26 C 65/2026

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Markétou Komzákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 50 686,46 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky , částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, doručenou soudu dne , datum, , se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky , částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne , datum, uzavřela žalovaná s žalobkyní Smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, . Nedílnou součástí smlouvy se staly úvěrové podmínky. Uzavřením úvěrové smlouvy žalovaná stvrdila, že se s nimi seznámila a souhlasí s nimi. Sjednaný úvěrový rámec činil , částka, . Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách, výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 2,64 % z aktuální dlužné částky. V jednotlivých splátkách jsou zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného revolvingového úvěru, pravidelné poplatky (např. poplatek za výpis), příp. nepravidelné poplatky jako například poplatek za výběr z automatu, za blokaci karty apod. a smluvní sankce. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta na 20. den v kalendářním měsíci s tím, že první splátka se stává splatnou k 20. dni kalendářního měsíce, následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání, pokud není v úvěrové smlouvě uvedeno jinak. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku , částka, a na poskytnutý úvěr celkem uhradila , částka, . Žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas a žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni , datum, . Žalovaná i přes výzvy žalobkyně uhradila po zesplatnění úvěru na svůj dluh pouze částku ve výši , částka, . Ke dni podání žaloby eviduje žalobkyně za žalovanou pohledávku ve výši , částka, , sestávající se z neuhrazené jistiny ve výši , částka, , poplatků za pojištění ve výši , částka, (pojištění CPI, splatné , datum, , zahrnuté v 38. splátce), nákladů na vymáhání ve výši , částka, (jedná se o měsíční náklady vynaložené žalobkyní na zaměstnanecký aparát, telekomunikační služby, provozní náklady a náklady na systém správy pohledávek žalobkyně) a smluvních pokut ve výši , částka, (naúčtována v souvislosti s prodlením splátky žalované). Příslušenství pohledávky představuje kapitalizovaný úrok ve výši , částka, (vypočtený sazbou 11,9 % ročně z dlužné jistiny , částka, za období od , datum, do , datum, ) a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, (vypočtený sazbou 11, 5 % ročně z jistiny, poplatků a smluvní pokuty od , datum, do , datum, ).

3. Usnesením, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalované splácet úvěr včetně příslušenství. V doplnění žaloby ze dne , datum, žalobkyně uvedla, že v rámci posuzování nejprve provedla výpočet maximálního limitu splátky (zkráceně MLS), který je vypočítáván vždy jak na klienta, tak i na domácnost klienta. Do výpočtu MLS klienta se započítávají částky životních minim klienta a eventuelně jím vyživovaných dětí (poměrné části), spolu se splátkovou zátěží klienta včetně splátky schvalovaného úvěru. Dle výpočtu MLS k smlouvě č. , hodnota, příjem klienta z žádosti činil , částka, , výdaje činily: životní minimum klienta , částka, , životní minimum na 1 vyživované dítě (50 %) , částka, , součet splátek HC úvěrů , částka, , součet splátek úvěrů z NRKI, mimo HC , částka, , výše splátky schváleného úvěru , částka, a zbývající MLS klienta činila , částka, . Žalobkyně dále zjišťovala, zda má žalovaná v době žádosti o poskytnutí úvěru závazky u jiných institucionálních věřitelů. To je patrné ze zprávy NRKI, ze které lze zjistit, jaké závazky žalovaná v minulosti měla, jaké současně má, kolik na existující závazky měsíčně hradí a zda se dostala do prodlení se splácením. V daném případě byly předchozí závazky a měsíční splátky na ně zjištěny, a to ve výši , částka, u osobních závazků a u závazků domácnosti (tedy včetně stavebního spoření), kdy byly následně zahrnuty do výpočtu MLS. Žalobkyně provedla lustraci žalované v registrech NRKI, CEE a ISIR přičemž dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem klient v NRKI nalezen – pozitivní vyhodnocení, dotaz do registrů CEE a ISIR byl proveden s výsledkem – v registru nenalezen. Žalobkyně poukázala skutečnost, že o řádném posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím předmětného úvěru svědčí mimo jiné skutečnost, že se žalovaná dle zprávy NRKI za dobu trvání závazků dostala do prodlení se splacením svých závazků pouze jednou. Platební morálka žalované byla proto na velmi vysoké úrovni, o čemž svědčí skutečnost, že žalovaná následně hradila žalobkyni na smlouvu, než došlo k zesplatnění úvěru od března 2020 do listopadu 2025, tedy po dobu přesahující pět let, a byla tak nepochybně schopna úvěr splácet.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná. Soud ve věci rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) občanského soudního řádu bez nařízení jednání, neboť účastníci s tímto postupem projevili souhlas. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

5. Z účastníky předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalobkyně se Smlouvou o úvěru č. , hodnota, , uzavřenou dne , datum, , zavázala poskytnout žalované bezúčelový revolvingový úvěr a přenechat jí peněžní prostředky až do výše úvěrového rámce , částka, a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit ve formě měsíčních splátek ve výši 2,64 % z dlužné částky. Roční úroková sazba činila 19,90 % a RPSN činila 21,82 %. Celková částka splatná spotřebitelem činila , částka, . Pro případ, že žalovaná nevrátí úvěr v den jeho splatnosti, je žalobkyně oprávněna účtovat účelně vynaložené náklady na vymáhání, které jsou vypočteny na základě skutečně provedených úkonů. Ke dni uzavření smlouvy byla výše nákladů vypočtena na , částka, za měsíc vymáhání a , částka, , je-li žalované v daném měsíci zasílána výzva k úhradě formou doporučeného psaní. Od , datum, byl účelně vynaložený náklad na vymáhání navýšen a sjednocen na částku , částka, za měsíc vymáhání. Dále je žalobkyně oprávněna účtovat smluvní pokutu ve výši , částka, (v případě, že výše dlužné částky bude nižší než , částka, , může být naúčtována smluvní pokuta ve výši dlužné částky), jednorázovou smluvní pokutu po zesplatnění 10 % ze splatné jistiny, úroků a pojistného, maximálně však 0,1 % denně z dlužné částky a úrok z prodlení ve výši dle platného nařízení vlády. Smlouva obsahuje formulář, ve kterém žalovaná uvedla, že je zaměstnána od ledna 2009 u Charity , adresa, , jeho čistý měsíční příjem činí , částka, , má jednu vyživovací povinnost a příjem ostatních členů domácnosti činí , částka, (zjištěno ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ). V průběhu úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku ve výši , částka, a uhradila částku , částka, . Žalobkyně účtovala žalované úrok za hotovostní transakce ve výši , částka, - po započtení částky , částka, zaplacené žalovanou zbývá k úhradě částka , částka, , úrok za pojistné ve výši , částka, – po započtení částky , částka, zaplacené žalovanou zbývá k úhradě částka , částka, , náklady na vymáhání ve výši , částka, - po započtení částky , částka, zaplacené žalovanou zbývá k úhradě částka , částka, , pojištění CPI ve výši , částka, – po započtení částky , částka, zaplacené žalovanou zbývá k úhradě částka , částka, , smluvní pokutu ve výši , částka, - po započtení částky , částka, zaplacené žalovanou zbývá k úhradě částka , částka, , úrok ve výši , částka, (byl žalovanou uhrazen), obchodní úrok ve výši , částka, úrok z prodlení ve výši , částka, , kdy tyto částky nebyly žalovanou uhrazeny. Dne , datum, žalobkyně revolvingový úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě částky ve výši , částka, nejpozději do 14 dnů od sepsání této výzvy (zjištěno z výpisu čerpání, splátek a úhrad, ze zesplatňujícího dopisu ze dne , datum, ).

6. Před uzavřením smlouvy žalobkyně provedla lustraci žalované v registrech NRKI, CEE a ISIR, přičemž dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem klient v NRKI nalezen „pozitivní vyhodnocení“, dotaz do registrů CEE a ISIR byl proveden s výsledkem v „registru nenalezen“. Žalobkyně vycházela z informací poskytnutých žalovanou, že je rozvedená, bydlí ve státním bytě, má jednu vyživovací povinnost, je zaměstnaná od ledna 2009 s čistým měsíčním příjmem , částka, , příjmy ostatních členů domácnosti jsou , částka, a měsíční výdaje uvedené žalovanou činí , částka, . Dále žalobkyně vycházela z výdajů ve výši životního minima člena domácnosti , částka, , jednoho vyživovaného dítěte , částka, , splátek u žalobkyně , částka, , splátek jiným společnostem , částka, a nové splátky úvěru , částka, (zjištěno z potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik a dokumentu Posouzení o provedení ověření bonity klienta - oddělení řízení rizik).

7. Předžalobní výzvou ze dne , datum, vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky, výzva byla žalovanému odeslána dne , datum, (zjištěno z výzvy ze dne , datum, a podacího archu).

8. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně se dne , datum, smlouvou o úvěru č. , hodnota, zavázala poskytnout žalované bezúčelový revolvingový úvěr a přenechat jí peněžní prostředky až do výše úvěrového rámce , částka, . Výše měsíční splátky činila 2,64 % z dlužné částky a roční úroková sazba činila 19,90 %. Žalovaná celkem čerpala částku , částka, a na poskytnutý úvěr uhradila , částka, . Před uzavřením smlouvy žalobkyně provedla lustraci žalované v registrech a při posouzení úvěruschopnosti vycházela z údajů, které jí sdělila žalovaná, z údajů životního minima a využila statistický model. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu výzvou ze dne , datum, , a to do 14 dnů od sepsání výzvy a předžalobní výzvou ze dne , datum, .

9. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaná vystupovala jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele a poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, odst. 26). Nejvyšší správní soud ČR v citovaném rozhodnutí zformuloval závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne , datum, spisové značky , spisová značka, , z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

14. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne , datum, zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

15. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C – 679/18 (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v , adresa, . Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.

16. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

17. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že posoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Žalovaná ve smlouvě deklarovala příjmy ze zaměstnání ve výši , částka, a příjmy ostatních členů domácnosti ve výši , částka, , avšak tyto žalobkyni nikterak nedoložila. Žalobkyně tedy nezjistila skutečné příjmy žalované relevantní v době posuzování žádosti. Pokud jde o výdaje, pak žalobkyně vyšla pouze z údajů životního minima a normativních nákladů na bydlení, které jsou legislativně zakotveny pro posuzování dávek hmotné nouze, a ze statistických údajů. Úvěrující vůbec neprověřila, jaké jsou skutečné měsíční výdaje žalované např. v souvislosti s bydlením, dopravou, , podezřelý výraz, stavem, výživou dítěte a další. Sama žalovaná uvedla měsíční výdaje ve výši , částka, a splátky úvěrů jiným společnostem , částka, , což při jejím deklarovaném příjmu ve výši , částka, signalizovalo, že bude mít problémy úvěr splácet.

18. S ohledem na výše uvedené byla shledána předmětná úvěrová smlouva jako neplatná podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

19. Soud vypočetl výši bezdůvodného obohacení tak, že od částky , částka, , kterou žalovaná od žalobkyně načerpala, odečetl částku, kterou dle tvrzení žalobkyně žalovaná dosud uhradila, tedy částku ve výši , částka, . K dnešnímu dni nevrácená jistina poskytnutého úvěru, kterou je žalovaná povinna žalobkyni vrátit, činí částku , částka, (, částka, – , částka, ). Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

20. Pokud jde o počátek prodlení žalované, dle předžalobní výzva ze dne , datum, , byla žalované odeslána dne , datum, , a dle této předžalobní výzvy měla žalovaná uhradit dlužnou částku do , datum, . Ode dne následujícího, tj. od , datum, je tedy žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.

21. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku , částka, , se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci vzniklo žalované právo na částečnou náhradu nákladů řízení, podle obsahu spisu žalované žádné náklady nevznikly, z tohoto důvodu soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.