7 C 119/2025

Plný text

Okresní soud v Jméno žalovaného B rozhodl soudkyní JUDr. Silvií Slanou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A ., IČO IČO žalobkyně A sídlem Adresa žalobkyně A zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A o zaplacení částky 33 063,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky , částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 3 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , k rukám , tituly před jménem, Karla Goláně, , tituly za jménem, , advokáta se sídlem , Jméno žalobkyně B, /8, , adresa, , do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobou, doručenou soudu dne , datum, , se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne , datum, uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , s žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , a to v hotovosti, v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit částku ve výši , částka, , jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši , částka, , s úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně, částku , částka, na zpracování smlouvy a částku , částka, za službu komfortního a flexibilního splácení. Celkovou částku, odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky, poplatku a pojistného (bylo-li sjednáno) se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti, ve 12měsíčních splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne , datum, . Ke dni , datum, činila dlužná jistina , částka, a dlužný poplatek , částka, . Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhraná jistina ve výši , částka, úrokem ve výši 15 % ročně od , datum, , tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky dlužné částky do zaplacení. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku , částka, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným, s účinností k témuž dni, postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Po postoupení pohledávky nebylo žalovaným uhrazeno ničeho. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši , částka, , kapitalizovaných úroků ve výši , částka, (jedná se o úrok ve výši 15 % ročně, počítaný z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do , datum, ), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši , částka, (zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do , datum, ). Příslušenství pohledávky představuje úrok ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení. Žalovaný byl vyzýván k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou, do dnešního dne dlužnou částku neuhradil.

3. Usnesením, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , byla žalobkyně vyzvána, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení písemně doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr a aby uvedla, jakou celkovou částku žalovaný k dnešnímu dni na předmětný úvěr uhradil., právnická osoba, doplnění žaloby, ze dne , datum, , žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (resp. zápůjčku), a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného ze dne , datum, , ze které se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila majetkovou situaci žalovaného z výměru důchodu a složenek. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalovaný uvedl, že jeho měsíční příjem činí starobní důchod ve výši , částka, a že nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě. S ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované zápůjčky dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná. Žalovaný na předmětnou pohledávku uhradil celkem částku ve výši , částka, .

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný. Na základě ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci řízení s tím souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout pouze na základě účastníky předložených listinných důkazů.

6. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, a žalovaným (jako zákazníkem), byla dne , datum, uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které společnost , právnická osoba, poskytla žalovanému částku ve výši , částka, a žalovaný se zavázal vrátit částku ve výši , částka, , z čehož částka , částka, představovala souhrnný poplatek, zahrnující úrok ve výši , částka, , odměnu za zpracování ve výši , částka, a doplňkovou službu flexibilního splácení ve výši , částka, . Žalovaný měl plnit ve 12 měsíčních splátkách po , částka, , poslední splátka činila , částka, a měla být zaplacena dne , datum, . Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že převzal částku , částka, od společnosti , právnická osoba, Zápůjční úroková sazba činila 38 % ročně a byla pevná po celou sjednanou dobu smlouvy a RPSN činila 54,32 % (ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ). Žalobkyně předložila k této smlouvě zákaznickou kartu, ve které žalovaný uvedl, že je rozvedený, bydlí v pečovatelském domě, má učňovské vzdělání a pobírá starobní důchod ve výši , částka, . Dále uvedl, že jeho externí splátky činí , částka, a odhadované měsíční výdaje činí , částka, . K ověření měl žalovaný předložit složenky za měsíce říjen 2022 a listopad 2022. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by zaplatil jinou část pohledávky, než uvedla žalobkyně, tj. částku ve výši , částka, . , právnická osoba, oznámila žalovanému, že pohledávku ze smlouvy postoupila, s účinností ke dni , datum, , na žalobkyni a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do deseti dnů od doručení výzvy (ze Smlouvy o postoupení pohledávky, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, a z podacího lístku). Dne , datum, byl žalovaný vyzýván k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou, do dnešního dne dlužnou částku neuhradil (z předžalobní upomínky ze dne , datum, , z podacího lístku).

7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

12. Podle ustanovení § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

13. Podle ustanovení § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. Podle § 2993 o. z. věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

15. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaným byla sjednána smlouva o úvěru a vzhledem k tomu, že v tomto vztahu předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. v postavení podnikatele a žalovaný ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

16. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku, č. j. , spisová značka, , ze dne , datum, „součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. Uvedený právní závěr lze vztáhnout i k zákonu o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., účinnému v době uzavření posuzované smlouvy o úvěru. Obdobně konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele“.

17. Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalovaného. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy. (Srov. rozsudek Soudního dvora ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-, právnická osoba, . proti GK).

18. Současně soud poukazuje na závěr rozsudku Soudního dvora ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-755/2022, , právnická osoba, . proti , právnická osoba, .: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky.“ Tím spíše ani částečné splacení spotřebitelského úvěru v kontextu české právní úpravy nevede k závěru o naplnění povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a platnosti smlouvy.

19. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala majetkovou situaci žalovaného, ovšem k tomuto tvrzení nepředložila dostatečné důkazy. Předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z informací, které žalovaný uvedl v kartě zákazníka, žalobkyně ovšem nedoložila žádné doklady o zkoumání příjmů a výdajů žalovaného. Z údajů, které žalovaný v kartě zákazníka uvedl, je patrno, že tento byl v době žádosti o úvěr starobním důchodcem, měl příjem pouze , částka, , přičemž výše měsíční splátky činila , částka, . Měsíční výdaje žalovaného nebyly zkoumány vůbec, právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z odhadovaných výdajů žalovaného ve výši , částka, , nikoli z reálných výdajů. Rovněž nebylo zjišťováno, zda má žalovaný jiné závazky, nebylo tvrzeno ani prokázáno, zda byla prováděna lustrace dlužníků v registrech. Tvrzený příjem žalovaného ve výši , částka, signalizoval, že žalovaný bude mít problém úvěr ve výši , částka, , s měsíční splátkou , částka, , řádně splácet.

20. Zákon o spotřebitelském úvěru předpokládá při prověřování úvěruschopnosti spotřebitele individuální posouzení jak příjmů, tak výdajů žadatele o úvěr a tuto vysoce kvalifikovanou činnost není možno obcházet používáním statistických modelů a údajů životního minima. Vzhledem k tomu, že žalobkyně věrohodným způsobem skutečné příjmy a výdaje žalovaného neprověřila na základě aktuálních, nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od žalovaného a v otázce výdajů vycházela pouze ze statistických údajů a údajů o výši životního minima, nelze než uzavřít, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí řádně neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr.

21. Z tohoto důvodu soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou podle § 588 o. z. pro rozpor s ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a zjevné narušení veřejného pořádku. K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních (§ 576 o. z.).

22. Jelikož soud posoudil smlouvu jako neplatnou, posoudil nárok žalobkyně podle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení. Podle § 2993 plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V případě plnění obou stran, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno.

23. Soud vypočetl výši bezdůvodného obohacení tak, že od částky , částka, , kterou žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně obdržel, odečetl částku, kterou dle tvrzení žalobkyně zaplatil, tedy částku , částka, . Žalovaný do dnešního dne nevrátil žalobkyni částku , částka, (, částka, – , částka, ), která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. V této části soud žalobě vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s požadovaným zákonným úrokem z prodlení k datu vzniku prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

24. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného, podle předžalobní upomínky ze dne , datum, , která byla žalovanému dle podacího lístku odeslána téhož dne, měl žalovaný dlužnou částku zaplatit do , datum, a ode dne následujícího, tedy od , datum, je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.

25. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

26. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem sporu, včetně kapitalizovaných úroků, bylo zaplacení částky , částka, . Žalobkyně byla v řízení úspěšná ohledně částky , částka, (nevrácená jistina pohledávky), která představuje 67 % uplatněného nároku. Neúspěšná byla ohledně částky , částka, , tedy z 33 %. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci jí soud přiznal 34 % vzniklých nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, , z odměny za zastupování žalobkyně advokátem ve výši , částka, podle § 14b odst. 1, písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. za 3 úkony právní služby (převzetí věci + podání žaloby + předžalobní upomínka) po , částka, , 3 x režijního paušálu po , částka, ve výši , částka, podle § 14b odst. 5, písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., přičemž odměna a náhrady jsou zvýšeny o 21 % DPH. Celkem náklady řízení žalobkyně představují částku , částka, a z této částky soud přiznal žalobkyni 33 %, tedy částku ve výši , částka, .