalobkyně za dobu trvání úvěrového vztahu načerpala částku ve výši , částka, a uhradila částku , částka, . Žalovaná tedy splnila více než načerpala a bezdůvodné obohacení žalované tedy nevzniklo. Z tohoto důvodu soud žalobu zamítl, neboť z neplatné smlouvy nevznikla žalované žádná další povinnost než vrátit vše, co získala, což již učinila.

25. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná byla v řízení úspěšná, nicméně podle obsahu spisu jí žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.