7 C 11/2024

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Silvií Slanou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 11 729,85 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky , částka, , s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, od , datum, do , datum, , s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, , s úrokem 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , advokátky se sídlem , adresa, , do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobou, doručenou soudu dne , datum, , se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky , částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, od , datum, do , datum, , s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, , s úrokem ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne , datum, uzavřela žalobkyně s žalovanou Smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu č. , č. účtu, , jejíž součástí jsou , právnická osoba, podmínky , právnická osoba, . Na základě této smlouvy se banka zavázala poskytnout žalované úvěr na sporožirovém účtu až do sjednaného limitu ve výši , částka, . Žalovaná se ve smlouvě zavázala platit úrok společně s poplatky za služby spojené s vedením kontokorentu dle aktuálního Ceníku. Žalovaná byla oprávněna poskytnutý kontokorent na svém účtu průběžně čerpat výběry hotovosti a bezhotovostními platbami s tím, že nesmí přečerpat povolený úvěrový rámec nad sjednanou částku a má povinnost poskytnutý kontokorent v celé výši splatit, tzn. zajistit, aby byl zůstatek na účtu kladný nebo alespoň nulový, a to nejpozději do jednoho rou od prvního čerpání úvěru. Žalovaná své povinnosti nedodržela a tím porušila smlouvu. Na účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek, který byla banka v souladu se smlouvou oprávněna úročit vedle řádného smluvního úroku i sazbou úroku z prodlení v zákonné výši. Žalovaná žalobkyni nepovolený debetní zůstatek neuhradila a neučinila tak ani na poslední výzvu banky ze dne , datum, , v níž banka současně vypověděla Smlouvu o sporožirovém účtu a pohledávku převedla na evidenční účet nepovolených debetních zůstatků č. , č. účtu, . Žalobkyně eviduje pohledávku za žalovanou ve výši , částka, na jistině, která odpovídá zápornému zůstatku na sporožirovém účtu ke dni převodu pohledávky na evidenční účet, na smluvním úroku ve výši , částka, (úrok ve výši 15 % ročně z jistiny kontokorentu za období od , datum, do , datum, ), na zákonném úroku ve výši , částka, (úrok ve výši 15 % ročně z nepovoleného debetního zůstatku od , datum, do , datum, ). Dále pak žalobkyně požaduje po žalované úrok ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

3. Usnesením, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalované splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství a zaslala soudu důkazy k prokázání doplněných tvrzení a dále aby uvedla, jakou částku žalovaná čerpala (bez přirostlých úroků a poplatků) a jakou částku k dnešnímu dni uhradila., právnická osoba, doplnění žaloby, ze dne , datum, , žalobkyně uvedla, že doplňuje své podání o posouzení úvěruschopnosti klienta ze dne , datum, včetně Informace z CCB, Dále uvedla, že žalovaná celkem čerpala částku v celkové výši , částka, a uhradila částku ve výši , částka, .

5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná. K jednání, nařízenému na , datum, , se účastníci nedostavili. Právní zástupkyně žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s projednáním věci bez její přítomnosti, žalovaná se nedostavila bez omluvy. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, když přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.).

6. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne , datum, Rámcovou smlouvu o finančních službách, na základě které se žalovaná stala klientem banky a získala možnost využívat finanční služby, které banka nabízí. Následně, dne , datum, , na základě žádosti žalované o poskytnutí úvěrového produktu, uzavřela žalobkyně s žalovanou Smlouvu o kontokorentním úvěru na bankovním účtu č. , č. účtu, , na jejímž základě poskytla banka žalované kontokorentní úvěr ve výši , částka, . Nedílnou součástí smlouvy byly , právnická osoba, podmínky , právnická osoba, . Klient byl oprávněn úvěr průběžně čerpat výběry v hotovosti a bezhotovostními platbami s tím, že nesmí přečerpat úvěrový rámec nad sjednanou částku. Úvěr měl být splacen nejpozději do 1 roku ode dne, kdy klient začal úvěr čerpat. Úplným splacením kontokorentu klient dle smlouvy automaticky nabyl možnost opět kontokorent za sjednaných podmínek čerpat. Úroková sazba činila 18,90 % ročně, RPSN činila 21,20 %. Úrok byl počítán denně ze skutečně vyčerpané a nesplacené jistiny úvěru. V případě porušení podmínek smlouvy byla banka oprávněna úvěr ihned pozastavit, snížit limit úvěru, prohlásit veškeré dluhy ze smlouvy nebo jejich část za okamžitě splatné, tuto smlouvu okamžitě vypovědět s okamžitou účinností nebo od této smlouvy odstoupit. Celková částka, kterou bude klient povinen uhradit bance v souvislosti s poskytnutím úvěru, činí při uplatnění veškerých předpokladů částku ve výši , částka, (z Rámcové smlouvy o finančních službách ze dne , datum, , ze Smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne , datum, , ze , právnická osoba, podmínek). Vzhledem k tomu, že žalovaná porušila své povinnosti vyplývající ze smlouvy, když neudržovala kontokorent ve sjednaném limitu, žalobkyně využila svého práva a dopisem ze dne , datum, prohlásila úvěr za splatný a oznámila žalované, že k tomuto dni převedla pohledávku na účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků č. , č. účtu, . Ke dni převodu činila dlužná částka , částka, a skládala se z nepovoleného debetního zůstatku ve výši , částka, , řádných úroků a zákonných úroků z prodlení ve výši , částka, (z dopisu ze dne , datum, ). Žalovaná dluží k dnešnímu dni žalobkyni částku ve výši , částka, na jistině dluhu, která odpovídá zápornému zůstatku na sporožirovém účtu ke dni převodu pohledávky na evidenční účet, částku ve výši , částka, na dlužném smluvním úroku od , datum, do , datum, a částku ve výši , částka, na zákonném úroku z prodlení od , datum, do , datum, . Dopisem ze dne , datum, byla žalovaná vyzývána k uhrazení dlužné částky, do dnešního dne dlužnou částku neuhradila (z předžalobní upomínky ze dne , datum, ).

7. Z „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ bylo zjištěno, že žádost byla poskytnuta přes pobočkovou síť. Žalovaná uvedla v žádosti příjem ve výši , částka, , což pracovník banky zkontroloval na základě příchozích transakcí na účet žalované vedený u žalobkyně. Z výpisu z účtu žalované bylo patrno, že částka odpovídá průměrnému příjmu v měsících předcházejících úvěrové žádosti. Dále banka ověřila pomocí interního na Insolvenční rejstřík, že žalovaná nebyla v době úvěrové žádosti v aktivní insolvenčním řízení. Z informací z CBCB ověřila předchozí splátkovou morálku žalované a z historie v interní evidenci klientů ověřila, že žalovaná neměla žádné relevantní negativní informace, např. záznamem o podvodném jednání či kriminálních aktivitách, záznam v souvislosti s AML pravidly, záznam o exekučním řízení. Žalovaná uvedla v žádosti výdaje ve výši , částka, . Banka stanovila životní výdaje žalované na základě dat sdělených žalovanou (např. počet vyživovaných osob, způsob bydlení) v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na částku , částka, . Zároveň banka při výpočtu disponibilního příjmu žalované stanovila maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu. Tato hranice spolu se stanovenými náklady stanovuje maximální částku z příjmu, kterou lze použít pro splácení úvěrů. Dále žalovaná uvedla splátky ve výši , částka, . Dotazem do CCB a vlastních systémů banka zjistila, že žalovaná neměla v době úvěrové žádosti žádné poskytnuté úvěry. Orientační splátka nového úvěru činila , částka, . Nové splátkové zatížení tedy činilo , částka, . Revolvingové produkty nemají pevně stanovenou splátku. Splátka závisí mimo jiné na čerpání sjednaného úvěrového rámce či na smluvním nastavení, zda je rámec splatný ve splátkách, či jednorázově. Příjem žalované byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. Po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů žalované zbylo , částka, k pokrytí životních nákladů.

8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaná při uzavření smlouvy vystupovala jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne , datum, spisové značky , spisová značka, , z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

15. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.

16. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne , datum, zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

17. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora , právnická osoba, ze dne , datum, ve věci C–679/18 (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v , adresa, . Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.

18. S ohledem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C–679/18 a na články 8 a 23 směrnice 2008/48 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

19. V projednávané věci žalobkyně zkoumala pouze příjmy žalované. Měsíční výdaje žalované nebyly zkoumány vůbec (nebyla předložena nájemní smlouva, doklady o výši nájmu, energií apod.) a nebyly ani nijak zjistitelné z výpisu účtu žalované. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

20. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru s odkazem na výše citovanou judikaturu. Z těchto důvodů požadované plnění z titulu smlouvy považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

21. Soud vypočetl výši bezdůvodného obohacení tak, že od částky , částka, , kterou žalovaná od úvěrující banky čerpala, odečetl částku, kterou dle tvrzení žalobkyně zaplatila, tedy částku ve výši , částka, . Žalovaná do dnešního dne nevrátila žalobkyni částku ve výši , částka, , která představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. V této části soud žalobě vyhověl a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

22. Pokud jde o počátek prodlení žalované, dle předžalobní upomínky ze dne , datum, měla žalovaná uhradit dlužnou částku do 5 dní, předžalobní upomínka byla žalované odeslána dne , datum, , doručena byla fikcí 3. pracovní den, tj. , datum, . Zaplatit měla dlužnou částku do , datum, a od , datum, je tedy v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.

23. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku , částka, , se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla v řízení úspěšná ohledně částky , částka, (nevrácená jistina pohledávky), která představuje 68 % uplatněného nároku z žalované částky , částka, (jistina , částka, + kapitalizovaný smluvní úrok , částka, + kapitalizovaný zákonný úrok , částka, ). Neúspěšná byla ohledně částky , částka, (32 %), představující zamítnutou jistinu a příslušenství ke dni vyhlášení rozhodnutí. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci jí soud přiznal 36 % vzniklých nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, , mimosmluvní odměny advokáta za poskytování právních služeb ve výši , částka, podle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po , částka, (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní výzva), hotových výdajů po , částka, za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši , částka, . Celkem náklady žalobkyně představují částku , částka, a z této částky soud přiznal žalobkyni 36 % nákladů řízení, tedy částku ve výši , částka, .