7 C 106/2023

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Silvií Slanou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 224 957 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 189 589 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 189 589 Kč od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 35 368 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 198 045 Kč od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 456 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 26 772 Kč, k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> 1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 224 957 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 198 045 Kč od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne [datum] uzavřel žalovaný s žalobkyní Smlouvu o spotřebitelském úvěru„ Cofiauto“ ř. [číslo], jejíž nedílnou součástí je sazebník poplatků. Smlouva a sazebník upravují vzájemná práva a povinnosti účastníků Smlouvy. K uzavření smlouvy došlo v provozovně obchodníka [právnická osoba] – zprostředkovatele úvěru. Obchodník v provozovně osobně ověřil totožnost žalovaného. Žalobkyně se na základě smlouvy zavázala poskytnout žalovanému úvěr na nákup automobilu ve výši 199 349 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v celkem 84 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 954 Kč, vždy k 26. dni v měsíci. Úroková sazba činila 15,95 % a RPSN 18,38 %. Celkově se žalovaný zavázal uhradit částku 332 136 Kč. Součástí celkové výše úvěru je také poplatek za sjednání úvěru ve výši 3 % z výše financované částky úvěru, který je úročen jako součást jistiny a splácen v pravidelných splátkách úvěru. Žalobkyně dne [datum] převedla obchodníkovi kupní cenu zboží žalovaného tak, jak vyplývá ze smlouvy o úvěru. Žalovaný na předmětný úvěr uhradil částku ve výši 3 954 Kč, z čehož částka 2 650 Kč byla započtena na úhradu úroků a částka ve výši 1 304 Kč byla započtena na jistinu. Žalobkyně byla oprávněna od smlouvy odstoupit v případě, že se klient ocitne v prodlení s úhradou více jak dvou úvěrových splátek nebo jedné úvěrové splátky po dobu delší jak tři měsíce. Vzhledem k opakovanému prodlení žalovaného, žalobkyně dopisem ze dne [datum] písemně od smlouvy odstoupila. Odstoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum] Odstoupení smlouvy nabylo účinnosti ke dni [datum]. Celkový dluh žalovaného činí 224 957 Kč a skládá se z poskytnutých nevrácených peněžitých prostředků (jistiny) ve výši 198 045 Kč, dlužných běžných úroků vyčíslených ke dni odstoupení ve výši 16 912 Kč a dále z poplatku souvisejícím s vozidlem (smluvní pokuty za neplacení pojistného) ve výši 10 000 Kč. Žalovaný ve smlouvě uvedl a stvrdil svým podpisem, jaké jsou jeho měsíční příjmy. Dále uvedl, kolik činí měsíční náklady na bydlení, srážky ze mzdy a exekuce (závazky po splatnosti, náklady na splátky půjček a leasingů), svůj rodinný stav a počet vyživovaných osob. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k uhrazení dlužné částky, do dnešního dne však dlužnou částku neuhradil.

3. Usnesením, č. j. 7C 106/2023-11 ze dne 13. 7. 2023, byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila, zda a jakým způsobem posuzovala dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet a dále aby uvedla, jakou celkovou částku žalovaný k dnešnímu dni na předmětný úvěr uhradil a za jakou dobu (od kdy, do kdy, jakou sazbou) byly kapitalizovány úroky ve výši 16 912 Kč.

4. K tomu žalobkyně v doplnění žaloby ze dne [datum] uvedla, že veškeré písemné podklady, použité pro zkoumání úvěruschopnosti byly předloženy přímo obchodníkovi při uzavírání smlouvy, mimo jiné žalovaný předložil výplatní pásky, z nichž byl zjištěn příjem žalovaného ve výši 13 108 Kč. Další prověřování ze strany žalobkyně proběhlo telefonicky a nahlédnutím do databází, umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, SOLUSU a insolvenčního rejstříku. Výpočet dlužných úroků představuje rozdíl mezi úrokem vypočteným dle smlouvy při řádném splácení úvěru za dobu od uzavření smlouvy do dne odstoupení a úrokem skutečně žalovaným uhrazeným. Předpokládaný úrok činil 19 562,45 Kč, uhrazený úrok činil 2 650 Kč a rozdíl těchto částek tedy představuje částku ve výši 16 912,45 Kč (19 562,45 Kč – 2 650 Kč). Do dnešního dne bylo žalovaným celkem uhrazeno 3 954 Kč.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný.

6. K jednání, nařízenému na [datum], se žalovaný bez omluvy nedostavil. Právní zástupce žalobkyně se z nařízeného jednání omluvil, odkázal na svá předchozí podání a navrhl, aby soud věc projednal v jeho nepřítomnosti, na základě předložených důkazů.

7. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že dne [datum] uzavřela žalobkyně s žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru COFIAUTO [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 199 349 Kč na nákup automobilu AUDI A4, rok výroby 2011. Přímá platba činila 50 000 Kč a celková kupní cena činila 243 543 Kč. Celková částka splatná žalovaným činila 332 136 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku splácet v pravidelných 84 měsíčních splátkách po 3 954 Kč. Roční úroková sazba činila 15,95 % a RPSN 18,38 %. Účastníci si ve smlouvě sjednali, že žalobkyně může písemně odstoupit od smlouvy s okamžitým účinkem při doručení odstoupení, pokud bude klient v prodlení s úhradou více jak dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší jak tři měsíce, nebo v případě sdělení nepřesných, neúplných, nepravdivých, zavádějících nebo jinak vadných údajů, nebo v případě, že bylo zahájeno exekuční a insolvenční řízení. Účastníci si ve smlouvě dále sjednali, že klient se zavazuje individuálně uzavřít a udržovat zákonné pojištění nejpozději ke dni nabytí vlastnictví zboží a nést náklady takového pojištění. Pokud zákonné pojištění nebude sjednáno a nebude udržováno nepřetržitě v účinnosti do doby úhrady veškerých dlužných částek z úvěrů, může žalobkyně odstoupit od smlouvy o úvěru s okamžitým účinkem nebo uzavřít zákonné pojištění na zboží na náklady klienta a současně má žalobkyně nárok na smluvní pokutu ve výši 10 00 Kč, která je splatná na výzvu. Jelikož žalovaný neplatil splátky řádně a včas, žalobkyně využila svého smluvního práva, dopisem ze dne [datum] od smlouvy odstoupila, oznámila žalovanému zánik pojištění a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 224 957 Kč. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný na splátkách uhradil pouze částku 3 954 Kč. Celková částka 224 957 Kč se sestává z nesplacené jistiny ve výši 198 045 Kč, ze smluvních úroků ve výši 69 233,60 Kč ode dne poskytnutí úvěru do [datum], z dlužných běžných úroků ve výši 16 912 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč. Žalovaný byl dopisem ze dne [datum] vyzván k úhradě dlužné částky, tuto však do dnešního dne neuhradil.

1. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

2. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

3. Podle ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

4. Uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele a poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

5. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). Nejvyšší správní soud ČR v citovaném rozhodnutí zformuloval závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

6. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

7. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.

8. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

9. V projednávané věci žalobkyně zkoumala pouze příjmy žalovaného, přičemž jeho příjem z pracovního poměru činil 13 108 Kč, ovšem vůbec nezkoumala jeho výdaje a při posuzování úvěruschopnosti vycházela z výdajů uvedených žalovaným ve výši 0 Kč, což je zcela nereálné. Výše dohodnuté splátky úvěru činila 3 954 Kč, tedy po jejím uhrazení zbývala žalovanému na zaplacení všech životních nákladů pouze částka 9 154 Kč. Tento samotný fakt ve spojení absencí znalosti skutečných nezbytných životních výdajů žalovaného vzbuzuje důvodné pochybnosti o tom, že bude v budoucnu schopen dohodnuté splátky úvěru splácet. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a před uzavřením smlouvy řádně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

10. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Z těchto důvodů požadované plnění z titulu smlouvy považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

11. Soud vypočetl výši bezdůvodného obohacení tak, že od částky 193 543 Kč, kterou žalovaný od žalobkyně obdržel, odečetl částku, kterou dle tvrzení žalobkyně zaplatil, tedy částku 3 954 Kč. Žalovaný do dnešního dne nevrátil žalobkyni částku 189 589 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. V této části žalobě vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 189 589 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 189 589 Kč od [datum] do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

12. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného, předžalobní výzva ze dne [datum], byla žalovanému odeslána dle podacího archu dne [datum] a doručena fikcí třetí pracovní den tj. [datum]. Soud má za to, že splatnost bezdůvodného obohacení v souvislosti s neplatnou smlouvou nastala dne [datum], následující den [datum] měl žalovaný splatit částku 193 543 Kč a ode dne následujícího, tj. od [datum] je v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.

13. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku 193 543 Kč, se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Žalobkyně byla v řízení úspěšná ohledně částky 189 589 Kč (jistina pohledávky), která představuje 84,20 % uplatněného nároku (z částky 224 957 Kč – tj. jistina 198 045 Kč + úroky ve výši 16 912 Kč + smluvní pokuta ve výši 10 000 Kč), neúspěšná byla ohledně částky 35 368 Kč, tedy z 15,80 % z uplatněného nároku. Při výpočtu výše nákladů řízení soud vycházel z částky 208 045 Kč (jistina ve výši 198 045 Kč + smluvní pokuta ve výši 10 000 Kč). Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci jí soud přiznal 68,40 % vzniklých nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 10 403 Kč, mimosmluvní odměny advokáta za poskytování právních služeb ve výši 22 850 Kč podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 2 úkony právní služby po 9 140 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby), ½ úkonu právní služby po 4 570 Kč (předžalobní upomínka), náhrady hotových výdajů po 300 Kč za 3 úkony právní služby podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 900 Kč, 21 % DPH z částky 23 750 Kč, ve výši 4 987,50 Kč Celkem náklady řízení žalobkyně představují částku 39 140,50 Kč. Kč a z této částky soud přiznal žalobkyni 68,40 %, tedy částku ve výši 26 772 Kč.