7 C 129/2025

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Silvií Slanou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 12 952,57 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky , částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, doručenou soudu dne , datum, , se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, , s úrokem ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne , datum, uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , s žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , a to v hotovosti, v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit částku ve výši , částka, , jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši , částka, , s úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně, částku , částka, na zpracování smlouvy a částku , částka, za službu komfortního a flexibilního splácení a částku , částka, za doplňkové pojištění. Celkovou částku, odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky, poplatku a pojistného (bylo-li sjednáno) se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 78 týdenních splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne , datum, . Ke dni , datum, činila dlužná jistina , částka, a dlužný poplatek , částka, . Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhraná jistina ve výši , částka, úrokem ve výši 15 % ročně od , datum, , tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky dlužné částky, do zaplacení. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku , částka, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným k témuž dni postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Po podpisu smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši , částka, , kapitalizovaných úroků ve výši , částka, (jedná se o úrok ve výši 15 % ročně, počítaný z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do , datum, ), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši , částka, (jedná se o zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně, počítaný z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do , datum, ). Příslušenství pohledávky představuje úrok ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení. Žalovaný byl vyzýván k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou, do dnešního dne dlužnou částku neuhradil.

3. Usnesením, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , byla žalobkyně vyzvána, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení písemně doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem předchůdkyně žalobkyně posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr., právnická osoba, tomu žalobkyně v doplnění žaloby ze dne , datum, uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (resp. zápůjčku), a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného ze dne , datum, a byly ověřeny doklady v části „Ověřené dokumenty“. Ze zákaznické karty se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy (12/1996), z výplatních pásek (09,10/2021) a z daňového přiznání (2020). Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, zejména, že je zaměstnán jako podnikatel instalatér, jeho měsíční příjem činí , částka, , žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, dále s ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované zápůjčky dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná. Žalovaný na předmětnou pohledávku uhradil celkem , částka, .

5. Podáním, doručeným soudu dne , datum, , zaslala žalobkyně soudu rozšíření žaloby o kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení. Původně žalobkyně požadovala kapitalizovaný zákonný úrok ve výši , částka, a nyní požaduje kapitalizovaný zákonný úrok ve výši , částka, (tj. úrok ve výši , částka, , úročen sazbou 15 % ročně, z jistiny , částka, od , datum, do , datum, + úrok ve výši , částka, , úročen sazbou 15 % ročně, z jistiny , částka, od , datum, do , datum, + úrok ve výši , částka, , úročen sazbou 15 % ročně, z jistiny ve výši , částka, od , datum, do , datum, ).

6. Soud tuto změnu návrhu v souladu s ustanovením § 95 občanského soudního řádu, usnesením č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , připustil. Předmětem sporu tedy nadále zůstalo zaplacení částky , částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a náhrada nákladů řízení.

7. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný.

8. K jednání nařízenému na , datum, se žalovaný nedostavil. Právní zástupce žalobkyně se k jednání dostavil a na podané žalobě setrval. Uvedl, že nad rámec tvrzení, která jsou obsažena v doplnění žaloby a nad rámec důkazů, které již byly soudu předloženy, žádné další důkazy nenavrhuje.

9. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, a žalovaným (jako zákazníkem), byla dne , datum, uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Společnost , právnická osoba, poskytla žalovanému částku ve výši , částka, a žalovaný se zavázal vrátit částku ve výši , částka, , z čehož částka , částka, představovala souhrnný poplatek, zahrnující úrok ve výši , částka, , odměnu za zpracování ve výši , částka, , doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši , částka, s tím, že částka za komfortní poskytnutí a splácení činí , částka, a částka za flexibilní splácení činí , částka, a doplňkové pojištění ve výši , částka, . Žalovaný měl plnit v 78 týdenních splátkách po , částka, , poslední splátka činila , částka, a měla být zaplacena dne , datum, . Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že převzal částku , částka, od společnosti , právnická osoba, Zápůjční úroková sazba činila 68,80 % ročně a byla pevná po celou sjednanou dobu smlouvy. RPSN činila 118,08 % (ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ). Žalobkyně předložila k této smlouvě zákaznickou kartu, ve které žalovaný uvedl, je rozvedený, má učňovské vzdělání a bydlí v nájmu. Dále uvedl, že pracuje jako OSVČ v oboru instalatér s čistým měsíčním příjmem , částka, . Odhadované měsíční výdaje žalovaného činily , částka, . K ověření měl žalovaný předložit pracovní smlouvu ze dne , datum, , dvě výplatní pásky za měsíce září a říjen 2021 a daňové přiznání za rok 2020. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by zaplatil jinou část pohledávky, než uvedla žalobkyně, tj. částku ve výši , částka, . , právnická osoba, oznámila žalovanému, že pohledávku ze smlouvy postoupila s účinností ke dni , datum, žalobkyni a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do deseti dnů od doručení výzvy (ze Smlouvy o postoupení pohledávky, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, a z podacího lístku). Dne , datum, byl žalovaný vyzýván k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou, do dnešního dne dlužnou částku neuhradil (z předžalobní upomínky ze dne , datum, , z podacího lístku).

10. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku v platném znění (zák. č. 89/2012 Sb.) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele a poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, odst. 26). Nejvyšší správní soud ČR v citovaném rozhodnutí zformuloval závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne , datum, spisové značky , spisová značka, , z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

18. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne , datum, zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

19. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18 (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v , adresa, . Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.

20. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

21. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného z pracovní smlouvy, z výplatních pásek a z daňového přiznání, ovšem k tomuto tvrzení nepředložila dostatečné důkazy. Žalobkyně vycházela pouze z informací, které žalovaný uvedl v kartě zákazníka, nedoložila žádné doklady o zkoumání příjmů a výdajů žalovaného. Měsíční výdaje žalovaného nebyly zkoumány vůbec, právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z odhadovaných výdajů žalovaného ve výši , částka, , což je u nájemního bydlení zcela nereálné, nikoli ze skutečných výdajů. Rovněž nebylo zjišťováno, zda má žalovaný jiné závazky, nebylo tvrzeno ani prokázáno, zda byla prováděna lustrace dlužníků v registrech. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

22. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a s odkazem na výše citovanou judikaturu, včetně rozhodnutí Soudního dvora EU. Z těchto důvodů požadované plnění z titulu smlouvy považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

23. Soud vypočetl výši bezdůvodného obohacení tak, že od částky , částka, , kterou žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně obdržel, odečetl částku, kterou dle tvrzení žalobkyně zaplatil, tedy částku , částka, . Žalovaný do dnešního dne nevrátil žalobkyni částku , částka, , která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. V této části žalobě vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s požadovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

24. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného, předžalobní výzva ze dne , datum, byla žalovanému dle podacího lístku odeslána téhož dne a dle výzvy měl žalovaný zaplatit dlužnou částku do , datum, . Ode dne následujícího, tj. od , datum, , je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.

25. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku , částka, , se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

26. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci a zohlednění zamítnutého příslušenství byl úspěch žalobkyně ve sporu méně než poloviční, žalovanému podle obsahu spisu mu žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal.