7 C 124/2023

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Silvií Slanou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 16 083 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 000 Kč od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 14 083 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 041,67 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 734,89 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 8 667,55 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 6 667,55 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 8 667,55 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 083 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 041,67 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 734,89 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 667,55 Kč od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 29 % ročně z částky 8 667,55 Kč od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], s žalovaným Smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, a to v hotovosti, v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit částku ve výši 14 083 Kč, jenž přestavuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 504 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměnu za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 652 Kč, poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 127 Kč a pojistné (bylo-li sjednáno). Celkovou částku, odpovídající součtu zápůjčky a pojistného (bylo-li sjednáno), se žalovaný zavázal ve smlouvě uhradit v 60týdenních splátkách po 469 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Již ze smluvního ujednání bylo žalovanému známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne [datum]. Marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky tak již byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdkyně žalobkyně měla tohoto dne možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky. Poslední příslušná splátka ze strany žalovaného byla uhrazena dne [datum]. Žalovaný uhradil celkem částku ve výši 12 000 Kč. Ke dni [datum] činila dlužná jistina 8 667,55 Kč a dlužný poplatek 7 415,45 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 8 667,55 Kč úrokem ve výši 29 % ročně od [datum], tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky dlužné částky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným s účinností ke dni [datum] postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Za období podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 8 667,55 Kč, dlužného poplatku ve výši 7 415,45 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 6 734,89 Kč (jedná se o úrok ve výši 29 % ročně, počítaný z dlužné jistiny ve výši 8 667,55 Kč od [datum] do [datum]), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 041,67 Kč (jedná se o zákonný úrok z prodlení ve výši 8. 5 % ročně, počítaný z dlužné jistiny ve výši 8 667,55 Kč od [datum] do [datum]). Příslušenství pohledávky představuje úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8 667,55 Kč od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8 667,55 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaný byl vyzýván k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou, do dnešního dne dlužnou částku neuhradil.

3. Usnesením č. j. 7 C 124/2023-9 ze dne 25. 8. 2023 byla žalobkyně vyzvána, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení písemně doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr.

4. K tomu žalobkyně v doplnění žaloby ze dne [datum] uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet zápůjčku, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavření Smlouvy o zápůjčce [číslo]. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného ze dne [datum] a byly ověřeny doklady v části„ Ověřené dokumenty“. Ze zákaznické karty se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy od 01/ 2019, 2x výpisy z bankovního účtu žalovaného. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, zejména, že je zaměstnán na plný pracovní úvazek jako lakýrník ve společnosti [právnická osoba], jeho měsíční příjem činí 45 931 Kč, žije ve spolubydlení s rodiči, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, dále s ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované zápůjčky, dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný. Soud věc projednal bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť měl náležitě zjištěn skutkový stav věci na základě účastníky předložených listin.

6. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným (jako zákazníkem), byla dne [datum] uzavřena Smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které [právnická osoba] Financial x [právnická osoba] poskytla žalovanému částku ve výši 14 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku ve výši 28 083 Kč, z čehož částka 14 083 Kč představovala souhrnný poplatek, zahrnující úrok ve výši 2 504 Kč, odměnu za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 652 Kč, odměnu za vedení zákaznického účtu ve výši 4 127 Kč a pojištění ve výši 1 800 Kč. Žalovaný měl plnit v 60týdenních splátkách po 469 Kč, poslední splátka činila 412 Kč a měla být zaplacena dne [datum]. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že převzal částku 14 000 Kč od společnosti [právnická osoba]. Zápůjční úroková sazba činila 29 % ročně a byla pevná po celou sjednanou dobu smlouvy. RPSN činila 236,25 % (ze Smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum]). Žalobkyně předložila k této smlouvě zákaznickou kartu, ve které žalovaný uvedl, je svobodný a bydlí s rodiči. Dále uvedl, že pracuje jako lakýrník u [právnická osoba] Montáže x [právnická osoba], v čistým měsíčním příjmem 10 931 Kč. Ostatní čisté příjmy domácnosti činily 35 000 Kč. Měsíční výdaje žalovaného činily 3 500 Kč. K ověření měl žalovaný předložit pracovní smlouvu a 2 výpisy z bankovního účtu za měsíce únor a březen 2019. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by zaplatil jinou část pohledávky, než uvedla žalobkyně, tj. částku ve výši 12 000 Kč [právnická osoba] oznámila žalovanému, že pohledávku ze smlouvy postoupila s účinností ke dni [datum] žalobkyni a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do deseti dnů od doručení výzvy (ze Smlouvy o postoupení pohledávky, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a z podacího lístku). Dne [datum] byl žalovaný vyzýván k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou, do dnešního dne dlužnou částku neuhradil (z předžalobní upomínky ze dne [datum], z podacího lístku).

7. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále také OZ), podle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku v platném znění (zák. č. 89/2012 Sb.) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce podle ustanovení § 2390 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele a poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). Nejvyšší správní soud ČR v citovaném rozhodnutí zformuloval závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

15. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

16. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.

17. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

18. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného z pracovní smlouvy a z výpisů z účtu žalovaného, ovšem k tomuto tvrzení nepředložila dostatečné důkazy. Dle zákaznické karty byl příjem žalovaného pouze 10 931 Kč a nikoliv 45 931 Kč, jak uvedla žalobkyně v doplnění žaloby. Žalovaný v kartě zákazníka sice uvedl, že žije s rodiči, ovšem adresa jeho faktického pobytu (výběru splátek) byla jiná než adresa trvalého pobytu. Měsíční výdaje žalovaného nebyly zkoumány vůbec, právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z odhadovaných výdajů žalovaného ve výši 3 500 Kč, nikoli z reálných výdajů. Rovněž nebylo zjišťováno, zda má žalovaný jiné závazky, nebylo tvrzeno ani prokázáno, zda byla prováděna lustrace dlužníků v registrech. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

19. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Z těchto důvodů požadované plnění z titulu smlouvy považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

20. Soud vypočetl výši bezdůvodného obohacení tak, že od částky 14 000 Kč, kterou žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně obdržel, odečetl částku, kterou dle tvrzení žalobkyně zaplatil, tedy částku 12 000 Kč. Žalovaný do dnešního dne nevrátil žalobkyni částku 2 000 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. V této části žalobě vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč spolu s požadovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 000 Kč od [datum] do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

21. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného, oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], bylo dle podacího lístku odesláno žalovanému dne [datum] a obsahovalo výzvu k zaplacení do 10 dnů. Výzva byla žalovanému doručena dle zákonné fikce třetí pracovní den, tj. [datum], žalovaný měl pohledávku zaplatit nejpozději do [datum] a ode dne následujícího, tj. od [datum] je v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.

22. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku 2 000 Kč, se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci byl úspěch žalobkyně ve sporu méně než poloviční, žalovanému podle obsahu spisu mu žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal.