7 C 122/2021

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Silvií Slanou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky částka s příslušenstvím <b>I. Žaloba se zamítá ohledně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 19,52 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, částku [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 19,52 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, částky [částka] spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], se zákonným úrokem ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne [datum] uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka]. Tato částka byla žalovanému vyplacena v hotovosti, v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal za poskytnutí půjčky zaplatit úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši [částka] s úrokovou sazbou 19,52 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši [částka] a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka]. Dlužnou částku se žalovaný zavázal vrátit v 60 týdenních splátkách po [částka], počínaje dnem [datum], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil pouze částku ve výši [částka], z toho na jistinu [částka], na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy [částka], na poplatek za administrativní činnost [částka] a na poplatek za hotovostní inkaso splátek [částka] Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne [datum]. Již ze smluvních ujednání bylo žalovanému známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne [datum]. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni [datum] řádně a v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši [částka] ode dne [datum] až do zaplacení úrokem ve výši 19,52 % ročně. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností ke dni [datum], převedena ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne [datum]. Celková hodnota pohledávky ke dni postoupení činila [částka] a skládala se z nesplacené jistiny ve výši [částka] a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka]. Výzvou právního zástupce žalobkyně byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu, dlužnou částku však neuhradil.

3. Dále žalobkyně uvedla, že dne [datum] uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka]. Tato částka byla žalovanému vyplacena v hotovosti, v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal za poskytnutí půjčky zaplatit úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši [částka] s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši [částka] a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka]. Dlužnou částku se žalovaný zavázal vrátit v 58 týdenních splátkách po [částka], počínaje dnem [datum], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil pouze částku ve výši [částka], z toho na jistinu [částka], na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy [částka], na poplatek za administrativní činnost [částka] a na poplatek za hotovostní inkaso splátek [částka] Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne [datum]. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky (od [datum]) byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni [datum] řádně a v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši [částka] ode dne [datum] až do zaplacení úrokem ve výši 23,72 % ročně. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností ke dni [datum], převedena ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne [datum]. Celková hodnota pohledávky ke dni postoupení činila [částka] a skládala se z nesplacené jistiny ve výši [částka] a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka]. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Výzvou právního zástupce žalobkyně byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu, dlužnou částku však neuhradil.

4. Usnesením č. j. 7C 122/2021-11, ze dne 31. 8. 2021 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství a zaslala soudu důkazy k prokázání doplněných tvrzení.

5. V doplnění žaloby ze dne [datum] žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], před uzavřením smlouvy splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalovaného) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka (část„ Dokumenty k ověření“), mezi které patří zejména doklad o výměře důchodu, složenky o příjmech a doklady SIPO o výdajích žalovaného. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalovaný v kartě zákazníka ze dne 5. 9. 217 uvedl, že pobírá invalidní důchod, jeho měsíční příjem činí [částka], ostatní příjmy činí [částka], žije ve vlastním bytě či domě a nemá úvěr z kreditní karty ani půjčku, resp. zápůjčku u jiné společnosti. Žalovaný v kartě zákazníka ze dne [datum] uvedl, že pobírá invalidní důchod, jeho měsíční příjem činí [částka], ostatní příjmy činí [částka], žije ve vlastním bytě či domě a nemá úvěr z kreditní karty ani půjčku, resp. zápůjčku u jiné společnosti. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně ani žalobkyně nemají k dispozici kopie dokladů žalovaného.

6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný. Soud v souladu s ustanovením § 115a) občanského soudního řádu ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem soudu projevili souhlas. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

7. Z nich vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] poskytla žalovanému na jeho žádost Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal vrátit částku [částka], z čehož částka [částka] měla představovat souhrnný poplatek, zahrnující částku [částka] jako úrok, částku [částka] jako poplatek za administrativní činnost a částku [částka] jako hotovostní inkaso splátek. Žalovaný měl plnit společnosti [právnická osoba] v 60 týdenních splátkách po [částka]. První splátka byla splatná do sedmi kalendářních dnů od data uzavření smlouvy; poslední splátka byla stanovena na [datum]. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný uhradil částku ve výši [částka] a k dnešnímu dni dluží částku ve výši [částka], z toho na jistině [částka] a na dlužném poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka].

8. Dále vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] poskytla žalovanému na jeho žádost Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal vrátit částku [částka], z čehož částka [částka] měla představovat souhrnný poplatek, zahrnující částku [částka] jako úrok, částku [částka] jako poplatek za administrativní činnost a částku [částka] jako hotovostní inkaso splátek. Žalovaný měl plnit společnosti [právnická osoba] v 58 týdenních splátkách po [částka]. První splátka byla splatná do sedmi kalendářních dnů od data uzavření smlouvy; poslední splátka byla stanovena na [datum]. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný uhradil částku ve výši [částka] a k dnešnímu dni dluží částku ve výši [částka], z toho na jistině [částka] a na dlužném poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka]. 9. [právnická osoba], [IČO] oznámila žalovanému, že pohledávky ze smlouvy o úvěru [číslo] [číslo] postoupila žalobkyni a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši [částka] do deseti dnů od doručení; výzva byla žalovanému odeslána dne [datum] (z oznámení o postoupení ze dne [datum] a z podacího lístku). Pohledávka byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] (ze smlouvy o postoupení včetně přílohy).

10. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi účastníky byly dne [datum] a [datum] uzavřeny smlouvy o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která jsou podle svého obsahu smlouvami o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný při uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

18. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.

19. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

20. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.

21. S odkazem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C – [číslo] a na články 8 a 23 směrnice 2008 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

22. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že její předchůdkyně prověřovala bonitu žalovaného na základě věrohodných údajů, na základě nichž řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ovšem toto tvrzení neprokázala. Žalobkyně řádně neověřovala příjmy a výdaje žalovaného (chybí k tomu jakékoli doklady), navíc výše příjmů neumožňovala poskytnutí a splácení žádného úvěru. V kartách zákazníka jsou zcela odlišné údaje o příjmech a výdajích žalovaného, ačkoli úvěry byly poskytovány s odstupem necelých tří měsíců. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

23. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětné úvěrové smlouvy neplatné podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Proto plnění z titulu smlouvy (včetně sjednaných úroků, poplatků a smluvní pokuty) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

24. Podle § [číslo] plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V případě plnění obou stran, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno.

25. Žalovaný obdržel od žalobkyně částku [částka], žalobkyni již zaplatil částku [částka] a u druhého úvěru obdržel částku [částka] a žalobkyni již zaplatil částku [částka] (splnil tedy více, než načerpal). Bezdůvodné obohacení žalovaného z neplatných závazků bylo již zcela vráceno. Z tohoto důvodu soud žalobu zamítl, neboť z neplatných smluv nevznikla žalovanému žádná další povinnost, než vrátit to, co získal, což již učinil.

26. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný byl v řízení úspěšný, nicméně podle obsahu spisu mu žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.