7 C 11/2023

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Silvií Slanou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 31 185,11 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 873 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 873 Kč od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 30 312,11 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 522,71 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 31 185,11 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 30 312,11 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 11,9 % ročně z částky 30 576,11 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 11,9 % ročně z částky 498 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 31 185,11 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 522,71 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 31 185,11 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 11,9 % ročně z částky 30 576,11 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 11,9 % ročně z částky 498 Kč od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] (dále jen„ banka“) a žalovaný uzavřeli dne [datum] Smlouvu o úvěru. Dle smluvního ujednání součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] Na základě uzavřené smlouvy poskytla banka žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Úvěr byl vedený na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal splácet bance čerpaný úvěr v pravidelných měsíčních splátkách, sjednaných přímo ve smlouvě. Spolu se splátkami se žalovaný zavázal hradit úroky z úvěru ve výši 11,90 % a poplatky (ceny) za úkony související s poskytnutím a správou úvěru (zejména za vedení účtu), příp. poplatky za pojištění, a to ve výši dle smlouvy a aktuálního sazebníku. Za tímto účelem byl žalovaný povinen udržovat na svém běžném účtu dostatek finančních prostředků. Smluvní strany si ve smlouvě dále sjednaly, že banka je oprávněna připisovat vyúčtované úroky z úvěru k jistině úvěru, vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce, při doplacení úvěru a při uplatnění práva na okamžité splacení úvěru. Pro případ prodlení s úhradou jakékoliv splátky úvěru, úroku z úvěru či poplatku byl žalovaný dle smlouvy povinen platit z nesplacených částek také úrok z prodlení ve výši stanovené právními předpisy a náklady spojené se správou úvěru v prodlení ve výši dle aktuálního sazebníku, tj. smluvní pokutu za prodlení a další poplatky (ceny). Strany si ve smlouvě dále sjednaly právo banky prohlásit úvěr za okamžitě splatný, pokud se žalovaný dostane do prodlení s placením splátky úvěru či jakéhokoliv jeho peněžitého závazku ze smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaný sjednané splátky úvěru, úroky a poplatky nesplácel řádně a včas, banka jej několikrát písemně upozornila, aby tento stav napravil. Následně v důsledku trvajícího porušování smluvních povinností ze strany žalovaného využila banka svého oprávnění a úvěr s účinností ke dni [datum] zesplatnila. Bance tak vzniklo právo požadovat po žalovaném okamžité splacení veškerých jeho závazků vyplývajících ze smlouvy. O této skutečnosti byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne [datum], ve kterém byl rovněž vyzván k neprodlenému zaplacení zůstatku úvěru včetně vyúčtované smluvní pokuty za prodlení a dalších poplatků. Pohledávka za žalovaným spolu s příslušenstvím byla ze strany banky postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], a to s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 31 074,11 Kč, tvořené neuhrazeným zůstatkem úvěru ve výši 30 576,11 Kč a připsanými úroky z úvěru ve výši 498 Kč, dále úroků z prodlení ve výši 522,71 Kč kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky a poplatků ve výši 111 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, do dnešního dne dlužnou částku neuhradil.

3. Usnesením č. j. 7C 11/2023-9 ze dne 3. 2. 2023, byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství a zaslala soudu důkazy k prokázání doplněných tvrzení. Přípisem ze dne [datum] byla žalobkyně vyzvána, aby uvedla, jakou částku žalovaný k dnešnímu dni na předmětný úvěr uhradil.

4. K tomu žalobkyně v doplnění žaloby ze dne [datum] a ze dne [datum] uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], jako poskytovatel úvěru splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu § 86, zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného, které získala při zpracovávání žádosti žalovaného o poskytnutí úvěrového produktu, v rámci něhož byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměny. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl při žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, zejména na výši jeho příjmu dospěla banka k názoru, že schopnost žalovaného splácet tento úvěr je dostatečná. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil celkem částku ve výši 49 127 Kč.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný. K jednání, nařízenému na [datum], se žalovaný bez omluvy nedostavil. Právní zástupce žalobkyně se k jednání dostavil a uvedl, že na podané žalobě trvá. Na sdělení soudu, že předloženými důkazy není prokázána skutečnost, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala zejména výdajovou stránku žalovaného, tedy jeho životní náklady na bydlení, obživu, splátky jiných úvěrů, vyživovací povinnosti apod.uvedl, že žalovaný mohl bydlet např. u jiné osoby, která tyto výdaje za žalovaného hradila.

6. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] s žalovaným Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit poskytnutý úvěr pravidelnými 95měsíčními splátkami po 821 Kč, vždy k 10. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem červnem 2017 Poslední splátka měla činit 583 Kč a měla být splacena dne [datum]. Celková splatná částka, tj. součet výše poskytovaného úvěru a výše celkových nákladů úvěru při splnění všech předpokladů činila 77 757 Kč. Roční úroková sazba činila 11,90 %, RPSN 12,76 % Smluvní strany se dohodly, že úroky z úvěru budou připisovány k jistině úvěru a stanou se její součástí (budou tedy úročeny společně s jistinou) a budou placeny v rámci pravidelných splátek úvěru. Až do úplného splacení všech pohledávek se klient zavázal, že zajistí, aby byl na splátkovém účtu udržován dostatečný disponibilní zůstatek. Dostane-li se klient do prodlení se splacením jedné splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo dostane-li se do prodlení se splacením více než dvou splátek, je banka oprávněna prohlásit úvěr za okamžitě splatný. Žalovaný úvěr platil od měsíce června 2017 do měsíce listopadu 2021 Celkem zaplatil částku ve výši 49 127 Kč. Jelikož žalovaný neplatil splátky řádně a včas, banka upozornila žalovaného, že na úvěru je dluh po splatnosti ve výši 1 772 Kč a vyzvala jej, aby dluh uhradil nejpozději do [datum] s tím, že pokud dlužná částka nebude uhrazena do výše uvedeného termínu, bude banka požadovat okamžité splacení celého úvěru. Žalovaný na výzvu banky nereagoval, proto banka úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Po zesplatnění žalovaný neuhradil žádnou částku. Celková částka 31 185,11 Kč sestává z nesplacených poplatků ve výši 111 Kč, z jistiny ve výši 30 576,11 Kč a z připsaných neuhrazených úroků z úvěru ve výši 498 Kč [právnická osoba] oznámila žalovanému, že pohledávku ze Smlouvy o úvěru [číslo] postoupila žalobkyni a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 31 707,82 Kč (z oznámení o postoupení ze dne [datum] a z podacího lístku). Pohledávka byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností ke dni [datum] (ze smlouvy o postoupení včetně přílohy).

7. Z listiny„ Posouzení úvěruschopnosti klienta“ soud zjistil tyto údaje: žádost o úvěr byla poskytnuta přes interní klientské call centrum. Žalovaný v žádosti uvedl příjem 14 000 Kč, což pracovník banky zkontroloval na základě příchozích transakcí na účet žalovaného vedeného u banky. Dle výpisu z účtu žalovaného je patrné, že částka odpovídá průměrnému příjmu v měsících předcházejících úvěrové žádosti. [příjmení] ověřila, že žalovaný nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, z informací z CBCB ověřila předchozí splátkovou morálku žalovaného. Žalovaný neměl žádné relevantní negativní informace, např. záznam o podvodném jednání či kriminálních aktivitách, záznam o exekučním řízení atd. V žádosti žalovaný uvedl výdaje ve výši 0 Kč. [příjmení] stanovila životní výdaje klienta na základě dat sdělených žalovaným (např. počet vyživovaných osob, způsob bydlení atd.) v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na částku 5 840 Kč. Žalovaný v žádosti uvedl splátky ve výši 0 Kč. [příjmení] dotazem do CCB a z vlastních systémů zjistila, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti revolvingový úvěr u [právnická osoba] s limitem 5 000 Kč a splátkou 250 Kč a osobní úvěr mimo [právnická osoba] se splátkou 1 570 Kč. Splátka nového úvěru činila 821 Kč. [příjmení] splátkové zatížení tedy činilo 2 641 Kč. Příjem žalovaného byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. Po odečtení nového splátkového zatížení od příjmu žalovanému zbylo 11 359 Kč k pokrytí životních nákladů.

8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný při uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

16. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.

17. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

18. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C - [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.

19. S odkazem na citované závěry rozsudku Soudního dvora a na články 8 a 23 směrnice 2008/48 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

20. V projednávané věci žalobkyně pouze tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.. Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala pouze příjmy žalovaného, které jsou patrné z výpisu z účtu žalovaného, ovšem vůbec nezkoumala výdaje žalovaného a nepředložila žádné důkazy o jeho skutečných výdajích (nájemní smlouvu, doklady o výši nákladů na bydlení apod.), na základě nichž by posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný uvedl životní výdaje v nulové výši, což je naprosto nereálné, a z výpisů z účtu nejsou jeho skutečné výdaje zjistitelné, jelikož tyto neplatil bezhotovostně. Rovněž výši splátek úvěrů žalovaný uvedl nulovou, ačkoli banka zjistila, že měsíčně splácí na stávající úvěry nejméně 1 820 Kč. Uvedení nepravdivých a nereálných výdajů žalovaným mělo vést banku k náležitému a pečlivému zkoumání celkové finanční situace žalovaného, což se však nestalo. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že úvěrující banka splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

21. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Proto plnění z titulu předmětné smlouvy (včetně sjednaných úroků) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

22. Soud vypočetl výši bezdůvodného obohacení tak, že od částky 50 000 Kč, kterou žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně převzal, odečetl částku, kterou již žalovaný dle tvrzení žalobkyně zaplatil, tedy částku 49 127 Kč. Žalovaný do dnešního dne nevrátil žalobkyni částku v celkové výši 873 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 873 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 873 Kč od [datum] do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

23. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného, soud vycházeje z právní domněnky zakotvené v ustanovení § 573 Občanského zákoníku má za to, že zásilka (oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], jehož součástí byla výzva k zaplacení), zaslaná prostřednictvím poštovních služeb, je doručena adresátovi nejpozději třetí pracovní den po jejím odeslání. Splatnost bezdůvodného obohacení v souvislosti s neplatnou smlouvou tedy nastala dne [datum] na základě výzvy žalobkyně, která byla žalovanému doručena dne [datum]. Ode dne následujícího po splatnosti, tj. od [datum] je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.

24. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku 873 Kč se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

25. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci vzniklo žalovanému právo na částečnou náhradu nákladů řízení, ovšem podle obsahu spisu mu žádné náklady dosud nevznikly. Z tohoto důvodu soud žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal.