7 C 132/2023

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Silvií Slanou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 18 678 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 800 Kč od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 3 026 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 826 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 026 Kč od [datum] do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 352 Kč.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 12 826 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 826 Kč od [datum] do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 352 Kč a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne [datum] uzavřela žalovaná s žalobkyní Smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 9 800 Kč Tyto peněžní prostředky byly dne [datum] zaslány žalované na účet č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3 026 Kč. Jistina a poplatek byly splatné dne [datum]. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které si žalovaná nejprve přečetla nabídku na uzavření smlouvy, nastavila si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaná vyplnila na webové stránce žalobkyně formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadala své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Žalovaná zároveň odsouhlasila znění Obchodních podmínek žalobkyně. Smlouva o zápůjčce byla klientem podepsána elektronicky [příjmení] kódem, který žalobkyně zaslala na klientem uvedené telefonní číslo. Žalovaná své smluvní závazky neuhradila řádně a včas. Zápůjčka nebyla žalovanou do dnešního dne vrácena, ke dni podání žaloby žalovaná na svůj dluh neuhradila žádnou částku. V důsledku prodlení s vrácením peněžních prostředků vznikla žalované povinnost uhradit také úroky z prodlení a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením v celkové výši 2 500 Kč (500 Kč za každou písemnou výzvu). Písemné výzvy byly žalované odeslány dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Celková výše dluhu žalované ke dni podání návrhu činí 18 678 Kč a skládá se z jistiny 9 800 Kč, z poplatku ve výši 3 026 Kč, z účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalované ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 352 Kč. Smluvní pokuta byla žalované naúčtována dle čl. 2 3. smlouvy, ve výši 0,1 % denně z částky 9 800 Kč od [datum] do [datum] a činila celkem částku 3 352 Kč.

3. Usnesením soudu, č. j. 7 C 132/2023-9 ze dne 8. 9. 2023, byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalované splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství. K tomu žalobkyně v doplnění žaloby ze dne [datum] uvedla, že v rámci prověření úvěruschopnosti žalované nebude doplňovat žádná skutková tvrzení a žádá soud, aby rozhodl tak, že žalovaná je povinna vrátit žalobkyni vše, co podle smlouvy o zápůjčce obdržela, tj. vrátit bezdůvodné obohacení spolu s úroky z prodlení v zákonné výši a nahradit žalobkyni náklady řízení.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstal nečinná. Soud v souladu s ustanovením § 115a) občanského soudního řádu ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem soudu projevili souhlas. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

5. Z nich vzal soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaná prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřely dne [datum] Smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalobkyně žalované na její účet částku 9 800 Kč. Žalovaná se zavázala částku 9 800 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 026 Kč vrátit do [datum]. Žalovaná žalobkyni neuhradila žádnou částku. Z důvodu prodlení se zaplacením částky jí byly zaslány upomínky, a to dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], za které jé byly naúčtovány paušální náklady spojené s odesláním upomínek v celkové výši 2 500 Kč (5 x 500 Kč) a smluvní pokuta za prodlení ve výši 3 352 Kč. Dopisem ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, na výzvu nereagovala a dluh do dnešního dne neuhradila.

6. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále také OZ), podle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce podle ustanovení § 2390 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaná při uzavření smlouvy vystupovala jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

13. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.

14. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

15. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.

16. S ohledem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C [číslo] a na články 8 a 23 směrnice 2008/48 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

17. V projednávané věci žalobkyně k prověření úvěruschopnosti neuvedla žádná skutková tvrzení ani nepředložila žádné důkazy. Žádným způsobem neprokázala, že posuzovala úvěruschopnost žalované, jak jí ukládají citovaná ustanovení. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

18. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a s odkazem na výše citovanou judikaturu. Z těchto důvodů požadovaná plnění z titulu smlouvy (včetně poplatku a smluvní pokuty) považoval za nedůvodná. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

19. Žalovaná od žalobkyně obdržela částku ve výši 9 800 Kč, kterou do dnešního dne nevrátila. Tato částka představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Proto soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 800 Kč od [datum] do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

20. Pokud jde o počátek prodlení žalované, předžalobní upomínka ze dne [datum], byla žalované odeslaná dle podacího lístku téhož dne a doručena byla dle zákonné fikce třetí pracovní den, tj. [datum]. Podle výzvy měla být dlužná částka zaplacena do tří dnů, tj. do [datum]. Ode dne následujícího po splatnosti, tj. od [datum] je žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.

21. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku 9 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalované, jsou veškerá ujednání co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci (při zohlednění zamítnutého příslušenství) je úspěch žalobkyně méně než poloviční, z tohoto důvodu soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal.