7 C 114/2024

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Silvií Slanou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 74 613,45 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky , částka, , s úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, .

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , k rukám , Jméno advokáta, , advokáta se sídlem , Adresa advokáta, , do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobou, doručenou soudu dne , datum, , včetně jejího doplnění ze dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, Smlouvu o úvěru číslo , RČ, , na základě které poskytla žalobkyně žalovanému bezúčelový úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal splatit v 96 měsíčních anuitních splátkách po , částka, , vždy k 19. dni v měsíci. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky ČSOB pro spotřebitelské úvěry, které žalovaný obdržel a souhlasil s jejich zněním. Dle obchodních podmínek byla žalobkyně oprávněna účtovat žalovanému za své služby poplatky dle Sazebníku poplatků. Žalovanému byly naúčtovány poplatky ve výši 3 x , částka, , celkem , částka, , za zaslání výzev dne , datum, , , datum, a , datum, . Žalovaný porušil svůj závazek zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních splátkách k sjednanému dni splatnosti. Naposledy se ocitl v prodlení s úhradou splátky ke dni , datum, , kterou nezaplatil ani přes výzvu žalobkyně. Žalobkyně využila svého oprávnění a ke dni , datum, prohlásila celý úvěr za splatný. Žalovaný dluží žalobkyni částku ve výši , částka, , která se skládá z dlužné jistiny ve výši , částka, , z kapitalizovaného běžného úroku ve výši , částka, , z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši , částka, a z poplatků ve výši , částka, (ve výši , částka, za výzvu k zaplacení dluhu ze dne , datum, , ve výši , částka, za opakovanou výzvu k zaplacení dluhu ze dne , datum, a ve výši , částka, za poslední výzvu k zaplacení dluhu ze dne , datum, ). Smluvní úrok v částce , částka, je kapitalizován za období od , datum, do , datum, sazbou 14,98 % ročně a po 90. dni od počátku prodlení žalovaného je dále v souladu s § 122, odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. úročen sazbou ve výši 8,05 % ročně. Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení v částce , částka, je kapitalizován za období od , datum, do , datum, . Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku , částka, .

2. Právní zástupkyně žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného dne , datum, k zaplacení dlužné částky, žalovaný však nezaplatil ničeho.

3. Usnesením, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet úvěr včetně příslušenství, zaslala soudu důkazy k prokázání doplněných tvrzení a dále aby uvedla, jakou celkovou částku žalovaný na předmětný úvěr uhradil., právnická osoba, doplnění žaloby ze dne , datum, žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě informací získaných o žalovaném, jakož i nahlédnutím do informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele. Úvěr byl schválen ve standardním procesu s doložením příjmu. Vnitřním systémem žalobkyně bylo vyhodnoceno, že u žalovaného byla dána dostatečná platební kapacita pro splátku úvěru ve výši , částka, měsíčně. Příjem žalovaného byl zjišťován výpisem z účtu, který je veden u žalobkyně. V případech, kdy je žalobkyně schopna určit výši příjmů a výdajů na základě odborné kontroly finančních toků na běžném účtu vedeném u žalobkyně a čestného prohlášení žalovaného o výši příjmů v žádosti o spotřebitelský úvěr, nevyžaduje žalobkyně zpravidla k posouzení úvěruschopnosti potvrzení o výši příjmu vystavené zaměstnavatelem. Příjem žalovaného byl zjištěn na základě transakcí na běžném účtu žalovaného a činil , částka, (příjem byl napočítán jako průměr příjmů za 5 měsíců na běžném účtu žalovaného, a to za říjen 2022 ve výši , částka, , listopad 2022 ve výši , částka, , prosinec 2022 ve výši , částka, , leden 2023 ve výši , částka, a únor 2023 ve výši , částka, ). Výdaje žalovaného, které vstupovaly do výpočtu platební kapacity činily , částka, a byly vypočteny na základě transakcí na běžném účtu a na základě informací ze žádosti (deklarované výdaje, způsob bydlení, počet členů domácnosti včetně vyživovaných členů, místo bydliště), které zahrnují životní minimum, náklady na bydlení, náklady na splátky, mandatorní výdaje (soudně nařízené, alimenty) a deklarované platby na pojištění. Zadluženost žalovaného byla zjišťována z transakcí žalovaného + CBCB – bez negativních informací. Bylo ověřeno, že běžný účet žalovaného nevykazuje nestandardní transakce, které indikují zvýšené riziko možnosti nedostát svým závazkům (např. z důvodu nedostatečných vlastních finančních zdrojů, možnosti rychlého předlužení).

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný. K jednání, nařízenému na , datum, , se účastníci nedostavili, zástupce žalobkyně se z jednání omluvil, souhlasil s tím, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se nedostavil bez omluvy. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.).

6. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že dne , datum, uzavřela žalobkyně s žalovaným Smlouvu o úvěru č. , RČ, , jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky pro ČSOB spotřebitelské úvěry, se kterými se žalovaný seznámil a souhlasil s nimi. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému dne , datum, převodem na účet č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši , částka, , které se žalovaný zavázal splácet v 96měsíčních anuitních splátkách po , částka, . První splátka byla splatná dne , datum, a poslední splátka byla splatná dne , datum, a činila , částka, . Celková částka splatná klientem činila , částka, . Úroková sazba byla sjednána ve výši 14,98 % ročně, RPSN činila 16,04 %. Smlouvou byly sjednány poplatky ve výši , částka, za zaslání výpisu, ve výši , částka, a , částka, za zaslání upomínky – výzvy k zaplacení dlužné částky a ve výši , částka, za změnu smlouvy. V případě, že klient nesplní řádně a včas své peněžité závazky, je banka oprávněna účtovat z částek po splatnosti úroky z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění a dále smluvní pokutu. V případě prodlení klienta s placením úvěru je banka oprávněna kdykoli klientovi adresovat výzvu nebo upomínku k uhrazení dlužné částky, ve které klientovi poskytne alespoň 30 dní k její uhrazení. Poplatky za výzvu nebo upomínku v sobě zahrnují účelně vynaložené náklady spojené se zasíláním upomínek a výzev a smluvní pokutu. Pokud tak klient neučiní, je banka oprávněna jistinu úvěru zesplatnit ke dni uvedeném v oznámení (ze Smlouvy o úvěru č. , RČ, ze dne , datum, , z Obchodních podmínek pro ČSOB spotřebitelské úvěry). Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splatných splátek úvěru, žalobkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši , částka, (splátka v prodlení včetně úroků, úroků z prodlení a poplatků) do , datum, (z Oznámení o zesplatnění úvěru ze dne , datum, , z dodejky). Žalovaný dlužnou částku do dnešního dne neuhradil, přestože byl k zaplacení vyzýván předžalobní upomínkou ze dne , datum, (z předžalobní upomínky ze dne , datum, ). Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši , částka, , z kapitalizovaných úroků ve výši , částka, od , datum, do , datum, a z kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, . Dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil částku , částka, . Z „Žádosti o poskytnutí úvěru“ bylo zjištěno, že žalovaný žádal o poskytnutí úvěru do úvěrového limitu , částka, bez udání účelu. V žádosti žalovaný uvedl čistý měsíční příjem , částka, , pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěrů , částka, a splátky úvěrů bez kreditních karet a kontokorentů , částka, .

7. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

10. Uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena Smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele a poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, odst. 26). Nejvyšší správní soud ČR v citovaném rozhodnutí zformuloval závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne , datum, spisové značky , spisová značka, , z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

12. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne , datum, zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

13. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18 (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v , adresa, . Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.

14. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

15. V projednávané věci žalobkyně neprokázala, že by s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, jak jí ukládá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně řádně nezkoumala příjmy a výdaje žalovaného, ohledně výdajů vycházela pouze z prohlášení žalovaného a ze statistických údajů, které neodpovídají realitě ani platební historii na jeho účtu. Měsíční příjem žalovaného z pracovního poměru v srpnu 2022 činil , částka, , v září 2022 činil , částka, , v říjnu 2022 činil , částka, , v listopadu 2022 činil , částka, , v prosinci 2022 činil , částka, , v lednu 2023 činil , částka, a v únoru 2023 činil , částka, . Celkový průměrný měsíční příjem žalovaného z pracovního poměru v posledních sedmi měsících tedy činil , částka, a nikoliv , částka, , jak uvádí žalobkyně. Měsíční výdaje žalovaného, jak tvrdí žalobkyně, nečinily částku , částka, měsíčně, ale výrazně převyšovaly tuto částku, jak je patrné z útrat žalovaného např. za měsíc březen 2023, kdy pouze splátky úvěrů z kreditní karty v tomto měsíci přesahovaly částku , částka, (, částka, a , částka, ). Životní náklady na bydlení žalobkyně nezkoumala vůbec. Rovněž žalobkyně nepřihlédla k dalším závazkům žalovaného z dříve poskytnutých úvěrů. Z listin předložených žalobkyní vyplývá, že žalovaný splácel úvěr splátkou , částka, měsíčně, kde nesplacená jistina činila , částka, , dále měl úvěrový limit na kreditní kartě ve výši , částka, a kontokorentní úvěr s úvěrovým limitem , částka, . Z úřední činnosti soudu (ze systému ISAS) soud dále zjistil, že želovaný si dne , datum, navýšil úvěrový limit ke kreditní kartě na , částka, (řízení ve věci , spisová značka, ) a dne , datum, čerpal další úvěr ve výši , částka, (řízení ve věci , spisová značka, ), který je zjistitelný rovněž z výpisu z účtu žalovaného předloženého žalobkyní. Z těchto důvodů soud nepovažuje za prokázané, že žalobkyně řádně posoudila a vyhodnotila schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť na základě uvedených zjištění existovaly důvodné pochybnosti o tom, zda žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr splatit.

16. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a s odkazem na výše citovanou judikaturu včetně rozhodnutí Soudního dvora EU. Z těchto důvodů požadované plnění z titulu smlouvy (včetně poplatků) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

17. Žalovaný od žalobkyně obdržel částku ve výši , částka, a uhradil částku , částka, . K dnešnímu dni nevrácená jistina poskytnutého úvěru, kterou je žalovaný povinen žalobkyni vrátit, činí , částka, (, částka, – , částka, ). Tato částka představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

18. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného, předžalobní výzva ze dne , datum, , byla žalovanému odeslána , datum, a byla mu doručena fikcí , datum, . Dne , datum, měl žalovaný splnit povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku, ode dne , datum, je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla v řízení úspěšná ohledně částky , částka, (jistina pohledávky), která představuje 84 % uplatněného nároku, neúspěšná byla ohledně částky , částka, , tedy z 16 % uplatněného nároku. Při porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci soud přiznal žalobkyně 68 % nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, , mimosoudní odměny advokáta za poskytování právních služeb ve výši , částka, podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po , částka, (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní výzva), náhrady hotových výdajů po , částka, za 3 úkony právní služby podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši , částka, a 21 % DPH z částky , částka, , tj. , částka, . Celkem náklady žalobkyně představují částku , částka, a z této částky soud přiznal žalobkyni 68 % nákladů řízení, tedy částku ve výši , částka, .