7 C 12/2024

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Silvií Slanou ve věci žalobkyně: Home Credit a.s., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , LL.M. sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 121 899,49 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se žaloba ohledně stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku , částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , s úrokem 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, doručenou soudu dne , datum, , se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky , částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , s úrokem ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalovaná uzavřela s žalobkyní dne , datum, Smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, . Podpisem úvěrové smlouvy se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky. Uzavřením úvěrové smlouvy žalovaná stvrdila, že se s nimi seznámila. Před uzavřením smlouvy byla věřitelem prověřena úvěruschopnost žalované prostřednictvím odborných pracovníků. Žalovaná byla v souladu se smlouvou a úvěrovými podmínkami oprávněna čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím kreditní karty, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalobkyně se zavázala dle úvěrových podmínek poskytnout ve prospěch žalované opakovaně peněžní prostředky do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, a žalovaná se zavázala takto poskytnutý revolvingový úvěr společnosti vrátit a zaplatit úroky. Sjednaný úvěrový rámec činil , částka, . Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 2,70 % z výše sjednaného úvěrového rámce. V jednotlivých splátkách jsou zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného revolvingového úvěru a pravidelné poplatky. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta vždy na 20. den v kalendářním měsíci. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku ve výši , částka, a na poskytnutý úvěr uhradila celkem částku , částka, . Jelikož žalovaná porušila svůj závazek hradit úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění, sjednaného v odst. 6.

1. úvěrových podmínek, zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni , datum, . Jelikož žalovaná na výzvu žalobkyně nereagovala a po zesplatnění úvěru neuhradila žádnou splátku, eviduje žalobkyně za žalovanou pohledávku ve výši , částka, sestávající z neuhrazené jistiny ve výši , částka, , nákladů na vymáhání ve výši , částka, a smluvních pokut ve výši , částka, . Příslušenství pohledávky představuje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši , částka, za dobu od , datum, do , datum, sazbou 26,88 % ročně z částky , částka, a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, za dobu od , datum, do , datum, sazbou 15 % ročně z částky z jistiny, poplatků a smluvních pokut.

3. Usnesením, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení o tom, zda a jakým způsobem posuzovala dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet a dále aby odstranila rozpor mezi žalobou a listinnými důkazy, kdy v žalobě uvádí, že výše úvěrového rámce činila , částka, , ze Smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, vyplývá, že výše úvěrového rámce činila , částka, ., právnická osoba, tomu žalobkyně v doplnění žaloby ze dne , datum, uvedla, že způsob získání informací o schopnosti žalované splácet úvěr, je obsažen v Metodice posouzení úvěruschopnosti klienta, v Kartě klienta a MLS je vypočítáván vždy jak na klienta, tak i na domácnost klienta. Do výpočtu MLS klienta se započítávají částky životních minim klienta a eventuelně jím vyživovaných dětí (poměrné části), spolu se splátkovou zátěží klienta včetně splátky schváleného úvěru. Do výpočtu domácnosti se kromě splátky schváleného úvěru započítávají minimální uvěřitelné výdaje domácnosti, což je statistický údaj obsahující součet životních minim domácnosti, splátky žadatele a očekávané minimální náklady na bydlení stanovené kontrolovanou osobou normativně pevně daným výpočtem založeným na statistických datech publikovaných Českým statistickým úřadem a Ministerstvem práce a sociálních věcí, který vychází z počtu osob v domácnosti, včetně vyživovaných dětí a velikosti obce a dále celkové pravidelné měsíční výdaje celé domácnosti, což je údaj deklarovaný klientem. Dle výpočtu MLS klienta započítaný maximální příjem klienta z žádosti činil , částka, , výdaje činily: životní minima dospělých členů domácnosti , částka, , životní minima na 2 vyživované děti (50 %) , částka, , splátky jiným společnostem mimo , právnická osoba, , částka, , buffer MLSu klienta , částka, , výše splátky schváleného úvěru , částka, a zbývající MLS klienta představuje částku , částka, . Žalobkyně dále provedla lustraci žalované v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, přičemž dotaz do registru SOLUS byl proveden s výsledkem „nenalezen žádný závazek po splatnosti“, dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem klient v NRKI nalezen – pozitivní vyhodnocení, dotazy do registru CEE a ISIR byly provedeny s výsledkem – v registru nenalezen. Dále si žalobkyně od žalované vyžádala výpis z bankovního účtu za období od , datum, do , datum, , na základě kterého byly ověřeny příjmy, jakož i výdaje žalovaného. Žalovaná při kontraktačním procesu s žalobkyní uvedla, že jejím zaměstnavatelem je společnost , právnická osoba, . Od této společnosti v předmětné době výpisu přicházely opakující se platby, jejichž výše korespondovala s tvrzenou výší ve smlouvě. Prostřednictvím výpisu si žalobkyně ověřila výdaje žalované, mezi nimi například výdaje na elektřinu (ČEZ), nájem bytu (, právnická osoba, ), stravu (např. Tesco, Penny, Jednota, McDonalds, , právnická osoba, , Albert, Lidl aj.), léky (, tituly za jménem, Max, , právnická osoba, ), dopravu (např. Benzinol, Slovnaft), ošacení (KIK, New Yorker, Sinsay), drogerii (Teta drogerie) či telekomunikační služby (Vodafone). Z výpisu jsou zjevné také tzv. zbytné a jednorázové výdaje, jako např. IKEA, Hornbach, Zlatnictví Štefková, tragika Geco, o kterých lze předpokládat, že mohou být v návaznosti na převzetí úvěrového závazku po dobu jeho splácení omezeny. Na základě těchto zjištění a s ohledem na výši úvěru a výši měsíční splátky shledala žalobkyně žalovanou schopnou splácet předmětný úvěr.

5. Dále žalobkyně uvedla, že ve smlouvě byla výše úvěrového rámce sjednána na částku , částka, . Smluvní strany se na základě ustanovení 4.

4. Úvěrových podmínek společně dohodly na možnosti změny výše úvěrového rámce v průběhu trvání smluvního vztahu, a to tak, že žalovaná dne , datum, požádala o změnu výše úvěrového rámce, a to z částky , částka, na částku , částka, . Výše měsíční splátky by se tak zvýšila na částku , částka, . Tomuto požadavku žalobkyně vyhověla. Žalovaná dne , datum, požádala o změnu výše úvěrového rámce, a to z částky , částka, na částku , částka, . Výše měsíční splátky by se tak výšila na částku , částka, . Tomuto požadavku žalobkyně rovněž vyhověla.

6. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná. K jednání, nařízenému na , datum, , se žalovaná bez omluvy nedostavila. Zástupkyně žalobkyně se k jednání dostavila a uvedla, že na podané žalobě trvá. Žalobkyně neověřovala příjem ostatních členů domácnosti s tím, že žalobkyně ověřuje pouze příjem dlužnice a u příjmů ostatních členů domácnosti vychází z prohlášení dlužnice. Přesto to v tomto případě nehrálo roli, protože žalobkyně provádí vždy hodnocení jednak klienta a jednak domácnosti a u tohoto případu vycházela z hodnocení klienta, tedy z hodnocení příjmu dlužnice a dle tohoto hodnocení bylo možné dlužnici úvěr poskytnout. Dlužnice uvedla, že je vdaná, bydlí v obecním bytě, což vše naznačovalo tomu, že její výdaje nejsou tak vysoké, jako by měla např. matka samoživitelka. Z výpisu úvěru je patrné, že žalovaná činila nákupy i tzv. zbytných položek, např. nákupy v New Yorkru, McDonaldu, takž je zřejmé, že její životní standart byl vyšší než nízký.

7. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaná zavřely dne , datum, , prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně, Smlouvu o revolvingovém úvěru. Výše úvěrového rámce činila , částka, , roční úroková sazba činila 26,88 %, RPSN činila 30,45 %, výše měsíční splátky činila 2,70 % z úvěrového rámce, tj. , částka, . Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky společnosti , právnická osoba, .. Celková částka splatná spotřebitelem činila , částka, . Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta na 20. den v kalendářním měsíci (ze smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, ). Dodatkem k úvěrové smlouvě č. , hodnota, ze dne , datum, došlo ke zvýšení úvěrového rámce na částku , částka, . Výše minimální měsíční splátky byl změněn na částku , částka, (ze Dodatku ke smlouvě č. , hodnota, ze dne , datum, ). Dodatkem k úvěrové smlouvě č. , hodnota, ze dne , datum, došlo ke zvýšení úvěrového rámce na částku , částka, . Výše minimální měsíční splátky byl změněn na částku , částka, (ze Dodatku ke smlouvě č. , hodnota, ze dne , datum, ). Žalovaná porušila svou povinnost hradit svůj závazek řádně a včas ve sjednaných splátkách. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná načerpala celkem částku ve výši , částka, a uhradila částku , částka, (z výpisu čerpání, splátek a úhrad). Z tohoto důvodu žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni , datum, (z výzvy ze dne , datum, ). Výzvou ze dne , datum, byla žalovaná vyzvána k zaplacení dluhu (z výzvy, z poštovního podacího archu). Z „Karty klienta“ soud zjistil, že žalovaná uvedla, že je vdaná, bydlí ve státním bytě, má dvě vyživovací povinnosti. Její měsíční příjem činí , částka, a příjem ostatních členů domácnosti činí , částka, . Měsíční výdaje domácnosti činí , částka, .

8. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

11. Uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaná vystupovala jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele a poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, odst. 26). Nejvyšší správní soud ČR v citovaném rozhodnutí zformuloval závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne , datum, spisové značky , spisová značka, , z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

13. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne , datum, zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

14. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora , právnická osoba, ze dne , datum, ve věci C – 679/18 (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v , adresa, . Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.

15. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

16. V projednávané věci bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela z průměrného měsíčního příjmu žalované ve výši , částka, . Pokud se týká splátkového zatížení žalované, soud ze systému ISAS zjistil, že žalovaná v době žádosti o úvěr splácela další úvěry, a to společnosti Provident ve výši , částka, měsíčně, společnosti GFIG ve výši , částka, měsíčně a , částka, měsíčně. Sama žalobkyně ve svém vyjádření tvrdí, že jí známé úvěrové zatížení žalované činilo částku , částka, měsíčně. Pokud se týká příjmů ostatních členů domácnosti, tyto si žalobkyně nijak neověřovala, vycházela pouze z prohlášení žalované. Při posuzování výdajů žalované vycházela žalobkyně nikoli z reálných životních nákladů žalované, nýbrž pouze z částek představujících životní minimum (u žalované z částky , částka, a u dvou jejích nezletilých dětí z částky celkem , částka, ). Výdaje ve výši životního minima lze považovat za zcela nereálné, např. u jednoho nezletilého dítěte se jedná o , částka, na den. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobkyně sice zkoumala úvěruschopnost žalované, ale svá zjištění řádně nevyhodnotila, neboť vzhledem k jejímu vysokému úvěrovému zatížení ve výši , částka, , které mělo být navýšeno o další splátku žalobkyni ve výši , částka, ve vztahu k měsíčnímu příjmu vy výši cca , částka, bylo zřejmé, že žalovaná bude mít zjevný problém úvěr splácet. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a před uzavřením smlouvy řádně posoudila schopnost žalované úvěr splácet ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

17. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Z těchto důvodů požadované plnění z titulu smlouvy (včetně poplatku) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

18. Soud vypočetl výši bezdůvodného obohacení tak, že od částky , částka, , kterou žalovaná od žalobkyně načerpala, odečetl částku, kterou již žalovaná dle tvrzení žalobkyně zaplatila, tedy částku , částka, . Žalovaná do dnešního dne nevrátila žalobkyni částku , částka, , která představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

19. Pokud jde o počátek prodlení žalované, předžalobní výzva ze dne , datum, , byla žalované odeslána , datum, a byla jí doručena fikcí třetí pracovní den, tj. , datum, . Žalovaná měla podle výzvy zaplatit dlužnou částku do 7 dnů, tj. do , datum, a od , datum, je v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.

20. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení od , datum, , která představuje bezdůvodné obohacení žalované, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná pro porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci, při zohlednění zamítnuté části nároku a dalších zamítnutých úroků, vzniklo žalované právo na částečnou náhradu nákladů řízení, ovšem podle obsahu spisu jí žádné náklady dosud nevznikly. Z tohoto důvodu soud žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal.