7 C 111/2022

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Silvií Slanou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 18 382,96 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 169 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 7 213,96 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 492,07 Kč, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 15 582,96 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 627,05 Kč od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 382,96 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků němá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 382,96 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 492,07 Kč, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 15 582,96 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 627,05 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 382,96 Kč od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne [datum] Smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo]. Podpisem úvěrové smlouvy se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky. Uzavřením úvěrové smlouvy žalovaný stvrdil, že se s nimi seznámil. Před uzavření smlouvy byla věřitelem prověřena úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím odborných pracovníků. Žalovaný byl v souladu se smlouvou a úvěrovými podmínkami oprávněn čerpat revolvingový úvěr, a to prostřednictvím kreditní karty, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalobkyně se zavázala dle úvěrových podmínek poskytnout ve prospěch žalovaného opakovaně peněžní prostředky do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, a žalovaný se zavázal takto poskytnutý revolvingový úvěr společnosti vrátit a zaplatit za poskytnutý úvěr úroky. V průběhu trvání úvěrového vztahu bylo možné změnit výši sjednaného úvěrového rámce. Sjednaný úvěrový rámec činil 20 000 Kč. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4 % z aktuální dlužné částky (tj. výše vyčerpaného nesplaceného revolvingového úvěru spolu s dlužnými poplatky a dlužnými úroky). V jednotlivých splátkách jsou zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného revolvingového úvěru a pravidelné poplatky. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta vždy na 20. den v kalendářním měsíci. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši 27 590 Kč. Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 16 421 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění, sjednaného v odst. 7.

1. úvěrových podmínek, zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky. Žalobkyně úvěr zesplatnila kde ni [datum]. Jelikož žalovaný na výzvu žalobkyně nereagoval a po zesplatnění úvěru neuhradil žádnou splátku, eviduje žalobkyně za žalovaným pohledávku ve výši 18 382,96 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 15 582,96 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 800 Kč a smluvních pokut ve výši 2 000 Kč. Příslušenství pohledávky představuje kapitalizovaný úrok ve výši 2 492,07 Kč za dobu od [datum] do [datum] a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 627,05 Kč za dobu od [datum] do [datum].

3. Usnesením č. j. 7C 111/2020-9 ze dne 31. 10. [číslo] byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení o tom, zda a jakým způsobem posuzovala dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného úvěr včetně příslušenství splácet. K tomu žalobkyně v doplnění žaloby ze dne [datum] uvedla, že naplňuje svoji zákonnou povinnost prověřování bonity spotřebitele důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre. Tímto procesem je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Pro předcházení předlužení klienta zajišťuje žalobkyně kontrolu bonity klienta, jejímž výsledkem je limit nevyšší měsíční splátky, resp. posouzení měsíčních disponibilních financí po odečtu nákladů klienta. V rámci něho je ověřována schopnost klienta splácet další finanční závazky a hradit nezbytné životní výdaje. Zohledňováno je rodinné postavení klienta, zejména vyživovací povinnosti, příjem partnera, případně další skutečnosti. Vyvstává-li navzdory takto podrobnému přezkumu pochybnost o pravosti tvrzení klienta, přistupuje úvěrující subjekt k žádosti o předložení potvrzení o výši příjmu nebo výpisu z bankovního účtu, ověření údajů o zaměstnání apod. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech [příjmení], NRKI, [příjmení] a ISIR, přičemž dotaz do registru [příjmení] byl proveden s výsledkem„ nenalezen žádný závazek po splatnosti“, dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem klient v NRKI nalezen – pozitivní hodnocení, dotazy do registru [příjmení] a ISIR byly provedeny s výsledkem – v registru nenalezen. Dále si žalobkyně od žalovaného vyžádala výpis z účtu, ze kterého vyplývá jeho příjem za měsíc [číslo] ve výši 29 129 Kč. Žalobkyně má za to, že o řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím předmětného úvěru svědčí i skutečnost, že žalovaný následně hradil na smlouvu, než došlo k zesplatnění úvěru.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) občanského soudního řádu bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem projevili souhlas. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

5. Z nich vzal soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] Smlouvu o revolvingovém úvěru, výše úvěrového rámce činila 20 000 Kč, roční úroková sazba 26,28 %, výše měsíční splátky činila 4 % z dlužné částky, minimálně 400 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky společnosti [právnická osoba] Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta na 20. den v kalendářním měsíci (ze smlouvy č. [datum] ze dne [datum]). Žalovaný porušil svou povinnost hradit svůj závazek řádně a včas ve sjednaných splátkách. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný načerpal celkem částku ve výši 27 590 Kč a uhradil částku 16 421 Kč (z výpisu čerpání, splátek a úhrad). Z tohoto důvodu žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni [datum] (z výzvy ze dne [datum]). Výzvou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu (z výzvy, z poštovního podacího archu).

6. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

9. Uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele a poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). Nejvyšší správní soud ČR v citovaném rozhodnutí zformuloval závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

11. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

12. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.

13. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

14. V projednávané věci žalobkyně vycházela pouze z příjmů žalovaného (dle předloženého výpisu z účtu za měsíc [číslo] ve výši 29 129 Kč), reálné výdaje žalovaného si nijak neprověřovala a neobjektivizovala. Při prověřování úvěruschopnosti žalovaného vycházela toliko z údajů o životním minimu na žalovaného (3 550 Kč) a dvě vyživované děti (částka 2 420 Kč na dvě děti je zcela mimo realitu) a z normativních (nikoli skutečných) výdajů na domácnost a bydlení. Pokud jde o splátky úvěrů žalovaného jiným společnostem, vycházela žalobkyně z měsíční výše splátky ve výši 9 658 Kč, ovšem z předloženého výpisu z účtu je patrná měsíční výše splátek úvěrů v částce 16 593 Kč (splátka úvěru 6 934,15 Kč dne [datum] a splátka úvěru 8 868,54 Kč dne [datum]). Soud nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a před uzavřením smlouvy řádně posoudila schopnost žalovaného úvěr řádně splácet ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

15. Z výše uvedených důvodů posoudil předmětnou smlouvu jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Žalovanému tak vznikla toliko povinnost vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný od žalobkyně načerpal částku 27 590 Kč a na tento dluh dosud uhradil částku 16 421 Kč. K dnešnímu dni nevrácená jistina poskytnutého úvěru, kterou je žalovaný povinen žalobkyni vrátit, činí částku 11 169 Kč (27 590 Kč – 16 421 Kč), ohledně které soud žalobě vyhověl. Žalovaný v řízení zůstal nečinný, tedy při určení doby vrácení nebylo možno přihlédnout k jeho příjmům a celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Proto soud lhůtu pro vrácení nesplacené jistiny stanovil do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1 občanského soudního řádu).

1. Ohledně dalších nároků nad rámec dosud nevrácené jistiny úvěru soud žalobu zamítl, včetně požadovaného smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení. S odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 ZoSÚ dosud nenastala splatnost dluhu, která v daném případě neodvisí od výzvy věřitele, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající jistiny v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022).

2. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při zohlednění zamítnutých úroků kapitalizovaných ke dni vyhlášení rozsudku je úspěch a neúspěch účastníků přibližně poloviční, z tohoto důvodu soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.