7 C 112/2021

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Silvií Slanou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky částka s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, v pravidelných měsíčních splátkách po [částka], když první splátka je splatná 20. dne měsíce následujícího po právní moci tohoto rozhodnutí a další splátky každého 20. dne následujícího kalendářního měsíce až do úplného splacení dluhu, pod ztrátou výhody splátek.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 22,68 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 22,68 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, včetně náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že na základě žádosti ze dne [datum] poskytla právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] PERSONAL FINANCE (jednající v České republice prostřednictvím [právnická osoba], odštěpného závodu, sídlem [adresa]), žalovanému revolvingový úvěr [číslo] s úvěrovým rámcem do výše [částka]. Žalovaný výslovně prohlásil, že se řádně seznámil s příslušnými podmínkami, aktuálními produktovými podmínkami a sazebníkem, které tvoří součást smlouvy, a že s nimi bez výhrad souhlasí. Za dobu trvání úvěrové smlouvy žalovaný čerpal poskytnutý úvěrový rámec do výše [částka], když ke dni [datum] došlo k poslednímu čerpání úvěru. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr a sjednané úroky společně s případně sjednaným pojištěním formou pravidelných měsíčních splátek ve výši minimálně 5 % z dlužné částky, nejméně pak [částka], a to vždy k 17. kalendářnímu dni v měsíci. Roční úroková sazba činila 22, 68 %. V případě nesplácení úvěru se žalovaný zavázal přímo ve smlouvě a dle příslušného sazebníku k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, k náhradě nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši [částka], poplatku za odeslání upomínky ve výši [částka] a k zaplacení úroku z prodlení ze splatného závazku v zákonné výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl povinen splácet poskytnutý úvěr řádně a včas. Tuto povinnost žalovaný porušil, když se ocitl v prodlení s více než dvěma po sobě následujícími splátkami nebo jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce. Právní předchůdkyně žalobkyně proto využila svého práva a od smlouvy odstoupila a dlužnou částku zesplatnila. Odstoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum], nabylo účinnosti dne [datum], tedy ke konci kalendářního měsíce, následujícího po měsíci, v němž bylo odstoupení dáno k odeslání. Dlužnou částku splatnou v celém rozsahu včetně úroků, poplatků, smluvní pokuty a případně sjednaného pojistného v celkové výši [částka] byl žalovaný povinen ve stanovené lhůtě uhradit. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], byla pohledávka za žalovaným, s účinností ke dni [datum], postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Za období od postoupení pohledávky nebylo ze strany žalovaného ničeho uhrazeno. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši [částka], pojistného ve výši [částka], poplatků ve výši [částka], smluvní pokuty ve výši [částka] a kapitalizovaného neuhrazeného smluvního úroku ve výši [částka], splatného ke dni [datum]. Žalobkyně žalovanému zaslala dne [datum] předžalobní výzvu, avšak ani poté žalovaný dlužnou částku neuhradil.

3. Usnesením, č. j. 7C 112/2021-8 ze dne 19. 7. 2021, byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení, uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství a zaslala soudu důkazy k prokázání doplněných tvrzení. Současně byla žalobkyně vyzvána ke sdělení, kolik žalovaný na předmětný úvěr k dnešnímu dni zaplatil, na co byly platby žalovaného započteny, u smluvní pokuty ve výši [částka] aby uvedla, z čeho vyplývá její výše a způsob určení, kdy a jakého porušení právní povinnosti se žalovaný dopustil a z jakých částek a za jaké období byla vypočtena, u pojistného ve výši [částka] a poplatků ve výši [částka] aby uvedla, za co jsou účtovány a z čeho vyplývá jejich výše.

4. V doplnění žaloby, ze dne [datum], žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně jako poskytovatel úvěru, splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu ustanovení § 84, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, když s odpornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný uvedl přímo v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, že je ženatý, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, od roku 2010 žije ve vlastním bydlení a náklady na bydlení činí [částka] měsíčně. Dále uvedl, že je zaměstnán, jeho čistý měsíční příjem činí [částka] a celkový měsíční příjem domácnosti činí [částka]. Na základě těchto informací dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet tento úvěr je dostatečná.

5. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil celkem částku ve výši [částka]. Tato částka byla započtena ve výši [částka] na úroky, ve výši [částka] na pojištění, ve výši [částka] na poplatky, ve výši [částka] na pokutu a ve výši [částka] na jistinu. Celková částka poskytnutá ve prospěch žalovaného byla ve výši [částka] (jedná se o částku ve výši [částka], kterou žalovaný vyčerpal a poplatky ve výši [částka]). Poplatky ve výši [částka] představují náklady vymáhacího procesu, které žalobkyně nárokuje v důsledku nesplácení úvěru. Smluvní pokuta ve výši [částka] je sjednána za prodlení s úhradou splatné (dospělé) splátky ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení a zcela odpovídá zákonným limitům a úpravě spotřebitelského úvěru. Ke dni [datum] činil součet měsíčních splátek [částka], z této částky se počítala smluvní pokuta po dobu 30 dní, což činí [částka]. Dne [datum] byla předepsána splátka ve výši [částka], tedy po 1 den se smluvní pokuta počítala z dlužných splátek ve výši [částka], což činí [částka]. Celková výše pokuty tedy činí [částka]. Ke dni [datum] činil součet dlužných měsíčních splátek [částka], z této částky se počítala smluvní pokuta po dobu 29 dní, což činí [částka]. Ke dni [datum] činil součet dlužných měsíčních splátek [částka], z této částky se počítala smluvní pokuta po dobu 31 dní, což činí [částka]. Ke dni [datum] činil součet dlužných měsíčních splátek [částka], z této částky se počítala smluvní pokuta po dobu 30 dní, což činí [částka]. Dne [datum] byla předepsána splátka ve výši [částka], tedy po 1 den se smluvní pokuta počítala z dlužných splátek ve výši [částka], což činí [částka]. Celková výše pokuty tedy činí [částka]. Žalobkyně nárokuje smluvní pokutu v celkové výši [částka]. Žalovaný dle čl. V smlouvy přistoupil jako pojištěný k pojištění podle smlouvy uzavřené mezi bankou a pojistitelem [právnická osoba]. Měsíční úhrady za pojištění byly zahrnuty do celkové výše měsíčních splátek úvěru a dle doloženého výpisu jsou specifikovány v Předpisu splátky jako pojistné. Výše pojistného za každé pojistné období dle smlouvy činí 4,99 % ze sjednané výše pravidelné měsíční úvěrové splátky. Od června roku 2018 se rozšiřovalo pojistné krytí a s tím i výše pojistného na 5,99 % O této změně byl žalovaný informován prostřednictvím e-mailu. Pojistné za měsíc srpen 2020 činilo [částka], za měsíc září 2020 činilo [částka], za měsíc říjen 2020 činilo [částka], za měsíc listopad 2020 činilo [částka], za měsíc prosinec 2020 činilo [částka] a za měsíc leden [částka], celkem tedy [částka]. Žalovaný dne [datum] uhradil částku ve výši [částka], tato byla v celkový výši započtena na pojištění. Požadované pojistné tedy činí [částka] ([částka] – [částka]).

6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

7. K jednání, nařízenému na den [datum] se účastníci dostavili. Právní zástupkyně žalobkyně na podané žalobě setrvala v celém rozsahu. Uvedla, že ohledně splnění povinnosti zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy nemá dalších tvrzení a nenavrhuje další důkazy, s výjimkou doplnění žaloby, které bylo soudu zasláno.

8. Žalovaný potvrdil, že nějaký dluh vůči žalobkyni má. Měl platební kartu, kterou mu potom zablokovali, už z ní nemohl čerpat peníze, tedy neposílal ani žádné splátky. Dále uvedl, že má 11 úvěrů přesahujících v součtu částku [částka], na které pravidelně měsíčně splácí částku [částka]. Byl již potrestán za to, že si vzal úvěr v době, kdy jeho splátky přesahovaly jeho příjmy. Momentálně má exekuci na plat, pracuje v Technických službách města Nový Jičín. Po rozvodu manželství se dostal do krize, začal splácet půjčku půjčkou. Má hypotéku přes [částka] a zbytek jsou spotřebitelské úvěry, ani neví, kolik jich má. Není schopen zaplatit dluh najednou, jelikož má exekuce, dluhy mu pomáhá platit syn. Chtěl by alespoň splátky ve výši okolo [částka]. Jeho příjem je okolo [částka], pracuje jako hrobník. Má exekuci na plat a spoustu dalších dluhů. Žije sám, vyživovací povinnost již nemá.

9. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] PERSONAL FINANCE (jednající v České republice prostřednictvím [právnická osoba], odštěpného závodu, sídlem [adresa]) s žalovaným Smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] s úvěrovým rámcem do výše [částka]. Revolvingový úvěr byl poskytnut s úrokovou sazbou 22,68 % ročně, který se žalovaný zavázal splácet s příslušnými náklady v pravidelných měsíčních splátkách ve výši minimálně 5 % z dlužné částky. V rámci všeobecných podmínek si účastníci sjednali, že klient je povinen řádně a včas splácet čerpaný úvěr, včetně nákladů na něj, formou pravidelných měsíčních splátek, není-li stanoveno jinak. Čerpáním úvěru vzniká klientovi povinnost platit příslušné náklady na úvěr v termínech a ve výši stanovených smlouvou o úvěru. Není-li poskytnutý úvěr splácen řádně a včas, je právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z každé splátky, s jejích i částečnou úhradou se dostal do prodlení. Nesplacená úvěrová jistina je dále úročena podle platné úrokové sazby. Úvěrující je oprávněna od smlouvy odstoupit, neumožnit další čerpání úvěru a požadovat splacení dlužné částky včetně příslušenství ke dni účinnosti odstoupení, dostane-li se klient do prodlení se splacením více než dvou po sobě následujících splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému možnost čerpání úvěru, žalovaný úvěr čerpal, avšak nesplácel v souladu se smlouvou, proto právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila dopisem ze dne [datum]. Žalovaný celkem vyčerpal částku ve výši [částka] a na předmětný úvěr uhradil celkem částku [částka], kterou banka započetla způsobem uvedeným výše. BNP PARIBAS PERSONAL FINANCE oznámila žalovanému, že pohledávku ze Smlouvy o úvěru [číslo] postoupila žalobkyni (z oznámení o postoupení ze dne [datum] a z podacího lístku). Pohledávka byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] (ze smlouvy o postoupení včetně přílohy). Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši [částka], dlužného pojistného ve výši [částka], poplatků ve výši [částka], smluvní pokuty ve výši [částka] a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši [částka]. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku k zaplacení dlužné částky, žalovaný do dnešního dne dlužnou částku neuhradil (z výzvy k zaplacení ze dne [datum]).

10. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný při uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

18. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] 2010 Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.

19. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

20. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

21. Podle závěrů Soudního dvora EU zásada konformního výkladu vyžaduje, aby vnitrostátní soudy učinily vše, co spadá do jejich pravomoci, aby zajistily plnou účinnost dotčené směrnice a došly k výsledku, který by byl v souladu s cílem sledovaným touto směrnicí. Soudu přísluší zajistit plný účinek směrnice 2008 tím, že na základě své vlastní pravomoci případně nepoužije výklad českých soudů, jestliže uvedený výklad není slučitelný s unijním právem.

22. S odkazem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C – [číslo] a na články 8 a 23 směrnice 2008 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

23. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že její předchůdkyně prověřovala bonitu žalovaného na základě věrohodných údajů, na základě nichž řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ovšem toto tvrzení neprokázala. Žalobkyně vycházela pouze z informací žalovaného, které nebyly ověřovány a posuzovány, ačkoli měl úvěrující informace z registrů NRKI a BRKI (viz. č. listu 10 spisu – informace o bonitě klienta), že žalovaný má 11 úvěrů v celkové výši 1 261 332 s celkovou výší měsíčních splátek [částka] u šesti poskytovatelů úvěrů a jeho úvěrové zadlužení se za období od března 2019 do listopadu 2019 zvýšilo z částky [částka] na [částka] a výše měsíční splátky mu vzrostla z [částka] na [částka]. Při deklarovaném příjmu kolem [částka] a nákladech na bydlení kolem [částka] bylo zřejmé, že žalovaný nebude schopen další poskytnutý úvěr splácet. Pokud žalovaný uváděl, že je ženatý a celkový příjem domácnosti činí [částka], z úřední činnosti je soudu známo, že žalovaný je od [datum] rozvedený (viz. spis 17 C 237/2017). Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

24. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Proto plnění z titulu smlouvy (včetně sjednaných úroků, poplatků a smluvní pokuty) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

25. Soud vypočetl výši bezdůvodného obohacení tak, že od částky [částka], kterou žalovaný vyčerpal, odečetl částku, kterou již dle tvrzení žalobkyně zaplatil, tedy částku [částka]. Žalovaný do dnešního dne nevrátil žalobkyni částku [částka], která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V souladu s ustanovením § 160 občanského soudního řádu soud povolil žalovanému splátky dlužné částky po [částka] měsíčně s ohledem na jeho nepříznivou finanční situaci, pod ztrátou výhody splátek.

26. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného, soud vycházeje z právní domněnky zakotvené v ustanovení § 573 Občanského zákoníku má za to, že zásilka (předžalobní výzva k plnění) zaslaná prostřednictvím poštovních služeb je doručena adresátovi nejpozději třetí pracovní den po jejím odeslání. Splatnost bezdůvodného obohacení v souvislosti s neplatnou smlouvou tedy nastala dne [datum] na základě výzvy žalobkyně, která byla žalovanému doručena dne [datum]. Ode dne následujícího po splatnosti, tj. od [datum] je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.

27. Ohledně dalších požalovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou [částka] se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

28. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci vzniklo žalovanému právo na částečnou náhradu nákladů řízení, žalovaný ovšem náklady řízení nepožadoval. Z tohoto důvodu soud žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal.