7 C 112/2025

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Silvií Slanou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , 743 01 Anonymizováno o zaplacení částky 48 521 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky , částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, doručenou soudu dne , datum, , se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že na základě žádosti ze dne , datum, poskytla právní předchůdkyně žalobkyně, společnost BNP PARIBAS , právnická osoba, , pod obchodní značkou Hello bank!, žalovanému spotřebitelský úvěr č. , hodnota, . Na základě části IV. smlouvy došlo následně k poskytnutí revolvingového úvěru. Žalovaný výslovně prohlásil, že se řádně seznámil s příslušnými podmínkami, aktuálními produktovými podmínkami a sazebníkem, které tvoří součást smlouvy, a že s nimi bez výhrad souhlasí. Na základě smlouvy byla banka oprávněna akceptovat žádost žalovaného, a kdykoliv po dobu 1 roku od data podpisu smlouvy, v případě řádného splácení spotřebitelského úvěru, žalovanému otevřít a umožnit průběžné čerpání do určeného úvěrového rámce, naposledy ve výši , částka, , který čerpal prostřednictvím kreditní karty dle doloženého přehledu transakcí. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr a sjednané úroky formou pravidelných měsíčních splátek ve výši minimálně 5 % z dlužné částky, nejméně pak vždy , částka, , a to aktuálně vždy k 17. kalendářnímu dni v měsíci. Žalovaný se zavázal hradit bance úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 22,68 % ročně. Žalobkyně však uplatňuje smluvní úrok ve výši, která odpovídá právním předpisům, upravujícím spotřebitelské úvěry, tj. ve výši 15 % ročně. V případě nesplácení úvěru se žalovaný přímo ve smlouvě zavázal k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení, náhradě nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši , částka, , poplatku za odeslání upomínky ve výši , částka, a k placení úroku z prodlení ze splatného závazku v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný porušil své závazky ze smlouvy, protože se dostal do prodlení s úhradou více než dvou po sobě následujících splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Banka proto využila svého práva, od smlouvy odstoupila a dlužnou částku zesplatnila. Odstoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem banky a nabylo účinnosti dne , datum, . Dlužnou částku, splatnou v celém rozsahu včetně úroků, poplatků, smluvní pokuty a případně sjednaného pojistného ve výši , částka, byl žalovaný povinen ve stanovené lhůtě uhradit. Ode dne následujícího po dni zesplatnění má žalobkyně nárok na zaplacení smluvního úroku 15 % ročně z dlužného zůstatku poskytnutého úvěru, tedy z jistiny ve výši , částka, a dále zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z dlužné částky , částka, , zahrnující dlužnou jistinu a dlužné poplatky. Pohledávka za žalovaným, vyplývající z výše uvedené smlouvy byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, v rámci portfolia společnosti , právnická osoba, ., která jí následně postoupila žalobkyni, na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , a to s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem, zaslaným doporučeně, dne , datum, . Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení jistiny úvěru ve výši , částka, , poplatků ve výši , částka, a kapitalizovaného neuhrazeného úroku, splatného ke dni zesplatnění, ve výši , částka, . Příslušenství pohledávky představuje smluvní úrok ve výši 15 % ročně z jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, (jistina úvěru ve výši , částka, + poplatky ve výši , částka, ) ode dne , datum, do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní vyzýván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění. Ani přes tuto výzvu nebyla dlužná částka uhrazena.

3. Usnesením, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem předchůdkyně žalobkyně posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství (tzv. úvěruschopnost) a aby uvedla, jakou celkovou částku žalovaný čerpal (bez přirostlých úroků a poplatků) a jakou částku k dnešnímu dni uhradil. Současně soud žalobkyni vyzval k odstranění rozporu mezi žalobou a listinnými důkazy, kdy v žalobě uvádí, že žalovanému, na základě žádosti ze dne , datum, , byl poskytnut spotřebitelský úvěr č. , hodnota, , z předložené Žádosti/smlouvy revolvingovém úvěru vyplývá, že smlouva má číslo , hodnota, a byla uzavřena dne , datum, ., právnická osoba, doplnění žaloby ze dne , datum, žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru, splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného při zpracování žádosti žalovaného o poskytnutí úvěrového produktu, kdy byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Přímo z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu bylo zjištěno, že žalovaný je od roku 2020 zaměstnán jako dělník ve společnosti Řeznictví , právnická osoba, a jeho čistý měsíční příjem činí , částka, . Dále bylo z žádosti ověřeno, že žalovaný je svobodný, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, a že žije ve vlastním bydlení. Celkové náklady domácnosti, včetně ostatních finančních závazků žalovaného, byly oceněny na částku , částka, měsíčně. Zejména s ohledem na informace, které žalovaný dodal, a které předchůdkyně žalobkyně ověřila, a dále s ohledem na výši požadovaného úvěru, dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná. Dále žalobkyně uvedla, že očíslování na žádosti/smlouvě jsou evidována podle čísla autorizace s číslem , hodnota, na začátku. Osobě žalovaného, který je v žádosti/smlouvě č. , hodnota, jasně identifikována, byl následně poskytnut bankou úvěr, registrovaný pod č. , hodnota, . Tedy žádost/smlouva č. , hodnota, se přímo vztahuje k poskytnutému úvěru č. , hodnota, . Žalovaný na předmětný úvěr čerpal částku ve výši , částka, a uhradil částku ve výši , částka, .

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný. K jednání, nařízenému na , datum, , se žalovaný bez omluvy nedostavil. Právní zástupce žalobkyně se k jednání dostavil, ohledně zkoumání úvěruschopnosti odkázal na vyjádření žalobkyně, které je obsaženo v doplnění žaloby, když má za to, že předloženými důkazy byl nárok žalobkyně prokázán.

6. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost BNP PARIBAS , právnická osoba, poskytla dne , datum, , pod obchodní značkou Hello bank! žalovanému revolvingový úvěr na základě Žádosti/Smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . Žalovanému byl poskytnut úvěrový rámec ve výši , částka, a žalovaný se jej zavázal splácet v měsíčních splátkách v minimální výši 5 % z dlužné částky, k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však , částka, s tím, že termín splatnosti byl 17. den v měsíci. Základní roční úroková sazba byla sjednána ve výši 22,68 % a RPSN činila 28,74 %. Úvěr byl sjednán na dobu neurčitou. Měsíční poplatek za rezervaci úvěrových zdrojů činil , částka, a výše měsíční úhrady za pojištění činila 7,99 % z měsíční splátky úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a Produktové podmínky pro revolvingové úvěry. Dle Produktových podmínek v případě, že se klient dostane do prodlení se splacením více než dvou po sobě následujících splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je banka oprávněna od smlouvy odstoupit a požadovat splacení celého dluhu najednou, a to do 14 dnů od doručení výzvy k úhradě. Ode dne splatnosti dluhu je banka oprávněna účtovat zákonný úrok z prodlení. Dle Sazebníku činil poplatek za odeslání upomínky k úhradě , částka, a náklady spojené s vymáháním splatného závazku , částka, (ze Smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , z Všeobecných obchodních podmínek, z Produktových podmínek a ze Sazebníku). Žalovaný nesplácel úvěr v souladu se smlouvou, proto předchůdkyně žalobkyně od smlouvy odstoupila dopisem ze dne , datum, (z odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne , datum, ). Pohledávka za žalovaným, vyplývající z výše uvedené smlouvy, byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, v rámci portfolia společnosti , právnická osoba, ., která jí následně postoupila žalobkyni, na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , a to s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, (ze Smluv o postoupení pohledávky, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, ). Dle tvrzení žalobkyně žalovaný načerpal částku ve výši , částka, a uhradil částku , částka, . Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení jistiny úvěru ve výši , částka, , poplatků ve výši , částka, a kapitalizovaného neuhrazeného úroku, splatného ke dni zesplatnění, ve výši , částka, . Žalobkyně zaslala žalovanému upomínku k zaplacení dluhu (z předžalobní upomínky ze dne , datum, ), žalovaný ovšem do dnešního dne dlužnou částku neuhradil.

7. Z „Protokolu o prověření úvěruschopnosti“ bylo zjištěno, že žalovaný uvedl výši svého měsíčního příjmu , částka, . Dále banka ověřila pomocí interního napojení na insolvenční rejstřík, že žalovaný nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení. Žalovaný uvedl měsíční výdaje ve výši , částka, . Banka stanovila životní výdaje klienta na základě dat sdělených žalovaným v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na , částka, . Žalovaný uvedl v žádosti měsíční splátky ve výši , částka, . Banka zjistila, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti úvěry s celkovými splátkami , částka, z toho interní úvěry s celkovými měsíčními splátkami , částka, . Splátka nového úvěru činila , částka, , nové splátkové zatížení tedy činilo , částka, . Příjem žalovaného byl vyhodnocen jako dostatečný pro poskytnutí úvěru. Po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů žalovanému zbylo , částka, k pokrytí životních nákladů.

8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku v platném znění (zák. č. 89/2012 Sb.) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Shora uvedený skutkový stav, ve věci smlouvy uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Předchůdkyně žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný při uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne , datum, spisové značky , spisová značka, , z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

16. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.

17. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne , datum, zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

18. Z výše citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. lze sice dospět k závěru, že zde uvedená neplatnost smlouvy je toliko neplatností relativní, nicméně soudy v rámci rozhodovací praxe opakovaně dospěly k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal, tedy že se jedná o neplatnost absolutní. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, ).

19. V projednávané věci žalobkyně pouze tvrdila, ovšem neprokázala, že předchůdkyně žalobkyně prověřovala bonitu žalovaného (nahlížela do příslušných registrů), ověřovala skutečné příjmy a životní výdaje žalovaného, na základě čehož posoudila úvěruschopnost žalovaného, ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z údajů, které jí poskytl sám žalovaný. Zjištění, že žalovaný nebyl v době uzavření úvěrové smlouvy v insolvenčním řízení, je zcela nedostatečným pro posouzení jeho schopnosti úvěr splácet. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

20. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a s odkazem na stávající rozhodovací praxi nadřízeného soudu. Proto plnění z titulu smlouvy (včetně sjednaných úroků a poplatků) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

21. Soud vypočetl výši bezdůvodného obohacení tak, že od částky , částka, , kterou žalovaný od předchůdkyně žalobkyně načerpal, odečetl částku, kterou dle tvrzení žalobkyně zaplatil, tedy částku ve výši , částka, . Žalovaný do dnešního dne nevrátil žalobkyni částku , částka, (, částka, – , částka, ), která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného, předžalobní upomínka ze dne , datum, byla žalovanému odeslána dne , datum, , dle předžalobní upomínky měl žalovaný dlužnou částku zaplatit do , datum, . Od , datum, je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.

22. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při zohlednění zamítnutého příslušenství je úspěch žalobkyně méně než poloviční, žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, z tohoto důvodu soud rozhodl, že se žádnému z účastníků náhrada nákladů řízení nepřiznává.