26 C 85/2026

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Markétou Komzákovou ve věci žalobkyně: AvaFin Jméno žalobkyně A. (dříve Jméno žalobkyně B.), IČO IČO žalobkyně B sídlem Adresa žalobkyně B zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 26 215 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky částka od datum do datum, smluvní pokuty ve výši částka a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši částka.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka, k rukám tituly před jménem jméno FO, advokátky se sídlem adresa, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobou, doručenou soudu dne datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, smluvní pokuty ve výši částka, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši částka a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne datum uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na dobu neurčitou, s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěrový rámec ve výši částka, který byl dodatkem ke smlouvě ze dne datum navýšen na částku částka. K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, když žalovaný podal elektronickou žádost o poskytnutí úvěru, kterou žalobkyně po posouzení jeho úvěruschopnosti schválila. Následně byly žalovanému po autorizaci smlouvy převedeny finanční prostředky na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal splatit žalobkyni poskytnutý úvěr tak, že smluvní úrok bude hradit v pravidelných měsíčních splátkách, a to vždy ke dni splatnosti a zbytek celkové částky k úhradě uhradí nejpozději ke dni ukončení této smlouvy. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek, když počínaje splátkou splatnou dne datum neuhradil na poskytnutý úvěr ničeho. V důsledku prodlení žalovaného byl úvěr dne datum v souladu se smluvními ujednáními zesplatněn, přičemž nesplacená jistina činí částka. S odkazem na čl. VI. smlouvy žalobkyně dále požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky částka za období od datum do datum, celkem ve výši částka. Současně žalobkyně požaduje náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši částka dle sazebníku poplatků, který tvoří součást smlouvy. Podle tohoto sazebníku činí náklady na vymáhání částka při prodlení delším než 3 dny, částka při prodlení delším než 7 dnů, dalších částka při prodlení delším než 14 dnů, částka při prodlení delším než 20 dnů a částka při prodlení delším než 25 dnů, přičemž jednotlivé částky se sčítají.

3. Usnesením soudu, č. j. spisová značka ze dne datum, byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila, zda a jakým způsobem posuzovala dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet a dále aby uvedla, zda a jakou částku žalovaný uradil a dále aby uvedla, jak dospěla k částce částka označené v žalobě jako „náklady spojené s uplatněním pohledávky“. právnická osoba doplnění žaloby ze dne datum, žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Za tímto účelem získala se souhlasem žalovaného prostřednictvím aplikace Kontomatik údaje o jeho bankovním účtu, příjmech, výdajích a transakční historii. Na základě těchto údajů zjistila měsíční příjmy žalovaného ve výši částka a výdaje ve výši částka. Údaje, získané prostřednictvím systému Kontomatik, nepředstavovaly jediný podklad pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Součástí posouzení bylo rovněž ověření informací v úvěrových registrech a dalších databázích, zejména v registrech CRIF, SOLUS, Centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku a databázi neplatných občanských průkazů. Z těchto zdrojů nevyplynuly žádné skutečnosti, které by bránily poskytnutí úvěru. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo prostřednictvím automatizovaného scoringového systému žalobkyně, který vyhodnocoval příjmy, výdaje a další dostupné údaje o žalovaném. Žádost žalovaného dosáhla podle žalobkyně takového výsledku, který nevykazoval zvýšené riziko nesplácení úvěru. Totožnost žalovaného byla ověřena z předložených identifikačních dokladů a prostřednictvím aplikace Kontomatik byl ověřen rovněž bankovní účet žalovaného, na nějž byly následně poukázány finanční prostředky. Žalobkyně má za to, že při poskytování úvěru bylo postupováno v souladu s požadavkem odborné péče a na základě dostatečných informací bylo možno důvodně uzavřít, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr řádně splácet.

5. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný čerpal úvěr v celkové výši částka a na poskytnutý úvěr neuhradil žádnou částku. Náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši částka byly účtovány dle sazebníku poplatků, tj. částka při třech dnech po splatnosti, částka při sedmi dnech po splatnosti, částka při 14 dnech po splatnosti, částka při 20 dnech po splatnosti a částka při 25 dnech po splatnosti, kdy tyto částky se sčítají. Žalovaný je v prodlení více než 393 dnů. Do celkového procesu vymáhání je zahrnuto množství kroků a nástrojů, zejména odesílání e-mailových a SMS zpráv, písemné upomínky, telefonická komunikace, administrativní činnost spojená s předáním případů externí inkasní agentuře a další.

6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a řízení zůstal nečinný. Na základě ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci řízení s tím souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout pouze na základě účastníky předložených listinných důkazů.

7. Z nich vzal soud za prokázané, že žalovaný dne datum, pomocí prostředků komunikace na dálku, uzavřel s žalobkyní Smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně (původně Jméno žalobkyně B.) se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše částka. Úroková sazba byla sjednána měsíční ve výši 40 %, RPSN činila 5818,27 %. Úvěr byl sjednán na dobu neurčitou. Klient se zavázal splatit věřiteli úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši úroku za období od předcházejícího dne splatnosti, a to vždy ke dni splatnosti a zbytek celkové částky k úhradě splatí klient nejpozději ke dni ukončení smlouvy, vždy formou bezhotovostního převodu na bankovní účet věřitele. Dodatkem ke smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne datum došlo k navýšení limitu úvěru na částku částka. RPSN činila 5720,83 %. Ostatní ujednání smlouvy zůstaly beze změny (ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum a z Dodatku ke smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne datum). Dne datum poskytla žalobkyně žalovanému částku ve výši částka a dne datum částku částka (z potvrzení o provedené platbě ze dne datum a ze dne datum, ze sdělení MBank S.A. ze dne datum). Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas. V důsledku prodlení žalovaného došlo ke dni datum k zesplatnění celého úvěru (z oznámení o zesplatnění ze dne datum). Dle tvrzení žalobkyně žalovaný neuhradil na předmětný úvěr žádnou částku. K úhradě dluhu byl žalovaný vyzýván písemnou předžalobní upomínkou ze dne datum (z předžalobní upomínky ze dne datum, z dodejky). K této částce žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku úvěru v období od datum do datum, která činí částka a účelně vynaložené náklady ve výši částka.

8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od datum, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

13. Podle ustanovení § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

14. Podle ustanovení § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

15. Podle § 2993 o. z. věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

16. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla sjednána smlouva o úvěru a vzhledem k tomu, že v tomto vztahu žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. v postavení podnikatele a žalovaný ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

17. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne datum, č. j. spisová značka, „součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. Uvedený právní závěr lze vztáhnout i k zákonu o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., účinnému v době uzavření posuzované smlouvy o úvěru. Obdobně konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele“.

18. Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalovaného. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy. (Srov. rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-právnická osoba. proti GK). Soud poukazuje na závěr rozsudku Soudního dvora ze dne datum ve věci sp. zn. C-755/22, právnická osoba. proti právnická osoba.: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky.“ Tím spíše ani částečné splacení spotřebitelského úvěru v kontextu české právní úpravy nevede k závěru o naplnění povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a platnosti smlouvy.

19. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného. Soud vzal na vědomí tvrzení žalobkyně, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů získaných prostřednictvím aplikace Kontomatik, z informací obsažených v úvěrových registrech a dalších databázích a že využila vlastní automatizovaný scoringový systém. Samotná skutečnost, že žalobkyně disponovala těmito nástroji a zdroji informací, však sama o sobě neprokazuje, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena řádně a s odbornou péčí. Rozhodující je obsah získaných informací a způsob jejich vyhodnocení. Z výpisů z bankovního účtu žalovaného za období od datum do datum, které měla žalobkyně před uzavřením smlouvy k dispozici vyplývá, že žalovaný opakovaně realizoval platby související s hazardními hrami, a to v rozsahu, který nebylo možné považovat za ojedinělý či zanedbatelný. Tyto transakce byly z bankovního výpisu zjevně identifikovatelné a měly být při posouzení úvěruschopnosti zohledněny, neboť vypovídaly o způsobu nakládání s finančními prostředky žalovaného a mohly mít významný dopad na jeho schopnost dostát budoucím úvěrovým závazkům. Jestliže žalobkyně tvrdí, že údaje získané prostřednictvím systému Kontomatik byly součástí komplexního posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlédnout, že právě z těchto údajů bylo patrné rizikové finanční chování žalovaného. Za situace, kdy žalobkyně disponovala informacemi o opakovaných výdajích na hazardní hry, nemohla při zachování odborné péče bez dalšího vycházet pouze z rozdílu mezi deklarovanými příjmy a výdaji a uzavřít, že žalovaný bude schopen úvěr řádně splácet.

20. Soud proto uzavírá, že žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného, když nevěnovala náležitou pozornost informacím, jež měla před uzavřením smlouvy k dispozici a které objektivně signalizovaly zvýšené riziko budoucí neschopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr.

21. Z tohoto důvodu soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou podle § 588 o. z. pro rozpor s ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a zjevné narušení veřejného pořádku. K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních (§ 576 o. z.).

22. Jelikož soud posoudil smlouvu jako neplatnou, posoudil nárok žalobkyně podle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení. Podle § 2993 plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od datum, spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Žalovaný od žalobkyně obdržel částku částka, kterou do dnešního dne nevrátil. Tato částka představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. V této části soud žalobě vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

24. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného, předžalobní výzva ze dne datum, byla žalovanému odeslána dne datum a byla žalovanému doručena v souladu se zákonnou fikcí třetí pracovní den, tj. datum. Žalovaný měl dlužnou částku dle výzvy zaplatit do 7 dnů, tj. do datum a ode dne následujícího, tj. od datum je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.

25. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku částka se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

26. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem sporu bylo zaplacení částky částka. Žalobkyně byla v řízení úspěšná ohledně částky částka, která představuje 74 % uplatněného nároku, neúspěšná byla ohledně částky částka, tedy z 26 % z uplatněného nároku. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci jí soud přiznal 48 % vzniklých nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka, mimosmluvní odměny advokáta za poskytování právních služeb ve výši částka podle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po částka (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní výzva), hotových výdajů po částka za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši částka. Celkem náklady žalobkyně představují částku částka a z této částky soud přiznal žalobkyni 48 % nákladů řízení, tedy částku ve výši částka. Použití ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. pro určení výše odměny advokáta je odůvodněno tím, že žalobkyně podala ke zdejšímu soudu opakovaně žaloby ve skutkově i právně obdobných věcech (např. v řízeních spisová značka, spisová značka, spisová značka a další). Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu. Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti uložené tímto rozhodnutím ve stanovených lhůtách, lze rozhodnutí vykonat.