7 C 127/2022

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Silvií Slanou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 125 095 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 77 936 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Žaloba se zamítá ohledně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 30 857 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 114 309 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1 268,51 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 108 793 Kč od [datum] do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 16 302,85 Kč, úrok ve výši 59,77 % ročně z částky 98 313,95 Kč od [datum] do [datum] ve výši 3 774 Kč, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 98 313,95 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 317 721 Kč.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 767 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa žalobkyně], do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> 1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 108 7 3 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 114 309 Kč ve výši 11,75 % ročně od [datum] do [datum] ve výši 1 268,51 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 108 793 Kč ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení, částky 16 302,85 Kč, úroku ve výši 59,77 % ročně z částky 98 313,95 Kč od [datum] do [datum] ve výši 3 774 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 968 313,95 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 317 721 Kč a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že s žalovaným uzavřela dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy poukázala na účet žalovaného peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit ve 48 měsíčních splátkách ve výši 5 516 Kč, splatných vždy k 19. dni kalendářního měsíce, počínaje měsícem leden 2022 spolu s úrokem ve výši 59,77 % ročně. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (z dokladů o příjmech, prohlášení žalovaného), z nichž žalobkyně zjistila, že volné zdroje žalovaného ke splácení jsou dostatečné. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byla žalobkyni dne [datum] uhrazena částka 5 516 Kč, dne [datum] byla uhrazena částka 5 516 Kč a dne [datum] byla uhrazena částka ve výši 5 516 Kč. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalovaného o délce více než 30 dnů vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč. Žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 400 Kč. Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u dvou splátek [číslo] [číslo] u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů. Následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6. 3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky [číslo] splatné dne [datum]. K datu [datum] tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6. 4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši 112 911,19 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Před zesplatněním úvěru byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné splátky a byla mu poskytnuta lhůta 30 dnů. V bodě 6. 5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne [datum] až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2. 2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Po zesplatnění celého úvěru byla žalobkyni uhrazena dne [datum] částka ve výši 5 516 Kč. Žalovaný žalobkyni dluží tyto částky: částku ve výši 107 395,19 Kč odpovídající dlužné nové jistině úvěru (k datu zesplatnění úvěru přitom činila nová jistina úvěru částku 112 911,19 Kč a odpovídala zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 98 313,95 Kč a úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 14 597,24 Kč) s příslušenstvím, smluvní pokutu ve výši 499 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč, smluvní pokutu za prodlení s úhradou dle bodu 6. 5. smlouvy ve výši 0,1 % denně z částky 112 911,19 Kč od [datum] do [datum] ve výši 3 951,85 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 107 395,19 Kč od [datum] do zaplacení, žalobkyně požaduje pouze zaplacení smluvní pokuty ve výši 16 302,85 Kč a úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 98 313,95 Kč ode dne [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 317 721 Kč, v nominální úrokové sazbě 59,77 % ročně.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný.

4. K jednání, nařízenému na den [datum] se žalovaný bez omluvy nedostavil. Právní zástupkyně žalobkyně se k jednání dostavila. Doplnila tvrzení tak, že při prověřování výdajů a životních nákladů žalovaného vycházela žalobkyně z údajů uvedených žalovaným ve formuláři Hodnocení a prohlášení klienta, z něhož žalobkyně dospěla k závěru, že měl dostatek volných finančních prostředků na splácení úvěru. Žalovaný nebyl veden v insolvenčním rejstříku a neexistoval ani žádný dluh žalovaného vůči žalobkyni. Žalobkyně vycházela z tvrzení žalovaného, že je svobodný, nežije s partnerkou ve společné domácnosti, jeho pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou, není ve výpovědní lhůtě a jeho celkový měsíční příjem dosahuje částky 35 000 Kč. Dále žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím registru NRKI a [příjmení] a má za to, že se dostatečně zabývala i výdajovou stránkou žalovaného. Navrhla, aby soud žalobě v celém rozsahu vyhověl.

5. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku Smlouva o úvěru [číslo] na základě které žalobkyně poukázala na účet žalovaného dne [datum] částku 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet ve 48 měsíčních splátkách po 5 516 Kč, splatných vždy k 19. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem leden 2022 Celkem měl zaplatit částku ve výši 264 768 Kč, tzn. jistinu, úroky, a případné další náklady související s úvěrem. Výše úrokové sazby činila 59,77 % ročně, RPSN 79,19 %. V případě prodlení s úhradou jakékoliv splátky či její části byla žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne úvěrovaný v prodlení o délce 30 dnů. Souhrn těchto smluvních pokut může činit maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč v případě prodlení žalovaného s každou splátkou o více než 15 dnů. Jestliže je klient v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění, se stávají součástí nové jistiny úvěru, kterou je úvěrovaný povinen splatit ke dni zesplatnění. Jestliže po zesplatnění nedojde k zaplacení nové jistiny úvěru, vzniká žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění až do jejího úplného zaplacení. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas ani přes upomínky žalobkyně z [datum] a z [datum]. Žalobkyně mu dne [datum] zaslala oznámení o zesplatnění úvěru a vyzvala ho k okamžité úhradě částky 114 309 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 98 313,95 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč, úroku za poskytnutí úvěru přirostlého k jistině ke dni zesplatnění ve výši 14 597,95 Kč a nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč. Do data zesplatnění uhradil žalovaný částku ve výši 16 548 Kč (dne [datum] zaplatil částku 5 516 Kč, dne [datum] částku 5 516 Kč a dne [datum] částku 5 516 Kč), po zesplatnění dne [datum] uhradil žalovaný ještě částku ve výši 5 516 Kč, jeho celková úhrada na uvedený dluh činila částku 22 064 Kč. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky ve výši 107 395,19 Kč odpovídající dlužné nové jistině úvěru (k datu zesplatnění úvěru přitom činila nová jistina úvěru částku 112 911,19 Kč a odpovídala zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 98 313,95 Kč a úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 14 597,24 Kč) s příslušenstvím, smluvní pokuty ve výši 499 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč, smluvní pokutu ve výši 16 302,85 Kč a úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 98 313,95 Kč ode dne [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 317 721 Kč, v nominální úrokové sazbě 59,77 % ročně. Žalobkyně zaslala žalovanému dne [datum] předžalobní upomínku k zaplacení dlužné částky, žalovaný do dnešního dne dlužnou částku neuhradil.

6. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

9. Uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele a poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). Nejvyšší správní soud ČR v citovaném rozhodnutí zformuloval závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

11. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

12. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.

13. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že prověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr na základě dokladů o příjmech, z prohlášení žalovaného a z lustrací v registrech dlužníků, na základě nichž řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ovšem toto tvrzení neprokázala. Žalobkyně vycházela z listin předložených žalovaným, kterými prokazoval své příjmy a výši renty. Z výplatní pásky soud zjistil, že čistý příjem žalovaného u zaměstnavatele [právnická osoba] za měsíc říjen 2021 činil 16 976 Kč (záloha 16 000 Kč a doplatek 976 Kč). Příjem žalovaného z pracovního poměru u téhož zaměstnavatele za měsíc září 2021 činil 10 525 Kč a byl mu vyplacen na účet dne [datum]. Dále byla žalovanému vyplacena dne [datum] od pojišťovny Kooperativa náhrada za ztrátu na výdělku při rozvázání pracovního poměru ve výši 27 638 Kč, představující společnou náhradu za měsíce červenec a srpen 2021. Dne [datum] byla žalovanému stejnou pojišťovnou vyplacena náhrada za ztrátu na výdělku za měsíc září 2021 ve výši 17 344 Kč a dne [datum] byla žalovanému stejnou pojišťovnou vyplacena náhrada za ztrátu na výdělku za měsíc říjen 2021 ve výši 17 447 Kč. Jeho příjmy tedy nedosahovaly tvrzené částky 35 848 Kč. Úvěrující vůbec nezkoumala skutečné výdaje žalovaného, neboť vycházela pouze z údajů, které žalovaný sám uvedl (náklady na bydlení včetně inkasa 2 603 Kč, splátky úvěrů 3 105 Kč, životní minimum 3 860 Kč). Je zjevné, že částka 2 603 Kč za bydlení včetně inkasa je zcela nereálná, rovněž při nákladech na výživu nelze vycházet z životního minima (cca 130 Kč denně), neboť rozhodující jsou skutečné náklady. Z úřední činnosti soudu (ze spisu sp. zn. 24C 35/2021) je známo, že usnesením č. j. 24C 35/2021 ze dne 3. 11. 2021 se žalovaný zavázal platit výživné na rozvedenou manželku ve výši 3 500 Kč měsíčně od [datum] do [datum] a dále částku 3 000 Kč měsíčně od [datum] do [datum] a dále se zavázal zaplatit dlužné výživné ve výši 27 500 Kč do 30 dnů od [datum]. Ve svém písemném vyjádření v tomto soudním řízení (ze dne [datum]) žalovaný uvedl, že jeho příjem z pracovního poměru včetně„ renty“ dosahuje v součtu částku cca 26 500 Kč, hradí dvě půjčky u [příjmení] [příjmení] a [právnická osoba] se splátkou 5 600 Kč měsíčně. Dále soud zjistil, že žalovaný má vyživovací povinnost k nezl. dceři [jméno], narozené [datum], která byla rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně č. j. 34Nc 33/2020-39 ze dne 7. 10. 2020 svěřena do výchovy matky a žalovaný se zavázal na dceru přispívat částkou 3 800 Kč měsíčně. Ze spisu 18C 87/2022 soud dále zjistil, že žalovanému byl u společnosti [právnická osoba] dne [datum] poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč se splátkou 1 200 Kč měsíčně, dne [datum] úvěr ve výši 120 000 Kč se splátkou 2 500 Kč měsíčně a dne [datum] úvěr ve výši 120 000 Kč měsíčně se splátkou 2 134 Kč měsíčně. Z listiny nazvané hodnocení klienta, předložené žalobkyní, soud zjistil, že žalovaný splácel ještě další úvěr společnosti [právnická osoba] se splátkou 3 105 Kč měsíčně. Všechna tato zjištění vedou soud k přesvědčení, že žalobkyně řádně nezkoumala a neposuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 256/2016 Sb. Pokud by si nechala od žalovaného předložit řádné doklady, zejména pracovní smlouvu, mzdový výměr, doklady o výši vyplácené renty, doklady o výši plateb na bydlení a zejména výpisy z účtu, mohla by zjistit, že skutečná finanční situace žalovaného byla zcela odlišná od té, z níž žalobkyně vycházela. Měsíční příjmy žalovaného včetně renty zdaleka nedosahovaly deklarované částky 35 848 Kč a jeho výdaje byly násobně vyšší, neboť platil soudem stanovené výživné na rozvedenou manželku a na dítě a splácel množství úvěrů, což by bylo z výpisů z účtů nepochybně zjistitelné, stejně jako jeho reálné náklady na živobytí a na bydlení. Dle předložených listin samotný proces od podání žádosti o poskytnutí úvěru po jeho schválení trval v řádu desítek minut, což nesvědčí o řádném zkoumání úvěruschopnosti dlužníka ze strany žalobkyně.

14. Z uvedených důvodů posoudil předmětnou smlouvu jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovanou judikaturu. Žalovanému tak vznikla toliko povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný od žalobkyně obdržel částku 100 000 Kč a na tento dluh dosud uhradil částku 22 064 Kč. K dnešnímu dni nevrácená jistina poskytnutého úvěru, kterou je žalovaný povinen žalobkyni vrátit, činí částku 77 936 Kč (100 000 Kč – 22 064 Kč), ohledně které soud žalobě vyhověl. Žalovaný v řízení zůstal nečinný, tedy při určení doby vrácení nebylo možno přihlédnout k jeho příjmům a celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Proto soud lhůtu pro vrácení nesplacené jistiny stanovil do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1 občanského soudního řádu).

15. Ohledně dalších nároků nad rámec dosud nevrácené jistiny spotřebitelského úvěru soud žalobu zamítl, včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení. S odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 ZoSÚ dosud nenastala splatnost dluhu, která v daném případě neodvisí od výzvy věřitele, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající jistiny v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022).

16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla v řízení úspěšná ohledně částky 77 936 Kč (jistina pohledávky), která představuje 54,5 % uplatněného nároku, neúspěšná byla ohledně částky 64 986,21 Kč, tedy z 54,5 % uplatněného nároku. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci jí soud přiznal 9 % vzniklých nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 6 255 Kč, z mimosmluvní odměny advokáta za poskytování právních služeb ve výši 18 420 Kč podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 6 140 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, účast u jednání), náhrady hotových výdajů po 300 Kč za 3 úkony právní služby podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 900 Kč, z cestovného ve výši 508 Kč z [město] do [obec] a zpět (celkem 58 km), osobním vozem BMW M2 [registrační značka], s průměrnou spotřebou 9,5 litrů benzínu N 95/100 km, při ceně paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. 41,20 Kč/litr a režii 5,20 Kč/km a náhradu na promeškaný čas za 4 půlhodiny po 100 Kč a z 21 % DPH z částky 20 228 Kč ve výši 4 248 Kč Celkem tedy náklady řízení žalobkyně představují částku 30 731 Kč a z této částky soud přiznal žalobkyni 9 %, tedy částku ve výši 2 767 Kč.