26 C 7/2026

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Komzákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 12 320 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a částky , částka, .

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, doručenou soudu dne , datum, , se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, smluvní pokuty ve výši , částka, a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, . smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši , částka, s tím, že žalovaný se zavázal splácet každý měsíc úrok přirostlý k jistině ve výši 40 % z jistiny p.m., a to vždy k 24. dni v měsíci. Jistinu mohl žalovaný zaplatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení se splacením úvěru. Dopisem ze dne , datum, byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru. Žalovanému byla doručena předžalobní výzva ze dne , datum, . Žalobkyně nabyla předmětnou pohledávku smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, uzavřenou se společností , právnická osoba, ., která ji dříve nabyla smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, se společností , právnická osoba, . Žalobce žalobou požaduje úhradu jistiny úvěru a úroku přirostlému k jistině za první měsíc ve výši , částka, . Smlouvou o úvěru bylo mezi stranami sjednáno rovněž právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % p.d. z částky, ohledně níž se žalovaný ocitl v prodlení. Žalobce žalobou požaduje smluvní pokutu ve výši , částka, za období od , datum, do , datum, . Žalovaný na dlužné částky neuhradil ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavření úvěrové smlouvy se žalovaným posuzovala úvěruschopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, přičemž vycházela z lustrací ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI a z údajů poskytnutých žalovaným. Žalovaný doložil, že je zaměstnaný u společnosti , právnická osoba, . a pobíral příjem ve výši , částka, za prosinec 2023, ve výši , částka, za leden 2024 a ve výši , částka, za únor 2024.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud v souladu s ustanovením § 115a) občanského soudního řádu ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem soudu souhlasili. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

5. Z předložených listinných důkazů vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřela s žalovaným dne , datum, Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Úvěrující poskytla žalovanému dne částku ve výši , částka, bezhotovostně na účet č. , č. účtu, . Smlouvou si strany sjednaly rovněž úrokovou sazbu ve výši 40 % p.m. Žalovaný se zavázal vždy nejpozději k 24. dni v měsíci splatit úrok přirostlý k jistině za uplynulé období. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy (ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ). Částka ve výši , částka, byla žalovanému poskytnuta dne , datum, na účet číslo , č. účtu, (ze sdělení , právnická osoba, .).

6. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný dlužnou částku do dnešního dne neuhradil a dopisem ze dne , datum, bylo žalovanému oznámeno zesplatnění celého dluhu (ze zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ). Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na společnost , právnická osoba, . (ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, ). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, (z oznámení o postoupení pohledávky). Žalovaný byl vyzýván k úhradě dluhu písemnou předžalobní upomínkou (z předžalobní upomínky ze dne , datum, včetně potvrzení o odeslání ze dne , datum, ).

7. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

9. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku v platném znění (zák. č. 89/2012 Sb.) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

10. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

12. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

14. Podle ustanovení § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

15. Podle ustanovení § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

16. Podle § 2993 o. z. věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

17. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla sjednána smlouva o úvěru a vzhledem k tomu, že v tomto vztahu předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. v postavení podnikatele a žalovaný ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

18. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , „součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. Uvedený právní závěr lze vztáhnout i k zákonu o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., účinnému v době uzavření posuzované smlouvy o úvěru. Obdobně konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele“.

19. Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalovaného. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy. (Srov. rozsudek Soudního dvora ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-, právnická osoba, . proti GK).

20. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI a EUCB. Předchůdkyně žalobkyně neměla k dispozici žádné listiny, prokazující výdaje žalovaného (např. výpisy z účtu, životní náklady žalované, náklady na bydlení, splátky jiných úvěrů apod.), když k výzvě doložila pouze výplatní pásky žalovaného. Provedené lustrace ve veřejně dostupných databázích nejsou dostatečné, když poskytovatel úvěru je povinen prověřit z dostupných dokumentů od spotřebitele jeho pravidelné příjmy a výdaje, neboť úvěruschopnost se posuzuje zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

21. Zákon o spotřebitelském úvěru předpokládá při prověřování úvěruschopnosti spotřebitele individuální posouzení jak příjmů, tak výdajů žadatele o úvěr a tuto vysoce kvalifikovanou činnost není možno obcházet používáním statistických modelů a údajů životního minima. Vzhledem k tomu, že předchůdkyně žalobkyně věrohodným způsobem skutečné příjmy a výdaje žalovaného neprověřila na základě aktuálních, nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od žalovaného a v otázce výdajů vycházela pouze ze statistických údajů a údajů o výši životního minima, nelze než uzavřít, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí řádně neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr.

22. Z tohoto důvodu soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou podle § 588 o. z. pro rozpor s ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a zjevné narušení veřejného pořádku. K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních (§ 576 o. z.).

23. Jelikož soud posoudil smlouvu jako neplatnou, posoudil nárok žalobkyně podle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení. Podle § 2993 plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V případě plnění obou stran, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno.

24. Žalovaný od předchůdkyně žalobkyně obdržel částku , částka, , kterou do dnešního dne nevrátil. , adresa, 000 Kč představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

25. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného, předžalobní výzva ze dne , datum, , byla žalované odeslána téhož dne a byla jí doručena v souladu se zákonnou fikcí třetí pracovní den, tj. , datum, . Žalovaná měla dlužnou částku zaplatit do tří dnů, tj. do , datum, a ode dne následujícího, tj. od , datum, je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.

26. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

27. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci, při zohlednění zamítnutého příslušenství, je poměr úspěchu a neúspěchu účastníků přibližně poloviční, z tohoto důvodu soud rozhodl, že se žádnému z účastníků náhrada nákladů řízení nepřiznává.